Recenze: Azul Stained Glass of Sintra – lesklé kamínky se vrací

Jedno dílo z vás legendu neudělá. Může být krásné, může být jedinečné, ale pokud jej nedokážete zopakovat jinde pro jiné publikum, nikdo se o vás nedozví. Tak to alespoň bylo před několika stovkami let, kdy nebyl žádný internet ani jiné komunikační prostředky. Všechny zprávy se přenášely pouze ústně.

Naštěstí jsme se o krásné výzdobě pohádkových paláců portugalské Sintry dozvěděli nejen my, ale také designér Michael Kiesling. Právě zde se rozhodl navázat na svoji velmi úspěšnou logickou hru Azul, tentokrát s podtitulem Stained Glass of Sintra. Hra vychází na sklonku roku 2018 v produkci společnosti Plan B Games a to s ilustracemi Chrise Quilliamse. O distribuci se stará firma Esdevium Games.

Box má úplně stejné rozměry jako jeho starší bratříček a na víku se opět blýská řada barviček, jak už to u každého správného ozdobného okna je. Hráči na úvod připraví destičky továrny a jejich počet se odvíjí do množství účastníků v partii. Do středu stolu pak položí také desku počítadla bodů, které současně má na sobě i stupnici kol. Hráči ale ještě musí vzít barevné kameny všech pěti dostupných barev a položí je na jednotlivá políčka kol v náhodném pořadí. Šesté volné políčko pak doplní jeden vylosovaný kámen a tím zopakuje jednu barvu podruhé. Všechny zbývající kameny jsou připravené v pytlíku.

Jednotliví hráči pak dostanou každý svůj palác, který má pevně danou dolní část. Nad ni hráči náhodně každý rozestaví svoji sadu osmi proužků vzorů. Tady využijí také oboustrannost dílků a jejich zásluhou je příprava ještě více variabilní. Každý proužek se skládá hned ze sklíček několika barev. Proužek zcela vlevo pak hráči označí svoji figurkou sklenáře. Začínající hráč nyní vezme zásobu kamenů a na jednotlivá okénka továrny vylosuje vždy po náhodných čtyřech exemplářích.

Od té chvíle už se hráči budou střídat na tahu, ve kterém si mohou vybrat jednu ze dvou možností. Tou hlavní je možnost získat kameny ze společné nabídky a to všechny jedné barvy na zvolené destičce továrny. Všechna sklíčka ostatních barev jsou odložena do středu stolu. Jak jejich počet narůstá, stává se stále lákavější druhá varianta a tou je zisk všech kamenů jedné barvy ze středové nabídky zbytků.

Všechna tato sklíčka musí hráč ihned umístit do svojí rozestavěné mozaiky na políčka stejné barvy. Při tom si ale může vybrat vždy pouze jeden sloupec, a pokud mu některé kameny zůstanou, protože je nemá kam položit, počítají se za rozbité. Takovéto přebytky sklíček hráč vezme a přesune je do nitra kartonové věže, kam jsou odkládané odpadky. Současně ale na společném počítadle rozbitých sklíček posune kostičku svojí barvy o jeden krok dolů.

Na závěr svého tahu přesune aktivní hráč figurku skláře nad právě skládaný pruh. V následujících tazích si může hráč vybrat už pouze sloupce napravo od svojí postavičky. Pak už zbývá pouze zkontrolovat, jestli se hráči náhodou nepodařilo dokončit celou sadu kamenů v proužku. Nyní si hráč zaznamená body za všechny kameny, které odpovídají barvě kamenu na ukazateli aktuálního kola. Ze zbytku si vezme jeden, položí jej do svojí podkladové destičky paláce, ostatní pak nahází do kartonové věže. Následně oboduje všechny kameny, které se nachází v paláci napravo od právě dokončené mozaiky.

Hráči se takto střídají na tahu po směru hodinových ručiček až do momentu, kdy je kompletně zásoba v továrně vyčerpána. Kdykoliv v tomto procesu se ale hráč může vzdát celého svého tahu za druhou možnost – přesunutí skláře zpět na začátek celého paláce, nad první sloupec. Po šestém kole hráči přičtou body za zbývající neobodovaná sklíčka, ztratí penalizace za rozbité kousky a získá bonusy za rozmístění kamenů v paláci. Ten z účastníků, který má v držení nejvíce bodů, se stává vítězem.

Azul: Stained Glass of Sintra je důstojným pokračováním řady Azul. Tentokrát nás autor zavede do světa sklíček. A ačkoliv tu je změn dost, zůstává to hlavní – skvělý startovní draftovací mechanismus, ve kterém si hráči postupně rozebírají kameny z nabídky. Při tom ale mají každý trochu jiné zájmy a požadavky, protože rozložení destiček na začátku je náhodné.

A přesto tu je prvek náhody, který v původním Azulu nebyl. To může být diskvalifikační faktor pro řadu hráčů, kteří mají originál rádi. Tento dopad narůstá s počtem účastníků. Ale naopak to v partii výrazně zvyšuje napětí a variabilitu.

Ve výsledku sice všichni potřebují kameny stejné, ale ve všem hraje důležitou roli postavička skláře. Ta se neustále posouvá doprava a hráči tak omezuje jeho volbu v následujícím tahu. Pouze oběť celého jednoho tahu hráči pomůže a zase mu uvolní ruce. Tyto momenty taktiky a načasování dělají hru opravdu zajímavou a napínavou. Právě postava sklenáře je tou nezajímavější na celém novém boxu.

Je trochu překvapením, že se tato novinka často srovnává s hrou Sagrada. Hry sice mají podobné téma, ale kromě toho jsou úplně jiné. Nový Azul je oproti zdánlivé konkurenci výrazně taktičtější a náročnější na hráče. Zatímco v Sagradě jsou kostky, tady je náhody výrazně menší množství.

Mohlo by Vás zajímat

3

dětskápro začátečníkyrecenzerodinnástrategická

Recenze: River Dragons – draci se schovávají v jezeře

Velmi zajímavé je ale i bodování. Hráči totiž tentokrát skórují až kompletní sloupce a k tomu potřebují více než jeden tah. A protože kola nejsou zase tak dlouhá a figurka sklenáře se vždy posouvá rychle vpravo, obvykle dokončení jednotlivých proužků opravdu trvá. Hráči ale musí každý sloupeček dokončit rovnou dvakrát, aby měli co nejvyšší bodový zisk.

Zajímavé jsou ale také penalizace za dílky, které nemáte kam umístit. Ty jednoduše padají na zem, což krásně ladí s tématem. Navíc ale za každé takové neúspěšné kolo hráč ztratí hromádku bodů, což může nakonec rozhodnout partii. Je třeba si na tuto situaci dávat pozor především v pozdějších fázích, kdy už mají hráči sloupečky z velké části obsazené.

Z hlediska počtu hráčů je rozhodně zlatý a nejlepší střed, tedy partie ve třech. Už tu nejsou problémy z duelu, kde jeden úspěšný hráč ze začátku pouze násobí svoje bodové zisky v následujících kolech. Je mnohem těžší získat kameny, které chcete. Naopak ve čtyřech je pocit ze hry daleko náhodnější, protože je vysoká šance, že zajímavá sklíčka zmizí, než se na vás dostane řada.

Výhodu má v tahu vždy začínající hráč. Tato pozice se s každým kolem mění a získá ji ten z účastníků, který jako první sebere kameny ze středu stolu, mimo továrnu.  Naopak největším záporem v porovnání dvou variant je výrazné snížení hráčské interakce. Z Azul: Stained Glass of Sintra je najednou sólový boj pro každého z účastníků.

Azul: Stained Glass of Sintra stále patří do elitní skupiny her, které nejsou extrémně složité a mají vzhled i mechanismy, které dokáží zaujmout většinu hráčů. Pozornost si získá, ale některé pak odradí náhoda nebo větší důraz na sólové puzzle. Azul: Stainde Glass of Sintra je solidní, ale asi to není taková pecka jako původní Azul.

Recenze: Azul Stained Glass of Sintra – lesklé kamínky se vrací

Azul: Stained Glass of Sintra je takový sólový úkol pro každého, kdo k partii zasedne. Zásoba skleněných destiček je sice společná, ale hráči pak každý mají svůj plán a svoje úkoly. Partie je ale velmi variabilní, obsahuje napínavou fázi rozebírání destiček a pořádně těžké situace s jejich umisťováním. Bodování je sice na první pohled trochu složitější, ale nakonec jsou pravidla přístupná všem. Azul: Stained Glass of Sintra je nádherně barevnou hrou, která rozhodně jde sebevědomě v prošlapaných šlépějích svého brášky.

Klady:

+ krásné zpracování
+ jednoduchá pravidla
+ zajímavé momenty
+ dostatek výzev
+ skvělá figurka sklenáře

Zápory:

- ve dvou méně zajímavé
- náhoda
- méně konfliktu než původní Azul

4