Všichni o tom zpíváme s rukou na srdci. Jako bychom odpověď na tu otázku ani neznali. Ale ona je evidentní. Malá země je přesně tím místem, kde tak rádi trávíme své životy a nenecháme se rozladit občasnými problémy. Tohle je náš domov.
Hledat domov náš vyšle i desková vědomostní hra Kde domov můj? s podtitulem Evropa. Jedná se o hru z dílny společnosti Dino, takže je to původní česká zábava. Tu vytvořil Štěpán Peterka na motivy populárního pořadu vysílaného na obrazovkách České televize.
Na víku vidíme tmavou mapu Evropy, ze které září otazník, a především siluety naší země, ze které se stal puntík tohoto znaku. Uvnitř hráči najdou rozkládací herní plán, který má opět tvar otazníku. Na jeho hranách jsou navíc pozice pro karty.
Aby se mohli hráči pustit do klasické partie, potřebují být přesně čtyři. V případě jiných počtů se musí dělit na týmy. Jeden z hráčů při tom na sebe vezme roli moderátora. Každá karta patří do jednoho ze tří kol partie a podle toho je hráči také na začátku rozdělí na stejný počet balíčků a položí je nedaleko desky. Jednotliví hráči si vezmou hlasovací kartu, a především si vyberou každý barvu. Získají tak figurku, která bude putovat po polích otazníku.
Karty pro první kolo jsou oboustranné a nabízí osm otázek. Moderátor vybere jednu náhodnou kartu a postupně čte jednu otázku za druhou, a to včetně všech čtyř možností. Poté vždy dostanou všichni účastníci (nebo týmy) šanci odpovědět. Nesmí ale svoje tipy vykřikovat, místo toho se o tuto šanci hlásí s pomocí svých tipovacích karet. Za správnou odpověď hráči náleží odměna v podobě pěti bodů. Pokud ale zvolí špatnou ze čtyř variant, daruje tím pět bodů všem protivníkům.
Druhé kolo využije tucet karet s touto číslovkou. Ty už nejsou oboustranné a moderátor tento svůj výběr rozloží do obdélníku textem dolů. Hráči ale na zadní straně vidí téma, kterého se otázky na kartě týkají.
Hráči si postupně mohou volit kartu a vsadí pět, deset nebo patnáct bodů. Tím si také zvolí obtížnost a konkrétní otázku na kartě. Pořadí, ve kterém se jednotliví soupeři dostávají k volbě a odpovídání, určuje pozice jejich figurky na stupnici. Začíná ten, kdo má bodů nejvíce a aktivita postupuje dál směrem dolů podle bodového zisku.
Moderátor poté vybere náhodně patnáct karet a po třech rozloží ke každému políčku u dolní hrany plánu. Tyto pozice naznačují hodnoty karet a pohybují se od pěti až do třiceti bodů. Tentokrát si nikdo nic vybírat nebude. Kterou otázku z karty moderátor přečte, o tom rozhodne právě pozice karty u jedné z pěti možných přihrádek. Z každé karty tedy pouze jedna otázka a hráči ji dostávají v pořadí, ve kterém jejich figurky opět stojí na otazníku. Právě proto jsou v každé kolonce tři karty – pro každého z účastníků (či tým) jedna.
Jakmile je přečtena i poslední otázka ve třetím kole a všichni hráči získali všechny body, které získat měly, stačí se podívat na plán a na otazník. Která figurka dorazila na bodovací stupnici nejdále, ten hráč se stává vítězem.
Kde domov můj? Evropa je klasická vědomostní hra, ve které se čte otázka za otázkou, hráči sbírají body a musí ukázat, že opravdu něco vědí. V podstatě tu není nic nového, co by vás překvapilo, ale jednotlivá kola jsou každé trochu jiné a tím se hra stává alespoň variabilní a nejedná se o neustálé opakování toho samého.
Hned první kolo má velmi důležitou a prakticky rozhodující roli, protože zde hráči stojí opravdu přímo proti sobě. Jde o znalosti a rychlost, protože jen první dostane šanci odpovídat. Zároveň to ale znamená jistý risk, protože špatné rozhodnutí a přehnaná sebedůvěra může znamenat, že získají body ostatní. Na druhou stranu hráči mají k dispozici možnosti, takže pokud máte alespoň trochu přehled, dá se v této fázi tipovat.
V druhém kole jsou opět hráči sami svého štěstí strůjci, protože si volí téma, které by chtěli odpovídat. A navíc si ještě mohou určit, jak pevní v kramflecích se v dané problematice cítí a podle toho zvolit obtížnost otázky. Špatná odpověď tady neznamená tak zásadní riziko, takže se i vyplatí občas risknout těžší otázku.
A možná i proto, že je hra založena na televizním formátu, jsou samotné otázky kvalitní, a především dobře odstupňované. U hry, kde body jsou takto rozhodující, je samozřejmě odlišení náročnosti naprosto zásadní. Pokud totiž není vše vyladěno, mohou hráči získat pocit nespravedlnosti, a to naštěstí nehrozí.
Karet je dost, ačkoliv pozdější fáze mají větší pravděpodobnost, že se něco zopakuje. U prvního kola byste si ale měli dávat mnohem větší pozor, aby se karty neopakovaly, protože z té karty se vždy přečte kompletní sada otázek a hráči mají tendenci si to pamatovat.
Herní doba není nijak překvapivá ani jedním směrem a naplní zábavou nějakých třicet minut vašeho času. V pozdějších fázích se hráči opravdu střídají, takže ostatní pouze sledují, což je trochu horší z hlediska herní náplně oproti kolu prvnímu. Hráči se ale střídají poměrně rychle a díky tomu se nenudí.
Televizním formátem je dané také omezení tři plus jedna. V pravidlech sice najdete variantu pro dva účastníky, kde je třeba upravit poměry některých karet. Ale ideální je opravdu alespoň počet tří soupeřů plus jednoho moderátora. Více už zase znamená, že se hráči musí spolčit a bojovat jako týmy, což nevyhovuje každému. Ale i role moderátora je dvojsečná a nebude bavit každého, protože on ve skutečnosti vůbec nehraje.
Kde domov můj? Evropa je příjemnou vědomostní hrou, která nepřináší nic zásadního, a naopak trochu limituje hráče svým požadavkem na jejich počet. Zvlášť, pokud u vědomostních her nemáte rádi vytváření týmů a spolupráci. Ale otázky jsou zajímavé a pravidla pro jednotlivá kola také, a to je nakonec to nejdůležitější. Pokud tedy máte rádi vědomostní hry, pak je Kde domov můj? Evropa zajímavá novinka.
+ tři různá kola
+ lze taktizovat
+ zajímavé otázky
= omezení počtu hráčů
