„Hej kámo, jseš v pohodě?“
„No, nejsem si úplně jistej, ze záchodu na mě kouká růžová veverka a nadává mi do mamlasů.“
„Tak to je dobrý, tentokrát to nebylo tak hrozný.“
„Jak to myslíš?“
„Minulý týden jeden kolega z transmutačních studií vypil něco, po čem měl zkrásnět. Teď se profesor Přefik snaží vymyslet, jak ho nejlíp těch chapadel zbavit.“
„Tak to jsem dopadl ještě dobře“
„Hm a kolik Ti z toho vlastně káplo?“
„No, vlastně ….., vůbec nic. Ten chlapík říkal, že po tom budu mít sílu jako čtyři chlapi dohromady.“
„Jó, to říkají vždycky, příště si to radši nech pořádně zaplatit. Oni si pak dají větší pozor, když je to stojí prachy.“
Tak zažít takovýhle zážitek, jako studenti z místní university Alchymie, by asi nikdo nechtěl. I když možná…. Na druhou stranu, nelákalo vás někdy stát se slovutným alchymistou, který dokáže přeměnit vodu ve víno nebo z obyčejného olova vyrobit zlato? Užívat si výsluní své slávy a na akademické půdě být pojmem? Pokud alespoň trošičku ano, tak máte možnost si to vyzkoušet v deskové hře Alchymisté od nadějného autora Matúše Kotryho. U nás hra vyšla pod hlavičkou Mindoku a v krabici se nachází komponenty až pro 4 hráče. Sólo variantu ale hra nemá, takže pokud nemáte momentálně spoluhráče, poohlédněte se raději po něčem jiném.
Co tedy zajímavého naleznete v krabici? Každý hráč tu najde svoji „alchymistickou dílnu“ v podobě zástěny, kde budete připravovat všechny lektvary a tajně si značit všechny vaše zjištěné poznatky. Na kartách pak naleznete 8 druhů ingrediencí nebo různé druhy výhod, tzv. karty přízně. Nechybí samozřejmě i herní plán, který je oboustranný a stranu volíte podle počtu hráčů. Pak je tady spoustu dalších komponent, jako peníze, pomocné žetony lektvarů, parta dobrodruhů, kteří by od vás rádi koupili pár lektvarů a ještě dvě hrací desky. Ta první je součástí hry od začátku a jsou zde umístěny granty, které můžete během svého bádání získat a trochu si přilepšit. Ta druhá přichází do hry až v posledním kole a nahrazuje část hlavního hracího plánu. Tady pak v posledním kole můžete ukázat na přehlídce, jaké že lektvary jste se během hry naučili. A samozřejmě bez pravidel by to nešlo.
Na začátku hry si hráči musí zvolit, zda budou hrát partii pro učně nebo se pustí do mistrovské hry. Rozdíl mezi těmito dvěma variantami je zásadní při vyvracení teorií, které někdo publikoval, a vy si myslíte, že se až tak úplně netrefil. Ale to bych předbíhal. Pojďme si pravidla trochu přiblížit. Na začátku hry dostanete pár surovin, dle varianty, a pak netypické „euro“ kostičky z průhledného plastu. To jsou něco jako vaši „pracovníci“, které vysíláte plnit různé úkoly. Takže můžete např. získat nové ingredience do lektvarů, prodat lektvar hrdinovi, nakoupit nějaký kouzelný předmět, v pozdější fázi publikovat nebo vyvracet teorii, no a hlavně můžete testovat vaše uvařené lektvary, abyste zjistili, co dobrého jste ukuchtili.
Teď trochu k principu a cíli hry. Základem celé hry je z dostupných informací vydedukovat co nejvíce, tedy každé jedné ingredienci přiřadit správný vzorec. Vzorec se skládá ze tří základních atributů (červený, modrý a zelený). Dále se ještě každý atribut rozděluje na velký a malý a je označen buď znaménkem plus nebo mínus. Což dává právě osm kombinací. A jak tedy na to? Základem je ze dvou ingrediencí uvařit lektvar. A pomocí nebohého studenta nebo přímo vaší maličkosti zjistit barvu a znaménko lektvaru. Ideálně si to pojďme ukázat na příkladu. Řekněme, že jsme uvařili lektvar z mandragory a škorpiona. A získali jsme červený lektvar se znaménkem plus. Co nám to říká? Rozhodně to, že ve vzorci ani jedné z použitých ingrediencí nemůže být červené mínus. To si tedy zaznamenáme do svých poznámek a pokračujeme dál v bádání. No a tímto způsobem postupně eliminujete jednotlivé vlastnosti a vzorec vám pomalu získává jasný tvar.
Ale nebojte, hra není jenom o samotném dedukování a škrtání, kdy si každý schovaný ve své „laboratoři“ bádá a bádá. Cílem hry je samozřejmě získat co nejvíce bodů, zde označovaných jako reputace. A to jde i jinými způsoby. Můžete nakupovat různé kouzelné předměty, ze kterých můžete získat nemálo bodů. Navíc nejde o to vždy s jistotou znát správný vzorec, klidně můžete blafovat a publikovat teorii, kde si jste jistí třeba na padesát procent. Pořád se totiž můžete pojistit výběrem správné pečeti (ty umisťujete na jednotlivé teorie) a nepřijít tak o žádné body, pokud by došlo k vyvrácení. Opravdu se budete cítit jako staří alchymisté a badatelé na slovutných školách. Spousta řečí, co všechno jsem už zjistil a objevil a že objev století je na spadnutí. A každý druhý stejně ví, že je to spíše každovečerní provětrávání školních zásob spiritusů. Zkrátka cesta k vítězství je trnitá a rozhodně je potřeba důkladně promyslet každý svůj tah. Říká se, že odvážnému štěstí přeje, a to ve hře Alchymisté platí dvojnásob.
Co lze o hře stoprocentně říci, a co je z ní i „cítit“ na první pohled, tak to je rozhodně originální nápad. Nedokážu si teď vybavit, že by se nějaká podobná mechanika objevila v jiné hře. Ale možná se pletu. Samozřejmě k tomu, aby dobrá hra fungovala, nestačí jen jedna funkční mechanika. Ale nebojte, Alchymisté jich mají několik a dohromady fungují moc hezky. V prvé řadě musíte moc dobře promyslet, jaké akce budete potřebovat využít a navíc jestli je budete schopni provést. Ve hře je totiž velice důležité pořadí hráčů. Takže se vám může klidně stát, že akci někdo obsadí před vámi a vám nezbude nic jiného, než se stáhnout. Cenou útěchy vám pak bude alespoň karta přízně. Pořadí ve hře můžete ovlivnit na začátku v „draftovací“ fázi. Pokud chcete hrát jako první, musíte něco přihodit, naopak pokud vám nevadí hrát poslední, můžete získat i pěkný bonus.
„Tak kampak študente, kampak?“
„Na draka, pane profesore, než to vyprchá“.
Více o hře.
+ originální nápad s výbornou dedukční mechanikou
+ grafika, hlavně kočička na stínítku
+ vlastní laboratoř
+ dvě varianty hry, učňovská a mistrovská
+ více cest k vítězství
+ vyrovnávací mechanika, když přijdete o akci
- nutnost aplikace, bez ní musí být další hráč „gamemaster“
- menší počet kouzelných předmětů
- ve čtyřech lepší než ve dvou
