Svět zase jednou stojí na prahu apokalypsy: Jenže může na to stačit jeden hrdina, sám, proti davům hrůzy a temnot? Ani on není zrovna čistého srdce. On totiž žádné nemá! Tedy alespoň ne takové, které by pravidelně bušilo. Jmenuje se Vyvolený nemrtvý a bojujete hlavně za svůj osud. Není pochyb, že temnota stejně vše pohltí.
A přesně tyto Temné duše jsou v hlavní roli deskové hry, která se jmenuje v původním znění Dark Souls: The Board Game. Jedná se o hru na motivy velmi populární (a stejnojmenné) hry. Za hrou stojí autoři Mat Hart, Rich Loxam, ale také David Carl, Alex Hall, Bryce Johnston a Jamie Perkins. Týmové snažení pak představili s licencí společnosti Bandai Namco pod hlavičkou firmy Steamforged Games fanouškům na serveru Kickstarter v roce 2016. Sen autorů se stal skutečností zásluhou více než 30.000 fanoušků a přes 3,5 milionu vybraným librám. Hra se dostává i na klasický evropský trh a to v distribuci firmy Esdevium Games.
V krabici na hráče čeká krásné (a stylové) přivítání. Jakmile totiž zvednete víko s portrétem svojí postavy, čeká na vás černý list „Umřeli jste“. A není to naposled, co se vám něco takového stane. Jen vám to příště nikdo neoznámí takto suše a samozřejmě. Dark Souls je totiž hra plná umírání, ostatně jako v předloze.
Na hráče totiž čeká kampaň. A na začátku každé z nich je klid, oheň a odpočinek. Právě čtvercová deska s tímto bezpečným úkrytem je to, co na stůl položí hráči při přípravě jako první. Dané místo ale obklopí ještě dalšími čtyřmi deskami, které propojí libovolně pomocí dveří natištěných na hraně. Na místo s ohněm hráči položí otočné kolečko s odpočtem plamínků. To jsou použití pro oživení hrdinů. Jakmile jejich síla dohasne, šance hráčů na úspěch v partii se utopily ve tmě.
Podle zadání scénáře dostanou hráči jedinečného soupeře – mini bosse, který má svoji figurku, kartu s daty, další kartu s popisem chování, ale především ukazatel životů náležící právě této konkrétní postavě! Podle jeho obtížnosti připraví také balíček karet setkání. Všechny žetony je třeba položit také poblíž mapy. Jednotliví účastníci partie si pak musí zvolit svého hrdinu, který má velkou desku s řadou pozic pro vybavení a čtyři řádky vlastností. Ty je třeba označit kostičkou v prohlubenině označující počáteční stav. Podle zvolených hrdinů budou v nabídce bitvy také karty pokladů.
Hrdinové tedy se svými miniaturami začínají v uklidňujícím bezpečí ohniště. Odsud se vydají na průzkum některé ze sousedních lokací. Jakmile tam přes propojení dveřmi vstoupí, ihned musí odhalit kartu setkání. Její ikony určí, s jakými protivníky se budou muset hrdinové utkat, aby mohli místnost prozkoumat a postoupit dál.
Hráči tedy rozestaví protivníky a červené ikony a vyloží si také odpovídající karty statistik těchto nově se objevivších nepřátel. Podle instrukcí musí také položit prvky terénu, barely, truhlice, ale také pasti. Při vstupu do místnosti mezi sebou hráči musí také zvolit hrdinu, který do místnosti vstoupil jako první a po něm na začátku půjdou všichni nepřátelé. Označí jej s pomocí takzvaného aggro žetonu. Hrdinové se na řadu dostanou podle určeného pořadí – rytíř, bojovník a herald. Mezitím se ale vždy ke slovu dostanou příšery – hned na začátku bojového kola se aktivují příšery, pak rytíř, zase příšery, a tak dále.
Jednotlivé plány místností mají v této hře zajímavé pojetí. Tvoří je totiž různobarevné puntíky rozmístěné po mapě tak, že na navazují zešikma. Hrdinové i příšery se po nich mohou pohybovat i šikmo.
Když na hrdinu dojde řada, získá dva body nové energie (doplní svoje síly odhozením kostiček, které mohl v minulých kolech utratit), dostane aggro a může se pohnout. Jedno políčko libovolným směrem je zdarma. Pokud se chce pohnout rychleji, musí utratit jeden bod energie (staminy) a má tak šanci popoběhnout o další políčko. Kdykoliv v průběhu tahu mohou hrdinové útočit s využitím svých zbraní. Musí utratit energii, hodí sadou kostek podle druhu zbraně a výsledné puntíky znamenají úspěšné zásahy. Zbraně mohou mít různé modifikátory, může jít o útoky nablízko nebo na dálku, magické nebo fyzické. Vždy vše závisí na typu zbraně.
Když se ke slovu dostanou nepřátelé (před a po tahu každého hrdiny), musí se řídit svojí kartou pokynů. Ty předepisují především způsob, jak by se měly chovat příšery při pohybu – ke kterému z hrdinů se posunou a jestli před ním raději nebudou utíkat. Při jejich útoku se ale kostkou nehází, protože síla je pevně daná. Místo toho si hráči hodí kostkami na obranu, snaží se zablokovat útok nebo mu může zkusit uhnout utracením bodů energie.
Každý z nepřátel má na své kartě uvedené i všechny další potřebné vlastnosti, včetně počtu životů, dostřelu nebo priority akce. Kdykoliv hráči některého z nich úspěšně porazí, získají za něj body – titulní duše – do svojí zásoby. Ty je později možné utrácet za vylepšení, pokud se vrátí zpět do tábora a navštíví kováře Andreho. A bez výbavy a tréninku by se ani hráči neměli snažit dojít k mlžné bráně a vstoupit do doupěte bossa.
Pokud kdykoliv v průběhu setkání dojde k zabití některého z hrdinů, byla celá skupina poražena a musí se se sklopenou hlavou vrátit zpět do tábora k ohništi. Pokud mají k dispozici ještě nějakou jiskru, mohou ji utratit a oživit svého padlého kolegu. Jenže takové oživení (případně léčení, protože u ohně se lze zastavit i jindy) s sebou nese také nepříjemné efekty – hrdinové musí všemi setkáními projít znovu a lépe! Navíc v případě smrti hrdiny zůstanou všechny nastřádané duše ležet v místě, kde padnul a není tedy možné po smrti trénovat nebo nakupovat zbraně.
Všechny cesty ale pak nakonec stejně vedou k bossům. Jenom přes ně vede cesta ven z bludiště a obklíčení příšerami. Pouze poražením velké závěrečné příšery je možné vyhrát. Tyto obludy mají svoje vlastní karty chování a bitva s nimi bývá napínavá. Partie ale může skončit i vyčerpáním všech jisker a prohrou týmu hrdinů.
Dark Souls: The Board Game je kooperativní hrou, která je jiná. V první řadě smrt ještě neznamená konec, ale naopak je přirozenou součástí průzkumu okolí a učení se ze svých chyb. Jako byste hráli takové fantasy TIME Stories.
Hráči se budou muset společně potýkat s převahou nepřátel a kdykoliv vstoupí do nějaké nové místnosti, budou na ně čekat nepřátelé. Jenže každá taková úspěšná bitva je současně i odměnou, protože nastřádané duše jsou jediným způsobem, jak zesílit a připravit se na závěrečný souboj, který rozhodne o všem.
Partie je napínavá a překvapivě taktická. A to i přesto, že pro samotný boj i obranu jsou použité kostky. Hráči ale mohou dopředu plánovat s mnoha prvky a situacemi. Vědí totiž, jak se budou monstra chovat a měli by tomu přizpůsobit rozestavení svých postav a akce.
Do hry zasahuje řada zajímavých prvků. Jsou tu předměty v místnostech, pasti nebo různé následné efekty ovlivňující hrdiny. I přes tyto detaily je hra docela jednoduchá z hlediska pravidel. Bohužel tomu neodpovídá samotná příručka, která je trochu podivně složená a nenajdete v ní všechno pěkně pohromadě. Pravidla musíte postupně hledat na více stránkách.
Hlavní problém této krabice tak leží v herní době, která je o dost delší než uvedených devadesát až stodvacet minut. Raději počítejte se třemi hodinami. Především v prvních partiích, ale i později. Na druhou stranu je tato hra pořádně obtížná a k úspěchu prostě potřebujete čas. Nudit se nebudete, celý čas strávený ve světě hry je napínavý, takže pokud vám delší čas strávený u jedné hry nevadí, asi to nebudete pokládat za negativum. Ale řada hráčů se s takovou herní dobou nevyrovná.
Hráči sdílí získané duše, což není vzhledem ke kooperativní povaze hry problém. Přesto jsme se setkali s názorem, kdy by hráči raději měli každý svoji zásobu na utrácení. To je ale spíš otázkou osobní preference. Obecně pak počet účastníků má vliv na obtížnost zážitku. Dark Souls lze hrát i v jednom, ale trocha té kooperace je určitě k dobru. Proto nás nejvíce bavili partie ve dvou. S více hráči se totiž kola začínají protahovat.
Smysl první (a dlouhé) části partie je pouze procházení místností a vylepšování postavy (grind). To samozřejmě nemusí vyhovovat každému, protože ta fáze nemá jasně daný cíl a může působit trochu navíc. Ale i tyto souboje jsou napínavé a zajímavé, není to nic jednoduchého, co by vás nebavilo. Ve hře i tato přípravná fáze dává smysl, ačkoliv ji současně diskvalifikuje ze seznamu některých hráčů.
Nakonec hlavním nedostatkem je variabilita. Celá partie se po rozestavení a prvním objevení už nezmění. I při příštím průchodu bude vše na stejných místech, příšery se chovají stejně a díky tomu hra ještě více zdůrazňuje fakt, že je to vlastně takové puzzle. Hrají v něm důležitou roli i kostky a rozhodnutí hráče budou jiné, ale přesto tato skutečnost kazí celkový dojem.
Všechno to vypadá naprosto famózně. Nejvíce vás asi dostanou obrovské detailní miniatury. Jelikož se jedná o novinku, stále je na trhu k dispozici pouze základní box, ačkoliv součástí kampaně byly i rozšíření. Ty se ale teprve na trh dostanou a snad je i my vyzkoušíme. Ale ještě jednou je třeba zdůraznit, že zpracování rozhodně není nijak ošizené a hra vypadá výtečně.
Řada herních prvků samozřejmě není nových. To ale není ani možné dosáhnout. Celkový dojem z Dark Souls ale přetrvává velmi pozitivní. Hra asi díky své délce a nekompromisní obtížnosti asi nesedne každému. Pokud neradi prohráváte, pak vás asi hra semele. Dark Souls: The Board Game je ale krásně vypadající výzva, která je skvěle hratelná.
Více o hře.
+ napínavé a těžké
+ každý nepřítel má své chování
+ možnost opravdové taktiky
+ skvělé miniatury
+ kampaň
+ bossové
+ výborné v nižších počtech
- až příliš klasický boj
- plány vám mohou zhatit kostky
- startovní rozestavení i setkání zůstanou stejné i při příštím průchodu
- dlouhá příprava (vylepšování postavy) na opravdový boj
