Je jedno, co chcete vyrobit. Vždycky budete potřebovat nějakou vstupní surovinu, místo k práci a také šikovné lidi. Správná kombinace všech vstupů pak znamená úspěch. A podobně to funguje i ve hře Boží zboží, kterou vytvořil Alexander Pfister a ilustroval Klemens Franz. V původní němčině ji vydala firma Lookout Spiele a pro lokalizaci do češtiny si ji vyhlédla společnost MindOK.
Jedná se o nenápadnou modrou krabičku s pohledem na jednu vesničku a potažmo jednu vesničanku. Uvnitř není nic jiného, než karty. Jsou tu hospodáři (lze je natočit dvěma způsoby podle toho, jak pilně pracují), tovaryši i budovy. Právě ty poslední jmenované mají na druhé straně také bednu zboží a mohou tak představovat jakoukoliv vyrobenou surovinu. Kromě toho je ale na těchto kartách uvedena také samotná surovina a náklady k aktivaci.
Na začátku partie dostane každý hráč jednoho hospodáře a k tomu také jednu kartu budovy – milíř. Na stůl poblíž pak položí sadu karet tovaryšů. Zbývající karty budov stačí zamíchat a rozdat každému z účastníků pět kusů. Kromě toho dostanou jednotliví soupeři také dalších sedm karet rozdaných obrázkem dolů. Ty si položí na svůj milíř a představují vyrobenou startovní zásobu uhlí.
Každé kolo obdrží hráči dvě nové karty budov. Ze společné dobírací hromádky pak budou hráči odkrývat karty budov, které ale budou sloužit jako různé suroviny. To proto, že každá taková karta má vedle ilustrace budovy také malý bílý výřez a v něm ikony surovin. Nové karty jsou odhalované tak dlouho, dokud nejsou na kartách viditelné dva symboly slunce.
V tu chvíli přejdou hráči k plánování práce. Vyberou budovu a pod ni položí svoji kartu hospodáře. Mohou se ale v tuto chvíli rozhodnout, jestli jej nechají pracovat pilně a naplno nebo nebudou riskovat nedostatek surovin a raději se spokojí s nižší produkcí a budou pracovat liknavě. V tutéž chvíli si každý může zvolit také jednu kartu budovy, kterou by chtěl postavit na konci kola.
Poté hráči ještě obohatí nabídku surovin ve středu stolu, protože znovu otáčí karty, dokud se neobjeví další dvě sluníčka. Ta znamenají, že celý den utekl a nyní je třeba vyhodnotit pracovní výkony. K aktivaci budovy, kterou si vybral s hospodářem, potřebuje hráč v nabídce mít dostatek surovin. Pro pilnou práci všechny požadované budovou, pro liknavou může jedna chybět. Vstupy je možné doplnit kartami z ruky.
Hráči tak vyrobí nové zboží a označí jej na vyrábějící budově novou kartou (kartami). Každou takto již jednou rozjetou produkci je možné udržet doplněním menšího počtu surovin z ruky a získat tak ještě více výrobků. Úplně na závěr mohou hráči za hodnotu svých surovin (uvedena v mincích) postavit budovu, pokud si vydělali dostatek financí nebo si místo toho najmout nového tovaryše. Ten umožňuje aktivovat druhou budovu v kole.
Partie se blíží ke konci ve chvíli, kdy se někomu podaří postavit osmou budovu. Bude se hrát ještě jedno kolo. Teprve po jeho uzavřen si hráči sečtou svoje body za budovy, tovaryše i zboží. Hráč s největším majetkem, tedy nejvyšším součtem, se stává vítězem.
Boží zboží je větší hra, než by se na první pohled podle krabičky zdálo. Nabízí opravdu promyšlenou, kartami poháněnou, výrobu zboží a postupný rozvoj vesnice. Vynikající smysl pro detail Alexandera Pfistera (Port Royal, Mombasa) se znovu ukázal a pro nás se z autora stává jeden z nejtalentovanějších tvůrců poslední doby.
Tak trochu jsme prvním odstavcem naznačili i celkové hodnocení, protože tato nová karetní hra nám udělala opravdu radost. Na zmíněné rozměry balení vám nabídne hra opravdový stavební zážitek. Jenže některým celý zážitek pokazí náhoda. To proto, že nabídka karet budov závisí čistě na tom, jaké hráči přijdou do ruky ze zamíchaného balíčku.
Kromě toho hráči mohou při výběru budov riskovat, když si sami určují, kolik surovin budou chtít používat při výrobě. Tím ovlivní svoji produkci. Trochu na motivy texaského pokeru hráči znají pouze polovinu dostupných surovin, když toto rozhodnutí musí udělat. Závisí pouze na jejich rozhodnutí, jestli dají přednost jistotě nebo budou doufat v další suroviny (nebo obětují nějaké z ruky).
Hra nabízí dostatek možností a rozhodnutí, aby se hráči neustále cítili zapojení. Navíc budov je dost, takže celá partie je zajímavá a variabilní. Celé je to zábavné ve dvou, třech i čtyřech. Ale jako nejlepší je třeba označit souboj trojice, kdy vše funguje ideálně. Partie jsou ale příjemně rychlé a trvají tak akorát rozumnou dobu – zhruba třicet minut.
Boží zboží je velmi kvalitní karetní hra, která rozhodně potěší všechny milovníky kompletování produkčních řetězců. Hráči mají velkou volnost, ale přesto jejich úspěch částečně závisí na štěstí. Ale i přesto můžeme Boží zboží jen a jen doporučit.
Více o hře.
+ velmi dobrý produkční řetěz budov
+ hráči mají dost možností
+ několik využití karet
+ a díky tomu velká variabilita
+ pobaví ve všech počtech
- náhoda ovlivňuje výsledek
Jedna z nejdeb*lnějších společenských her, jakou jsme si kdy koupili. Za celý večer jsme v kruhu rodinném nebyli schopni pochopit pravidla, a hru rozjet, ani podle pravidel na této stránce je to nehratelné, kdo hru vidí poprve v životě a přečte si pravidla, ať už přibalená nebo kdekoliv jinde, není schopen pochopit, o co vlastně ve hře jde.
Takže po marné snaze a několika hodinách luštění pravidel letěla hra do popelnice.
Nedoporučuji osobám s nižší trpělivostí 😀
Naprosto nejlepší hra za pár korun. Rozšíření jsem sehnala až po několika letech, tak se těším na něj.