Konečně mám pocit, že moji žáci jsou všichni připraveni. Turnaj je za dveřmi, už jen jedna noc dělí týmy od rozhodnutí, kdo vlastní nejsilnější dojo ve městě. Loni jsme prohráli kvůli jedné chybě v sestavě stylu jeřába, ale letos to musí být lepší.
Pečlivě jsem se svými svěřenci trénoval den co den a celé večery jsme pak meditovali. Věřím, že jsme mnohem silnější. Nejvíce věřím letos stylu medvěda a lišky, u kterých se nám podařilo nacvičit několik pěkných efektních triků.
Ulehám do své postele, ale vím, že dnes nebudu spát. Budu si přehrávat v hlavě každý krok, každé gesto svých žáků tak, abych je zítra mohl jistě vést. Zkouším zavřít oči. Rozhodnutí je blízko…
Dnes jsme se tu sešli, abychom vám představili absolutní novinku vydavatelství Hazgaard, které u nás za letošní rok proslulo především díky sérii karetní hry Timeline (recenze). Na druhý počin z této úspěšné řady se podíváme už příští týden, ale dnes tu máme něco úplně jiného.
Z pera velice úspěšného herního designéra Antoine Bauzy, autora oceňovaných 7 divů světa (recenze) a karetních Pocket Rockets (recenze), přichází na naše stoly jednoduchá karetní hra. Na první pohled působí až tak jednoduše, že hrozně klame tělem. Možná to je trochu také tématem, se kterým máme v redakci horší zkušenosti například ze hry Kung Fu (recenze) nebo Kung Fu Panda (recenze).
Jenže zkušený autor věděl přesně, čeho chce ve hře dosáhnout. A protože české publikum získalo do svých řad nové vydavatelství RexHry, můžeme se těšit z této novinky v kovové krabičce i my v České republice. Dojo je v tuto chvíli novinka nejen u nás, ale i ve světě. Hra vyšla teprve před několika týdny. S hrou dostanete pochopitelně také přeložená česká pravidla.
V krásné lisované kovové krabičce, která v člověku vzbuzuje neodolatelnou sběratelskou vášeň, se nachází opět dvě přihrádky, stejně jako u Timeline. Tentokrát však při prvním rozbalení zeje jedna úplnou prázdnotou a čeká, až ji vyplníte dvanáctkou vycvakaných žetonů oranžové a černé barvy.
Ve druhé přihrádce samozřejmě pohodlně odpočívají karty (balíček jich obsahuje šedesát) s krásnými a barevnými ilustracemi, které člověku udělají na první pohled radost. Dokonce ani nevadí, že ve hře najdete dohromady v podstatě jen šest různých obrázků – opice, medvěd, liška, tygr, jeřáb a mistr kung fu mýval. Karty jsou totiž barevné a bohaté na ostatní informace, takže vám ani nepřijde, že jsou v podstatě všechny podobné.
Zatímco zastoupení zvířat je až na mývala rovnoměrné, v levé straně karty najdete šerpu určující sílu bojovníka barvou jeho pásu. Od nejslabší bílé za jeden bod (hodnota je uvedena v pravém horním rohu karty) až po černý pásek za celých pět bodů.
Jenže pořád nevíme tu nejdůležitější věc – jak se Dojo vlastně hraje a jak se všechny ty styly a rozdílné síly bojovníků využívají. Začátek hry v podstatě ani nemohl být rychlejší: na jednu hromádku položíte zamíchanou dvanáctku žetonů, druhý balíček uděláte ze všech šedesáti karet. I ty musí být pečlivě promíchané.
V každém kole se stane jeden hráč rozdávajícím bojovníkem, kterého se všichni ostatní snaží porazit. Na začátku kola právě tento válečník otočí jeden žeton z hromádky. Ten představuje odměnu, kterou může vyhrát jeden z hráčů v případě, že v kole dojde k souboji.
Všechny kola mají jednoduchý a rychlý spád, ve kterém nejdříve rozdávající hráč lízne horní kartu z dobíracího balíčku a podívá se na ni. Nyní se může podle vlastní vůle rozhodnout, jestli si ji ponechá ve svém týmu, nebo ji dá někomu ze soupeřů. Dokonce si může libovolně vybrat, komu ji předá. Jakmile mají všichni hráči před sebou jednu kartu, nadchází druhá část kola: výzvy.
První hráč po levici rozdávajícího bojovníka jej může vyzvat. Ovšem uvědomte si, že zatímco napadený ví přesně, jaké karty kdo má, ostatní znají jen tu svoji a mohou pouze odhadovat, jakou barvu šerpy má bojovník soupeře. Nechal si tu správnou a nebo prováhal správný okamžik a teď drží nějaké nízké číslo?
Útočníkovi stačí alespoň dorovnat číslo obránce, aby vyhrál odměnu. Samozřejmě ale může výzvu odmítnout, čímž předá slovo dalšímu hráči po směru hodinových ručiček. V každém kole však proběhne buď jeden, nebo žádný souboj. Hráči následující po útočníkovi se tak nedostanou ke slovu.
Jenže tím ještě stále nekončí tah. Všem bez ohledu na výsledek výzvy karty zůstanou a využijí je pro obsazení svého doja. V každé skupině bojovníků je místo pro dvanáct karet. Z toho jasně vyplývá, že celá partie se hraje na dvanáct kol.
Vykládání karet však má svoje jasně daná pravidla: musíte vykládat vždy tak, aby spolu některé karty sousedily a tak, abyste na konci měli před sebou obdélník 4×3 karty.
A o co vlastně v celém souboji kung fu jde? Samozřejmě o body, které získáte za stejné zvířecí bojovníky v řadách. Sloupce pak přináší body jen v případě, že všechny tři karty mají stejnou barvu šerpy.
Všechna pravidla trochu pozměňují odměny, které na konci hry umožňují přehodit některé karty v řadě nebo sloupci nebo z jednoho z bojovníků udělat žolíka. Právě proto je důležité účastnit se výzev a snažit se tyto bonusy získat. Bez nich je velice těžké v celé partii zvítězit.
Kouzlo hry Dojo je v propojení všech částí do jednoho naprosto funkčního a ohromně zábavného celku. Všichni hráči se neustále účastní partie, na nic nečekají a nikdo nemá šanci se nudit. Umisťování karet probíhá současně, a průběh výzev vás zajímá celou dobu, protože se může týkat i vás.
V tomto prakticky dokonalém konceptu se těžko hledá nejsilnější nebo nejslabší článek. Antoine Bauza opět trefil hřebíček na hlavičku úplně přesně a dokonale vyvážil všechny složky.
Hráči musí být neustále ve střehu, ačkoliv v první fázi tahu má nejsložitější rozhodování právě rozdávající účastník. Je velice těžké rozhodnout se, kterou kartu si nechat. Pořád doufáte, že přijde ještě lepší. Navíc musíte sledovat ostatní a rozdávat jim bojovníky takticky tak, aby se nehodily do jejich řad.
I ostatní se ale nenudí, neustále je totiž co komentovat, nebo promýšlet, koho vlastně potřebujete, a jak byste mohli nějakým vhodným využitím bonusů získat na konci partie více bodů. Protože karty nelze jinak posouvat nebo vyměňovat, musíte od položení druhé karty velmi pečlivě plánovat.
Při samotných výzvách nastává obrovské napětí, protože když je ve hře nějaká dobrá odměna, hráči mají velkou tendenci riskovat. Pak se setkáte i se situacemi, kdy někdo útočí třeba s dvojkou. Zoufalí lidi dělají prostě zoufalé věci.
Vykládání karet a umisťování odměn do sloupců a řad (v každé může být pouze jeden žeton) je pak už tou třešničkou na dortu. Tedy především pro vítěze kola nebo ty, kteří dostali kartu podle svých představ. V opačném případě vás naopak čeká těžká volba nejmenšího zla. Zvlášť v pozdních kolech ke konci partie se umisťování karet stává neustálým hledáním kompromisů.
Všechno je to přitom tak jednoduché a intuitivní. Během několika minut pravidla vysvětlíte i naprostému začátečníkovi a můžete začít hrát. A protože každé kolo trvá přibližně minutu, pak se s celou partií obvykle bez problémů vejdete do čtvrthodinky času!
Dojo sice podle základních pravidel můžete hrát pouze od tří do pěti hráčů, tak se dá poměrně bez problémů hrát i ve dvou. Všechny principy fungují dobře, jen v těch výzvách hra trochu vázne, protože zde není ten element posouvání vyzývajících protivníků. Je tak menší šance, že rozdávající bude poražen, ale na druhou stranu je pouze útočníkovou volbou, jestli to zkusí. Takže v konečném důsledku prostě jen nebudete mít na konci rozebraných tolik odměn, jako při partii více hráčů.
Ovšem musíme uznat, že čím víc hráčů se soupeření účastní, tím má hra lepší atmosféru. Ve všech doporučených počtech však funguje na naprostou jedničku a není jí v tomto směru vůbec co vytknout. Herní doba se nijak výrazně neprodlužuje ani s maximálními pěti hráči.
Ve hře je obsažen velký podíl strategie, hráči neustále musí přemýšlet a přitom si užívají souboje. Přitom však ani hráčům, kterým obvykle konflikty vadí, tyto výzvy nijak nerušily zážitek ze souboje. Všichni totiž i přes výsledek souboje mají neustále stejnou šanci na vítězství a až do závěrečného sčítání není jasné, kdo se stal opravdovým vítězem.
Zpracování jsme hodnotili již dříve a je naprosto bezchybné. Karty jsou z obou stran krásné a mají ten klasický hazgaardský rozměr, který známe z Timeline. Tentokrát ale jejich drobnost ničemu nevadí ani pro ty s horším zrakem, protože je důležité rozeznat jen zvířecí bojovníky a barvu na šerpě. Jen ty ikonky na odměnách jsou trochu menší, ale s tím jim určitě rádi pomohou jejich protivníci.
Hra je autorem doporučena od osmi let, a už i ty hráče jeho hratelnost chytne stejně jako dospělého, zkušeného hráče i začátečníka. Je takovou krásnou bleskovkou úplně pro všechny.
Dojo je pro nás v redakci obrovským překvapením. Z první testovací partie se nakonec vyklubal speciální kung-fu večer, kdy se nehrálo vůbec nic jiného. A všichni hráči, kterým jsme hru představili, ji přijali se stejným nadšením. Můžeme tedy směle prohlásit, že se ze hry stává Objev roku a povinnost pro všechny, kteří mají alespoň trochu rádi rychlé karetní hry.
Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
Autor | Antoine Bauza |
Ilustrace | Yuio |
Vydavatel | Hazgaard Editions |
Rok vydání | 2011 |
Počet hráčů | 3 - 5 |
Herní doba | 15 |
Minimální věk | 8 and up |
Jazyková závislost | No necessary in-game text (1 voters) |
Kategorie | Card Game, Sports |
Mechanismy | Rock-Paper-Scissors, Set Collection, Tile Placement |
Rodina | Sports: Combat Sports / Martial Arts |
Více o hře.
+ ilustrace
+ kovová krabička
+ rychlá hrací doba
+ vynikající atmosféra
+ karetní rychlovka se strategií
+ neustávající rozhodování
+ pro hráče všech věkových kategorií
+ přístupné i začátečníkům
- nejsou žádné