Džungle je opravdu hluboká. Všichni to vědí. I malí lidičkové, kteří žijí na stromech a říkají si Randolfíci. Pohybují se pouze po vrcholcích stromů, jenže tam s nimi běhají také Šprýmaři. To jsou stvoření, které jsou hlídači větví. Jenže čas od času někteří z nich nařežou větvičku, a jakmile na ni nějaký Randolfík vstoupí, prolomí se pod ním a on padá.
Proto se malí barevní lidé museli naučit se Šprýmaři mluvit a odhalit jejich lež. Kdykoliv uvidíte Randolfíka, jak vstupuje na větev, nejdříve si promluví s jejím hlídačem. Až ve chvíli, kdy si je jistý, že mu Šprýmař říká pravdu, odváží se k další cestě. Jenže ne vždycky se podaří každou lež prokouknout, protože jak se zlepšují lidičkové, stávají se i strážci lepšími lháři. Když tedy půjdete pralesem, koukejte nahoru a možná se vám podaří nějakého nebohého Randolfíka zachránit..
A o tom všem tak trochu je i hra Ciao Ciao. Hráči na sebe ale vezmou role obou postaviček, které se objevily v našem příběhu. Když budou na tahu, stanou se z nich zlí Šprýmaři, ale jinak budou veskrze hodnými Randolfíky.
Všechno to má na svědomí autor Alex Randolph, který vymyslel hru Ciao Ciao. A vydala ji firma Drei Hasen in der Abendsonne z německého Uehlfeldu. Její historie se ale začala psát už před šestnácti lety, kdy v roce 1997 vyšla její první edice a ilustroval ji stejný člověk, jako tu novou – Johann Rüttinger. Dnes na nás čeká zbrusu nová a vyleštěná verze, která se ale v hratelnosti nebude od originálu lišit.
Uvnitř malé krabičky se zelenými kapradinami, které polykají spadené barevné figurky, najdete nejdříve brožurku s pravidly. Ty jsou uvedené celkem v šesti různých jazycích, mezi nimiž nechybí angličtina, francouzština nebo italština, ale bohužel češtinu budete opět marně hledat. Ale Ciao, Ciao není složitá hra a naučíte se ji klidně i z našeho článku. Snad se tedy objeví alespoň nějaký ochotný obchod, který by ji k nám dovezl.
Pod pravidly leží jedna velká kartonová deska odpovídající rozměrem vnitřku krabice. V jejím povrchu najdete dvě vlnky lemující dřevěný most začínající zelenou šipkou udávající směr. Zbytek prostoru vyplňuje zeleň a také očíslovaný žebřík, který vám poslouží jako počítadlo bodů.
Od vás se nyní čeká, že přes rovnou perforovanou stranu ohnete dílky tak, že budou lemovat most s devíti deskami ze stran. Tuto desku ale také můžete odložit stranou, abyste se podívali dolů. Tam na vás čeká záplava barevných figurek – devět pro každého ze čtyř možných hráčů. Jedna černá kostka zaujme křížkem rovnou na dvou stranách – ostatní čtyři pak jsou očíslované klasicky od jedničky do maximální čtyřky. Neméně důležitý z herního hlediska bude tenký a vysoký kalíšek. Je vyrobený z lehkého, ale pevného kartonu a bude sloužit v každém kole jako skrýš pro kostku.
Na začátku partie musíte zasadit desku s mostem zpět do krabice tak, že pod ní zůstane volný prostor – místo, kam mohou nešťastné figurky spadnout. Předtím si ale nezapomeňte všichni vybrat jednu barvu a od té si vzít celou devítku postaviček. Zachraňte ale i kostku a kalíšek. Každý z hráčů nyní postaví jednu svoji figurku na start – prkno se zelenou šipkou a začínající ze soupeřů obdrží kelímek s kostkou.
První částí tahu každého hráče je zaštěrchání kostkou uvnitř. Ale oproti ostatním hrám ji neosvobodíte a nepustíte ven. Kalíšek položíte a podíváte se do tenkého těla na číslo, které padlo. Dovnitř vidíte jen vy, protože miska je dostatečně vysoká. Mohli jste uvnitř vidět číslo nebo křížek, to záleží na vašem štěstí.
Jenže ostatním můžete říct, jaké číslo se vám zachce. Ale dávejte pozor, musí vám uvěřit! Pokud nikdo ze soupeřů nemá námitky, v klidu popojdete svojí figurkou o udanou vzdálenost po mostě. Ještě než kostku podáte dalšímu v pořadí, zatřesete kelímkem a nikdo tak nepozná, jestli jste lhali nebo mluvili pravdu.
Často se ale stane, že se někomu z ostatních vaše odpověď líbit nebude. Jakmile soupeř protestuje, musíte jít s pravdou ven. Odhalíte, jestli jste lhali nebo ne. A podle toho jedna z figurek spadne z mostu do propasti. Pokud jste lhali, pak je to ta vaše, v opačném případě ta soupeřova.
Cílem je pochopitelně přejít most, ale ani v takovém případě figurka ještě není v bezpečí. Pokud už nemáte žádné postavičky na přecházení, ale ostatní ano, hra ještě pokračuje. Vy sice neházíte kostkou, ale ostatním můžete hru kazit zpochybňováním. Tím ale riskujete pád vaší postavičky, která už je v cíli!
Nejjednodušším způsobem, jak hra může skončit je, že některý z hráčů převede jako první tři svoje figurky na druhou stranu. V takové chvíli hra okamžitě končí jeho vítězstvím. Často se ale stane, že tolik postaviček to přes most prostě nezvládne. Pak nastupuje šikovné bodování, které preferuje ty, kdo dorazili později. Bodovací políčka se zaplňují od jedničky nahoru, a kdo nastřádá nejvíce bodů, se stává vítězem.
Ciao Ciao není jednoduché charakterizovat a zařadit. Splňuje všechny parametry rodinné zábavy, ale přitom se skvěle hodí i pro zábavu dospělých. Zdaleka nejdůležitější jsou jednoduchá pravidla a přitažlivost hry, která je na opravdu vysoké úrovni. Kdo ji vyzkouší, bude si ji chtít zahrát znovu.
Může za to nejen krátká herní doba, ale také velice rychlé tahy. Hráči se tak mají neustále na co těšit, navíc se účastní nevěřením i tahů soupeře. Jen musíte dávat dobrý pozor, protože figurek máte jen devět. Ciao Ciao je skvělá zábava ve dvou, třech i čtyřech hráčích.
Je pouze na účastnících, jestli půjdou ve stopách pravdy a nechají ostatní slepě hádat a vyřadit se, nebo budou riskovat a v kritických chvílích podvádět. Nejdůležitější a nejtěžší k přiznání jsou chvíle, kdy vám na kostce padne křížek. Někomu to může připadat jako hádání, ale pokud rádi čtete soupeře nebo ukrýváte svoje myšlenky, pak je tohle přesně TA hra.
Vlastně i zpracování je podobné, jako u původní hry. Pokaždé designéři využili i herní krabičku, aby měly figurky kam padat. Tentokrát je ale lépe využitý prostor a není třeba figurky ani na závěr jejich cesty přesouvat mimo krabici. Grafika je laděná hodně do zelené barvy džungle, ale přesto vypadá pěkně. S pěkným a úzkým kalíškem se pojí ale ještě jedna nepříjemnost – díky malému prostoru uvnitř se může snadno stát, že kostka nemění výsledek. Ale jak to vlastně poznáte?
Ciao, Ciao je přesně hra, kterou bychom doporučili všem distributorům k lokalizaci. Je pěkná, jednoduchá a přitom překvapivě záludná. Bavit vás bude, ať už budete, kde chcete. A to bez rozdílu věku. Kdo by neměl radost, když se mu podaří ty druhé podfouknout? Hra plná zrad a prokouknutých lží na vás čeká a věřte nám, že stojí za to!
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Alex Randolph |
| Ilustrace | Tomasz Larek, Johann Rüttinger |
| Vydavatel | Drei Hasen in der Abendsonne, Drei Magier Spiele, FoxGames, Korea Boardgames, Möbius Games, Schmidt Spiele |
| Rok vydání | 1997 |
| Počet hráčů | 2 - 4 |
| Herní doba | 30 |
| Minimální věk | 10 and up |
| Jazyková závislost | No necessary in-game text (3 voters) |
| Kategorie | Bluffing, Dice |
| Mechanismy | Betting and Bluffing, Dice Rolling |
| Rodina | Components: Game Box Used In Play |
| Alternativní názvy | Ciao Ciao..., Niebezpieczna wyprawa, チャオチャオ, 챠오챠오 |
Více o hře.
+ velice jednoduchá pravidla
+ hra pro každého
+ skvělé blafování s kostkou
+ musíte vědět, kdy mluvit pravdu a kdy ne
+ vítězí první, kdo přepraví tři figurky
+ originální bodování v případě, že se nikomu nepodaří splnit vítěznou podmínku
+ rychlá herní doba
+ z náhody si můžete udělat svého otroka
+ skvělé i ve dvou hráčích
- nic
