Jak jsem se sem dostal? Nepamatuji se. Cestoval jsem časem? Nebo jsem se opravdu narodil na začátku devatenáctého století a někdo mi vymyl mozek? Ale proč mám tedy tak jasné vzpomínky na budoucnost?
Do známé zápletky druhé světové války dostávají pozvánku také hráči jménem hry Black Orchestra. Jejím autorem je zkušený designér Philip duBarry, kterému pomohli také Cody Jones a Dann May. O ilustrace se postaral Lucas Soriano a celá hra vyšla už v roce 2016 a to s logem společnosti Starling Games. Distribuci po Evropě dostala na starost firma Esdevium Games.
Zatímco krabici vládne černá s příměsí válečné červené a nacistické uniformy, nitro je pod kontrolou velkého herního plánu. Ten má na sobě mapu, kde je Berlín propojený s několika středoevropskými zeměmi, včetně České republiky. Nezbývá tedy než tuto mapu položit na stůl, Berlínskou část zaplní žetony Hitlera a jeho zástupců, další pozice pak obsadí náhodně rozmístěné žetony předmětů. Nad plánem rozmístí sedm balíčků karet událostí, další karty konspirátorů a výslechů také skončí jako hromádky vedle plánu.
Nejenže si samotní hráči každý vyberou jednoho konspirátora, dostanou jeho plánek a figurku, ale musí se také dohodnout na obtížnosti. Ta určí, na jaké pozici začíná kostička na stupnici Hitlerovy vojenské podpory. Samotní hráči pak ještě dostanou dvě kostičky pro sebe a označí svoji úroveň motivace a podezření. Po ruce by na začátku měli mít hráči také deset kostek a potom už jen zahájí partii postavením svých figurek na pozici vlakového nádraží v Berlíně.
Tah každého hráče se skládá ze tří akcí, respektive ze tří možností něco provést. Na výběr jich má ale mnohem víc. Je jasné, že figurky hrdinů v zákulisí se budou po mapě pohybovat mezi jednotlivými lokacemi reprezentujícími města. Na takovém místě, kam dorazí, se může nacházet předmět, který lze za jednu akci sebrat. Nebo doručit některý z předmětů do jeho lokací a tím se tvářit, že jsou věrnými služebníky Hitlera. Takové snažení snižuje podezření.
Hráči před sebou mají takzvaný zásobník, který se nachází pod hráčským plánem a je v něm místo pouze pro určitý počet karet (dle počtu hráčů). Pouze schopnosti těchto karet jsou pro hráče dostupné. Za akci si mohou vzít horní kartu z balíčku konspirace a přidat ji právě do tohoto zásobníku.
Veškerou tu přípravu, karty plánů (plot) a důvěru nacistů mohou pak hrdinové přetavit v konspirační pokusy. Jednoduše hodí až trojicí kostek (přidání každé stojí jednu akci) a pokusí se hodit vhodné symboly. S jejich pomocí mohou zvýšit svoji motivaci nebo snížit Hitlerovu vojenskou sílu. Ale až poté, co jsou na stupnici všechny tři kostky, což lze provést i napříč několika tahy. Jiný symbol ale naopak zvyšuje podezření.
Jakmile hráč odehraje všechny tři své akce, musí odhalit horní kartu z balíčku události s nejnižším dostupným číslem a vyhodnotit ji. Tyto karty ovlivňují průběh partie a kopírují historickou linii tak, aby partie působila důvěryhodně. Mezi těmito kartami jsou také pokyny na razie gestapa, které mohou hráče zaskočit a pokud jsou v podezření, mohou rovnou jít do vězení. Odsud se nedostane tak snadno.
Do té doby zajatý hráč bude mít jiný průběh tahu, ve kterém si dobere kartu výslechu, která hráči poskytuje volbu mezi rychlejším únikem z vězení a menším dopadem na utajované plány týmu.
Tím vším si hráči připravují půdu k tomu, aby ve správný okamžik zkusil jeden z nich provést některý ze svých dostupných plánů. K jeho podpoře mohou využít předmětů ve svém držení, ale také spolupráci na stejné pozici mapy nebo zařazení hrdiny (affiliation). Obtížnost úkolu bude odpovídat vojenské síle Hitlera, kterou ale pozmění také fakt, jestli je postava v podezření z podloudných aktivit. Proti tomu všemu hráč musí hodit sadou kostek a pokusit se získat dostatek ikon úspěchu.
Výsledků takové akce je ale několik. Tím prvním, co je třeba zjistit, je jestli byla snaha týmu odhalena. Pokud ano (podle porovnání počtu ikon), pak je veškerá další snaha marná. Naopak to má negativní dopad na všechny konspirátory a Hitler zmizí do úkrytu. Jestliže ale hráči podezření unikli, pak mohou konečně porovnat počet úspěchů s potřebným počtem. V případě, že se jim to podařilo a Hitler byl zavražděn, pak slaví vítězství. To je ale jediný způsob, jak hráči mohou vyhrát. Naopak možností prohry je více, stačí aby se všichni v jednu dobu ocitli ve vězen nebo jim vypršel čas (karty).
Blood Orchestra si nese velmi zajímavý název a ještě zajímavější téma. Hráči se vrhnou do úkolu, který vypadá bláznivě a nesplnitelně. A právě to je lákadlem, kterému málokterý milovník historie odolá. O to lepší zprávou je, že Blood Orchestra je současně nejen výletem do historie, ale také výbornou a zábavnou hrou.
Aby si ji ale užili hráči, musí mít pozitivní vztah k historii, a především k pomalým hrám. Na druhou stranu se po celou dobu partie přesto dost zpotíte, protože hra je všechno, jen ne jednoduchá. O úspěchu rozhoduje solidním dílem i náhoda, protože kostky si prostě budou dělat, co chtějí. I to krásně tematicky sedí, protože sebelépe připravený plán se může pokazit.
Na druhou stranu téma vyzařuje z každého okamžiku. Hráči se pohybují po špičkách na okraji odhalení a jen jeden špatný pohled je dělí od vězení. Tato neustálá nejistota udržuje všechny v pozoru, protože nikdy nevíte, k čemu se hlavní velitelé zrovna chystají. No a pak je tu poslední tah, kdy vsadíte všechno na jednu kartu.
Hra je neustálou přetahovanou, kterou musí mít hráči pod kontrolou. K tomu je nezbytné opravdu kvalitně spolupracovat. Je tak trochu jasné, že partie s ohledem na svůj námět nebude z nejrychlejších. Hráči musí pečlivě spolupracovat a plánovat všechno tak, aby dopadla situace podle jejich představ. Proto je dobré počítat s minimální herní dobou přes devadesát minut.
Ale ještě se vrátíme zpět k náhodě, která se pojí také se zmiňovaným časem. Představte si situaci, že se hodinu a půl pachtíte s plánem, připravujete si půdu a pak jediný hod kostkou rozhodne, že vás chytili a je konec. Někoho to může naštvat tak, že už další partii nikdy hrát nebude. Pokud jste takovým typem hráče, pak Black Orchestra není hrou pro vás. Je ale zajímavé, že některým hráčům právě specificky v této hře kostky nevadí, zatímco jinde ano.
Ačkoliv je hra kooperativní, není úplně jedno, kolik hráčů se Hitlerovi postaví. Ačkoliv i ve dvou nebo dokonce při sólové hře rozhodně hra nenudí, díky spolupráci a atmosféře je lepší boj s gestapem ve vyšších počtech.
Black Orchestra je rozhodně jedinečnou hrou, kterou snad jen trochu zrazuje zpracování. To není úplně exkluzivní a neodpovídá cenovce. Kromě této drobnosti ale dostanete za svoje peníze především ohromný zážitek, který za to stojí. Především, pokud máte rádi druhou světovou válku a všechno, co se kolem ní točí. V takovém případě byste už neměli číst, ale shánět krabici Black Orchestra.
Více o hře.
+ téma
+ atmosféra
+ spolupráce
+ náhoda přináší napětí
+ více plánů na výběr
+ více možností prohry
- zpracování
- úspěch je o jednom hodu kostkou
