Stirk se ani neohlédnul za sebe a z hlavní třídy překypující lidmi zahnul do temné uličky. Zkratky v Londýně znal naprosto dokonale a tak věřil, že se mu pronásledovatele ve stinných zákoutích podaří setřást. Před ním ze šera znenadání vystoupil plot se zamčenými dvířky.
„Sakra, kterej magor to sem dal?“ pomyslel si, když ji složitě přelézal. Neotáčel se, ale za sebou cítil upřené pohledy několika osob. Pocit zmizel v okamžiku, kdy z plotu seskočil zpět na pevnou zem.
Znovu se rozeběhnul. Míjel otevřené dveře do domů, v nichž koutkem oka zahlédnul plakající děti, tajemnou místnost plnou lahviček a zkumavek, podivnou postavu v kápi sklánějící se nad stolem a mnoho dalších znepokojivých věcí.
„Stůj!“ vystoupila z jedněch dveří vpředu ramenatá mužská postava. Zabírala téměř celou uličku. Zaváhal, jestli má zastavit nebo se pokusit proskočit úzkou mezerou, ale nakonec zabrzdil. Nervózně se otočil za sebe, odkud již přicházel klapot blížících se pronásledovatelů.
„Pojď se mnou,“ řekl prostě muž a v jeho pohledu bylo něco, čemu nešlo odporovat. Přikývnul a oba vstoupili do spoře osvětlené místnosti. Jen chvilku poté, co za nimi zaklapnuly dveře, zaslechl tři páry spěchajících nohou proběhnout kolem. Oddechnul si a podíval se konečně, kde je.
Místnost byla ponořena do šera, ale Stirk měl dobré oči. Zjistil, že se v rohu krčí dvě malé děti. Trochu se uvolnil. Bezprostřední nebezpečí mu nehrozí. Podíval se děkovným pohledem na hromotluka a ten se na něj oproti veškerým předpokladům pousmál.
„Znám Tě, Stirku,“ prolomil hromotluk ticho. „Vím, co jsi udělal i že se snažíš utéct z města. Přidám se k tobě. Teď tu chvilku počkej, skočím si pro věci. Žena mi je zrovna připravuje…“
Uplynula hodina, než se znovu otevřely dveře do uličky a do světa stínů se přidaly další dva. Stirk a jeho nový přítel (ačkoliv tak hluboce přesvědčený o jeho úmyslech Stirk ještě stále nebyl) se plíživým krokem pomalu přibližovali k druhé straně uličky. Byli si vědomi, že stráže mohou být všude.
„Počkej,“ sáhnul málomluvný obr Stirkovi na rameno, předešel ho a vykouknul zpoza rohu. Kývnul na svého společníka a oba se beze slova dali do běhu. Kousek před nimi byla planina a za ní již venkov.
Stráže si zrovna povídaly s jednou prostitutkou, když kolem nich dva muži proklouzli. Jejich cesta teprve začala, ani jeden netušili, jak daleko je dovede, a co všechno spolu zažijí. Teď už se museli spoléhat jen sami na sebe…
Kniha Příběhy Impéria v sobě skrývá potenciál k velkým dobrodružstvím. Jedná se o hru na hrdiny odehrávající se ve viktoriánské Anglii, v době, kdy britská královna vládne většině známého světa. Jenže tuto ostrovní zemi na rozdíl od té, na niž jsme zvyklí z naší reality, neobývají pouze příslušníci lidské rasy. Přítmím dusivého dýmu se pohybují tvorové, které ještě lidské oko nespatřilo, v zemi jiskří magie čekající na svoji příležitost k vytrysknutí.
Kniha zaujme na první pohled úžasným zpracováním. Nejedná se jen o obálku, artworky se táhnou celou knihou, lemují psaný text a navozují skvělý dojem (některé z nich se budou potulovat po okolních fotografiích, abyste si mohli udělat představu). Vizuální zpracování vypadá jednoznačně na jedničku s hvězdičkou a je vidět, že si na něm autoři dali moc záležet. Řadí je to rovnou do první ligy. Uvidíme, jestli za první ligu bude kopat i samotné poselství, které kniha ve svých útrobách nese.
Dílo obdržíte pečlivě zabalené v igelitu ve stylu komiksů, takže můžete mít jistotu, že se jí nic nestane a zároveň nikde neztratíte list zápisu o postavě. Tento způsob prodeje si však s sebou nese i jednu nevýhodu – pokud o hře nic nevíte, budete muset posoudit podle obalu, jestli je pro vás. Samozřejmě je jen na obchodnících, jestli budou mít skladem i jeden otevřený kus k nahlédnutí, ale mnozí se na tento požadavek jistě nebudou tvářit příliš ochotně.
Uvnitř knihy jsou uschovaná nesčetná dobrodružství pro ty, kteří je budou ochotni hledat. Jedná se totiž o hru, která není určena pro začátečníky, ačkoliv se ji autoři ze všech sil snažili přiblížit i obyčejným nově příchozím hráčům. Především nároky kladené na schopnosti vypravěče a na jeho dovednost reagovat variabilně na rozhodnutí hráčů jsou vyšší.
Stejně tak hráči musí více přemýšlet nad svými postavami a více komunikovat, improvizovat a reagovat na aktivitu vypravěče, a tím spoluvytvářet příběh. Nestačí tedy pouze vběhnout do dungeonu a všechno vymlátit, jak jsou někteří hráči zvyklí.
Zasazení do viktoriánské Anglie skvěle zvyšuje atmosféru a lidé si dokážou tuto dobu velmi dobře představit. Zároveň je však dost možné, že přes rozsáhlé podpůrné informace obsažené v knize bude především vypravěč potřebovat širší povědomí o tomto světě z historického pohledu. Samozřejmě obsah díla slouží pouze jako inspirace pro hráče, který ostatní povede jejich dobrodružstvími.
Variabilitu hry však rozšiřuje nastínění kompletního světa včetně všech světadílů a kniha samotná tak stačí jako podklad pro hraní v kterékoliv lokalitě na Zemi. Obsahuje totiž informace o všech zásadních místech, zemích a institucích svého světa. Navíc se plánují rozšiřující sešity, které tyto možnosti jistě dále podpoří.
Také samotná skladba družiny je lehce omezená, protože aby si kvalitně zahráli všichni, skupina se musí dohodnout na společných prvcích, protože složení z gentlemana a pouličního kapsáře již na první pohled může těžko fungovat. Závisí pak na schopnosti hráčů dohodnout se a případně si určit postavy pro konkrétní hru.
U postav je kromě samotného společenského zařazení důležité také existující hluboké zázemí postavy, její historie a motivace. Díky důrazu celé hry na příběh je tento fakt zásadní a pomůže nejen celkovému dojmu z partie, ale také samotnému hráči, protože některé věci se pak snadno dají později využít pro obohacení hry. V závislosti na existující historii postavy je pak jednodušší i tvorba postavy, jejích aspektů a dovedností, protože hráč již ví, kde byl a kam chce směřovat.
K hraní potřebujete takzvané FUDGE kostky, které nejsou součástí balení. Nahradit je můžete klasickými šestistrannými kostkami, kde spárujete dvě sousední číslice k jednomu symbolu, takže jednička a dvojka budou plus, trojka a čtyřka budou mínus a zbylé dvě číslovky zastoupí nulovou hodnotu. Nutno podotknout, že oproti například Dračímu doupěti kostky použijete výrazně méně, protože nudné házení je omezeno na nezbytné minimum.
Jako problematické pro někoho může působit použití steampunku (pro neznalé se jedná o kombinaci technologie a magie, ideálním příkladem je pak kniha Brány Anubisovy od Tima Powerse). Do hry zasahují také postavy z keltské mytologie a přihřívají mix žánrů, při dobrodružstvích se tak můžete setkat i se skřety, vílami nebo třeba elfy (ovšem do tolkienovské podoby ras mají daleko).
Příběhy Impéria jsou plné poctivých informací, které dokážou spoluvytvářet skvělý příběh a úžasný zážitek ze hry. Nejsou však jediným a nejpodstatnějším prvkem podílejícím se na celém dojmu. Vše záleží na zkušenostech hráčů, jejich schopnosti nenechat se pouze vést vypravěčem, ale i přispívat k posouvání děje.
Všechny jmenované výtky jsou pouze podmínečné. Pokud se dokážete obklopit těmi správnými lidmi, svezete se na vlně zábavy. Příběhy Impéria jsou vynikající počin, který zaslouží uznání a mnoho spokojených hráčů.
Ke hře byl přizván také zkušený vypravěč Dračího doupěte Petr Šurý, jehož postřehy jsou součástí recenze.
+ grafické provedení
+ množství informací
+ bohatost světa a možností
+ otevřený systém
+ cena
- není vhodné pro začátečníky
- důraz na schopnost hráčů spoluvytvářet příběh
