Recenze: Grand Prix – závodění je týmový sport

Když startovní světla zhasnou, napětím ani nedýchám. Zařadím jedničku, sešlápnu plynový pedál a přetížení mne zarazí do sedačky, ve které budu muset strávit celé dvě hodiny. Teď si ale musím dobře hlídat svoji levou stranu, kde se mě drží jako pitbul jeden ze soupeřů. Určitě se mě pokusí objet a jít později na brzdy. První zatáčka je ale jen jedním ze stovek minisoubojů, které mě čekají. Musím se plně soustředit.

Pořádnou atmosféru závodů formule jedna si na nás připravila dvojice Jeff a Carla Horgerovi (Thunder Alley) ve hře pojmenované Grand Prix. Jedná se o horkou novinku pro rok 2016 ze stáje jinak válečně a historicky zaměřené společnosti GMT Games. Čas od času zařadí do svého portfolia i hry zaměřené na jiné skupiny hráčů, jako tentokrát i s ilustracemi Kurta Millera.

Pořádně masivní a těžká krabice s formulí je pod nadvládou mohutných rozkládacích herních plánů. Po ploše každého z nich se rozprostírá jeden (a na druhé straně další) asfaltový okruh o třech jízdních pruzích (s výjimkou zatáček), které jsou rozsekané na spoustu malých obdélníčků. Z nabídky si tedy hráči vždy musí vybrat jednu trať, na které svůj závod uspořádají. Ale zatímco toto je volba společná, poté čeká každého ze soupeřů jedna osobní – vybere si tým, od kterého dostane týmový plán a také dvojici monopostů.

Pokud hráčských týmů bude méně než plný počet, do závodu zasáhne i hromádka závodních vozů řízených umělou inteligencí. Speciální vozy s neživými řidiči (šrafované s barevným symbolem) si hráči mezi sebe rozdělí tak, aby každý měl pod kontrolou právě jednu barvu. Ze zamíchaného balíčku závodních karet dostane každý několik do ruky. Počet závisí na množství hráčů v partii (3-12).

Hráči poté umístí svoje vozy. Ovšem nebudou to dělat jen tak podle svých přání, ale pěkně losováním z pytlíku, kam všechny startující stroje umístí. Hráči si zvolí tajně svoje pneumatiky a svoji volbu položí na desku týmu. Přípravu si zaslouží i herní plán, na kterém označí startovní počasí jako slunečné a suché a položí na něj také karty událostí a závodu. Ukazatel kol má svoje místo na jedničce a hráč, pro jehož vůz byla vylosovaná pole position si vezme žeton aktuálně vedoucího závodníka.

V průběhu partie se hráči střídají na tahu po jedné akci a pokaždé si vyberou kartu k zahrání. Tu poté přiřadí k jednomu z monopostů. Každá taková karta obsahuje počet políček, o které se může vůz posunout kupředu. Číslice jsou zde dvě rozlišené pro normální posun a výjezd z boxů, ale karty také předepisují typ pohybu a případné opotřebení komponent. Kromě pohybu má hráč na výběr i vynechání kola (s využitím ze závodu vyřazeného vozu) či odstranění poškozeného vozu (v důsledku šesti nebo více žetonů opotřebení).

Ale zpět k pohybu, který je pochopitelně středem každé závodní hry a nejinak to je i u Grand Prix. Vůz se bude obvykle pohybovat podle pokynů karty buď rovně kupředu, nebo naopak do strany, šikmý posun je výjimkou. Podle zahraných karet je na výběr čtveřice typu pohybů – samostatný, ve skupině, pronásledování a vedení. Hráči svoje body a karty rozdělují mezi svoje vozy a ty další, které dostali na starost.

Jenže průběhem závodu hráče provází jeden nový koncept a tím je takzvané spojení (link). V některých druzích pohybů s sebou při jízdě kupředu svezou hráči také vozy přímo před a za nimi, které tvoří takzvanou linii. Hráči mohou v průběhu jízdy měnit pruhy a tím se utrhnout vozům v závěsu nebo se spojit s jinými stroji. Ale ani to neplatí, protože v případě pohybu vedení (lead) vozy stroj na čele následují. Při nájezdech do zatáčky i za jiných situací se závodní stroje musí vejít do zúžených prostor, ale při výjezdu si linii mohou vybrat.

Formule se může natlačit do strany i na místo, které je obsazeno a tím posune soupeřící stroj o jedno políčko do strany nebo dopředu, pokud to stranou není možné. Takové strkání hráče nestojí nic navíc, ale obdaruje jej žetonem těsného průjezdu. A události, jejichž jedna karta se odhaluje na konci každého kola, se často zaměřují právě na hráče, který těchto žetonů má nejvíc.

Události na konci kola se tedy mohou zaměřit na konkrétní vozy, přidat jim další poškození nebo vytáhnout do partie jednu z možných barevných vlajek. Ty pak ovlivní další závodění na trati a dokáží například zúžit trať na jeden pruh do takzvané bezpečnostní zóny.

Do hry vstupuje velmi výrazně také opotřebení strojů, které postupně přibývá ze zahraných karet. Závodníci se mohou rozhodnout zajet do boxů a libovolného počtu takových žetonů z karty vozu se zbavit. Za opravu zaplatí vysokou cenu – každé poškození má svoji hodnotu v políčkách, o něž se musí posunout v boxech zpět. Poškození má ale důsledek na závodní speciály už dříve, protože snižují počet pohybových bodů.

Na konci každého kola, kdy všechny auta byla aktivována a posunuta (označuje se otočením žetonu), si hráči doberou karty z balíčku do maximálního povoleného počtu. Závod končí v moment, kdy první stroj protne cílovou čáru v posledním kole. V průběhu závodu ale musí každý stroj zajet jednou do boxů a vyměnit pneumatiky, jinak je v tuto chvíli diskvalifikován. Hráči určí pořadí a oslaví vítěze nebo sečtou body, pokud hrají delší šampionát.

Grand Prix je vymazlená závodní hra, která se řítí ve stopách Thunder Alley. Používá velmi podobné principy. Celkový zážitek obohacuje o některé nové prvky, a ačkoliv zůstává stále na okruzích, přenáší boj o první příčky ze světa NASCAR do katalogu Formule 1.

Bohužel porovnání nejsme schopni provést, protože Thunder Alley recenzoval Petr a naše skupiny se k němu vůbec nedostali. Můžeme ale i tak zprostředkovat zážitky ze závodů v této krabici, jako by byly nové.

Hráči nemají v tahu pod kontrolou pouze jeden vůz, ale hned několik. To má za následek, že se nesžijete s jedním, ale spíš myslíte pro svůj tým. Máte pocit, jako byste byli nějaký manažer, který dělá rozhodnutí za svoje jezdce, plánuje, ale je s nimi i na trati.

Když jsme napsali větu o kontrole, měli jsme to trochu více zvážit. Šance na pohyb jsou velmi ovlivněny kartami, které hráč dostane náhodně do ruky. To je zásadní především s ohledem na skutečnost, že zde je hned několik typů pohybu, které jsou jinak vhodné v některých chvílích. Hráč s sebou táhne celou skupinu, včetně vozů před i za sebou, nebo naopak pouze jednu část (tlačí vozy vepředu nebo táhne formule v závěsu).

Mohlo by Vás zajímat

4

koooperativnípro začátečníkyrecenze

Recenze: The Shadow over Westminster – opatství na cestě do pekla

Na mapě je neustále hodně vozů a díky tomu je souboj výborný ve všech počtech. Zmínku si určitě zaslouží, že závodění lze podniknout i v neuvěřitelných jedenácti soupeřích. To se sice dramaticky podepíše na délce partie, ale pokud si na hru vyhradíte celý večer, dostanete opravdové formulové závody se vším všudy.

Hráči se snaží využívat ty, které nikomu nepatří k taktickému posunu vlastních strojů. Proto často dává smysl zahrát kartu ve prospěch takzvaného NPC stroje namísto své formule. Takže zatímco v minulém odstavečku jsme mluvili o náhodě, tady je třeba zmínit kontrolu. Když už hráč má karty v ruce, má vozy opravdu pod svou vládou a samotné závodění je spíš takové přemýšlivé puzzle. Tohle závodění je totiž hodně abstraktní.

Velmi důležitou roli hrají ale i další specifika. Počasí, poškození, události. Všechno to dohromady vytváří velmi zajímavý závodní mix, jehož nejdůležitějším prvkem je variabilita. Určitě se musíme vyjádřit k herní době, která je překvapivě vysoká a snadno dosáhne dvou hodin ve čtyřech či pěti soupeřích. Hra je plná otáčení žetonů, což také nemusí někomu vadit, protože vyplňuje značnou část partie.

Nejzajímavější na hře je ovšem velmi netradiční posouvání. Vozy se pohybují i mimo tah hráče, pokud jsou dobře umístěny. Využívají parádního systému spojení, kterého mohou a musí všichni účastníci závodů chytře využívat. Někteří hráči ale mohou vnímat fakt, že kontrolují více vozů, jako nevýhodu.

Pokud bychom měli něco kritizovat, tak je to určitě otáčení žetonů. V jednom kole hráči otáčí na světlou a podruhé na tmavou stranu, ale musí si také pamatovat, která je aktivní. A to už je v pozdějších fázích závodu problém.

Grand Prix je hra, o které by se toho dala napsat spousta. To hlavní ale už bylo řečeno v minulých odstavcích. Není jednoduché tuto hru zařadit, protože je sice závodní, ale současně také taktické a překvapivě abstraktní. Grand Prix nebude závody pro každého, ale pokud jste příznivci složitějších pravidel a máte rádi závodění, pak ji určitě vyzkoušejte.

Recenze: Grand Prix – závodění je týmový sport

Grand Prix je zajímavou závodní hrou, která je ale na své téma překvapivě abstraktní. Ovšem závodění i tak má solidní atmosféru, kterou si udrží i navzdory jinak mírně delší herní době. V partii hráči sice ovládají i nějaké dodatečné vozy, ale protože jich mohou využívat ve svůj prospěch, nepůsobí to tak špatným dojmem. Hra obsahuje výborné nápady a současně se jí daří solidně zpracovat závodění vozů F1. Grand Prix nabízí čtyři mapy, na kterých se milovníci závodění vyřádí, pokud ovšem u honby za vítězstvím jsou ochotni přemýšlet.

Klady:

+ až pro 11 hráčů
+ mechanismus spojení
+ zajímavé závodění
+ věrné předloze formulí
+ žetony opotřebení posunou vůz zpět
+ čtyři mapy

Zápory:

- neustálá manipulace žetony
- otáčení žetonů není vhodný způsob sledování tahů
- delší herní doba
- náhoda dobírání karet pohybu

4