Na louce je opravdu rušno. Létají tam včelky jako o závod. Jenže ve skutečnosti nezávodí samy se sebou, ale s časem. Zima se blíží a medu je stále nedostatek. A tak musí neúnavně létat mezi kytkami. Jenže kdo pozná na první pohled, jestli je na lístcích ještě trocha sladké dobroty? Co když už tam někdo byl a všechnu vysbíral?
Sbírání medu je hlavní náplní dětské hry Hanni Honigbiene (Hanna Honeybee), která se řadí do série Meine ersten Spiele (My very first games). Její myšlenka i průběh se zrodily v hlavě autora Tima Rogasche, o ilustrace se postarala Frau Annika a hra vyšla v roce 2016 v tiskárně společnosti HABA.
Krabička je sice malá, ale poměrně vysoká. To proto, že bude současně fungovat jako herní plán. Víko je stylově žluté (což je ale typické pro HABU a ne specifické pro tuto hru) a najdeme na něm obrázek louky plný květin. A právě mezi nimi létají včelky a dokonce se tam přimotala i jedna beruška.
V nitru krabice na hráče čeká jeden pevný plán, který hráči položí stranou. Ze dna krabice vyloví kulaté žetony kytiček, které otočí právě barevnými květinami nahoru. Hned vedle položí také velkou dřevěnou kostku a velkou figurku titulní včelky. Dno krabice pak vyplní tvrdým papírem a postaví ji na stranu. Tím vznikne na stole úl se dvěma otvory – jedním nahoře a jedním dole a také skupinkou včel poletujících kolem.
Hráč na tahu pak hodí kostkou a jeho prvním úkolem je identifikovat hozenou barvu nebo rozeznat, že se místo puntíku na kostce objevil obrázek kytičky. V prvním případě musí hráč mezi kytičkami v nabídce najít květ stejné barvy, na tomto žetonu přistát s včelkou a odnést jej do úlu. Tam jej hráč hodí horním otvorem. Žeton se uvnitř přetočí a zespodu vypadne med. Ten stačí pak položit na skleničku s medem, což je samostatná deska.
Poté je na řadě další hráč v pořadí. Všichni spoluhráči se tak snaží tvořit med co nejrychleji. Pokud jim totiž padne na kostce symbol kytky, musí jeden ze zbývajících žetonů odložit do krabice. Ten už nebude k dispozici, protože pyl z kytky už je sesbíraný. Hráči pak zvítězí, jakmile se jim podaří naplnit celou skleničku. Může ovšem nastat i situace, kdy je na louce už nedostatek květin a není možné celou sklenici zaplnit. V takovém případě hráči svůj úkol nedokázali dotáhnout do úspěšného konce a prohráli.
Už tato jednodušší hra pro děti od dvou let je skvělá. Může za to trojrozměrný úl, který přetváří pyl z kytiček na med. To děti ohromně baví, stejně jako házení kostkou a hledání těch správných kytiček. Sázka na kooperaci je skvělá, protože hráči nemusí nijak myslet proti sobě, ale mohou se domlouvat a do partie to přináší i důležitý sociální prvek.
Náhoda ale může snažení dětí poznamenat. To vlastně není takový problém, protože děti smůlu a štěstí berou jako součást hry a mají pocit, že dokáží kostku ovlivňovat. Pro mnohé z nich to může být vůbec první setkání s kostkou a dokonce hraním. Kooperace tu je důležitá i z důvodu, že partie se mohou (a budou) účastnit rodiče. Ti budou děti vést a prožívat s nimi opylování kytiček.
Ale pak tu je ještě druhá varianta, ve které jde nejen o barvy, ale navíc o paměť. I v tomto případě budou hráči potřebovat všechny komponenty, které se ukrývají v krabici. Do středu postaví úl, který opět dostane hlavní roli v celé partii. A vedle něj pak žetony kytek, tentokrát ale stranou s medem nahoru, takže nikdo nebude vědět, jaká barva kytek se pod nimi ukrývá. Včelka i kostka budou čekat poblíž na svoji šanci.
Hráč na tahu vždy hodí kostkou a dítě musí pojmenovat barvu, která je na horní straně kostky. Vezme si do ruky dřevěnou figurku včelky a přistane na žetonu, o kterém si myslí, že se zde ukrývá kytka stejné barvy, jako je na kostce. Pokud má pravdu, může ji hodit horním otvorem do úlu a když vše dobře dopadne, opět vypadne žeton spodní škvírou a to už jako med. Tento žeton přesune hráč na desku sklenice.
Často se ale děti budou mýlit a pošlou včelku na špatnou kytku. I tak dostanou šanci pokračovat, ale pouze v případě, že umí správně pojmenovat nesprávnou barvu. Odměnou za správnou odpověď je šance otočit další destičku a třeba tentokrát najde včelka správnou květinu.
Poslední situací, která může nastat, je symbol kytky na kostce. I tentokrát destička opustí partii a tím se zmenší výběr pro zúčastněné. Pokud hráči dokáží zaplnit medem celou sklenici, vítězí. V případě, že na louce už žádná kytka neroste a přesto sklenice není úplně plná, celý tým prohrál.
Vidíte tedy, že tato druhá varianta je hodně podobná. Jediným rozdílem je právě ten paměťový prvek. Na začátku hry budou muset děti tipovat, ale s postupujícím časem získají přehled o rozložení kytek.
Hra je to opravdu rychlá a děti jí budou muset věnovat maximálně deset minut pozornosti a někdy i méně. To je důležité, pokud si uvědomíme nejnižší doporučený věk. U dvouletého prcka nemůžete čekat, že se bude jedné hře věnovat déle. Nad hrou samotnou někdo opravdu přemýšlel, je krásně navržená a plní důležitou naučnou funkci. Současně ale krásně vypadá a je vyrobena velmi kvalitně.
Hanni Honigbiene je parádní hrou pro ty úplně nejmenší děti, které jiné hry ani hrát nemohou. Jsou totiž příliš malé a her pro takové prcky je jako šafránu. Ale tahle je navíc i zábavná, s dobrým dětem uzpůsobeným tématem a má důležitý výukový efekt. Hanni Honigbiene je s láskou sestavenou dětskou hrou.
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Tim Rogasch |
| Ilustrace | Annika Sauerborn |
| Vydavatel | HABA |
| Rok vydání | 2016 |
| Počet hráčů | 1 - 4 |
| Herní doba | 10 |
| Minimální věk | 2 and up |
| Jazyková závislost | No necessary in-game text (4 voters) |
| Kategorie | Animals, Children's Game, Educational |
| Mechanismy | Cooperative Game, Dice Rolling |
| Rodina | Animals: Bees, Series: My Very First Games (HABA) |
| Alternativní názvy | La abeja Adela, Abella l'abeille, Abella l'abeille, Hanna Honungsbi, Hanni Honigbiene, Hannie Honingbij, L‘Ape Arianna, Minun ensimmäinen pelini: Pörriäinen |
Více o hře.
+ skvělý prostorový úl
+ malé děti opravdu baví
+ kvalitní, velké komponenty
+ trénuje spoustu dovedností
+ dvě varianty
+ od dvou let (!)
- nothing
