Recenze: Bora Bora – ostrovy a bohové

Každou noc a kdykoliv zavřu oči, slyším šplouchat vodu. Náš dům leží na pobřeží krásného teplého ostrova. Stálo nás spoustu úsilí jej postavit. Jenže sotva jsme položili poslední balík slámy na střechu a chystali se k oslavnému tanci, přišla bouřka a s ní vánice. Dům nám zmizel kdesi v dáli a poslouží rybám jako podvodní palác. Ale to nás nezastavilo a bohům navzdory jsme dokončili druhou dřevěnou stavbu a zajistili ji lépe proti větru. Nemáme na výběr. Pokud chceme přežít, musíme se vzepřít vůli bohů.

Na podobných ostrovech se usadí i hráči, kteří otevřou krabici s názvem Bora Bora, za jejímž vznikem stojí designer Stefan Feld. Jeho hra vyšla pod záštitou společnosti Ravensburger, respektive její hráčské dceřinné značky alea. Hra přišla na trhu už v roce 2013 a zaujala také ilustracemi Alexandera Junga.

Světle modrá krabice navodí náladu vlnícího se oceánu. Ten vidíme i na víku společně se dvojicí domorodých obyvatel, kteří ostrov osidlují. Uvnitř na hráče čeká velký rozkládací plán, na kterém jsou nejen ostrovy, ale také nejrůznější stupnice pro rozložení destiček. Těch je na desce velká spousta a hráči je obsadí náhodně vylosovanými destičkami mužů a žen, úkol, šperků, bohů a oživí také bodovací stupnici. Podle zvoleného pořadí rozloží své kameny tak, aby vyrovnaly výhodu. A vedle něj rozloží destičky akcí předepsané pro daný počet soupeřů.

Ale předtím si ještě musí vybrat svoji vlastní barvu. Dostane pak odpovídající velkou desku, kterou obsadí destičky tří startovních úkolů, dvanáctku chatek, šest budov, tři kostky, kněze, náhodnou sadu dvou karet bohů a dvou obětin. Po jednom si pak zvolí svoje startovní místo na plánu, kam položí svoji chatku (hned vedle lovného mořského místa) a získají podle toho suroviny odpovídající danému regionu (ten si položí na svoji desku).

Na začátku každého z šesti celkových kol hráči hodí každý svojí trojicí kostek. Poté hráči budou tyto kostky po jedné pokládat na akční destičky a využívat tak dostupné akce. Mohou tak rozšířit svůj vliv a postavit domeček na sousedním políčku. Potřebují k tomu ale dostatečně vysoký výsledek z kostky, přičemž jednotlivá spojení mají různé požadavky. Hráč musí vždy použít dostatečně vysokou hodnotu z kostky. Vezme dřevěný domeček ze zásoby na svojí desce a položí jej na region ostrova. Za to dostanou surovinu nebo destičku obětin.

To je ale pouze první akce, ke které lze kostku využít. Z herního plánu si mohou vybrat jednu destičku muže nebo ženy a to opět v závislosti na hodnotě použité kostky. Takovou destičku si položí na svůj malý plán na volnou pozici po postavené chatce. Tím získá svoje obyvatele, ale destičku položí do horní části tohoto políčka. Aby přesunul dílek níže, musí pro muže využít body k tetování a v případě žen na sběr mušlí.

Odměnou mu budou buď dílky mušli (různé hodnoty) nebo posun na stupnici statusu. K tomu všemu je ale potřeba využít akci pomocnou, pro kterou je tu jedna samostatná destička. A kromě tetování a mušlí se hráčům nabídne také zisk vítězných bodů, karet bohů, zisk materiálů, obětin nebo dokonce posun chatky. Není třeba zapomínat, že vše stojí puntíky na kostkách.

A to platí samozřejmě i pro zbývající tři akce. Hráči mohou použít jednoho z knězů ze své zásoby a přidat jej do chrámu. Hodnota použité kostky zase omezuje nejvyšší hodnotu, kterou lze použít. Jenže tady se výjimečně mohou knězi odtlačovat ve směru šipky a tím zablokovat ještě více políček. Hráč za tuto akci dostane okamžitě bonus ohně a v důsledku tak dostane nějakou materiální odměnu.

Akce ale pokračují možností postavit budovu (kostka, jak jinak, omezuje svojí hodnotou výběr), za kterou zaplatí nastřádané suroviny. Postaví ji na jejich uvolněné místo a dostane odměnu tentokrát v podobě toužebně očekávaných vítězných bodů.

Teď hráči konečně odloží kostky a využijí svoje muže a ženy. Mohou tak z velké části zopakovat podobné akce, jako s puntíky, jen méně silné. Mohou tak rozšiřovat, získávat další lidi, stavět nebo získávat další zdroje.

V závislosti na svých úspěších dostanou hráči na konci každého kola vítězné body za umístění na stupnici statusů (poté se vrátí na nulu), za kněze v chrámech, šperky a splněné úkoly (ty mají šanci dokončit právě v tuto chvíli). Volné místo po destičce nahradí novým úkolem podle svojí volby.

Partie pokračuje dalšími koly. Hráči sbírají body až do chvíle, kdy nastane čas pro závěrečné skórování. Čeká na ně řada odměn za všechno, co ve hře nasbírali a dokázali. Vítězem se stává ten, kdo těch bodů nakonec bude mít nejvíce.

Bora Bora je hrou s materiály a stavěním se vším, co k tomu patří. A přesně jako taková může zaujmout, ale také nemusí. Je totiž pořádně komplexní a hráčům dá zabrat nejen samotné naučení, ale poté i hraní. Těch možností, co v kole dělat je tolik, že jsou hráči opravdu zavaleni a musí mít jasný cíl a taktiku. Bez dlouhodobého plánování se tu rozhodně neobejdou.

Se složitostí se ovšem pojí také zásadní problém. Pokud má někdo tendence promýšlet pečlivě svoje šance a vybírat tu nejlepší, pak můžete čekat dlouhé tahy a čekání. Tím se partie protáhne a může dosáhnout až na limit 120 minut. A dvě hodiny na takto přemýšlivou euro hru, to už si pořádně rozmyslíte.

Mohlo by Vás zajímat

4

karetnípro začátečníkyrecenzerodinnástrategická

Recenze: Briefcase – s kufříkem mezi byznysmeny

Proti všemu tomu, co jsme zatím řekli, jdou kostky. Ty totiž hráčům vlastně do jisté míry říkají, co mají dělat. Některé akční části plánu jsou tak pro ně nedosažitelné. Náhoda tu prostě k zážitku patří a je na hráčích, jak se s ní vyrovnají. Ony ty neposlušné šestistěny k hrám Stefana Felda nerozlučně patří a tahle je určitě jedním z vrcholů jeho tvorby.

Právě tento přehnaný důraz na možnosti způsobuje, že celkový pocit může být trochu rozpačitý. Téma tu je samozřejmě pouze na ozdobu a nemá žádný hlubší smysl. Je dobře, že hráči mají před sebou reálnou mapu ostrovů. To jim usnadňuje sžití se s hrou a poskytuje alespoň drobný nádech příběhu.

Hráči se na plánu potkají na několika místech. A díky tomu je zde alespoň náznak konfliktu, který soupeřům nedá úplný klid na jejich vlastní plány. Musí počítat i s tím, že jim ostatní mohou některé pozice obsadit. Právě podle toho se také mění dojem z partie – ve dvou je klidnější, zatímco ve čtyřech si hráči budou více překážet. Samotných (a nejdůležitějších) akčních destiček je ale dostatek, protože se jejich počet zvyšuje.

Všechno je to ale nakonec o sbírání bodů. Ty přitékají z tolika stran, že to ani nestíháte sledovat. S tím souvisí problém průběhu partie, protože je snadné na některá pravidla zapomínat. Největší problém je ale na konci bitvy, kdy je sčítání skóre opravdu dlouhé.

Bora Bora patří rozhodně k těm nejkvalitnějším strategickým hrám, pokud máte rádi záplavu možností a hromadu šancí na body. Hra otevírá svůj náruč především těm, kdo hledají nějakou pořádnou výzvu. Tahle hra sežvýká jejich mozkové buňky k snídaní a po zbytek dne je nechá hladovět. Ovšem Bora Bora zasytí jinak – pocitem z úspěšného sběru bodů a dobrých plánů.

Recenze: Bora Bora – ostrovy a bohové

Bora Bora je vynikající strategickou hrou, která nenabízí žádný prostor k chybám. Každá špatná volba znamená bodovou ztrátu. Kostky sice omezují možnosti, ale současně udržují hráče v pozoru a občas je přinutí hrát trochu jinak. Hra je sice dlouhá, ale hráči se střídají po jedné akci, takže dlouho nečekají na tahy ani s přemýšlivějšími soupeři. Celá partie se ale v důsledku může natáhnout. Nic z toho ale nemění fakt, že Bora Bora udělá radost každému, kdo má rád euro hry a neustávající nápor na mozkové buňky.

Klady:

+ hromada možností bodování
+ výborné ve čtyřech, dobré i ve dvou
+ kostky dělají volby zajímavější
+ odměňuje dlouhodobé plánování
+ expanze na mapě

Zápory:

- možnosti prodlužují tahy
- téma neuspokojí
- zdlouhavé závěrečné bodování

4