Čeština je krásná, ale také pekelně obtížná. Tedy alespoň pro cizince. Ale slov není nikdy dost a pořád vznikají nová a nová. To je proto, že jazyk musí jít s dobou a nezůstat viset někde daleko v historii a nelpět jen na tradicích.
Taky si myslíte, že čeština už je daleko za dnešní moderní dobou a potřebovala by spoustu vylepšení? Mysleli si to i ve firmě 4kavky. Autor Martin Kavka využil on-line slovníku s nespočten slangových a netradičních slov, které sem vyplňují samotní čtenáři. A tři stovky z nich jsou součástí nového žlutého boxu, který obsahuje obrovskou hromádku karet.
Uvnitř na hráče čekají konkrétně rovnou dva rozměry karet. Ty větší s modrou zadní stranou zamíchají a položí do středu stolu. Vedle něj umístí i hromádku druhou, ale z té si navíc každý dobere osm exemplářů do ruky. Na těchto kartách je vždy jeden konkrétní novotvar a u něj také textová definice slova.
Jeden z hráčů odhalí horní kartu z balíčku soudcovských karet, pokud obsahuje text, přečte jej nahlas a vyloží na stůl tak, aby všichni viděli případný obrázek. V tu chvíli se všichni hráči (s výjimkou aktivního hráče, který četl zadání) podívají na své karty a vyloží jednu, která v kombinaci s tou vyloženou tvoří nejzábavnější kombinaci. Kartu ale vyloží textem dolů, aby zatím nikdo jeho volbu neznal.
Při tom zadání jsou k dispozici hned ve čtyřech různých druzích. Kromě klasického hledání odpovědi na zadání jsou tu i obrázky, které se snaží hráči charakterizovat svojí kartou. A pak je tu takzvané doplnění. Na zadání je natištěná věta, ve které chybí jedno slovo. Hráči jej doplní ze svých karet definic.
Jedinou výjimkou z tohoto pravidla jsou karty se symbolem play, které se jmenují akce. V té chvíli se přidá do hry i soudce, který vyloží čtyři karty a jednu se pokusí nakreslit nebo s pomocí pantomimy předvést. Nikdo další karty nehraje, ale místo toho se všichni snaží uhodnout jako první správnou odpověď ze čtyř možností.
Když mají zahráno všichni, soudce karty sesbírá, zamíchá a teprve poté je začne jednu po druhé kombinovat se zadáním. A právě tento hráč, který odhalil a čte všechno pro aktuální kolo je i opravdovým soudcem, takže vybere tu nejlepší kombinaci.
Ten nejúspěšnější hráč jako jediný získá soudcovskou kartu. A právě o ty jde, protože jakmile někdo z účastníků dokáže nastřádat pátou takovou odměnu, stává se okamžitě vítězem celého soupeření.
Čeština 2.0 pobaví hlavně ty, kdo mají rádi slova a humor. Jedná se bez jakýchkoliv pochyb o party hru, která má především šířit smích a dobrou náladu. To proto, že obsažené tři stovky novotvarů jsou výborně vybrané a jejich spojení vytváří vtipné kombinace.
Na první pohled to na krabici není jasné, ale na zadní straně je doporučení od patnácti let, a to docela sedí. Obsahem jsou totiž narážky na všechny možné i nemožné věci z našich životů, včetně sexu. A to pokračuje i na kartách s ilustracemi, kde je k nalezení i alkohol či nahota. S dětmi tedy tuto hru zkoušet nebudete, ale to je docela pochopitelné.
Většinu slov by totiž neocenily, a především by s nimi neuměly pracovat. Za všechna slova zmíníme třeba střevověk, údorys nebo youtuberkulóza. Ale pak vás některé tvary opravdu pobaví, třeba popapulista jako člověk, který vše řeší bitkou.
A protože základem všeho je legrace, tak vůbec nevadí, že hra jako taková je jednoduchá. Ona to vlastně žádná hra není, ale jen hříčka se slovy. Hráči se samozřejmě snaží zavděčit aktuálnímu soudci, ale někdy prostě v ruce vhodná slova nemáte. A jindy se prostě netrefíte do vkusu, protože každý soudce má trochu jinou představu o tom, co je vtipné.
U možnosti akce není jasně popsané, jak funguje hádání. Mělo by být jasné, že špatný odhad hráče z kola vyřadí a dále už tipovat nesmí. V pravidlech ale nic takového není zmíněno, ale v opačném případě by to vůbec nemohlo fungovat. Každá nejasnost v příručce je ale nepříjemnost, kterou si hráči mohou špatně vyložit po svém a mít potom nedobrý zážitek.
Průběh je opravdu nenáročný. Hráči se střídají v roli soudce, takže každý jedno kolo nehraje. Tedy pokud se zrovna neobjeví zadání akce. To je nevyvážené a může potkat jen někoho. Ale šanci na zisk karty stále zůstává u hráčů, kteří soudci nejsou, jen ty povinnosti se trochu mění.
Třicet minut je rozumná herní doba, po kterou se hráči několikrát vystřídají v roli soudce a projde jim tedy rukama docela dost karet. Navzájem se ale nemohou nijak ovlivňovat, protože při hlasování soudce neví, komu náleží které slovo.
Karty jsou docela tenké, takže při hraní mohou snadno dojít újmy. To krabice je zase o pořádný kus větší, než by potřebovala být.
Čeština 2.0 se nám líbí hlavně z hlediska našeho národa a jeho jazyka. Slova jsou opravdu vtipná a jejich kombinování hráčům poskytne řadu vtipných situací. To ale neznamená, že se pod tím vším ukrývá výborná hra. Spíš jde jen o tipování a hru se slovíčky. Krabička sice zadání party hry naplňuje, ale pobaví jen tak napůl. A pak její šance na úspěch na vašem stole samozřejmě závisí na tom, jak dobrý vztah máte ke slovům, protože ty jsou tím hlavním, co tu najdete.
+ spousta karet
+ legrace
+ vtipné novotvary
- není tak docela hra
- nedořečené věci v pravidlech
- dospělá témata
