Jenže opravdu dobrý řečník může mluvit pátý přes devátý. Nikdo mu nebude rozumět a ty spojitosti mezi slovy uvidí jen on sám. A přesto mu budou všichni lidé aplaudovat. Možná to je silou osobnosti a možná tím, že prostě umí ve slovech najít tu správnou magii.
Je na čase, abychom se naučili ve slovech tu podstatu hledat i my. Mohla by nám k tomu posloužit desková hra Pátý přes devátý, kterou vydala před několika týdny společnost Albi. Jedná se o hru vydanou původně už v roce 2009 pod názvem Pickles to Penguins společností Imagination Games. Českého vydání se dočkala až na podzim roku 2015.
Velká bílá krabice zaujme váhou. Je na své rozměry překvapivě lehká. Důvodem je, že v jejím nitru leží pouze tři balíčky, které dohromady ukrývají 396 oboustranných karet a jedny přesýpací hodiny. Takový obsah by se vešel i do krabice čtvrtinových rozměrů. Každá karta má na sobě dva pojmy a k nim také odpovídající obrázky – na každé straně jeden.
Na začátku partie si hráči mezi sebe postaví zamíchané balíčky karet a každý z nich obdrží patnáct karet v balíčku. Z nich si horních pět karet rozloží před sebe a zbytek vytvoří jeho dobírací hromádku. Pak musí mezi sebou účastníci vybrat začínajícího hráče. Někdo jiný dostane do ruky přesýpací hodiny. Teď už konečně hráči mohou otočit první dvě karty a odhalit tak dva předměty, které je třeba propojit.
V každém tahu hráči odměřují čas přesýpací hodiny. Během této doby může nacházet spojení mezi svými kartami a dvojicí na stole. Stačí vždy najít dva obrázky, které mají něco společné, například se jedná o věci, které se dají jíst nebo jsou studené. Jakékoliv takové spojení platí, hráč jej zahlásí a zahraje svoji kartu na balíček. Může ale pokračovat dál až do chvíle, než mu vyprší čas. Každou úspěšně odehranou kartu nyní nahradí dobráním ze svojí hromádky tak, aby před sebou stále měl pět obrázků.
Poté dostává šanci ukázat svoje dovednosti další hráč v pořadí. I on se snaží na kartách najít nějakou společnou vlastnost. Partie pokračuje tak dlouho, dokud se některému hráči nepodaří zbavit i poslední patnácté karty. V tu chvíli se okamžitě stává vítězem.
Pátý přes devátý není žádný hit a každý tah zapojuje jenom jednoho hráče. Jak nemáme příliš v lásce hry, ve kterých se hraje současně, tady by to celkovému zážitku rozhodně prospělo. Ale protože hodnotíme hru tak, jak je popsaná v pravidlech, musíme se střídat na tahu, až když na nás přijde řada. A to bohužel znamená, že se na hře projeví pomalost a chybějící dynamika.
Na krabici najdeme doporučení od šesti let a to je také jediný argument, který vysvětluje existenci této hry. Dospělí si ji totiž vůbec neužijí, protože neustálé přebíjení karet sem a tam prostě není zábava, pokud v tom nemusíte přímo soupeřit. Ani ty přesýpací hodiny nestačí. Ale jakmile ke hře posadíte menší děti (začínající školáky), už můžeme ocenit schopnost hry naučit děti, jak hledat mezi různými předměty souvislosti. Tady je ukrytý asi jediný důvod, proč se vyplatí hru pořídit.
Bohužel děti těžko budou hrát samy a potřebují někoho, kdo za ně bude rozhodovat, jestli vyslovená spojení jsou platná. Jeden dospělý tak bude muset plnit roli rozhodčího, protože s dětmi hrát nemůže – rozdíly ve schopnostech jsou tu opravdu markantní. Jednoduchá pravidla jsou navíc narušena zákazem opakování spojení v následujícím tahu. Dodržení tohoto pravidla není vůbec jednoduché a děti s ním mají problémy.
Ona samotná pravidla spojování jsou velmi volná a někdy je těžké posoudit, co ještě je platná vazba a kdy už je to za hranicí. Zvlášť s dětmi, pro které je hra primárně určena, se jedná o delikátní úkol, protože kritiku vlastního spojení si mohou brát až příliš osobně.
Potěší množství karet. Jejich oboustrannost je napínavým prvkem, který dále zpomaluje a znesnadňuje tah. Obrázky se neustále mění, takže je prakticky nemožné si je zapamatovat. Místo toho hráč musí neustále karty převracet, což pod tlakem přesýpacích hodin zaručuje, že víc než tři karty se vám obvykle odehrát nepodaří.
Hráči si navzájem do tahů nijak nezasahují, takže je vlastně jedno, kolik se jich partie zúčastní. Cíl v podobě zbavení se patnácti karet je rozumně nastavený a partie končí během nějakých dvaceti minut. Pokud byste byli nespokojeni, úpravou počtu ji lze vždy prodloužit nebo naopak zkrátit.
Zpracování je rozporuplné. Karty jsou solidní, ale samotné obrázky jsou vlastně fotografie s barevným flekem za nimi. Nic, co by stálo autory nějakou velkou námahu. A protože karty jsou 99 % celkového herního materiálu, je to škoda. Hra by určitě zaujala víc, pokud by obsahovala místo toho nějaké ilustrace.
Pátý přes devátý je hrou, která by mohla na první pohled působit jako rodinná nebo dokonce party zábava. Jenže tentokrát obrázky a jejich hektické spojování je primárně zaměřeno na děti. Nenechte se tedy zlákat zdáním. Pouze děti v ní najdou dostatečnou výzvu a bláznovství, zatímco dospělejší hráči se budou muset poohlédnout po jiné výzvě. Pátý přes devátý je solidní dětskou hrou, která ale nemá co nabídnout dospělým hráčům.
+ hromada oboustranných karet
+ děti učí hledání vazeb mezi věcmi
+ nastavitelná délka partie
+ děti pobaví
+ hledání asociací je zábava
- dospělé nezabaví
- nutnost přítomnosti rozhodčího (pro děti)
- tváří se jak party hra
- příliš volnosti
- velikost krabice
