Líbí se Vám naše práce? Chcete nás podpořit? Chcete s námi soutěžit o hry? Podpořte nás na Hero Hero a získejte exkluzivní obsah!

Recenze: Fae – krvelačné víly

fae-01

V dálce na louce jsem viděl krásná stvoření, jejichž oblečení volně vlálo ve větru. Já bláhový uvěřil, že jsou to víly. Už brzy jsem se měl ze svého okouzlení probrat a zjistit, že pohádky opravdu patří pouze dětem. Když jsem ve snách dokráčel do středu otevřeného prostranství, zpoza stromů vystoupily další postavy. Spoutali mě a začali se připravovat na nějaký obřad. Vílí přeludy zmizely jako mávnutím kouzelného proutku. Ale už bylo pozdě utíkat.

Do magické země plné druidů nás zve desková hra Fae. Jejím autorem je Leo Colovini a ačkoliv se na první pohled zdá, že jde o novou hru, ve skutečnosti to je pouze nový vzhled pro populární hru Clans. Ta vyšla už v roce 2002 a po šestnácti letech se dočkala nové verze v produkci společnosti Z-Man Games s ilustracemi Atha Kanaani a Bree Lindsoe. O evropskou distribuci se stará společnost Esdevium Games.

Větší protáhlá krabice zaujme už svým vzhledem, kterému vládne éterická bytost mystické země Fae. Uvnitř na hráče čeká velký rozkládací plán s malebnou grafikou, která dělí mapu na řadu malých území. Po obvodu vede bodovací stupnice, na kterou hráči umístí kulaté žetony ukazatelů. Ty nepatří hráčům samotným, ale klanům, jejichž figurky druidů účastníci náhodně rozestaví na šedesát volných oblastí. Každý z účastníků dostane tajně jednu kartu, která mu přiřkne náklonnost k jednomu z barevných klanů. Poblíž herního plánu pak už stačí pouze umístit hromádku karet rituálu a partie může být zahájena.

fae-09

V partii se hráči střídají na tahu a jednoduše mají za úkol přesunout libovolného druida (později skupinku figurek) na sousední políčko. Druidi se ale navzájem vyhledávají, takže nikdy nemůže hráč putovat na území, které je prázdné. Figurky se postupně shromažďují na políčkách. Hráči se střídají v akci vždy po jednom jediném tahu.

Klidný průběh je ale narušen ve chvíli, kdy se jedna ze skupinek druidů ocitne obklopena pouze volnými políčky. V takovém případě zahájí rituál a hráči odhalí horní kartu z balíčku rituálů. Ta může znamenat, že je rituál zcela přerušen, pokud síly světa bodovanému terénu nepřejí. V takové situaci figurky nezískají pro svoje majitele žádné body. V opačné situaci přinese každá figurka zapojená do rituálu jeden bod svému klanu. Hráči posunou ukazatele o odpovídající počet políček na stupnici, případně vyřeší bonusy, pokud se rituál odehrával na požehnané půdě (druhá část odhalené karty ukazuje zvýhodněný terén).

Partie končí po využití všech karet rituálů (dvanáct bodování) nebo v případě, že už nelze pohnout žádnou figurkou. Teprve v tuto chvíli hráči odhalí svoje tajné náklonnosti a tím současně určí vítěze, jehož klan se dostal nejdále na stupnici.

fae-03

Leo Colovini je mistr her, ve kterých je v hlavní roli pohyb. O tom svědčí jeho velmi populární Cartagena. A ve hře Fae opět prokazuje, že v jednoduchosti může být ukrytý brilantní potenciál. Všechno je to pouze o chytrém přesouvání skupinek druidů tak, abyste získali co nejvíce bodů pro svoje barvy.

Jenže libovolně dobré plánování může snadno narušit náhoda. Pokud si náhodou zvolíte prokletý terén, nedostanete žádné body. Do té doby se ale figurky mohou po mapě volně posouvat. Jediným způsobem, jak zamknout takový přesun, je zvýšit počet členů skupinky na sedm nebo více. Takové party druidů už se nesmí pohybovat, ale stále je mohou doplnit jiné postavičky ze sousedních území.

Fae je skvělou hrou pro začátečníky nebo jako příjemný rychlý filler pro ty zkušenější. Nejsou v ní žádné záludnosti a navíc prvek tajné náklonnosti je jeden z těch, který nováčkům připadá extrémně lákavý. Mezi nezkušenými deskovkáři se tak Fae snadno dostane na stůl, ačkoliv není její znovuhratelnost v rámci jednoho večera vysoká. Příště ji ale vytáhnete rádi znovu.

fae-07

Této koncepci odpovídá také herní doba, která se snadno vejde do třiceti minut i s vyšším počtem hráčů. Ono je nejpravděpodobnější, že budete Fae hrát právě ve čtyřech. V tomto počtu je průběh partie nejzajímavější, protože se situace na plánu vyvíjí více nečekaně a hráči se musí lépe přizpůsobovat a více snažit. Navíc je vyšší pravděpodobnost, že posunem cizí barvy pomáháte hráči a nemůžete kalkulovat s tím, že se jedná o neutrální barvu.

Velkým lákadlem hry je kromě jednoduchosti také její vzhled. Plán i karty nabízí zajímavé ilustrace a k tomu všemu ještě dostanete líbivé barevné figurky druidů. To všechno dělá ze hry opravdu podařenou vizuální jednohubku.

fae-17

Fae se sice tváří jinak, ale ve skutečnosti nemá žádné téma nebo atmosféru. Je náplní blíž abstraktní kategorii. Při tom ale boduje jednoduchostí a rozhodně je velmi nadprůměrnou hrou pro začátečníky. Fae není hrou, která zbourá žebříčky nebo si ji bude muset koupit každý hráč, ale pokud ji darujete někomu jako vstupní bránu do světa deskových her, měl by být úspěch zaručen.

Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam)
AutorLeo Colovini
IlustraceBree Lindsoe
VydavatelConclave Editora, Delta Vision Publishing, Hobby Japan, Z-Man Games
Rok vydání2018
Počet hráčů2 - 4
Herní doba30
Minimální věk10 and up
Jazyková závislostNo necessary in-game text
(1 voters)
KategorieAbstract Strategy, Bluffing, Deduction
MechanismyArea Majority / Influence
RodinaCreatures: Fairies / Elves / Pixies, Theme: Druids
Alternativní názvyフェイ

Více o hře.

Recenze: Fae – krvelačné víly
Fae je hra plná rituálů, ve které hraje nejdůležitější roli převaha. Hráči ve svých tazích přesouvají skupinky figurek, které náleží různým klanům. Nikdo ale neví, jestli pomáhá soupeřům a kterému zvyšuje bodový zisk. Hra vypadá moc pěkně a celá partie je velmi rychlá, plná krátkých tahů. Nejlepší je ve vyšších počtech soupeřů, kde ještě více vynikne její příjemně abstraktní povaha. Fae je výbornou hrou pro začátečníky.
Klady:

+ skvělé pro začátečníky
+ krásné zpracování
+ příjemně jednoduché
+ krátká herní doba
+ tajná náklonnost ke klanům
+ hráči mohou vše dobře ovlivňovat
Zápory:

- náhoda přerušených rituálů
- ve dvou jsou ve hře tři neutrální barvy
4
Prozkoumávejte dál
Recenze: Castro – domečky v pokeru