Není asi nikdo, kdo by se jako malý nedíval na denní oblohu a nepozoroval oblaka. Nejde jen o ten pocit svobody někde venku na louce, ale hlavně o hledání obrázků. Jednou se plaví po nebi slon, jindy to je velbloud, auto nebo tenisová raketa. Většinou to záleží pouze na trpělivosti a fantazii sledujících.
No a mraky jsou také hlavním tématem nové karetní hry Cloud Mine, kterou si pro všechny milovníky fantazie připravila designérská dvojice Guido Albini a Martino Chiacchiera. Hru vydala italská společnost Giochi Uniti a pro lokalizaci (včetně češtiny) si ji vyhlédla firma Piatnik. A z plánu se stala realita na začátku roku 2019.
Už samotná krabička jasně naznačuje téma mraků, protože plechový box na sebe právě tvar jednoho takového buclatého nadýchaného kamaráda na sebe vzal. Je celý bílý a uvnitř na hráče čeká kromě pravidel jen sada kulatých osmdesáti kartiček. Každá pak na sobě má jeden nebo více různě velikých mráčků.
Karty je třeba jednoduše zamíchat. Hráči si pak rozdělí role pro první kolo. Jeden z nich – ten, který se naposledy podíval k obloze – se stane snílkem. V týmu musí být ale také jeden pozorovatel a několik diváků.
Každé kolo má pak jasně danou strukturu. Snílek odebere ze zamíchaného balíčku tolik karet, kolik je v partii hráčů. Tyto karty pak podá svému sousedovi po pravé ruce, který na sebe pro dané kolo vezme roli pozorovatele. On jediný se na ně může podívat a vybere z nich tu, která se podle něj bude nejhůře hádat. Položí ji dospod a všechny ostatní obláčky umístí na ni a takto připravený balíček vrátí snílkovi. Jeho role v celém kole tím skončila.
Snílek se nyní může podívat dospod balíčku a nakouknout, jaký obrázek pozorovatel zvolil. Jeho úkolem je nyní mrak pojmenovat a to s použitím maximálně pěti slov, výstižně, ale ne příliš jednoznačně. Nechce totiž, aby všichni ostatní hráči uhodli. Jenže se při tom nemůže podívat na ostatní mraky, které tvoří nabídku.
Jakmile je jméno zvoleno a nahlas vysloveno, může snílek karty zamíchat a rozložit na stůl obrázkem nahoru. Všichni ostatní účastníci partie mají jasný úkol – najít mezi kartami tu, kterou pozorovatel zvolil a snílek popsal.
Hráči ale nehádají všichni současně, ale jeden po druhém. Všechno to vždy začíná u hráče, který sedí po snílkově levici, tedy na opačné straně, než sedí pozorovatel. První divák tak vybere jednu z karet a ukáže na ni. Snílek musí nyní po pravdě prozradit, jestli je jeho tip správný nebo ne. Toto odhalení rozhodne, kdo kartu získá. Snílek získá kartu v případě špatného tipu a hádání pokračuje dalším divákem ve směru hodinových ručiček.
Jakmile se najde první hráč, který uhodne správnou kartu, pak kolo končí. Karty v držení snílka mu zůstanou a divák získá všechny mraky, které ještě jsou v nabídce. Ještě ale může dojít k jinému rozdělení karet. A to v případě, že ani jeden z hráčů neuhodne (ani náhodou) zvolenou kartu. V takovém případě úplně všechny karty získá pozorovatel, vezme je tedy i snílkovi.
Kola pokračují až do okamžiku, kdy už není dostatek karet k zahájení nového kola. V takové situaci je třeba určit vítěze. Tím je jednoduše hráč, který má nejvíce karet v držení jako odměn za správně odehraná kola.
Cloud Mine je novým typem vyprávěcí hry, ve které je opět ve středu všeho fantazie a abstrakce z něčeho, co je k tomu přímo určené. Nemusíme tentokrát hledat smysl v barevných obrázcích, které už nějaký význam mají. Nově jsou tu mraky, které mohou pouze a jen povzbuzovat představivost všech zúčastněných.
Hra je mechanismem velmi blízká podobným hrám, jako například je známý a populární Dixit. Jenže do hry přináší (kromě tématu) ještě jedno důležité překvapení. Hráči totiž netipují všichni současně, ale místo toho jeden po druhém. To přináší úplně jiný dojem i přístup. Samozřejmě hra díky této změně působí celkově pomaleji a přemýšlivěji. Hráči se nedostávají tolik do akce.
Ale místo toho Cloud Mine představuje nové role, kde kromě vypravěče je ještě pozorovatel, který do hádání nijak nezasahuje. Jeho úkol na začátku je jednoduchý – vybrat jeden z obrázků a to ten, který podle něj bude nejtěžší uhodnout. Jako jediný z účastníků vidí kompletní sadu mraků a může se podle toho zařídit.
Je jasné, že zážitek závisí hodně na počtu hráčů. Ve třech (což je minimum) je diváků příliš málo. Tipuje pouze jeden, takže kola postrádají ten element novoty a napětí. Právě proto ji doporučujeme hrát alespoň v pěti (maximum je osm), kdy už nejsou potřeba ani speciální pravidla. Ve třech totiž hráči mají k dispozici hned dvě karty na každého z účastníků. Celkově je třeba pochválit také délku partie, která se drží kolem rozumných třiceti minut.
Hra vypadá nádherně. Už od krásně zpracované krabičky až po karty plné mraků. Ty působí opravdu skvěle, ale především plní svůj jasný účel – nebýt příliš jednoznačné. Díky tou na nich může každý vidět něco trochu jiného, přesně jako na obloze.
Cloud Mine se nám moc líbí! Sice jde ve stopách osvědčeného vzorce, ale dělá to trochu jinak. Největší zbraní ale nakonec stejně zůstává téma a zpracování, které tu dělá ten jeden pomyslný krok navíc k tomu ideálnímu zážitku. Pokud tedy máte rádi hádací hry nebo nevíte, jak taková partie s vyprávěním a tipováním vypadá, pak si rozhodně zahrajte Cloud Mine!
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Guido Albini, Martino Chiacchiera |
| Ilustrace | Alan D'Amico |
| Vydavatel | Giochi Uniti, Sir Chester Cobblepot |
| Rok vydání | 2018 |
| Počet hráčů | 3 - 8 |
| Herní doba | 30 |
| Minimální věk | 8 and up |
| Kategorie | Card Game, Humor, Party Game |
| Mechanismy | Hand Management, Storytelling |
| Rodina | Mechanism: Story Creation |
Více o hře.
+ skvělé zpracování
+ výtečné ve více hráčích
+ nové role pro hráče
+ parádní téma
+ napínavá kola
+ každý má šanci získat body
- originalita
- ve třech slabší
- hráči na sebe více čekají
