Víte co je a kde leží Alhambra? Exoticky znějící spojení znamená Rudý hrad, který najdete na hranici města Granada ve Španělsku. Jedná se o komplex paláců maurských panovníků, který se rozkládá na neuvěřitelných 142.000 m2, na délku měří téměř třičtvrtě kilometru. Palác vzniknul kolem roku 1300 a působí na první pohled impozantně.
A co s tím máte společného vy? Bohatí šejkové využili svých vlivných přátel a pozvali si hned několik špičkových zahradních architektů, kteří se na připravené ploše utkají o přízeň. Po vzoru španělské Alhambry by chtěli propojit komplex paláců do jednoho pěkného celku plného zahrad a zeleně. Nad náčrty se tu setkávají umělci z celé Evropy, ale i ze vzdálenějších končin. Potkáte tu australana, který chce všude dávat prosklená průčelí, němce s dřevěnými malebnými staveníčky i finy, kteří se nebojí ke každému altánu přihodit ještě jednu saunu.
Mezi návrháři se naštěstí neztratí ani češi. Tedy oni by tam vlastně nebyli, nebýt vás. S chytrým přístupem našemu národu vlastním, se pokusíte vcítit do myšlení šejků a postavit jim útulné hnízdečko plné kašen, velbloudů a pískových obloučků. To vše ozvláštníte zelení a chodníčky z kamenů. Líbí se vám ta představa? Pak před vámi rozevírá svoji náruč desková hra s názvem Alhambra.
Jejím autorem je německý designér Dirk Henn, který má za sebou i další zajímavé projekty. Za všechny jmenujeme Metro (už v roce 1997!), Timbuktu a především všude opěvovaného Shoguna. Ilustrace si vzali na starost Jörg Asselborn, Jo Hartwig a Christof Tisch.
Alhambra se na našem trhu prodává už od roku 2003, takže je určitě mezi mnoha lidmi dobře známá. Přesto je často opomíjená ve výčtu průkopnických her, které prorážely tu první vlnu u nás. Její distribuci ještě do loňského roku zajišťovala firma Corfix, která však celou svoji sestavu her od autorů německého Queen Games přenechala Piatniku. Od něj máme také novou verzi, která se od původní liší pouze v logu na krabici a pravidlech.
Alhambru získáte v klasické krabici od Queen Games, která se vyznačuje svojí nezvyklou výškou (ideálním příkladem je kostkový Řím). Přesto jsou rozměry poměrně kompaktní, protože co krabice přidává na výšce, ubírá na ostatních dvou směrech.
Všechny bez rozdílu zajímá, co se ukrývá uvnitř poměrně těžkého balení. Nahoře vás uvítá rozkládací bodovací deska, která je největší komponentou celé hry. Přesně polovinu jejího prostoru zabírá destička, která bude sloužit pro evidenci nabídek trhu, tedy budovy, jež jsou aktuálně na prodej. Další ještě menší desky tvoří pro změnu hrací prostor pro jednotlivé hráče.
Srdce Alhambry ale leží v pytlíku a jeho obsahu. Ten při prvním otevření je ještě nevycvakaný v kartonových aršících. Po krátkém snažení získáte vycvakaných 60 dílků budov a umístíte je do přibaleného látkového sáčku. Nesmíme samozřejmě zapomenout ani na balíček barevných karet, dřevěné žetony šesti barev (dva pro každého hráče) a pochopitelně pravidla.
Kartičky máme v pytlíku už od vybalování hry, takže co nám ještě chybí, abychom si mohli zahrát první partii? Hráči si vyberou svoji barvu a podle toho dva dřevěné špalíčky. Jeden umístí na bodovací dráhu na start a druhou na svoji destičku, která bude sloužit jako zásobárna kartiček, ale také jako nápověda ke hře.
Nyní je třeba připravit nabídku. Na destičku se čtyřmi čtverečky umístíte náhodně vytažené budovy. Ty jsou nyní v prvním tahu k dispozici k zakoupení. Do balíčku peněz pak zamícháte dvě karty průběžných bodování a první čtyři karty vyložíte do nabídky financí.
S penězmi se pojí další zajímavý princip. Soupeři na začátku všichni budou mít určitou hotovost. V pravidlech je stanoveno minimum na hodnotě dvaceti. Jenže hráč si z balíčku tahá tak dlouho, dokud 20 nepřesáhne, takže může přestřelit podobně jako v blackjacku třeba o pět. Tím je každé rozdávání finančních prostředků zajímavé. Na závěr si všichni hráči vezmou startovní kartičku s fontánou a položí ji před sebe na stůl. Tím zahájili oficiálně stavbu svojí verze Alhambry.
V partii se rozlišují tři základní stavební prvky – domy, jejich barvy a zdi kolem celého paláce. Všechny jsou na čtvercových kartičkách staveb, které si můžete nakoupit. Průběh tahu ale začíná volbou. Můžete si totiž buď zdarma zvednout jednu ze čtyř vyložených peněžních karet, nebo nakoupit dílek z trhu. Za ten však musíte zaplatit vzácnými financemi v odpovídající barvě.
Na každé kartičce je uvedena její hodnota a také význam pro bodování (čím více čtverečků v barevné lince, tím lépe). Ačkoliv se nakupování zdá jako jednoduchý úkon, může mít hned dva důsledky: pokud kartičku přeplatíte (tedy například za budovu hodnoty 8 zaplatíte 9), pak váš tah okamžitě končí. V případě, že ale zaplatíte přesnou částku, můžete za odměnu hrát znovu! Ano, dostanete nový tah a navíc si můžete znovu vybrat z libovolné možnosti včetně doplnění financí.
A co s takovou nakoupenou budovou? No samozřejmě ji budete přikládat k vaší startovní kartičce, případně dalším ležícím stavbám. Můžete ji přiložit okamžitě, ale můžete s tím také počkat. Mezi možnosti tahu (kromě nákupu a peněz), které jsme vám zatím zatajili, je totiž vyložení kartičky ze zásoby či její prohození za některou z již postavených.
Ale proč by to asi tak hráči dělali? Protože kromě barvy budov pro bodování je důležitá ještě zeď, která kolem Alhambry vede. Ke straně, kde na dílku je vytištěná zeď, můžete přiložit opět pouze kartičku se zdí. Nesmíte uzavírat své dílky zcela za zdí, protože by se stali pro vladaře nedostupnými. A navíc za souvislou zeď dostanete na konci obodovanou.
Bodování však přijdou i dvakrát v průběhu partie, ačkoliv nikdy nebudete přesně vědět kdy. V tu chvíli přijde na řadu sčítání postavených budov od každé barvy. Pouze hráč, který jich má nejvíce, získá body. V druhém kole pak získá poměrnou část i druhý nejlepší a v závěrečném vyhodnocení poskytne jedna barva body celkem třem hráčům.
Jakmile dojdou kartičky k doplňování trhu, partie okamžitě končí. Proběhne závěrečné bodování, hráči si přičtou body za postavené zdi a podle pozice na stupnici je určen vítěz.
Na bodování se sice můžete připravovat, ale nikdy nevíte, kdy přesně přijde (s výjimkou třetího), což skvěle zvyšuje napětí v partii. Navíc přetahování o barvy je většinou velmi vyrovnané a většinou si můžete být prvenstvím jisti pouze výjimečně.
Systém je velice dobrý především zásluhou možnosti zněkolikanásobit svůj tah, pokud se vám daří platit přesnou částku za nabízené budovy. Druhým úkolem pro samotné hráče je správně všechny kartičky umístit před sebe na stůl, aby co nejlépe využil možnosti navazování zdí. Ty mají v závěrečném zúčtování velice důležitou roli.
Každá partie Alhambry je totiž setsakramentsky vyrovnanou záležitostí. Bodování podle nejvyššího počtu kartiček totiž výtečně rozvrhne síly mezi hráče, takže i poslední má stále pocit, že má šanci na dotažení se a na vítězství. A to je vždy u deskové hry dobrá vlastnost. Až v závěrečném bodování opravdu rozdíly narůstají, pokud je mezi hráči výraznější rozdíl v schopnostech.
Ačkoliv je hra primárně vytvořená pro tři a více hráčů, kdy se teprve projeví její síla v rozdělování bodů, lze se v ní utkat i ve dvojici. V takovém případě s hráči bude u stolu sedět ještě jeden virtuální duch, kterého si můžete libovolně pojmenovat. Ten na začátku hry a také při jednotlivých bodováních dostane kartičky. Bude vám tedy moci (a to si pište, že i bude!) krást body. Díky této variantě je i partie ve dvou zábavná a Alhambra i zde ukazuje svoji sílu.
Zpracování je na velmi dobré úrovni, přesto si neodpustíme jednu drobnou výtku. Kartičky totiž mají na sobě vytisknuté zdi různě silné, díky tomu jsou na některých velice silné a na některých jsou sotva vidět. Bohužel především ten druhý případ trochu narušuje jinak plynulý průběh hry, protože občas jsou zdi opravdu slabé.
V zahraničí už v roce 2003 získala cenu kritiků v nejprestižnější anketě Spiel des Jahres. U nás pak byla nominována hned v úvodních dvou ročnících Hry roku, kterou vyhlašuje akademie deskových her, a to v letech 2004 a 2005.
Alhambra si po celém světě našla velké množství fanoušků, o čemž svědčí také hromada rozšíření. Na ty se postupně podíváme podrobněji. Místo toho zmíníme skutečnost, že kromě velké Alhambry připravil Dirk Henn také její karetní variantu nebo dokonce kostkový doplněk.
Dirk Henn na podobném principu vytvořil nejen rozšíření, ale také další hry Granada (2009) a aktuálně také novinku New York (2011). Ani jedna z her se však v české lokalizaci zatím neprodává. Rozdíly mezi New Yorkem v hratelnosti zatím nejsou zřejmé, ale španělskou architekturu nahradila moderní mrakodrapová zástavba.
Alhambra je velice povedená strategická hra, která klade důraz na hráčskou taktiku. Náhoda je zde reprezentovaná pouze pořadím, ve kterém chodí karty peněz a budov, takže je velice důležité umět se přizpůsobit novým situacím. Nabízí se zde výtečný prostor pro různé finty a strategie. Jediné, co Alhambře trochu chybí je větší konflikt mezi protivníky. Ten je zastoupený pouze braním kartiček a ovlivňováním zisku soupeřových bodů. Žádné škození však ve hře nenajdete.
Alhambra asi nejvíce těží z jednoduchosti, protože její pravidla se naučíte během chvilky. A pak už můžete zkusit postavit svůj první palác, a pak další, a pak další. Tahle hra jen tak neomrzí a ve více hráčích je ještě náročnější, ačkoliv ji stále lze dohrát velice rychle. Vedle Carcassonne a Osadníků z Katanu se jedná o výbornou rodinnou koupi, která všechny zasvětí do principů strategických deskových her.
Více o hře.
+ jednoduchá pravidla
+ strategie
+ malý vliv náhody
+ hodně rozšíření
+ zajímavé principy
+ netradiční rozdělování peněz
+ i ve dvou zábavné
- tenké zdi na kartičkách
