Kolem stolu se to jen hemží. Jsou tu máma, táta, děti i zvířátka. Plocha s ubrusem je plná zajímavých dobrot, které jen čekají na to, až je někdo napíchne na vidličku. Co kdy ale má více členů rodiny chuť na stejnou lahůdku? Dojde na souboj vidliček?
Lovit dobroty s vidličkami budou také hráči v bláznivé party hře Snack Attack. Vytvořil ji Kenny Kiernan pod dohledem společnosti Piatnik. A hra se s logem této rakouské firmy dostává i na český trh v kompletní lokalizaci.
Na víku vidíme probíhající souboj o dobroty. Ale než se do něj budou moci pustit i samotní hráči, musí nejdříve ve žluté krabici najít dva tucty čtvercových malých kartiček s jídlem. Ale do středu se dostane jen jejich část, tedy pokud se partie neúčastní čtyři soupeři. V takovém případě jich bude opravdu tři od každého z osmi druhů. Stranou pak položí destičky ve tvaru svačinových sáčků. Samotní hráči si vyberou každý barvu a podle ní získají jednu vidličku. Bojový nástroj hodný hladového reka. K tomu ale každý dostane do druhé ruky jako štít čtyři svačinové karty ze zamíchaného balíčku.
Všichni hráči ve stejnou chvíli zvolí jednu kartu z ruky a položí ji obrázkem dolů před svého souseda po pravé ruce, podávají tedy karty proti směru hodinových ručiček. Každou takovou kartu si může ihned obdarovaný prohlédnout a rozhodnout se, jestli si ji nechá nebo ji pošle dál. V žádné chvíli pak nesmí mít hráč v ruce více než čtyři karty, i když si novou ponechá, musí vždy ihned poslat z ruky jinou kartu dál.
To ale neplatí pro všechny. Hráč, který je označený jako začínající, nedostává kartu od souseda, ale bere si ji z balíčku. Naopak ten poslední, tedy jeho soused nalevo, karty zase odkládá stranou na hromádku.
Po celou dobu leží vidličky v klidu na stole. Teprve když jeden z hráčů dokáže nasbírat v ruce čtyři karty se stejným obrázkem, všem to ohlásí a společně se mohou vrhnout do mlsání. Vidličky vyrazí, ale ve středu stolu je o jeden exemplář dobroty méně, než je hráčů, takže jeden z účastníků (ten nejpomalejší) má smůlu.
Jenže na rozdíl od klasických vidliček, tyto jsou tak trochu kouzelné. Jejich hroty totiž zajíždí dovnitř, jako drápy Wolverina. Žádné nabodnutí se tedy neodehraje, protože po zatažení špičky vidličky fungují jako přísavky a malinkou kartu umí přichytit.
Každý, kdo svačinu úspěšně s vidličkou ulovil, získá jednu destičku svačinového pytlíku. Partie probíhá dále po deset kol, proběhne tedy stejný počet honů na dobrotu. Ten, který po tomto počtu kol, má nejvíce bodů, vítězí.
Snack Attack je honem na jídlo. Vidličky jsou tím nejdůležitějším nástrojem, přesně jako když chcete do úst dostat nějaký ten lahodný kousek. Bez tohoto důmyslného, špičatého nástroje to dokážete jen těžko. Ačkoliv se s nimi děti v prvních měsících nesetkají, postupně i ony nechtějí nahánět po talíři dobroty lžičkou.
Ale i takové krmení má dvě fáze. Tou první je výběr pokrmů, kde si hráči v reálném čase předávají jednu kartu za druhou. Snaží se vybrat to správné jídlo, do kterého by nejradši poté zabořili svoji vidličku. Je to rychlé, je to bláznivé a je není to nekonečné. Hráči totiž necyklují karty pořád tam a zpět, ale karty opisují kruh od balíčku, přes ruce všech zúčastněných až po odhazovací hromádku. Tedy alespoň ty, o které nikdo neprojeví zájem.
Hráč ale pokaždé musí něco zahodit a nesmí přesáhnout limit ruky, takže často musí v té rychlosti dělat správná rozhodnutí. Není jednoduché zvolit obrázek, který ostatní nechtějí. K čemu to vlastně všechno je? Hráč, který nastřádá sadu, má oproti ostatním výraznou výhodu. Ví totiž předem, o jaký obrázek se bude soutěžit a může si jej na stole mezi destičkami najít, aby jeho vidlička měla větší šanci na úspěch.
Jakmile totiž někdo nastřádá sadu, je na čase se chopit vidliček. Hon na jídlo je o rychlosti a děti se na ni těší ze všeho nejvíc. Souboje jsou často těsné, zvlášť když si několik hráčů vybere stejnou kartičku. Těch je ale obecně dostatek pro všechny kromě jednoho, takže pouze ten nejpomalejší je pozadu s bodovou odměnou. A díky tomu je nakonec opravdu spravedlivý výsledek o vítězi, protože ten, kdo se nejméně dostane na chvost se svojí prázdnou vidličkou, vítězí.
Partie při tom trvá jen nějakou čtvrthodinku. Šermování s vidličkami je sice největším lákadlem, ale vystřelení špičky na kartu je jen třešničkou na dortu na závěr každého kola. Základem ale zůstává podávání karet. Jejich nabídku a pořadí určuje zamíchaný balíček, takže hráči se snadno ocitnou v situaci, kdy nepřijdou obrázky, které potřebují. Štěstí jednoduše poroučí všem.
Čím více hráčům, tím více podávání a také tím více malých karet uprostřed, které se přisávají na vidličky. Partie je pak lepší, když je ve hře více soupeřů, zatímco ve dvou je to jen podávání karet jeden druhému.
Zpracování je dobré a vidličky jsou prostě skvělé. Za čtyřmi špičkami, které nejsou nijak ostré a u pětiletého dítěte už by nemělo hrozit žádné zranění, se ukrývá přísavka. A protože špičky tlakem jednoduše zajedou dovnitř, vytváří hra iluzi, že opravdu napichujete jídlo na vidličku. Po vyhodnocení se špičky zase vrátí do původní pozice díky jedinému tlačítku na rukojeti.
Snack Attack je hra vhodná pro ty, kdo chtějí trochu soupeření, ale také touží bojovat v reálném čase. Je to hra pro milovníky jídla a vidliček. Zábavná, rychlá a bez nějaké chutě po přemýšlení. Snack Attack je rodinná party hra, kterou odlišují její hlavní nástroje, které rozhodnou o vítězi.
+ vidličky
+ dvě fáze hry
+ předávání karet umožní hráčům něco ovlivnit
+ není to jen o rychlosti
= ve dvou slabé
