Recenze: Dědictví aneb jak rozházet všechny prachy po dědečkovi

Když mi přišel dopis z Ameriky, myslel jsem si, že je to omyl. Ale jen do chvíle, než jsem ho otevřel. Stálo v něm to, o čem sní tolik chudých lidí. Můj bohatý strýček v zemi splněných snů si na mě na smrtelné posteli vzpomněl a zanechal mi bájné bohatství. Několikrát jsem si musel promnout oči, abych tomu uvěřil. Dvě bezesné noci jsem pak strávil přemýšlením, co s takovým balíkem peněz budu dělat.

Nikdy jsem peníze ke štěstí nepotřeboval. Někdy by je možná v mé situaci dal na charitu, ale já si řekl, že když už jsem je jednou dostal, tak si je aspoň pořádně užiju. Žádné šetření, v práci dám výpověď a užiju si nejlepších pár měsíců svého života. Bezstarostně a obklopen luxusem. No a tak jsem to taky udělal. Trvalo mi jen šest měsíců, než jsem všechny ty miliony rozházel. A nelituju toho. Ty zážitky za to stály!

Jak říká hrdina našeho příběhu – málokdo v této situaci byl, ale většina lidí by se do takových příjemných okolností chtěla dostat. Rozhodovat se co s hodně penězi získanými bez námahy je v dnešní majetnicky založené společnosti pro mnoho lidí opravdovým snem. A toho si je vědom určitě i Vladimír Suchý, který pro všechny milovníky peněz a utrácení připravil novou deskovou hru Dědictví, která se v zahraničí bude prodávat pod názvem Last Will (tedy Poslední vůle).

Hru, kterou produkoval autor ve spojení s muži skrytými pod názvem Czech Games Edition, tedy se stejnými lidmi, s nimiž dokončoval již dříve svoje 20. století (recenze) a Loděnici (recenze). Vydání české pak po úspěchu loňského odvážní odpadků v 20. století zajišťuje opět společnost MindOK, pro kterou je Dědictví jedním ze dvou velkých předvánočních počinů pro rok 2011. Tím druhým jsou Příšerky z podzemí od Vládi Chvátila.

Dědictví najdete v krásně malované krabici s jednoduchým nadpisem kurzívou. Na víku je nakreslený portrét pána, který viditelně má peněz víc, než je zdrávo. Tedy spíše měl, jak svědčí polozřícená barabizna za jeho zády. Nejspíš si zrovna čte závěť svého dalšího strýčka. Krabice samotná pak má rozměry, na něž jsme si už u her od tohoto vydavatelství zvykli, tedy podlouhlé ve stylu Agricoly (recenze).

Obsah za grafickou stránkou a rozměry balení nijak nezaostává ani zpracováním ani kvantitou, což je určitě příjemné zjištění. V krabici objevíte hromadu karet s různými zadními stranami, od bílé, přes růžovo modrou a červenou až k žlutohnědé a hnědé. Každá z nich má svůj smysl, který objevíme za chvilku.

Většími rozměry zde oplývají také kartonové dílky, jež si hráči položí mezi sebe. Obě desky je nejlepší spojit stranou, protože tak správně navazuje kresba na pozadí. Na centrálním plánu je spousta míst pro pokládání těch různobarevných karet. Stejné je to i s hráčskými deskami, které mají na sobě políčko pro pětici karet a také stupnici určující kolik akcí budou mít v rámci svého tahu. Poslední kartonové dílky jsou doplňkové desky pro herní plán i pro desky hráčů.

Tyto menší desky při prvním rozbalení hry neleží jen tak v krabici, ale jsou pevně umístěné ve vycvakávacích aršících a obklopené dalšími žetony. Ty představují peníze a také ukazatel ceny jednotlivých druhů nemovitostí ve hře.

Zbytek součástek je již dřevěný – pět větších různobarevných žetonů je určeno pro hráče, zatímco další kolečka symbolizují psy (hnědá), koně (žlutá), kuchaře (bílá) a dámy (růžová). Šedivé kulaté žetony určují stav hry, černý šestihran začínajícího hráče a zlaté žetonky domečků označí chátrání nemovitého majetku. Posledním štěrchajícím dřevem v krabici je deset barevných klobouků, které představují poslíčky.

Na začátku partie hráči před sebe rozloží hrací plán stranou podle počtu soupeřů (2-3/4-5). Vlevo je ze zlaťáků vyvedené počítadlo kol, kterých je celkem sedm. Ke čtyřem nakresleným kartám nemovitostí náhodně přidělíte žetony ceny, které mají hodnoty -3 až +3 a zvyšují nebo snižují nákupní a prodejní hodnotu panství a statků.

Společný plán je řešený opravdu skvěle, protože na každém políčku pro karty je jasně uvedeno, jaká karta sem patří – některá místa mají různé požadavky podle aktuálního kola. Ze zamíchaných balíčků karet tedy hráči nakladou na místa karty podle požadavků prvního kola – karty nemovitostí, pomocníků i speciální karty. Zážitky a doprovod zůstanou zatím nevyložené, ale to neznamená, že si je hráč nemůže dobrat později jiným způsobem.

Každý ze soupeřů si k sobě vezme všechny komponenty ve zvolené barvě, tedy jeden kulatý žeton, dva klobouky poslíčků a především hráčskou desku. Na ni položí jeden šedý žeton na počítadlo akcí, na políčko nula. Do začátku dostane každý zbohatlík buď předem stanovenou částku, nebo náhodně vylosovanou podle karet závěti. V ruce mu zůstanou také dvě karty, které si vybere z náhodně rozdaných šesti.

Na začátku každého kola si hráči nejdříve vyberou, co chtějí za den stihnout. K tou slouží deska s plánem dne, obsahující šestici sloupečků. Každý má tři položky: počet dobraných karet, vyslaných pomocníků a akcí. Liší se ve svojí výhodnosti a je tak jasné, že začínající hráč má výhodu. Proto se žeton startovního hráče každé kolo mění. Je důležité vybírat velice pečlivě, protože kol je pouze sedm a každá špatná volba se projeví.

Nyní hráči jednotlivé pokyny z plánu dne začnou postupně plnit. Nejdříve si tedy doberou karty ze zamíchaných hromádek – mohou si vybrat jakoukoliv kombinaci zážitků, nemovitosti, přátel a doprovodu. Tyto karty si vezmou do ruky a budou je moci ve zbytku kola použít podle svého uvážení. Na konci tahu však musí zahodit všechny kromě dvou, které jim zůstanou do dalšího průběhu partie.

Druhou část tahu představuje vysílání pomocníků. Hráči mohou použít jednoho nebo dva poslíčky podle bílého symbolu klobouku na plánu dne a to kamkoliv po hracím plánu, kde je pro ně vyhrazeno šedivé kolečko. Mohou tak vyzvednout nějakého pomocníka, doprovod, společníka nebo nakoupit nemovitost (= všechny čtyři představují sebrání karet připravených na začátku kola), mohou ale také zavítat na trh a zmanipulovat pro vás ceny nemovitostí tak, jak se vám to zrovna hodí. Pokud chcete, aby odpočívali, můžete je poslat za dvě libry do divadla.

Teď se dostáváme teprve ve hře k důležitému prvku – peníze jsou zde důležité a točí se kolem nich úplně všechno. Samozřejmě určují i vítěze, jenže vaším cílem není je sbírat a ochraňovat v pokladničce, ale co nejrychleji je rozházet. Pokud se vám to povede před sedmým kolem, pak hra okamžitě končí vaším vítězstvím.

A peníze se neutrácejí lépe, než v poslední fázi tahu hráčů, kterou je provádění akcí. Nyní mohou karty v ruce proměnit v úžasné zážitky či si obohatit svůj majetek. Nejjednodušší jsou právě jednorázové zážitky, za které zaplatíte smluvenou cenu. Ta se může zvyšovat, pokud si s sebou vezmete nějaký doprovod – dámu nebo pejska (= zahrajete jejich kartu z ruky).

Všechny ostatní karty pak mají své místo na vašem mrňavém barevném hracím plánu, kam je vyložíte. Místa je zde omezeně pouze pro pět karet, ale můžete si obětováním poslíčka dokoupit přídavné desky. Sem tedy přijdou všechny ty salónky, společníci a nemovitosti. Na rozdíl od jednorázových karet vám tyto zůstanou a budou dále poskytovat nějaké ty možnosti, jak utratit zděděné finance.

V každém kole můžete také některé karty aktivovat a využívat jejich utrácecích dovedností (rezervace salónků, a podobně). Mnohem zajímavější jsou však nemovitosti, v nichž lze utopit hromady peněz. Jejich nákup je drahý, a pokud se o ně nestaráte, pak s postupem času chátrají a ztrácí na hodnotě. A protože nemůžete zkrachovat, dokud neprodáte všechny své statky, můžete je nakonec prodat jen za zlomek ceny, kterou jste do nich vložili. A přesně o to vám přece jde.

Jakmile se někomu podaří zbavit poslední libry a už nevlastní žádnou nemovitost, pak zbankrotoval. A stává se díky tomu vítězem partie. Pokud skončí sedmé kolo a všichni ještě mají nějaké penízky, pak vítězí hráč, který utrácel nejlépe, a zbylo mu tedy nejméně.

Mohlo by Vás zajímat

4

logickápro začátečníkyrecenze

Recenze: Tip Over = Překlapěč – po bedýnkách k cíli

Dědictví je strategická hra naruby. Samotný nápad otočit zaběhlé herní systémy naopak si zaslouží uznalé poplácání po zádech pro autora. Navíc se mu podařilo k principu vymyslet vynikající téma, které skvěle sedí. Právě utrácení peněz bude všechny zúčastněné bavit nejvíce, protože v obyčejném životě to tak snadno nejde. Nemáme žádného strýčka z Ameriky, který by nám to umožnil.

Ve hře je navíc spousta možností, kterými se můžete ubírat. Nemovitosti lze zdražovat při nákupu a zlevňovat při prodeji, abyste utratili co nejvíc ze strýčkovy pozůstalosti. Na svoje statky si můžete pořídit koně, psy a kuchaře, aby jejich údržba byla ještě dražší. A když je náhodou nebudete udržovat, budou vesele chřadnout a ztrácet na tržní hodnotě sami, bez vašeho přičinění.

Jak již jsme zmínili v popisu pravidel, je nejdůležitější volbou výběr plánu dne. Od něj se odvíjí vaše možnosti v kole. Všechno v třetí fázi stojí kartu, ať už se jedná o vyložení karty, její aktivování nebo další věci. Naštěstí existují také karty, které akce přidávají, takže to nakonec nebude tak špatné, jak to na začátku vypadá. Ovšem o to složitější je občas promyslet všechny možnosti – občas jich je až příliš. Tímto přemýšlením mohou někteří účastníci trochu zdržovat. Naštěstí hráči v podstatě třetí fázi mohou hrát zcela nezávisle.

Jediný výrazný náhodný prvek je právě v kartách (konkrétně v dobírání naslepo na začátku tahu), které mohou ovlivnit plánování všech hráčů. Zatímco pečlivým stratégům může tato vlastnost vadit a kontrastuje s předchozími hrami Vladimíra Suchého, přispívá k větší legraci a nepředvídatelnosti. Díky tomu se i zkušený hráč musí občas potýkat s nepříjemným nedostatkem karet některého druhu.

Právě zde je důležitá druhá část kola. Když potřebujete nějakou tu konkrétní kartu a ona se zrovna objevila v nabídce, můžete výborně ovlivnit své strategické možnosti a nebýt závislí na náhodě v dobírání karet z balíčku.

Co Dědictví rozhodně postrádá, je naučný prvek. Můžeme o hře říct stokrát, že je svým laděním rodinná, a přesto to nebude úplně na 100 % pravda. Kdo z vás by chtěl svoje děti naučit bezhlavě utrácet? Samozřejmě je možné jim neustále zdůrazňovat, že právě tohle se v reálném životě nedělá, ale kdy je to tak baví ve hře, proč by to mělo vlastně být tak špatné.

Když ale odhlédneme od tohoto „navádění“ je Dědictví opravdu zábavou pro všechny. Pravidla sice mohou na první pohled vypadat složitěji, ale ve skutečnosti je všechno poměrně jasné a pěkně to na sebe navazuje. S naučením hry tak nebudou mít problémy ani začátečníci.

Zatím jsme se vůbec nezmínili o zpracování hry, které je na velmi vysoké úrovni. Kresby jsou povedené a výborně ladí s celkovým anglickým „gentlemanským“ nádechem hry. Není tak problém navodit atmosféru, ve které hráči jsou opravdovým zbohatlíkem, který prostě jen užívá svého jmění.

Náhodné rozlosování karet dědictví na začátku skvěle zvyšuje variabilitu. Zde si dejte dobrý pozor, protože není z pravidel zcela jasné, že si každý z hráčů nelosuje svoji kartu! Naopak všichni mají společnou počáteční sumu a jedná se pouze o náhodné variace, abyste měli vždy trochu jiné podmínky k hraní. Jedná se o výborný nápad a určitě obohacení celé partie.

Dědictví je povedenou českou hrou, která sice nestrhá žádné žebříčky kvality a slávy, ale určitě si najde hromadu fanoušků nejen u nás. Největším kladem je obrácený mechanismus, kdy místo šetření peníze utrácíte až k bankrotu a poskytne vám netradiční zážitek. A právě umožnění věcí, které v reálném životě nejsou možné, jsou dobrou náplní deskových her. Takže závěrečná otázka zní: vyplatí se utratit své peníze za hru, v níž budete utrácet peníze? Odpověď zní ano.

Recenze: Dědictví aneb jak rozházet všechny prachy po dědečkovi

Klady:

+ česká hra
+ obrácený herní mechanismus
+ originální námět
+ pěkné a poctivé zpracování
+ široké možnosti utrácení
+ chátrání nemovitostí
+ rychlá partie

Zápory:

- navádí k utrácení
- protahování tahů ve více hráčích

4