Touha stvořit svoji vlastní bytost, ovlivnit její vrozené vlastnosti a na závěr ji pojmenovat mne hnala kupředu. Alchymie, magie, technologie, pojal jsem všechny vědomosti a začal vytvářet svoje mistrovské dílo. Stvoření, které jsem nazval Arkon bylo začátkem něčeho, co vzešlo snad z nočních můr. Sestoupili ke mně božská stvoření a nabídly mi místo v nebi. Prý se jen stačí s mým dítětem zúčastnit soutěže. Testu, který musí podstoupit každý Athilian.
Tyto bitvy se budou odehrávat ve světě, který se ukrývá v jedné kartonové krabici. Jejím stvořitelem je Tzvika Harpaz. Ve firmě Golden Egg Games si jeho práce všimli a připravili její finální podobu pro vydání koncem roku 2014, na začátek veletrhu Spiel v Essenu a to pod názvem Athlas: Duel for Divinity. O ilustrace se v této době postaral Antonis Papantoniou.
Hra se ukrývá ve středně velké krabici obdélníkového tvaru. Zde leží v první řadě pečlivě složený herní plán, který představuje opuštěný svět. Místo, kde se bytosti hráčů setkají v závěrečném souboji. Prostor je ohraničen ze šesti stran a skládá se z mnoha šestiúhelníkových polí. Po jeho stranách jsou také počítadlo použitých magických bodů.
Hlavní komponentou této zábavy jsou ale karty. Těch je celkem 170 a jsou rozděleny na dvě poloviny pro protivníky. Devět karet z této poloviny základ bytostí, takzvaný genus. Zbývající jsou rozděleny mezi dostupné vlastnosti, které mohou představovat vybavení, schopnosti nebo kouzla. Další devítka karet je věnovaná božským zásahům, tedy akčním kartám.
Krom toho k partii budou hráči potřebovat také figurky. Těch je tu celkem 64. Oba hráči dostanou stejnou sadu čtyř figurek, jen v odlišných barvách. Ke hře pak využijí také řadu kartonových komponent, konkrétně šestistěnné dílky terénu, žetony bodů života a relikvií a čísla označující cenu vyvolání. Tvar podkovy mají další žetony, které představují stav příšery. Nechybí ani kameny pro označení využitých bodů na stupnici a také malé kostičky pro aktivaci některých schopností.
Na začátku partie si hráči vyberou jednu ze dvou dostupných barev a dostanou od ní sadu karet a figurky. Na mapě mezi sebou rozmístí dílky terénu a také tři relikvie, o které se bude bojovat. Každý položí jeden kámen na nulu označující spotřebovanou magickou energii (je třeba se dohodnout na maximu, které lze využít a jež spustí konec hry), zatímco všechny ostatní komponenty začínají partii na hromádkách vedle plánu.
Velkou částí partie a zážitku ze hry samotné, je tvorba příšer. Každý z hráčů vytvoří celkem tři alfy, jejichž základem se stanou právě karty genusu. Dodržujíc pravidla pro skladbu jejich schopností (příšera musí například mít dost rukou, aby daný předmět udržela) si sami potají složí z karet právě takové stvoření, které je může dovést za vítězstvím.
Není stanoven žádný maximální počet karet, ale s každou další vlastností se zvyšuje náročnost jejího vyvolání. Ta je označena přímo na kartách v levém dolním rohu. Právě jejich součtem si hráči poté označí každou ze svých tří hromádek. Toto číslo budou muset zaplatit, kdykoliv si usmyslí vyvolat nový exemplář daného typu. Součástí této přípravy je také vybrání čtyř karet božských zásahů, které si hráči položí jako hromádku před sebe. Pořadí karet v průběhu hry již nepůjde měnit!
Poté už může začít samotná bitva. Jeden z hráčů ji zahájí vyvoláním příšery ze zásoby (buď jednu, nebo více s maximálním celkovým součtem 60 magických bodů). Teprve ve chvíli vyvolání je identita nepřátelské jednotky odhalena, soupeř pak má možnost si karty projít, zkontrolovat, jestli byly dodržena všechna pravidla a také se seznámit s jejími schopnostmi kvůli dalšímu průběhu.
Z alfa balíčku se tím stává opravdové stvoření, které dostane při vyvolání také počet bodů života odpovídající celkovému součtu z karet. Na některé karty je třeba položit také kostičky použití, které budou později za jejich aktivaci platit. Hráč také musí vybrat jednu z dostupných čtyř figurek, která bude příšeru zastupovat na plánu a která jí je v jeho očích nejvíce podobná. Jednu postaví k balíčku, zatímco druhou rovnou na plán na startovní pozici.
Každý tah hráče (protivníci se střídají) se skládá z aktivace jednotky a možnosti vyvolat novou posilu na bojiště. Středobodem celé partie jsou tedy pochopitelně samotné akce s figurkami, za které lze utrácet dostupné body akce (označováno A) a pohybu (+). K pohybu na jinou úroveň terénu je třeba zaplatit kromě pohybu také akci.
Po většinu času ale hráči budou akci používat na aktivaci nějakých schopností, které svojí příšeře na začátku partie přidělili. Takové karty mají vždy před textem napsanou cenu, která kromě akčního bodu může být doplněna také nějakou kostičku použití (kterou sem umístil hráč při vyvolání příšery) a která omezuje počet aktivací schopnosti. Tyto kostičky jsou sdílené mezi všemi stvořeními jednoho typu.
Jednotlivá stvoření na sebe mohou útočit. V tu chvíli se vezme v úvahu nejen případný dosah (pokud se jedná o útok na dálku), ale především se porovná útok jedné příšery proti obraně druhé. Proti útokům kouzly pomáhá také magické brnění. O zbývající počet bodů je ponížena hodnota života, která je ale sdílena mezi všemi jednotkami stejné rasy. Po jeho vyčerpání vždy zemře pouze jeden z nich, zatímco počet životů je doplněn zpět do maxima pro ostatní.
Při dosažení stanoveného limitu magických bodů už nelze vyvolávat další příšery na plán. Oba protivníci se neustále snaží získat dvě relikvie pro svoji stranu. To ale ještě nestačí, protože pro otevření brány do jiného světa je třeba je mít na jednom místě a tedy v držení jedné figurky. Jakmile se toto hráči podaří, partie okamžitě končí.
Athlas vypadá vlastně jako klasická a obyčejná skirmish hra, ve které se hráči řežou hlava nehlava a bojují o zisk relikvií na mapě. Nedávno jsme tu měli hru Spells of Doom (recenze) s podobným tématem. Přesto jsou tyto hry velmi odlišné. Důvod? Tvorba postav!
Hráči mají jedinečnou možnost nakombinovat karty z balíčku do libovolných příšer, které mohou mít třeba tři ruky – v jedné meč a v dalších dvou kuš. Karet a možností je ohromné množství a to přesto, že ve skutečnosti mají obě strany stejnou nabídku. Z vytváření postav se tak v tuto chvíli stává regulérní fáze celé partie a je zásadní na cestě k vítězství.
Při výběru karet samozřejmě nevíte, jak vypadají soupeřovy alfy. Proto je každá bitva zajímavá. Díky tvorbě je možné si pravidla i lehce upravovat. Například vítěz nesmí svoje jednotky měnit a musí obhájit proti soupeři, který má například možnost přestavět jednu alfu na základě právě prohrané bitvy. Tak lze hrát kampaň z několika partií a až její celkový výsledek určí opravdového vítěze.
Jediné překvapení v celé partii představují karty božských zásahů. Tyto tři karty vybrané na začátku partie je možné zahrát v libovolnou dobu a překvapit tak alespoň trochu soupeře. Opět karty nabízí širokou nabídku karet pro různé účely.
Samotná kontrola jednotek je velmi jednoduchá. Nejsou zde žádné speciality, jen hráči musí mít dobrý přehled o schopnostech všech svých výtvorů. Právě jejich využívání je základem k vítězství, pro tu není nouze o kouzla, která sviští příšerám nad hlavami. Armády často čítají více jednotek na plánu. Zde je snad jediné zvláštní pravidlo, které není jednoduché ihned vysvětlit – všichni vojáci jednoho typu sdílí počet životů, což je zpočátku mírně neintuitivní.
Problémem je učení nováčků. Pravidla samotná jim vysvětlíte snadno, ale přesto budou těžko vyhrávat v soubojích se zkušenějšími hráči. Proto je Athlas: Duel for Divinity vhodný především pro stálejší herní dvojice. Tím (stejně jako možnosti úprav) trochu připomíná Mage Wars (recenze). Ale tahle hra je přece jen výrazně jednodušší a méně komplexní.
Partie lze hrát pouze ve dvou protivnících, případně se více hráčů může rozdělit na týmy a kontrolovat některé alfy. I takové bitvy jsou pak zajímavé a obohacené o taktické domlouvání šeptem. Současně jsou ale takové týmovky také delší. Obvyklá herní doba Athlasu nepřesáhne jednu hodinu (pozor na délku přípravy!), protože jednotlivá kola ubíhají rychle. Pak ani nevadí, že pohyb vlastních jednotek je dost pomalý, protože hráči se neustále střídají. Navíc si můžete nastavit vlastní dobu (kratší / delší), když změníte počet cílových magických bodů.
Athlas má jednoduchá pravidla, ale není jednoduché začít vyhrávat. Hráči musí znát svoje karty a být schopni z nich vytvořit fungující kombinace. Právě jejich objevování je základem celé zábavy. Bitvy jsou pak vlastně jen takovým testem tohoto nastavení. Ale velmi taktickým a zajímavým testem bez zásahu náhody. Athlas je prostě opravdu povedeným a zajímavým počinem, který nadchne všechny, kdo rádi něco tvoří a zároveň jim nevadí trocha bojování.
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Tzvika Harpaz |
| Ilustrace | Antonis Papantoniou, Giota Vorgia |
| Vydavatel | Golden Egg Games |
| Rok vydání | 2014 |
| Počet hráčů | 2 - 2 |
| Herní doba | 60 |
| Minimální věk | 12 and up |
| Jazyková závislost | Extensive use of text - massive conversion needed to be playable (4 voters) |
| Kategorie | Fantasy, Miniatures |
| Mechanismy | Deck, Bag, and Pool Building, Modular Board |
| Rodina | Crowdfunding: Kickstarter, Crowdfunding: Spieleschmiede, Players: Two-Player Only Games |
Více o hře.
+ tvorba ras
+ možnost kampaně
+ jednoduchý taktický boj na plánu
+ rozumná herní doba
+ kvalitní zpracování
+ pravidla nejsou nijak náročná
+ oba hráči mají stejné možnosti
+ parádní znovuhratelnost
+ herní doba ovlivnitelná nastavením
- nováčci nemají proti zkušenému hráči šanci
