Svatba nebo válka? To je otázka, která leží mezi sousedními královstvími: Zelenou říší a Modrou říší. Princezny jsou natěšené na svatbu, ale dole na nádvoří se zase těší princ, že se proseká zástupem protivníků na bitevním poli. Volba tak leží na jediném muži – králi, který musí mít na mysli štěstí obou svých dětí.. Jak se rozhodne? To už bude jen a jen na vás..
Už je to tak, že na vás zůstává těžký úkol vybojovat bitvu o území. Takové břemeno vám na záda naloží desková hra Aristoocrazy, jejímž autorem je Jiří Mikoláš. Hra byla představena na loňském Essenu 2012 a na český trh vstoupila společně se zajímavými hrami Život v Česku (recenze) a Zachraňme svět (recenze). Ilustrace k modrokrevné hře nakreslil Pavel PATA Talaš a celé dílo vychází v distribuci společnosti Presco Group.
Povím vám pohádku, říká Puffy (recenze), a tentokrát bude o princích a princeznách a jejich chytrosti, vlastně hlouposti. A u toho otevírá krabici s obrázkem postaviček, které jako by vypadly z nějakého příběhu pro děti. Uvnitř najdete rozkládací herní plán, který představuje celé království. Jsou v něm nejrůznější stavby charakterizující území pod vládou malých lordů. Každá taková lokalita má jednu nebo dvě pozice pro karty obyvatel.
Výpis pokračuje hromádkou nejrůznějších barevných žetonů, které označují nejen bodované herní prvky (statečnost, vladařské schopnosti a vzdělání), ale také bojové dovednosti s různými zbraněmi. Nechybí ani pro království důležité hospodaření, peníze a štěstí, které musí mít všichni ti rytíři. Poslední typ žetonů na sobe nese ovci s vyplazeným jazykem a slouží pro označení degenerace, kterou prošla aristokracie v dobách, o nichž hra vypráví. Žetony značí demenci.
Ale než se přesuneme k obsáhlému balíčku karet, ještě musíme přiznat, že jsme zapomněli na žetony pro jednotlivé hráče. Ty na sobě nesou hrdě jeho erb a barvu, kterou se shodují i s kartami deseti rodinných členů. Zaujmou vás malým portrétem vlevo, spolu se dvěma ikonkami, ale napravo je volný prostor pro tři schopnosti, ve kterých můžete postavičku vycvičit.
Zbývající balíček můžete rozdělit na události s obrázkem listiny na zadní straně a také poslední kartu označující začínajícího hráče. Jenže ten silnější balíček se skládá (ačkoliv to na umělém světle tak nemusí vypadat) ze dvou druhů karet – jsou zde události s fialovou přecházející do černé, a pak také hnědé akční karty dvanácti rozličných druhů, které vám ve hře pomohou. Pak jsou tu ještě kostky, červené a zlaté žetony a také čtyři zástěny pro hráče.
Každý z hráčů si na začátku partie vybere svoji barvu a od ní dostane už zmiňovaných pět žetonu a deset karet postav – pět žen a pět mužů. A samozřejmě také zástěnu, za kterou bude svůj majetek ukrývat. Ty jsou pěkně ohebné a drží tvar, bohužel jejich zadní strana je trestuhodně nevyužitá. Přitom by zde je skvělý prostor pro nápovědu k hraní a pravidlům. Pak je čas připravit počítadlo kol z karet událostí. Těch odkryjete podle počtu hráčů a na některé z nich položíte zlatý žeton vítězného bodu.
Protivníci si vyberou vždy jeden roh herního plánu, kde budou začínat svoji pouť. Sem položí dvojici postav – jednoho muže a jednu ženu. Pro každou z nich musíte vybrat také tři vlastnosti, kterými se bude moci pochlubit. Odpovídající žetony položíte na jejich karty na herním plánu. Hnědé akční karty položíte zamíchané vedle herního plánu (pokročilí hráči dostanou nějaké z nich do začátku do ruky), spolu se zlatými žetony vítězných bodů a červenými žetony stáří. A než zestárneme taky, můžeme začít hrát.
Na začátku kola všichni mají možnost získat nové žetony s vlastností. K tomu aktivují některé ze svých postav na plánu. Jenže taková použitá osoba se vyčerpá a zestárne. Počet postav, které hráči využijí, zůstává pouze na nich, stejně jako volba jednoho ze tří žetonů, které na ní leží (berou si jej ale z banku). Poté na každou aktivovanou kartu umístí jeden červený žeton stáří.
Jakmile jsou všichni spokojení, může partie pokročit do další fáze, kterou je akce s postavami. Té se mohou účastnit i lidé, které jste využili v první části. Hráči mohou svoje charaktery posouvat do sousedních území, prohazovat je mezi sebou, útočit na území (neutrální či nebráněné dobudete okamžitě, o obsazenou nepřátelskou pozici ale musíte bojovat), nebo můžete hledat partnera k sňatku (mezi postavami spoluhráčů)!
Boj (a také snaha o nedobrovolný sňatek) probíhá za pomoci žetonů bojových vlastností na útočící postavě a také na osobách, které se nachází v napadeném území. K jejich schopnostem přičtete ještě tajně zvolený počet bitevních žetonů zpoza zástěny a jeden hod kostkou. Poražené postavy vždy ztratí život. Obránce může postavy stáhnout, ale musí mít vlastní místo, kam by mohl ustupovat, jinak o ně přijde. Útočník úspěchem získá buď území, nebo jedno nové dítě.
Děti ale můžete rodit i dobrovolnou cestou a to buď s neutrální postavou, kterou si hráč předtím vytvoří náhodnými hody kostkou nebo sňatkem s jedním z hráčů. Se svatbou ale musí souhlasit i druhá strana, kterou můžete kromě slov přesvědčovat i věnem (darováním majetku).
Obě strany získají možnost si narodit nové dítě ze zbývajících karet postav. Tentokrát si ale vlastnosti nemohou vybrat, ale budou náhodně vylosované z šestice vlastností rodičů. Hráči jim přiřadí čísla na kostce a tak zaplní schopnosti obou dvojčat. Ty ale ihned po narození rozdělí a každý z nich zamíří na jednu stranu barikády.
Na konci každého kola odhalíte jednu z událostí a posunete červený ukazatel o jedno políčko vpravo. V případě, že jste odkryli kartu, na které leží zlatý žeton, je třeba vyhodnotit nadvládu území, o které nakonec jde v této hře (kromě humoru) nejvíc. Hráč, který jich kontroluje nejvíc, dostane dva vítězné body, druhý v pořadí jeden žeton. Další odměny můžete získat prostřednictvím událostí a na konci hra. A to nejlépe tak, abyste jich po dohrání posledního kola měli nejvíc ze všech. Jen tak se můžete stát králem mezi slepými, vladařem všech aristokratů..
Aristoocrazy je hra, která sama sebe nebere ani trochu vážně. A očekává to samé od vás. Někteří hráči na to nejsou stavění a budou mít s všudypřítomným humorem problém. To se týká především seriózních individualit, které se neumí pěkně odvázat a bavit se.
Důležité je také si uvědomit, že u této hry nejde pouze o vítězství (i když, kdo by nechtěl vyhrát!), ale o to se pobavit. Kde jinde můžete nejen bojovat, ale také plodit děti a uzavírat královské sňatky? O žádné další hře, která by něco takového umožňovala, prostě nevíme. A už jen za odvahu s tématem je třeba Jirasgames poděkovat.
Ale teď už k samotnému hernímu zážitku. Tím nejdůležitějším prvkem v celé hře je genetika a její zakomponování do hry. Nahazování vlastností potomků kostkami podle předlohy rodičů je skvělý nápad, který zaručuje, že nikdy nevíte, co z vašeho dítěte vyroste. Můžete se dočkat krvelačné princezny i dementního prince (tu lze získat jen výsledkem nějaké akce či události).
Každé vlastnosti mají svoje jasné poslání. Zatímco bojové vám umožňují se dobře bránit, ale také dobývat cizí území, vladařské a podobné schopnosti jsou cestou k vítězným bodům. Je pak pouze na hráčích, kterou z cest k možnému vítězství si vybere nebo se bude snažit vyvážit obě.
S přemýšlivými hráči mohou jednotlivá kola trvat příliš dlouho. Každý hráč má tři akce, v kterých může provádět činnosti. A vyhodnocení některých trvá delší dobu, díky čemuž musí ostatní hráči čekat. Především ve větším počtu hráčů se stává tato vlastnost výraznější nevýhodou.
Možných akcí zase není tolik, ale určitě by neškodilo, kdyby byly někde sepsané – třeba na zástěně, která k tomu přímo vybízí. Sice si je během chvilky zapamatujete, ale přesto budete v prvních partiích tápat o podrobnostech, které se k nim vážou. Tyto problémy bylo určitě možné jednoduše vyřešit.
Ve vzduchu určitě také visí důležitá otázka: je tato hra vhodná pro děti? Díky své nenáročné povaze bychom mohli říci ano, přestože na začátku budete trochu bojovat s možnostmi. Hra je taktická a děti budou muset uvažovat, co chtějí provést. Proto by bylo lepší ji zkoušet až tak s dvanáctiletými hráči, kteří už zvládají alespoň trochu složitější hry.
Ačkoliv pravidla prošla úpravou, stále bohužel mají k dokonalosti daleko. Na první pokus není jednoduché se z nich hru naučit, protože vás pořádně neseznámí s druhy karet. Ty si musíte naopak sami vyčíst, a stejně tak je příprava hry zbytečně míchaná s popisem karet. Štěstí tak je, že situaci zachraňuje videonávod na stránkách www.jirasgames.com Zbytek zpracování je pěkný a souhlasí s celkovým laděním hry. Snad jen ty zadní strany karet bylo možné udělat trochu víc barevně odlišené, protože ve špatném světle je nerozpoznáte na první pohled.
Podobně jako Space Bastards (recenze), i Aristoocrazy jako velká hra Jirky Mikoláše nabízí unikátní a jinde neviděné myšlenky. Především se jedná o jejich zařazení do příběhu o množení, dědičnosti a neustále se blížícím stáří.
Aristoocrazy je určitě nedoceněnou hrou. Může za to bohužel především její humorný přístup. Nebere se ani trochu vážně. A deskový národ je prostě z velké části vážný (ano, dívám se na vás, Německo!) a se specifickou povahou. Přesto je škoda, že se o hře neví alespoň u nás trochu víc. Nepatří sice k nejlepším hrám ze stáje Jirasgames, ale vyzkoušet ji doporučujeme každému už jen proto, aby se dobře zasmál.
Po celou dobu zůstává partie zábavná a legrační a to i když prohráváte. Bohužel tohle volnomyšlenkářství je přecejen trochu na úkor celkového taktického a herního dojmu. O výsledku násilných činů rozhodují kostky, díky čemuž nebudete mít nikdy výsledek zcela pod kontrolou. Ale kdo vlastně ve středověku měl, že ano?
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Jiri Mikolas |
| Vydavatel | Jira's Games |
| Rok vydání | 2012 |
| Počet hráčů | 2 - 4 |
| Herní doba | 75 |
| Minimální věk | 12 and up |
| Jazyková závislost | No necessary in-game text (1 voters) |
| Kategorie | Humor, Medieval |
| Mechanismy | Area Majority / Influence, Open Drafting |
Více o hře.
+ všechno bere s humorem
+ zajímavý systém genetiky
+ možnost uzavírat sňatky, a to i nedobrovolné!
+ budete se bavit, i když budete prohrávat
+ humorné ilustrace
+ správná taktika se zde vyplatí
- seriózní hráči z ní budou zaskočení
- příručka pravidel má rezervy
- na zástěnách chybí přehled pravidel
