Recenze: Dark Moon – ne jen tak ledajaký měsíc

Měsíc jako měsíc, řeknete si možná. Každý z nich visí na obloze, když zakloníte hlavu. Jen záleží na tom, na které planetě se zrovna nacházíte a jak si ho blázniví vědátoři ze Země pojmenovali. Visí na obloze a většinou září na toho, kdo stojí tam dole pod ním. Ale čas od času zmizí pryč, jako by nikdy nebyl. Co se na něm děje v těchto okamžicích, se dozvíme dnes.

Na scénu přichází horrorová sci-fi hra s názvem Dark Moon. Jejím autorem je Evan Derrick. Ale Saturnův měsíc nebyl vždycky jejím pravým domovem. Dříve se totiž jmenovala BSG Express a byla k vytištění ve formátu print-and-play. Pokud vám třípísmenná zkratka nic neříká, prozradíme vám, že se jedná o seriál BattleStar Galactica. Jenže všechny naše oblíbené postavy byly nahrazeny jinými a jako úplně novou hru ji vydává společnost Stronghold Games. V roce 2015 ji představila na veletrhu Spiel v Essenu. Grafiku spáchal William Bricker.

Hra je tak trochu chameleon už od první chvíle, kdy ji potkáte. Krabice se sice tváří jako čistokrevný čtverec, ale ve skutečnosti je mírně obdélníková. Na jejím víku najdeme astronautku v helmě, která nám připomene nějaký horror od Ridleyho Scotta, třeba Vetřelce nebo novější Prometheus. Uvnitř krabice na hráče čeká jeden herní plán představující řídící panel stanice. Je tu ukazatel štítů, čtveřice obrazovek kamer a místa pro karty a zdroje. Deska má různé kontrolní prvky a vypadá jako skutečný panel, dokonce i s nějakými čínskými znaky, abychom věřili, že NASA zde spolupracovala s CNSA.

Kromě toho jsou ale v nabídce také hráčské zástěny. Je jich celkem deset, z nich sedm je černých nenakažených a tři jsou červené a značí členy posádky, kterým už není pomoci. Obě zástěny mají na sobě také čtverečky značící počet kostek a nechybí ani portrét a jméno postavy. Ke každému charakteru patří také jedna karta s popisem speciálních dovedností (speciální pro velícího důstojníka).

Je tu ale mnohem více karet a většina z nich je plná textu a nějakých pokynů. Jsou tu události, se kterými je třeba se vyrovnat než bude pozdě, karty poruch, úkolů a komplikací. A pak je tu osm zásadních karet statusu, které rozhodnou o skryté identitě jednotlivých hráčů. K tomu všemu patří ještě nerozlučně také kostky tří barev (silné černé, slabé červené a kostka velícího důstojníka). Každý z typů má jiné rozložení číslic s kladnými hodnotami. Záporné jsou tu vždy tři dvojky. Do kategorie kartonových komponent se řadí ještě dílky štítů, únavy, zapojení se, sabotáže nebo karantény.

Nyní je na nás, abychom to všechno zkombinovali a vytvořili ze zdánlivě nesourodých dílků kompaktní hru. V první řadě si hráči musí rozdělit role. Náhodně tak dostanou každý po jedné kartě statusu, kterou za žádných okolností nesmí vidět nikdo jiný. Každý si vezme také jednu zástěnu a to zatím pouze ty neinfikované podle postavy, za kterou bude hrát. Jako výbavu získá čtyři kostky (dvě černé a dvě červené), kartu dovedností a žeton zapojení se.

Na stanici uprostřed se začínají dít věci. Na ukazatel štítů hráči položí dvě výseče (z šesti, které se sem vejdou). Ve středovém panelu hráči označí (náhodně vylosovanými žetony) dvě části stanice, které se potýkají s problémy. Stupnice hlasování dostane svoji kostičku podezření na počáteční políčko a modrou spolu s černou kostičkou na stupnici obtížnosti. Zbývá už pouze připravit balíčky úkolů (podle počtu hráčů) a událostí. Velitel vyloží dvě náhodné karty událostí do slotů pro kamery a jednu zahodí.

Ve svém tahu bude hráč používat kostky, které má za zástěnou. S těmi také skrytě hodí a poté podle svého uvážení použije kladné nebo záporné číslo. Nikdo ze soupeřů neví, jaké hodnoty měl na výběr. Kladné číslo obvykle znamená úspěch, záporné pak neúspěch. Hráč se tak může pokusit o opravu některé části stanice, vyrovnávat se s událostmi (a pro skupinu neinfikovaných se tak blížit vítězství) nebo vydat rozkaz k akci jinému z hráčů. Tou nejdůležitější akcí je ale možnost vyvolat hlasování o uzavření některého hráče do karantény kvůli podezření, že je infikovaný. Naopak lze hlasovat i o propuštění. Každý hráč vezme do ruky jednu kostku a s její pomocí hlasuje. Výsledek se řídí hlasem většiny.

Druhá část tahu každého hráče se točí kolem úkolů, jež se jim staví do cesty. Aktivní hráč si dobere dvě karty, ale pouze jednu dle své volby odhalí ostatním. Může to být komplikace (s textem popisujícím úkol) nebo porucha, která má svoji obtížnost, následky pro hráče a také jim může nařídit posunout kostičku podezření o políčko kupředu. Hráči se mohou dobrovolně přihlásit, jestli se chtějí na úkolu podílet a poté hází kostkami a používají je. Hodnoty posouvají hráče blíž nebo naopak dál od případného splnění aktuálně zadaného úkolu. V případě neúspěchu potká hráče nějaký nepříjemný následek, například zablokování konkrétní akce, zhoršení štítů či snížení počtu kostek.

Hráč, který je v karanténě (ať už oprávněně nebo ne) má menší počet kostek. Kdykoliv v průběhu partie mají hráči navíc možnost přiznat se ke svému nakažení. Tím se mu zpřístupní nejen možnost jednorázové činnosti, ale především úplně nová sada akcí. Může připravovat hráčům karty úkolů, sabotovat zařízení stanice či demoralizovat posádku. I infikovaný hráč používá ke svým činům kostky a ne vždy se mu vše povede.

Partie může skončit vítězstvím jedné ze dvou stran. Svůj úspěch tak mohou slavit zdraví lidé, pokud se jim podařilo přežít a splnit všechny tři události a k nim jednu závěrečnou, kterou měli odhalenou od samého začátku. To infikované postavy zvítězí, pokud se svých protějšků zbaví, ať už prolomením štítů nebo zničením systémů životní podpory. Každá ze stran slaví své vítězství jako tým.

Dark Moon je opravdu přepracovanou a zjednodušenou variací na slavnou hru Battlestar Galactica. A čeká tu na nás úplně všechno, co bychom od podobně zrádcovsky laděné hry očekávali. Napětí sahá až nad střechu a hráči jsou neustále zapojení do partie. Když nejsou na tahu, musí bedlivě sledovat tahy svých soupeřů ve snaze prohlédnout jejich podlé úmysly.

Všechno tu do sebe krásně zapadá. Infikovaný hráč má spoustu možností, jak škodit, když je skrytý. Musí ale vyhodnotit správnou chvíli, kdy se odhalit. Jinak může také velkou část partie strávit v karanténě, kde už nebude svojí nelidské straně příliš prospěšný.

Mohlo by Vás zajímat

0

dětskápro začátečníkyrecenze

Recenze: Mlsný medvídek – společně s méďou děláme dobrou věc

Z celkové povahy hry těží atmosféra. Ta je od začátku do konce opravdu hustá. Každý krok a každý tah je ve skutečnosti bojem o přežití. Pokud máte bujnou představivost, pak se uvidíte v beznadějné situaci na stanici vzdálené od Země 1284000000 kilometrů. Bez šance na pomoc, protože jakékoliv volání by domů letělo 71 minut, i tou nevyšší možnou rychlostí světla. Jste sami, obklopeni lidmi, kteří už dávno nemusí být těmi bytostmi, jako které jste je po několik let vesmírné mise znali. Cítíte tu tíseň?

Jenže zatímco původní hra se může klenout i přes několik hodin, tady veškeré napětí dostanete v kompaktním (respektive expresním) balení, dohratelném do hodiny. Tady opravdu výtečně sedí původní název hry.

Hra má překvapivě jednoduchá pravidla. Ty jsou sice popsaná na větším množství stránek, ale velkým fontem a především hodně prostoru zabírají pěkně popsané příklady. Všechno je tak na první pohled jasné, což zaručuje, že hru můžete představit i méně zkušenému publiku. A většina nováčků bude z takovéhoto zážitku unešena.

Dark Moon je fantastická záležitost. Jak přibývá hráčů, zvyšuje se také počet zrádců, kteří jsou v jejich řadách. Od počátečního poměru dva ku jedné ve prospěch zdravých jedinců až po závěrečnou bitvu čtyř proti třem. Zážitek a napětí tak nechybí ani v nejnižším dovoleném počtu a při tom ani sedm hráčů nijak hru nezatěžuje a nezpůsobí přehnané časové požadavky na dohrání.

Mechanika s kostkami a podváděním je skvělým nápadem. Hráči tak mohou opravdu lhát bez jakýchkoliv problémů. Celá hra se samozřejmě hodně spoléhá na fair play a to, že hráči nebudou podvádět. Pokud mezi sebou budete mít někoho, kdo by mohl tajně měnit hodnoty na svých kostkách, doporučujeme jej vůbec nezvat ke stolu. Ten si tuto hru nezaslouží.

Dark Moon je ukázkou, jak má vypadat parádně navržená hra. Body jí můžeme strhnout snad pouze za originalitu, protože řadu svých prvků si půjčuje ze svého velkého, byť nyní (nebýt věty na krabici) už prakticky nepřiznaného brášky. Celkově ale nabízí zážitek, který si užijete jen málokdy. Pokud máte rádi hry se zrádci, pak je tato novinka pro vás povinností. A i když zde budete hledat Gaiuse Baltara marně, nový setting hře sedí velmi dobře a připomíná horror s vetřelci.

<br><br>

Recenze: Dark Moon – ne jen tak ledajaký měsíc

Dark Moon nás přivede na stanici, kde řádí podivné bakterie. Hráči se dělí na zdravé a nakažené, kterým jde jen o jedno. Vyhladit lidskou rasu. Tedy alespoň tu část, která stojí na Titanu, měsíci Saturnu. Hra nabízí kondenzované napětí a pořádnou injekci adrenalinu přímo do žíly. Nikdy nevíte, kdo je tím zrádcem a mechanismus s kostkovým podváděním jim pomáhá zůstat ukrytí opravdu dlouho. Hra ale současně nabízí spoustu zajímavých voleb, týmovou spolupráci a to všechno na prostoru pouhé hodiny. Dark Moon je tady, aby nás všechny spolehlivě nakazil paranoiou.

Klady:

+ neustálé obviňování
+ ohromující atmosféra
+ využití kostek
+ spolupráce hráčů
+ variabilní úkoly a karty dělají z každé partie jiný zážitek
+ jen tak se neomrzí
+ příznivá herní doba
+ poměrně jednoduchá pravidla

Zápory:

- originalita

5