Recenze: Cable Car – tramvajové šílenství

Koleje jsou tiší kovoví hadi, kteří se vinou naší krajinou a většinu času jen tak tiše leží na zemi. Jednou za čas jim však dodá života zběsilý kovový oř, který se po jejich zádech přežene. To pak nadšením vrní před i po jeho průjezdu ještě několik minut, než zase utichnou do svého železného spánku.

Tramvajová síť je dnes hojně využívaná ve městech, ačkoliv je všechno zaměřené na dopravu na kolech. Je to blízká příbuzná vlaků. Přitom právě vlaková doprava je nejen efektivní, ale především romantická. Koho nelákají desítky tun těžké mašinky s velkými koly, které se zvuku známého houkání blíží do stanice? No a to samozřejmě platí i pro tramvaje, především ty starší a méně moderní. A právě ty patří do města San Francisco, kde se nazývají Cable Car a mají dokonce tři koleje.

Rutina to je pouze pro několik vyvolených, kteří mohou s těmito stroji pracovat denně. Řidiči tramvají nebo jejich opraváři. Ale někdo jim musí také navrhnout trasu, po které se jejich kola budou ubírat. Právě úkolem tohoto posledního povolání je, aby se každý z vagónků dostal přesně na místo určení. A dnes tato příjemná povinnost přejde na vás. Zásluhu na tom má desková hra Cable Car.

Jejím autorem je Dirk Henn, který vytvořil také oblíbenou rodinnou hru Alhambra (recenze). Téma Cable Car ale nemůže snad být ani od stavění starodávných romantických zahrad vzdálenější.

Cable Car je přitom modernizací starší hry stejného autora, která nese jméno Metro. Zatímco u této starší verze z roku 2000 zprostředkovávala český prodej brněnská společnost Corfix, dnes už je všechno jinak. Německý vydavatel Queen Games má smlouvu s v poslední době velice aktivní firmou Piatnik. Ta přinesla v letošním roce na trh ještě třeba hru Lovci a sběrači a připravuje vydání strategického Fresca.

Dirk Henn však o těchto distribučních věcech určitě nic neví. A Cable Car se přesto po svém vydání v roce 2009 dostal také do českých obchodů. Dnes se podíváme společně na to, jak se hraje a o co jej obohacuje rozšíření Společnosti, které je vylepšením oproti původnímu konceptu Metra.

Hra se tedy z podzemí vyklubala na povrch a tomu odpovídá také její prosvětlená krabice, která žlutými barvami odkazuje na první polovinu minulého století. Je na ní právě jedna taková tramvaj, která vás bez problémů do této doby přenese. Krabice je poměrně rozměrná a vděčí za to pochopitelně hracímu plánu. Ten je skládací, ale pod ním zůstane po prvním rozbalení hry spousta místa.

Jakmile totiž vycvakáte trojici archů se stavebními dílky kolejí, zbývající prostor zabere už jen hromada dřevěných vagónků. Ty budete potřebovat, ale nebudete s nimi nikam popojíždět. Budou od začátku hry až do jejího konce stát na jednom místě a čekat, až jim připravíte volný průjezd do cíle.

Vagónky jsou provedeny v osmi různých barvách a některých je víc než jiných. Je to proto, aby nebylo ve hře zbytečně moc materiálu (tedy kvůli snížení ceny) a přitom byla zachována možnost hrát Cable Car ve všech dostupných počtech hráčů od dvou až do šesti.

Pokud by se jednalo o Metro, byl by zde výčet komponent zakončený stručným listem pravidel. Cable Car totiž v základu není vůbec složitá hra, ve které jde převážně o postřeh a štěstí v losování dílků. Jenže my mluvíme o novince Dirka Henna a tudíž z krabice ještě vylovíme balíček kvalitních laminovaných karet. Nemusíte mít strach, že by se časem jakkoli opotřebovaly.

Závěr pak patří přídavné herní desce, na kterou právě tyto karty budete ve hře rozkládat a odsud si je také dobírat. Představují totiž podíly v jednotlivých společnostech, z čehož vyplývá, že patří právě do již zmiňovaného rozšíření hry s názvem Společnosti. Ta je trošku složitější a liší se i v pravidlech, proto pro ni najdete v krabici také zvláštní pravidla na dalším listu. Oba návody jsou zde jak v češtině, tak ve slovenštině.

Když před sebe při přípravě rozložíte hrací plán, zjistíte, že má čtvercový tvar a na vašem obdélníkovém stole vám udělá trošku čáru přes rozpočet. Naštěstí v jeho okolí v základní verzi v podstatě nepotřebujete žádné další materiály ke hře, pouze někam na stranu umístíte zamíchané dílky kolejí do několika hromádek. Z nich si budou hráči losovat.

Náročnější je příprava vagónků, které budou čekat na svoje zapojení přímo na hracím plánu. Tam totiž najdete celkem dvaatřicet stanic, které mají nejen místo pro vagón, ale také cílovou stanici, do které dojede některý jiný. Nebo ten samý, pokud máte smysl pro humor a navedete ho zpět.

V každém případě však musíte dodržet pokyny pro přípravu. Pokud budete hrát ve dvou, pak máte předepsané barvy modrou a žlutou. Právě těchto vagónků totiž je jako jediných rovnou šestnáct a umožní vám zaplnit všechny stanice. Instrukce pro přípravu najdete však i pro ostatní počty, je totiž důležité, aby hráči měli podobně zajímavé výchozí stanice pro svoje vláčky.

Jakmile stojí vagónky na svých místech, můžete konečně začít hrát. Každý ze soupeřů si do ruky vezme jeden z dílků kolejí. Hráč, který je na tahu, jej může buď položit na hrací plán nebo si může vzít náhodně druhý. Ten však již vyložit musí. My jsme v rámci hry dovolovali si vybrat z obou dílků, které hráč drží v ruce, aby nebyla hra tolik o náhodě.

Dílky lze pokládat buď tak, aby navazovaly k okraji hracího plánu – začnete tedy tak stavět koleje pro některý vagónek nebo k již vyloženým dílkům. Můžete stavět nejen koleje sobě, ale i soupeřům, takže jim lze velice účinně kazit úmysly. Domy v základní verzi Cable Car kvůli jednoduchosti musí všechny odpovídat orientaci hracího plánu. Tím se vám varianty položení dílku značně ztenčují.

Po vyložení dílku si samozřejmě doberete tak, abyste měli opět v ruce jeden (pokud vám nezůstal). Takto se hráči střídají ve vykládání dílků a snaží se vytvořit co nejdelší tratě pro vagonky svojí barvy. Kdykoliv je některá z kolejí uzavřená, okamžitě se oboduje. Za každý dílek, kterým cesta prochází, získá hráč jeden bod a to i v případě, že některým prochází vícekrát. V takové situaci lze pěkně svoje body násobit.

Pokud se vám navíc podařilo svoji cestu zakončit u továrny uprostřed hracího plánu, veškeré získané body si vynásobíte dvěma. To může být v některých situacích obrovský rozdíl, protože tratě občas mohou mít délku třeba 30 dílků. Pak vám takové dobré zakončení uprostřed přinese bonusových třicet bodů a velký náskok před soupeři.

Pro přehlednost pak na začátku obodované trati otočíte vagónek, který po ní jezdí o devadesát stupňů. Tím lze snadno udržet přehled o celé hře a nedojde k žádnému zmatku, že byste některou z kolejnic bodovali třeba dvakrát.

Jakmile dojdou v zásobě dílky a hrací plán se zaplní do posledního místa, partie končí. Zbývá obodovat posledních několik kolejnic a vyhodnotit vítěze. Tím se samozřejmě stává hráč, jehož kulatý žeton dorazil na bodové trati nejdál.

Stavění tratí je sice samo o sobě docela zábava, ale po několika hrách by pokročilé nebo dospělé hráče mohlo omrzet. Naštěstí na to autor myslel a přinesl hned několik variant. Hlavní z nich je však zcela odlišná hra, která se jmenuje Společnosti.

Základní princip je stejný a hráči staví koleje. Ovšem nezískávají body pro sebe, ale pro různobarevné společnosti. Těch je tentokrát vždy ve hře maximální počet, tedy osm, bez ohledu na množství soupeřů. Body totiž hráči získají až za podíl ve společnostech, které jsou na konci partie ohodnoceny podle délky tratí. Za nejhodnotnější společnost dostane hráč osm bodů za každých deset procent podílu akcií.

A jak vlastně získá hráč tento podíl? Na začátku hry vedle hracího plánu umístíte tři hromádky karet – 10 %, 20 %, 30 % a 40 %. V každé hromádce je zastoupena každá z barevných společností. Hráči do začátku dostanou náhodnou jednu kartu z každého balíčku, mají tedy v ruce čtyři. A se čtyřmi i skončí, ale v rámci tahu si mohou svůj akciový podíl vyměnit za jiný, odkrytý v nabídce. Svůj pak umístí na spodek hromádky.

Mohou však vyměnit vždy jen karty se stejnou procentuální hodnotou, aby měli v držení vždy karty o součtu 100%. Může se tedy stát, že hráč bude vlastnit celou jednu společnost, nebo svoji důvěru rozloží mezi více z nich. V průběhu hry musí však svoje vlastnictví upravovat podle toho, jak se vyvíjí situace na hracím plánu.

Jedná se o velice zajímavou a přitom důmyslně jednoduchou změnu, která zcela překope vaši dosavadní strategii, s níž jste ke hře Cable Car přistupovali. Majoritní vlastníci dostávají na konci hry navíc ještě bonus, takže je důležité vyhlédnout si nějakého svého favorita. Vítězí hráč, jehož akcie mají v součtu nejvyšší hodnotu.

Moderní varianta Metra ve své podstatě nepřináší až tolik nového. Stále se jedná o pokládání dílků a jejich připojování od startu do cíle tak, aby navazovaly. Tentokrát však můžete vést koleje, kam se vám jen zlíbí. A to je mnohem lepší.

Svým principem vám kromě Metra může Cable Car připomenout také námi nedávno recenzovanou hru Aqua Romana (recenze) od Martina Schlegela. Obě mají asi stejný způsob propojování a navazování, v Aqua Romaně je však rozšířená možnost volby využitím různých stavitelů. Nevybíráte si tak z dílků naslepo, ale můžete cestu pro svůj akvadukt plánovat. Navíc zatímco všechny koleje někam vedou, některé akvadukty zůstanou navěky nedostavěné a budou zavlažovat jen suchou půdo v okolí nějaké metropole. Výhodou je právě to, že máte opravdu nějaké poslání a vaše stavěcí „práce“ nepřijde jen tak vniveč.

Pro větší strategičnost doporučujeme mít k jednomu v ruce ještě další dva otočené dílky, které si mohou hráči dobrat. Nelížou tak naslepo náhodný dílek, ale mohou trochu plánovat a vybrat si ten, který se jim nejvíce hodí. Samozřejmě stále drží jeden v ruce a mohou tak i přemýšlet dopředu a vzít si dílek pro vyložení v dalších kolech. Tím přichází v úvahu také trocha toho nevinného škození mezi hráči navíc. Tato variace je samozřejmě inspirována oblíbenou deskovou hrou Ticket to Ride (recenze).

Velkým ztížením celé hry, což je ku prospěchu dojmu z Cable Car, je povolení natáčení dílků. Otevře se vám tím zatím zcela netušený svět stavění kolejí, kde je možné v podstatě všechno. Zatímco v základní verzi jste byli odsouzení k dodržování určitých směrů. Dílky mají vždy nějaký systém, aby všechny koleje navazovaly.

Protože se jedná o jednoduché pokládání dílků, přináší to s sebou hned dvě velké výhody. První z nich je hrací doba, která se může bez problémů dostat k půlhodině. Záleží to však hodně na tom, jak moc budou hráči hledat mezi dílky tu optimální variantu k jejich položení. V polovině hry je tento rozdíl největší. Druhým pozitivem je, že Cable Car bez problémů zvládnou i menší děti kolem osmého roku. Tím se ztotožňujeme s doporučením výrobce.

Zpracování odpovídá moderní době, rohy plánu i všechny ostatní ilustrace jsou graficky pěkně ztvárněné. Vagónky jsou ze dřeva a je jich opravdu hodně. A navíc se dá jako příjemný bonus počítat laminace karet podílů společností.

Cable Car je jednoduchá rodinná hra o pokládání kolejí. Nemá ambice se nějak zapisovat do herní historie, ale chce především pobavit. Pokročilým hráčům nabízí složitější variantu, která se hraje úplně jinak. Navíc s drobnými změnami můžete ve hře snížit vliv náhody a přidat na její místo strategii. Pokud vás tedy baví hry, v nichž pokládáte vedle sebe dílky a třeba ještě máte rádi tramvaje, mrkněte se ve svém oblíbeném obchodě po Cable Car.

Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam)
Autor	Dirk Henn
Ilustrace	Michael Menzel
Vydavatel	G3, Piatnik, Queen Games
Rok vydání	2009
Počet hráčů	2 - 6
Herní doba	45
Minimální věk	8 and up
Jazyková závislost	No necessary in-game text (6 voters)
Kategorie	Trains
Mechanismy	Connections, Network and Route Building, Stock Holding, Tile Placement
Rodina	Cities: San Francisco (California, USA), Country: USA, Game: Metro
Alternativní názvy	San Francisco Cable Car

Více o hře.