Jsou tu mezi námi už roky. Někdo je potkává denně a už přesně ví, jak se s nimi vypořádat, ale někteří z nás teprve nyní opouští bezpečí svých úkrytů. V uzavřených skrýších začínají docházet zásoby, a tak i lidé, kteří ještě nebyli vůbec na povrchu a nepotkali nemrtvou nákazu na vlastní kůži, se dostávají do ohrožení života.
A právě do takové situace vstupují hráči v druhé edici populární hry Zombicide. I pod vylepšenou reinkarnací hry jsou podepsaní autoři originálu, tedy Raphaël Guiton, Jean-Baptiste Lullien, Nicolas Raoult. Pod novinkou zůstává uvedená také společnost CMON jako vydavatel. Ilustrace připravila trojice Édouard Guiton, Thierry Masson, Eric Nouhaut. No a čeští hráči se dočkali zásluhou společnosti ADC Blackfire, která přináší hru v kompletní české lokalizaci.
Box ani na chvíli nenechá zájemce pochybovat o tom, že uvnitř je opravdu hromada dramatického dění. A není k tomu potřeba jen vyhroceného titulního obrázku na víku, ale také samotné rozměry a hmotnost krabice. Dle očekávání většinu prostoru uvnitř je věnován figurkám uloženým v kartonových boxech a plastových pořadačích. Nechybí ale ani spousta žetonů, karet a herních desek.
Právě ty hráči použijí na začátku, jakmile si vyberou jeden ze scénářů v nabídce. Tvůrci pochopitelně doporučují procházet jednotlivé příběhy chronologicky. Očíslované desky uspořádají tak, aby vytvořili požadovanou mapu města. Na té se objeví specificky umístěné zóny pro oživení zombií a začátek týmu.
Je na čase, aby se právě členové týmu konečně přihlásili do práce. Jednotliví hráči si tedy každý rozeberou postavičky tak, aby bylo v partii šest postaviček. Někteří tedy mohou (a budou) ovládat více hrdinů. Pro každého hrdinu si vezme jeho majitel plastový pořadač, kartu s portrétem a schopnostmi, figurku, počátečního vybavení a zastrčí pár plastových ukazatelů na startovní pozice.
Zajímavostí je, že už v rámci přípravy si všimnete jedné odlišnosti. V nabídce hrdinů jsou nově také děti, čímž se možná i samotná hra snaží zaujmout nové publikum. Zombie jsou dnes všude a to i v dětských hrách (je to jen několik dnů, co jsme recenzovali Zombie Teenz), takže proč jim nejít naproti i v téhle populární hře?
Děti nejenže mají méně zdraví, ale k tomu disponují schopností úhoř. Umí tak uniknout ze zóny, kterou sdílí s nemrtvým a nestojí je to akci navíc. Takové vyklouznutí má pěkný tematický účel. Navíc hra s dětmi je těžší.
Hráči pak mají v každém scénáři jasně daný úkol. Budou se střídat v aktivaci svých hrdinů, pohybují s nimi po mapě, hledají v místnostech vybavení a mohou především útočit na všudypřítomné zombie. S pomocí zbraní a kostek hodí proti své přesnosti a zasáhnou. Někteří nemrtví padnou po jedné ráně, ale jiní něco i ustojí.
Jakmile všechny postavy využijí svoji zásobu tří akcí, nastává fáze zombií. Ty, které se nachází ve stejné zóně, jako některá z postav, na nic nečekají a zaútočí. Zranění už je předem známé a nerozhoduje o něm kostka. Všechny ostatní belhající stvůry se posunou o jedno políčko blíž k přímo viditelnému hrdinovi nebo zdroji hluku. Ten ale naštěstí odezní a na konci kola jsou vždy žetony hluku odstraněny.
Právě hluk zůstává stále stěžejním prvkem celé partie. Hráči ho musí využívat takticky tak, aby odváděli pozornost. Ale současně je omezuje, protože každá hlučnější zbraň má na sobě uvedené žetony hluku, který způsobí. A ty pak mají tu nepříjemnou vlastnost, že lákají pozornost nepřítele. V rámci této fáze se ale na mapě také objeví nové posily, o jejichž podobě rozhodne karta.
Čím více nepřátel hrdina pošle do věčných lovišť, tím více mu naroste stupnice adrenalinu, který se od minulého boxu přejmenovala (bývaly to zkušenosti). Tím si hráči zpřístupní některé speciální dovednosti, ale současně s hrdiny se vyvíjí také nepřátelé. Mají na kartě uvedenou stupnici, a jakmile byť jeden z hrdinů postoupí výš, síla nepřátel naroste.
Novinky se pohybují v rozmezí těch kosmetických, které potěší, jako jsou například dveře přímo na mapách nebo absence sestavování molotovů, až po ty opravdu zásadní, jako jsou změny pro zasažení spoluhráčů nebo hordy zombií. Rozdíly jsou krásně popsané v pravidlech, takže zkušení likvidátoři zombií se mohou brzy vrhnout do akce.
Pokud by hráč útočil na dálku do lokace, kde se nachází jeden z jeho spolubojovníků, musí být velmi opatrný. Všechny nepřesné střely, které minou nemrtvé, utrží právě hrdinové. Toto pravidlo se změnilo výrazně k lepšímu oproti původnímu a působí opravdu tematicky. Stále hráče omezuje v poziční hře, ale dává smysl.
Hra je výrazně přímočařejší, hrdinové se stávají mnohem rychleji silnými (během několika tahů). Díky tomu je obvyklá délka jednoho scénáře někde kolem šedesáti minut, což je zhruba polovina originálu. Kromě neoddiskutovatelných kladů to má ale také své háčky, protože hráči nedostanou dostatek času si budovat svoji postavu, hledat předměty a mít z toho ten správný požitek. Možná trochu chybí ten velkolepý zážitek.
I druhá edice se stále točí v první řadě kolem spolupráce. Hráči musí pracovat s žetony hluku, které jsou stěžejním prvkem atmosféry i pohybu nepřátel. Jenže pokaždé, když začne partie, musí se jí účastnit kvůli vyváženosti šest hrdinů. Hráči si je tedy rozdělují mezi sebe a z toho vyplývá, že ideálním počtem jsou tři nebo šest účastníků partie. Ve dvou už jsou tři postavy na každého příliš (sólová hra je zase o něčem trochu jiném a je dobrá), ve čtyřech a pěti je rozdělení hrdinů nerovnoměrné, což působí trochu zvláštně.
Šest hrdinů je ve hře ale především kvůli udržení stabilní obtížnosti, která se mírně snížila. Díky kratšímu času rychleji získáte silnější zbraně, takže nemrtví nedostanou tolik času vás nachytat na švestkách. Na druhou stranu se na plánu objevuje více nepřátel, které těmito zbraněmi musíte vyřídit (což občas způsobuje výraznější výkyvy a dopady smůly). Přesto pokud byste chtěli větší výzvu, stačí toto číslo snížit. Navíc se bude hráčům i lépe plánovat a udržovat jednotnost své jednotky. Jen pozor na podmínku prohry, protože nově stačí, aby jeden z přeživších zemřel, a je konec pro všechny.
Scénáře jsou výborné, variabilní a zajímavé. I v tomto je výrazný kladný posun oproti původní verzi, kde se kvalita jednotlivých příběhů hodně lišila a některé nebyly zrovna podařené. Novou kampaň ozvláštňují události.
Zpracování je výborné, jak jsme si už tak trochu zvykli. Oproti původní verzi jsou nově obsahem také plastové pořadače, které se už staly standardní součástkou novějších verzí a variant Zombicide. Díky nim je vše přehlednější. Grafika je povedená, miniatur je hodně tak, jak to má ve správné zombie hře být. Jen ten rejstřík na konci někdo zapomněl seřadit podle abecedy. Změn v druhé edici Zombicide je dost. Nevyjmenovali jsme ani všechny, jsou tu nové módy nebo jiná pravidla pro řízení vozů. Prostě vylepšená hra ve všech ohledech. Těší nás, že se jedné z našich oblíbených řežeb dostalo znovu takové pozornosti a že je lepší než kdy předtím. Jen pozor, pokud je váš pocit z partie hodně vázaný na délku a budování atmosféry. To je snad jediný prvek, který vám trochu v nové Zombicide: Druhá edice může chybět.
+ nové módy
+ děti jako hrdinové
+ přístupnější novým hráčům
+ délka partie
+ výborné scénáře, kterých je dostatek
+ napínavá a atmosférická hra
- kratší čas trochu rozbíjí pocit z vylepšování postavy
