Recenze: Star Borders Humanity – až za hranice známého vesmíru

Líbí se vám představa, že budete vládnout všem galaxiím? Tak na to u této hry zapomeňte. Budete pouhým zrnkem prachu v nekončící poušti. Budete válčit v tak malé bitvě, že na ni nikdo, kromě vás, za pár let nevzpomene. A tak je to správně, vítejte ve světě Star Borders: Humanity.

Nestojím včele obrovských armád, jako tomu bývalo kdysi. Velím nezkušeným a slabým pilotům a bojuji v bitvě, která skoro nikoho nezajímá. Jestliže prohraju, nic převratného se nestane a jestliže vyhraju… nu také to moc neznamená. Alespoň ne pro ně. Já ale chci vyhrát, neexistuje bitvy, ze které bych chtěl odcházet poražený. Nikdy se nevzdávám a dnešek nebude výjimkou.

Jak jsem předeslal v úvodu, tato hra si na nic velkého nehraje. Jediné o co jde, je krystalická hratelnost, tak jednoduchá, až je vlastně složitá. Vlastně něco jako šachy. V tomto případě navíc okořeněné kostkou. Myslíte si, že malá bitva na vesmírných hranicích, musí být nenapínavá a nudná? Tak to se šeredně pletete, protože Star Borders: Humanity je pravým opakem.

V této hře, určené výhradně pro dva hráče, se stáváme generály jedné ze dvou dostupných frakcí, a táhneme do boje na vesmírných hranicích. Podmínky vítězství a to v jakém vesmírném sektoru se bude bojovat, určuje jeden z osmi scénářů. Sektory se skládají z propojených soustav planet a asteroidů. Mezi těmito jednotlivými segmenty budou hráči létat se svými vojenskými jednotkami, a následně je také obsazovat. Povětšinou naším úkolem bude do stanoveného počtu kol mít v držení více území než soupeř. Každý scénář je dostatečně jiný a zároveň i proměnlivý každým hraním, takže ohrání nehrozí. Navíc je tato hra přímo stavěná na „udělej si sám“ systému, takže si můžete utvořit vlastní plány bojiště, nebo třeba vlastní podmínky vítězství.

A čí že je zásluhou, že se na našich stolech může objevit tato hra? Především tvůrce Lance McMilana, v jehož repertoáru něco výraznějšího schází, poté až čtveřice ilustrátorů no a nakonec samozřejmě i Victory Point Games, což je nezávislé vydavatelství deskových her, a právě tento fakt se bohužel výrazně podepsal na kvalitě komponent.

Tím jsme se dostali k samotnému obsahu krabice, asi jako první vás překvapí, že všechen herní materiál je uschován v úzké kartónové krabici, která vypadá jako krabice od bot, na níž je nasazen ochranný obal s logem hry. A to u deskové hry působí lacině a nepěkně. Navíc, když vám na krabici napíší, že si nemáme všímat vzhledu, ale hratelnosti, docela to člověka zaskočí. V o nic lepší kvalitě není ani vnitřek krabice. Uvnitř na nás poté čeká: 12 karet s pěknou ilustrací na rubu, za to však z nekvalitního tvrdého papíru, který se lehce ohýbá, stejně jako další součást balení: 8 velkých karet scénářů, ty nám budou určovat vítězné podmínky a rozložení sil na mapě. Teď přichází na řadu pravé koření hry: 6 dílků mapy částí galaxie, kde jsou vyznačeny planety, asteroidy a černé díry. Zde se právě celé válčení bude odehrávat. Díky tomu, že je mapa rozdělená do šesti celků, si sami můžeme vytvářet vlastní rozložení mapy a k tomu i vlastní scénáře. Co se týče ilustrací, opět bez výtky, jen ta kvalita materiálu je na hrozné úrovni. Nakonec nesmí chybět pomocné karty pro oba hráče, počítadlo tahů, no a poté dvě malinkaté plastové kostky ve dvou odlišných barvách, podle frakcí, takže v červené a v modré.

Nejdříve si oba hráči vyberou jednu ze dvou frakcí. Ty jsou doopravdy značně rozdílné a každá z nich vyžaduje naprosto odlišný přístup hraní. Navíc, v každém scénáři se onen potřebný přístup může měnit. Takže doopravdy je hraní za každou z frakcí, naprosto jedinečným zážitkem. Nepředbíhejme však a vraťme se k popisu přípravy. Poté co jsou rozděleny frakce, vyberou si hráči scénář. Dle pokynů na něm uvedených si obě frakce připraví svoje základní jednotky a zjistí po jaký počet kol, se hra bude konat. Poté si umístí žeton na určování aktuálního stavu vlastních zdrojů (logistic points, dále jen LP) na políčko 4. Nakonec přípravy přichází na řadu kostka. Ta určí začínajícího hráče, není-li ve scénáři uvedeno jinak.

Nyní přichází na řadu samotná hra, kdy si hráč na tahu může nejdříve zakoupit kartu rozvoje, opravit své lodě, nebo požádat základnu o posily. Za to všechno hráč musí zaplatit svými LP. Poté se s vesmírnými loděmi pohybuje po předkreslených liniích mezi planetami. Pravidla pro pohyb jsou značně jednoduchá, loď se může pohnout za jeden LP o tolik polí, kolik má daná loď nakreslených motorů. Fáze pohybu je nejtaktičtější, protože se hráči snaží obsadit co nejvíce planet, co to jde, zároveň však, musí i přemýšlet jak si dané planety udržet, takže obsazování jednou lodí, není vždy tím nejlepším řešením. A proč, že se obsazují planety, potažmo asteroidy? No přece z důvodu získání hlavního platidla ve hře: LP. Zpočátku jsou planety neobsazeny, takže stačí na ně dolétnout a jsou vaše. Dříve, nebo později, však musí dojít k nejzábavnější části hry: k soubojům.

Ty jsou řešeny za pomocí kostek a nutno říci, že jsou více než zábavné. A to díky jednoduchému systému, kdy útočící hráč musí podhodit svou palebnou sílu a jestliže se mu to podaří, soupeř si vybírá, na kterou jeho loď míří střela. Té se následně může vyhnout. Poté se útočník střídá s obráncem a tak stále dokola, dokavaď souboj někdo nevzdá, nebo se mu nezničí všechny lodě. Útočník se může seskupovat i do skupin a tím pádem zvýšit pravděpodobnost zásahu. Souboje jsou samozřejmě hlavně o náhodě, ale možná to je pro tuto hru výhodou, protože chvílemi působí dost složitě na plánování pohybu a tak odpočinutí si v podobě napínavého souboje není rozhodně na škodu.

Mohlo by Vás zajímat

4

pro pokročilérecenzestrategická

Recenze: Pret-a-Porter – móda k vám do obýváku

Nakonec se sečtou všechny držené planety a hráč získá odpovídající počet LP. Jak snadné, přesto tak zábavné. Ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je síla. A v čem ještě tkví síla Star Borders: Humanity je to, že i takto jednoduchá hra má mnoho příjemných detailů. Jako je například poškození lodi, nebo pohyb ve skupině aj. Tyto drobnůstky jsou přitom řešeny elegantně a jednoduše: Mám poškozenou loď? Otočím její žeton na druhou stranu.

Star Borders. Humanity je prostě značně jednoduchou hrou, která poměří síly obou hráčů po strategické a taktické stránce. Zároveň však není fádní a mnohdy překvapí v soubojích, takže je zábavnější než mnohé jiné hry pro dva. Možná vám však bude chybět pocit výzvy a budete se cítit, že vítězství není ve vašich rukou. To jsou asi jediná negativa této flexibilní a elegantní hry.

Když jsem v předchozím odstavci napsal, že se jedná o jediná negativa, nebyla to tak úplně pravda. Myslel jsem tím, totiž pouze stránku hratelnostní. Co se týče kvality materiálu a pravidel, která byla doopravdy snad tím nejhorším čtením v mém životě (části, které mají sub části, které mají další sub-sub části atd.), je to děs a hrůza a hlavně za pravidla udělujeme relativně nízkou známku. A co je na tom nejhorší, je fakt, že samotný herní princip je primitivní až až.

Recenze: Star Borders Humanity – až za hranice známého vesmíru

Star Borders: Humanity je jednoduchá, příjemná, napínavá a upravitelná hra, která však nikdy nebude tak výrazná, jako jiné kousky v deskoherním vesmíru. Jinak se však jedná o vážně dobrou hru, kterou bohužel sráží strašná pravidla spolu s nekvalitním herním materiálem. V každém případě rozhodně o koupi minimálně zauvažujte, protože v té ohyzdné skořápce se skrývá vcelku pěkné káčátko.

Klady:

+ Jednoduchost
+ Detaily v hratelnosti
+ Napínavé souboje
+ Možnost si sestavovat vlastní bojiště a scénáře
+ Asymetrické hraní
+ Krátká herní doba

Zápory:

- Občas přespříliš náhody
- Kvalita materiálu
- Hrozná pravidla
- Nevýraznost

3