Recenze: Enigma – záhada čtyř hlavolamů

Tohle místo není jen tak ledajaké. Na druhé straně obrovské místnosti se prý ukrývá nevídaný poklad. Všude pod námi se vine bláznivé potrubí – naše jediná cesta na druhou stranu. Jenže každý nový spoj je třeba si zasloužit. Naši inženýři pracují rychle, ale bez nových trubek mohou jen čekat. Skříňky s náhradními součástkami jsou zabezpečené každá svým vlastním rébusem. Teprve po jeho vyluštění je možné roury připojit. Ale když už jsme tak blízko, přece se nevzdáme!

A vzdávat byste to neměli ani vy v deskové hře Enigma. Tu na český trh přináší společnost Albi v roce 2014. Při tom se jedná o hru Touko Tahkokallia (autor sci-fi hry Eclipse), původně vydanou v Německu pod hlavičkou firmy Zoch GmbH.

Krabice si nebere žádné servítky. Na obrázku vidíme technologicky vyspělou kobku, jako by ji zabezpečoval samotný Leonardo DaVinci. Ale tahle bude mnohem starší, možná z bájné Atlantidy, která mohla mít techniku k jejich vytvoření. Uvnitř čtvercové hrobky tak najdou hráči hromadu kartonových komponent.

Tou hlavní je na první pohled ozubené kolečko, které ale nakonec slouží jen jako počítadlo bodů. Jako po linii šnečí ulity se po něm vine stezka od nuly až do cílových 25 bodů. Mnohem větší důležitost a také převahu v počtech mají čtvercové kartičky zadání. Na jejich zadní straně najdete vždy trochu jiné potrubní rozvody, které jsou spojené barevnými stanicemi. Uprostřed pak je jedna ze čtyř ikonek hádanky.

Právě druhá strana kartičky odpovídá tomuto obrázku. Jedná se vždy o zadání jednoho ze čtyř hlavolamů, které si ale popíšeme podrobněji až v samotných pravidlech. K luštění budete potřebovat ale také nějaké ty další kartonové tvary potrubí, ale především dřevěné dílky – sedm úlomků bájného tvora, čtyři hranoly (různých tvarů a barev) sloužící po sestavení jako úkryt a šest sloupečků, což jsou malá hnědá závaží.

Ke hře patří také kartonové desky, které nabízí místo pro tyto jednotlivé komponenty a také prostor, kam je třeba položit zamíchané desky zadání na začátku partie. Při té příležitosti si hráči rozdělí také barevné figurky techniků – každý se pokusí získat svoji oblíbenou barvu ze zelené, oranžové, bílé a černé barvy. Jednoho z inženýrů každý hráč postaví na začátek bodovací stupnice. Fialová figurka pak označí začínajícího hráče a vedle toho všeho je třeba položit přesýpací hodiny.

Tím jsme zvládli nenápadně partii nachystat. Ještě ale přesto zbývá vyložit jednu startovní destičku potrubí, které budou dále všichni soupeři rozšiřovat. Kola probíhají společně pro všechny hráče, kteří si nejdříve v pořadí od začínajícího hráče vyberou úkol, do kterého by se chtěli pustit. Od něj si vezmou jednu destičku zadání, kterou ale drží stále potrubím nahoru. Nesmí si zapomenout také potřeby, které k řešení jsou nezbytně nutné – dílky potrubí, závaží, kostky nebo úlomky.

Jakmile mají všichni vybraný směr svého snažení, odpočítají si začátek a poté otočí své destičky úkolem nahoru. Nyní chce každý ze soupeřů mít řešení jako první. Pouze tento hráč má právo otočit přesýpací hodiny a oznámit ostatním, že mají posledních několik vteřin na dokončení. Kdo to stihne, může si destičku ponechat, ostatní ji musí vrátit a zůstanou dané kolo bez jakéhokoliv zisku.

Při luštění na hráče čeká hned několik klasických úkolů. Vše začíná u úlomků, které je potřeba poskládat do nějakého špičatého obrázku. Ti s lepší představivostí v našem popise už poznali jednoduché hádanky tangram, které umí být občas velice záludné. Druhým typem úkolů je propojování potrubí. Hráč dostane určitý počet destiček, které je třeba umístit do prostoru tak, aby všechny navazovaly.

Třetí úkol je na prostorovou představivost. Čtyři dřevěné hranoly bláznivých tvarů je třeba uspořádat do stavby, která při pohledu shora barevně odpovídá zadání. Vždy je ale třeba použít všechny kostky a nenechat ve stavbě žádnou mezeru, která by mohla zapříčinit její zhroucení. Tím se dostáváme k poslednímu úkolu, kterým jsou váhy. Hráči před sebou mají několik misek, na které musí rozházet závaží tak, aby dosáhli vyrovnaného stavu.

Po úspěšném vyřešení jedné z těchto hádanek čeká na hráče sladká odměna v podobě možnosti připojit získaný dílek do systému potrubí. S tím získá také šanci vyslat jednoho svého inženýra do práce, ale pouze na komoru barvy, která ještě v tom konkrétním potrubí není obsazena. Za všechny plazmové komory této barvy na potrubí dostane jeden vítězný bod, ale až ve chvíli, kdy potrubí zdárně uzavře ze všech stran.

Partie končí ve chvíli, kdy někdo jednotlivými bodováními dosáhne cílového zisku. Ten se liší podle počtu účastníků v partii. Vítězem se pochopitelně stává ten hráč, který tohoto cíle dosáhnul jako první.

Enigma je případ, kdy se logické hry potkávají na cestě s Carcassonne (recenze). Umisťování dílků a rozšiřování sítě potrubí je velmi podobné této oblíbené hře. Jen výrazně zjednodušené. I zde si ale hráči nárokují určitou část potrubí pro sebe, ale v případě propojení dvou dříve rozdělených systémů může dojít i k dělbě bodů.

Tahle kombinace je zajímavá, ale ve hře se většinu času snažíte řešit hlavolamy. A právě na nich závisí, jestli se vám bude hra líbit nebo ne. Tedy, ono záleží hlavně na tom, jestli vás tenhle typ řešení baví. Každá hádanka je trochu jiná, a zatímco kostky prověří prostorovou představivost, tangram dá zabrat schopnosti vměstnat dobře dílky do prostoru a váhy prověří počtářské schopnosti.

Mohlo by Vás zajímat

4

recenze

Recenze: Obludárium – pro ty nejodvážnější krotitele

Každý hráč bude mít oblíbenou jinou hru, ale výběr nezávisí pouze na tom. Všechno je třeba podřizovat síti tunelů, které jsou na destičkách vidět, když si je vybíráte. Často se vám hodí konkrétně ten, který je na úkolu, jenž vám tolik nejde. A tady nastává čas se ptát: má cenu riskovat, že jej nevyřešíte včas nebo se raději spokojit s kompromisem?

Hra ve dvou je výrazně slabší, protože soupeři si každý staví svůj vlastní tunel a příliš si nejdou do cesty. Pak to není vůbec o pozicích dělníků, ale pouze o tom, kdo vyluští více hádanek. Druhá část hry tu ztrácí význam. Ten se objevuje až ve chvíli vstupu třetího (potažmo čtvrtého) hráče do partie. Rázem je umístění inženýra zásadní věc a rozhodnutí, které může mít vliv na celý výsledek. Destičkou lze také blokovat soupeře nebo mu kazit uzavření jeho trasy.

Partie trvá kolem 45 minut. Ale protože jsou neustále všichni zapojeni, nikdo si na ubíhající čas nestěžuje. Všichni hráči jsou plně ponořeni do svého řešení. Jenže to platí pro první partie, než se zadání naučíte. Destiček je sice zdánlivě dostatek (108 celkem : 4 = 27 pro každý typ), ale některé hádanky jsou náchylnější k naučení než jiné. Třeba tangram si po lámání hlavy nad umístěním dílků zapamatujete, stejně jako kostky. To potrubí jsou si příliš podobná, ale zase jsou celkově jednodušší.

Vyvážení hádanek je ale celkově dle našeho dojmu dobré. Nikdy nemáte jistotu, že zrovna s tímto typem uspějete. Prostě to zrovna nemusí vyjít. Tady se autorovi podařilo nalézt dobrou kombinaci, jen ta znovuhratelnost po větším množství partií trpí schopností lidského mozku dobře si pamatovat těžká řešení. Přitom samotná znovuhratelnost je i tak zajímavá, protože hráči mohou taktizovat s výběrem dílků a síť trubek bude také pokaždé jiná.

Celkově je ale hra zábavná a výborně zabaví nejen začátečníky, ale i milovníky různých rébusů. Čtyři logické hry jsou chytře skloubené a pospojované do jedné hry, ve kterém jejich řešení je jedinou cestou k úspěchu. Přesýpací hodiny zaručují, že se jednotlivá kola netáhnou a jakmile jeden hráč má hotovo, všichni ostatní se musí začít bát o svoje šance.

Ke zpracování můžeme dodat snad jen to, že destičky zadání jsou možná trochu tenčí, než bychom čekali, ale naštěstí to hře nijak nevadí. Zajímavostí je, že ačkoliv hru zaštiťuje pouze jeden vydavatel, došlo u ní v průběhu krátkého času ke změně designu a ilustrací. Naše česká edice obsahuje už tu novou grafiku, zatímco původní byla směřovaná k Egyptu a působila více tematicky. Ale asi se hůř prodávala. Těžko říct co jiného by vydavatele vedlo k takovémuto razantnímu kroku.

Enigma je povedeným seskupením čtyř logických her, které prověří hráče z různých schopností. Vše je chytře propojeno do většího celku, ale přitom si hra zachovává velice jednoduchá pravidla. Pro začátečníky může být matoucí snad jen omezení postavení figurek na stejné potrubí. Ale přesto je Enigma pěkná rodinná hra.

Recenze: Enigma – záhada čtyř hlavolamů

Enigma je zajímavým počinem, který se zalíbí především milovníkům přemýšlení a prostorových rébusů. Hra nabízí sestavu čtyř hlavolamů, jejichž řešením hráči mají možnost sestavovat potrubí a z jeho chytrého obsazování dělníky také vybojovat vítězné body. Všichni hrají současně, takže nikdo na nikoho nečeká. Navíc jakmile jeden hráč svůj úkol vyřeší, otočí přesýpací hodiny a tím dá ostatním časový limit, jehož překročení automaticky znamená neúspěch. Při stavbě potrubí je hra inspirovaná klasickým Carcassonne, ale tentokrát tomu ve dvou dost chybí – druhá část je zbytečná, protože hráči se vůbec nemusí potkat. Úkoly si navíc postupem času zapamatujete, když nad jejich řešením strávíte delší čas. Přesto s Enigmou strávíte příjemné chvíle, protože je to povedená a chytrá hra a skvěle se hodí pro všechny, kdo rádi přemýšlí.

Klady:

+ spojení čtyř logických her
+ všichni neustále hrají
+ jakmile jeden vyřeší, ostatní mají časový limit
+ vyvážené obtížnosti různých hlavolamů
+ možnost ovlivnit úspěch i chytrým umístěním inženýrů

Zápory:

- tenčí kartičky
- ve dvou je druhá část hry zbytečná
- časem si úkoly zapamatujete

3