Každá myška touží po vlastním domečku. Už odmalička se musí v díře rodičů dělit o místo s rancem sourozenců, kteří jí neustále kradou všechny dobroty, jež se jí podařilo ten den nalovit. A tak se konečně jednou odstěhuje, pořídí si vlastní noru a těší se, jak si všechnu svoji kořist schová jen a jen pro sebe.
Do jednoho takového domečku dostali pozvání i hráči v deskové hře Myší domeček. Stojí za ní autorská dvojice Élodie Clément a Thée Riviére, kteří ji vyvinuli pod hlavičkou společnosti Gigamic, kde také vyšla v původní znění. A nepřehlédnutelné ilustrace pro hru připravil Jonathan Aucomte. Českou verzi pak nabízí v rámci svého exkluzivního předplatného Albi Exclusive, kde lze koupit tyto hry pouze přímo od distributora, společnost Albi.
Na víku vidíme výjev jedné myší rodinky. Ale takový domeček se jen tak neobjeví, takže i hráči si jej při prvním otevření krabice musí poskládat. Dostanou k tomu uvnitř boxu samostatný návod, který popíše nejen jak dům ze dna i víka sestavit, ale i jak jej vybavit a skladovat. Hráči (nebo rodiče) tedy k desce podlahy připevní zdi, umístí na své místo stůl a ohniště a všechno položí na plastové podstavce, takže samotná obyvatelná část je až v druhém patře, ale zvenčí dům vypadá větší.
Poté už začne příprava, kterou bude třeba provádět pokaždé. Hráči vedle krabice položí velkou kartu otázek a tím si zvolí svoji obtížnost. Na jednotlivá počítadla na kartě postaví figurku myší a figurku košíku. Poblíž připraví svítilnu, zásobu žetonů místností a odpovědí. Žetony předmětů dle zvolené obtížnosti vezmou a vhodí otvorem ve střeše do domu, takže nikdo neví, kterou stranou leží vzhůru a jaký předmět ukazují. Poté musí každý z účastníků domečkem zatřást, takže se žetony rozutečou po všech místnostech myšího obydlí.
Otvor ve střeše nyní zakryjí svítilnou a spustí ji. Od té chvíle mají třicet sekund na to, aby se společnými silami pokusili najít a zapamatovat si pozice všech předmětů. Při tom nikdo nezůstane v klidu, jednotliví hráči mohou být v pohybu a nakukovat všemi okny, která jsou k dispozici. Po uplynutí půl minuty svítilna zhasne.
Žetony hledání poté rozmístí náhodně na připravenou kartu a tím získají otázky, na které budou muset odpovědět. Ve velké většině případů budou hráči identifikovat, v jaké místnosti se předmět nachází. Mohou tak porovnávat pozici dvou, vyjmenovávat všechny v místnosti nebo hledat místnost předmětu. Každou z šesti otázek označí žetonem fajfky nebo křížku poté, co se jako tým na řešení dohodnou.
Potom už hráči mohou nadzvednout střechu a podívat se, jak to bylo ve skutečnosti. Každá správná odpověď přinese týmu hledačů jeden bod, který si poznačí s figurkou košíku na počítadle. Figurku myší posunou o jeden krok vpřed. Poté společně připraví další kolo a pokračují tak do momentu, kdy se myšky vrátí domů a už není možné dále potají hledat. V tu chvíli se hráči podívají na získané skóre a porovnají jej s tabulkou, aby zjistili, jak si vedli.
Myší domeček je hra, v jejímž středu stojí dům. Tedy vlastně nápad. A to opravdu skvělý, protože nechat hráče nakukovat do domu a společně hledat předměty je jednoduše skvělý. Zvlášť v kombinaci s příběhem o myškách, které rády berou to, co jim nepatří a vy se to snažíte najít a získat zpět.
Jenže času není nazbyt a hráči musí spolupracovat a napnout své paměťové schopnosti na maximum, jinak se jim nepodaří odpovědět na všechny otázky těch, kdo předměty hledají. Ty ale nikdo dopředu nezná, takže je třeba nastřádat co nejvíce informací, abyste nikoho nezklamali.
Už jen samotný pocit z partie, kdy všichni chodí kolem domečku a snaží se najít co nejlepší úhel a zapamatovat si předměty a jejich pozici, je nezapomenutelný. Jednotlivé místnosti jsou odlišené barevně, což trochu usnadňuje zapamatování, ale i tak je vše příjemně obtížné a tím samozřejmě i zábavné.
Samotné otázky jsou zcela logické a při tom velmi variabilní. O tom, na co budete muset zrovna odpovídat, rozhoduje jednoduše náhoda. Složení je přesto vždy jasné. Může se jednat o otázky na konkrétní místnost nebo na konkrétní předmět.
Pravidla jsou jednoduchá a počítají s příjemně variabilní úrovní obtížnosti. Hráči si mohou užít lehkou hledačku nebo se mohou rozhodnout, že se pořádně zapotí. O všem rozhoduje počet předmětů, které se v místnostech ukrývají. Čím více jich je, tím je těžší je všechny najít a zapamatovat si jejich pozici i obrázek.
Ale hra při tom umí být zábavou nejen pro rodiny se staršími dětmi, ale počítá i s těmi mladšími, kterým radí odhalit žetony otázek dopředu. Tím je hra o fous jednodušší tak, aby i ty menší hledače bavila. A tak se jí mohou zúčastnit i předškoláci. Partie při tom netrvá nijak dlouho a potřebná čtyři kola jsou u konce během dvaceti minut. A ani nezáleží na tom, jestli kolem domečku budou pobíhat dva nebo šest hráčů, protože se jedná o kooperaci, takže času je stejně. Místa pro šest dětí ale už u domu moc není, takže doporučujeme hru ve čtyřech.
Zpracování je skvělé. Všechno funguje do puntíku. Domeček působí famózně a z nakukování dovnitř máte opravdu pocit, jako byste sledovali opuštěné myší obydlí. Navíc autoři mysleli i na design boxu tak, aby nebylo třeba pro jeho sbalení žádného montování. Díky tomu je příprava i uklizení zábavy otázkou chvilky.
Myší domeček je skvělá rodinná hra, ve které všichni spolupracují. Největším lákadlem je tma a světlo, kterým do domečku hráči svítí. To vytváří skvělou atmosféru a dodává hře naprosto jedinečný rozměr. Myší domeček nás nadchnul a děti si jej snadno zamilují. Navíc se jedná o skvělou příležitost, jak mohou spojit své síly s rodiči.
+ variabilita
+ různé obtížnosti
+ zpracování
+ přístupné všem