Recenze: Alhambra Card Game – karetní dostavba Alhambry

Navrhování na dálku není jednoduché. Proto se nabídky na dostavbu Alhambry tentokrát nehrnuly. Majitelé už měli základ zahrady vystavěný a prý jim stačí jen návrh. Zahradní architekt nemusí ani jezdit na místo, pošlou mu fotografie a on by to podle nich měl zvládnout.

Aby to bylo jednodušší, nakonec se vytvořilo hned několik zakázek, které všechny zaslali zájemcům. Návrh na papíře pak každý autor zašle zadavatelům a okamžitě dostane prémii za všechny budovy, které si zájemci vyberou. A protože už teď vypadá zahrada Alhambry luxusně a zajímavě, jsou všichni napjatí, jak toto výběrové řízení dopadne.

Představte si, že jste se do něj dostali i vy a kvalifikovali jste se mezi těch šest odvážlivců, kteří budou moci prezentovat bohaté rodině své návrhy. Zamyslete se nad tím – budete se soustředit na jeden styl a dodržíte ho, nebo raději vezmete od každého něco, aby se alespoň některé z nápadů ujali? V první variantě hrozí, že sice možná shrábnete prémii za jeden projekt, ale všechny ostatní vám proklouznou. Zato u druhého hrozí, že budou ostatní lepší a vám zbudou oči jen pro pláč. Tak jaká volba to bude?

Karetní hra Alhambra Card Game navazuje na úspěšnou historii společenské hry Alhambra. Tentokrát se však, jak napovídá i samotný název, setkáte pouze s pořádně velkou hromádkou karet. Ona to tedy není až tak úplně pravda, ale to si povíme až při pohledu do krabice.

Nejdříve chceme zdůraznit, že za hrou opět stojí stejný autor, tedy Dirk Henn a hra vyšla v roce 2010. Tedy ona to není až tak docela pravda, protože její první verze se objevila už v roce 1992 a vlastně tak zahájila celou tu Alhambrovskou pouť. Ale až nová verze přináší hru do aktuální grafiky, kterou známe z ostatních alhambrových her.

Českou verzi už na trh nestihnul uvést brněnský Corfix, protože to za něj převzala firma Piatnik. Ta teď úzce spolupracuje s německým výrobcem hry, společností Queen Games. Právě z její nabídky jsme se mohli již podívat na velkou deskovou Alhambru (2003), ale také na skvělé rodinné Théby nebo napínavě-plíživého Zloděje z Bagdádu.

Krabice má stejný formát jako například Řím, je tedy na karetní hru velice rozměrná a uvnitř najdete hodně nevyužitého prostoru. Tradiční pak už je samotná hloubka krabice. Přesto se uvnitř na karetní hru skrývá překvapivě hodně součástek. Tedy samozřejmě ty hlavní tvoří dva balíčky karet. První z nich je 54 karet budov šesti barev. Druhy balíček je stejně vysoký, jen jsou v něm celobarevné penízky, které mají pouze čtyři barvy – fialovou, zelenou, oranžovou a žlutou. Můžete se stejně jako my ptát, proč zrovna oranžová a žlutá, když jsou si ty barvy nebezpečně podobné.

Přímo na kartách volba barev nevadí, protože tam jsou odlišené pěkně, ale na stavebním trhu vás to alespoň zpočátku rušit bude. Trh je právě jedinou kartonovou komponentou, která trochu narušuje jinak klasický karetní ráz celé Alhambry. Skládá se ze dvou kartonových dílků, jež do sebe zapadnou v puzzle stylu a vytvoří tak pod sebou místa pro náhodně nalosované karty budov. Nad jednotlivými pozicemi pak jsou barevné mince, u kterých barva v umělém světle zaniká. Naštěstí každá z mincí (barev) má svůj vlastní symbol, podle kterého se lze orientovat.

Zcela mimo vaši prvotní pozornost zůstanou dvě šedé bodovací karty, jejichž čas nadejde v průběhu partie. Naopak velká přehledová karta vašim očím neunikne. Jejím umístěním do středu stolu také začnete rovnou přípravu partie.

Ze zamíchaných karet se k položenému stavebnímu trhu vyloží náhodně čtyři horní karty budov, které vytvoří základní nabídku. Z balíčku peněz si každý z hráčů unikátním principem vybere startovní hotovost. Všichni nebudou mít stejný výchozí bod, protože dobírání financí pokračuje tak dlouho, dokud hráč nepřesáhne součet dvaceti na všech svých kartách mincí. Tak může mít rovných dvacet, ale třeba také 25 nebo i víc peněz.

Na jednu stranu nespravedlivé, ale určitě zajímavé a originální. Další čtyři karty mají své místo obrázkem vzhůru nedaleko stavebního trhu jako nabídka financí, které najdete na ulici (nebo dostanete od sponzorů, pokud to zní lépe). Ke hře budete potřebovat také tužku a papír, na které si poznačíte vítězné body v průběhu partie.

Hráči už mají všechno, co potřebují, teď už zbývá jen do balíčku peněz přimíchat bodovací karty A a B. Zbytek peněžních karet rozdělte do přibližně pěti stejných hromádek a do druhé a čtvrté přimíchejte bodovací karty. Tím je zajištěno, že přijdou zhruba ve stejných časových odstupech, ale přitom nikdo nebude vědět, kdy přesně.

Ve svém tahu má každý z účastníků na výběr pouze jednu ze dvou možností – vzít si z nabídky peníze nebo nakoupit budovu za finance v ruce. Jednodušší samozřejmě je vzít si zdarma nabízenou hotovost zvlášť, když neexistuje žádný horní limit pro počet držených karet. Pokud jsou v nabídce karty nízké hodnoty, můžete si vzít dokonce i více do maximálního součtu pět.

Stěžejní částí celé Alhambry bez ohledu na verzi je samozřejmě nákup budov, ze kterých lze tyto bájné zahrady stavět. Hráči mohou vybírat vždy z nabídky na stavebním trhu, tedy ze čtyř budov, obvykle o několika barvách. Hráč musí zaplatit z ruky takovou částku, která je na kartě budovy napsaná a to v té barvě, u kterého políčka měny karta leží na stavebním trhu.

Hráči samozřejmě nebudou vybírat karty náhodně, ale velmi cíleně. Jejich úkolem totiž je mít v některých barvách více karet než ostatní. Každou nakoupenou kartu si tak zařadí před sebe tak, aby bylo na první pohled jasně vidět, kolik jich má. Počty nejsou tajné a všichni mohou jedním pohledem vidět svoji pozici v určité barvě.

Placení za budovu však nabízí ještě jednu vychytávku, která leccos zjednodušuje, ale i zesložiťuje. Záleží na úhlu pohledu. Pokud totiž hráč na tahu zaplatí přesnou částku za budovu, má výhodu ještě jednoho tahu, může tedy nakoupit další budovu nebo si vzít finance z nabídky. Tím je výrazně ovlivněná strategie celé hry, protože všichni se snaží platit přesně, aby získali proti soupeřům výhodu dalšího tahu. Každé peníze nebo budova navíc totiž jsou v bodováních velice znatelné.

Jakmile se na obzoru objeví karta s bodováním, dostanou hráči vítězné body. V prvním bodování bude oceněn vždy pouze jeden hráč za každou barvu budov a to nejen za nejméně hodnotnou světle modrou (1 bod), ale i za nejhodnotnější zelenou (6 bodů). V případě shody si hráči rozdělí poměrný díl bodů zaokrouhlený dolů. V druhém hodnocení je oceněný i druhý hráč v pořadí a v závěrečném bodování sbírají body dokonce tři vlastníci každé barvy.

Konec hry a tedy třetí bodování nastane ve chvíli, kdy dojdou karty s budovami. Sečtou se body ze všech tří bodovacích kol a ten s nejvyšším součtem se stává nejúspěšnějším stavitelem.

Mohlo by Vás zajímat

3

dětskákaretnípro začátečníkyrecenzerodinná

Recenze: Odynauti v Rule the Roost – slepice jsou největším postrachem každého odynauta

Hra využívá naprosto stejného principu jako Alhambra, pouze je už na první pohled jednodušší. Není zde třeba fyzicky stavět budovy a dodržovat propojení zdí, které je lemují. Ovšem hráči zase platí cenu v podobě chybějící bodové stupnice a evidenci musí provádět za pomoci tužky a papíru.

Všechny ostatní principy mají ale hry společné. Jednoduchost hře svědčí a partie plyne ještě lépe než u deskové Alhambry. Herní čas se tak podařilo stlačit na pohodových 45 minut (partie ve dvou pak i na 30 minut) oproti hodině u velké Alhambry. Někomu však může ve své karetní verzi připadat až příliš jednoduchá.

I u karetní Alhambry se dočkáte u duelu nutnosti hrát za třetího hráče a odkládat mu některé budovy. Jinak se tento „duch“ hry neúčastní a vstupuje do rozhodování pouze v případě bodování, kdy může vyfouknout některému z hráčů jeho vytoužené body.

Strategie se v Alhambře snoubí s náhodou. Hodně závisí na tom, jaké kombinace karet financí a budov přijdou. Na druhou stranu oba soupeři mají obvykle stejné podmínky pro doplňování a záleží pouze na jejich volbách, jak úspěšní nakonec budou v rozhodujících bodováních.

Je důležité udržovat si většinu alespoň u jedné barvy a u dalších se snažit být na bodovaných příčkách. Bez většiny alespoň v jedné barvě hráč v podstatě nemá šanci na úspěch.

Opět bude pro začátečníky v prvních partiích trochu matoucí, že peníze se platí ne za barvu karty, ale podle barvy mince, kde budova leží. Je to logické, jen tato souhra dvou barev s rozdílným významem nadělá v mysli začátečníka trochu zmatek. Vše je ale tak jednoduché, že je to opravdu otázka prvních pár kol.

Paradoxně je desková Alhambra doporučená od osmi, zatímco karetní až od deseti let. To samozřejmě není pravda a karetní Alhambru rozhodně děti od osmi let zvládnou bez problémů hrát. A určitě je bude bavit.

Ačkoliv chválíme jak Alhambru, tak Alhambru Card Game, rozhodování mezi nimi pro někoho, kdo se chce podívat do slavných zahrad je poměrně jednoduché. Podle textu recenze je dostatečně zřejmé, že jsou to hry, které se navzájem ve sbírce nahrazují. Karetní verzi by si měli pořídit úplní začátečníci, kteří chtějí zkusit nějakou novinku a bojí se složitých pravidel. Pokud už za sebou nějakou tu deskovku máte, pak sáhněte raději po náročnější Alhambře, která poskytne více voleb. A navíc si ji můžete obohatit o některé z nabízených rozšíření.

Alhambra Card Game splňuje to, co jsme od ní očekávali. Jedná se o karetní přebásnění u nás již dobře známé hry. Jednodušší hratelnost, rychlejší partie a plynulost hry z ní dělá odpočinkovou zábavu, kterou si s sebou můžete vzít i na výlet. Ale obrovskou krabici ponechejte doma.

Recenze: Alhambra Card Game – karetní dostavba Alhambry

Klady:

+ kratší doba partie než Alhambra
+ jednodušší než Alhambra
+ stejná úroveň zpracování
+ dobrá hratelnost

Zápory:

- jednodušší na úkor lákavosti pro pokročilé
- stejné jako Alhambra
- body třeba zaznamenávat na papír

4