Na hrníčku, na parapetu nebo na skleničce. Všude se mohou nacházet otisky prstů, které jsou nejlepším kamarádem každého detektiva. Ale stopy, které vedou k dopadení pachatele, mohou mít spoustu různých podob. Ale nic z toho nestačí. Jak se stát nejlepším detektivem se nikde nenaučíte, na to musíte mít talent, podobně jako na kreslení nebo hudbu. I odhalování pachatelů je samo o sobě takovým žánrem umění.
Ale o detektivech se nakonec učit (na rozdíl od malířů či skladatelů) učit nebudeme. To ale nic nemění na faktu, že by si každý jejich roli chtěl vyzkoušet. Roli všech těch Poirotů a Holmesů nám nabízí desková hra Detektiv: Po stopách zločinu. Jejím autorem je Ignacy Trzewiczek, který vytvořil naprosto jedinečný koncept. Hra teprve před několika týdny vyšla kompletně v českém jazyce zásluhou firmy REXhry a dorazila včas na Vánoce 2018.
Box rozhodně nevzbuzuje nějaké optimistické pocity, ale spíš temné ladící se zločiny, které budete vyšetřovat. Všechno to ale začne pouhou nenápadnou krádeží zlatých hodinek, kterou se zabývá první z pěti příběhů. Ty hráči projdou jeden za druhým a k jednotlivým scénářům náleží vždy také jeden balíček karet.
Hráči si tedy vezmou ten, na který se chtějí zaměřit. Poté položí do středu herní plán s mapou města a časovými stupnicemi a vybaví jej žetony. Jednotliví účastníci této kooperativní výzvy si vyberou každý svůj portrét detektiva, dostanou jeho destičku s popsanou schopností a také získají několik žetonů specializace. Pokud je hrdinů málo, dostanou k dispozici ještě poradce a jejich další žetony. K tomu budou potřebovat také sadu žetonů vlivu.
Jeden z hráčů si vezme brožuru s příběhy a přečte úvod. Od té chvíle bude hráčům právě tištěný text dělat téměř jedinou společnost. Dostanou ale hned na úvod na výběr z několika vodítek, která mohou sledovat ve snaze proniknout hlouběji do řešení případu. Každé nabízí krátký textový popis, ale nikdy dopředu není jasné, co stopa přinese a jestli z ní bude nějaký užitek.
A tím začínají těžké volby, které se nabalují v průběhu partie jedna na druhou. V závislosti na svém společném rozhodnutí hráči vždy odhalí nějakou kartu z balíčku příběhu, přečtou si její přední stranu a za to všechno utratí to nejcennější, co v partii Detektiva mají – čas. Ten je potřeba k vyslýchání, dělání analýz, ale i k pohybu po mapě.
Autíčkem na začátku každého dne začínají na velitelství, ale některé karty jsou dostupné pouze po výjezdu do terénu. Při tom je třeba myslet na to, že každý den má ve výsledku pouze osm hodin, po kterých následují případné přesčasy. Jenže za každou hodinu přesčasu dostanou detektivové jeden žeton stresu. A případ má nastavenou svoji toleranci, při jejímž přesáhnutí snaha hráčů skončí porážkou.
Jenže kromě přední strany má spousta karet také tu zadní. Ta ale není automaticky přístupná. Za získání dodatečných informací musí hráči zaplatit některými ze svých žetonů, ať už vlivu nebo schopností, které jsou velmi cenné.
Dosud jsme se ale vyhýbali jednomu důležitému prvku, který se podílí na dolování informací a evidování řady nalezených informací. Mluvíme o databázi Antares, která je dostupná online, hráči se do ní přihlásí a na základě některých nálezů dostávají kódy, které jim zpřístupní detailní informace o stopách. Současně právě v databázi lze najít detailní informace o svědcích a podezřelých.
Je jednoduché v hledání pravdy prohrát. Stačí, aby hráče dohnal stres nebo jim vypršel čas. Pokud je ale partie ukončená v jejich režii, musí ještě prokázat, že si vítězství zaslouží. Musí totiž správně odpovědět na několik kontrolních otázek. Právě ty ověří, jestli dedukce týmu je správná a podle toho se dočkají hráči svého hodnocení.
Detektiv: Po stopách zločinu je hra, která je z velké míry závislá na čtení. Příběhy jsou napsané opravdu čtivě a zajímavě. Je to, jako byste četli detektivku, ale zároveň v ní hráli a dokázali ovlivnit, co se právě stane.
Jenže ono to není obvykle volba mezi A nebo B. Těch písmenek na výběr je mnohem víc a hráči nikdy nemohou vědět, která cesta je přesně ta správná. Mohou pouze tušit a postupně se ve svých domněnkách utvrzovat. Přesně stejně, jako detektiv, se mohou na začátku cítit bezmocně a zavalení šířkou možností.
S utříděním myšlenek dobře pomáhá webová aplikace. Tam mohou hráči (a to klidně současně každý na svém zařízení!) studovat stopy i životopisy podezřelých. Slouží jako takový zápisníček, kde se lze ke všemu neustále vracet. Naštěstí na rozdíl od všech ostatních okamžiků ve hře tohle nestojí žádný čas, který by posouval detektivy směrem k porážce.
Pokud máte bujnou představivost, pak se vám řada momentů vryje do paměti a budete na okamžiky z vyšetřování ještě dlouho vzpomínat. Ale právě proto, že si všechno budete tak dobře pamatovat, je velmi pravděpodobné, že už si znovu stejný případ nezahrajete. Naštěstí v krabici je jich celkem pět, takže vás čeká výrazně víc než deset hodin zábavy.
Základními omezeními jsou pro hráče čas běžící uvnitř hry a s nimi také evidence přesčasů. S obojím je třeba pracovat velmi opatrně, protože sice partie probíhá napříč několika dny, ale i tak se najednou můžete ocitnout na konci pracovního týdne a bez jakýchkoliv jasných zjištění.
Ale ještě je tu jedna vlastnost, kterou jsme dosud vůbec nezdůraznili. Jedná se o takzvané proboření čtvrté stěny, které je známé z filmů, kde postavy promlouvají do kamery. Tentokrát je její význam trochu jiný – fiktivní příběh ze hry se přeleje do reality a propojí se s reálnými událostmi z domovské země autorů. V tu chvíli hráči mohou používat nejen aplikaci, ale také vyhledavače, protože se do hry zapojují zcela reálné historické momenty.
Perfektním momentem je odhalování karet. Na první dojem dostane detektiv často jen část informací. Musí tedy vynaložit více energie a hráči obětovat jeden ze svých cenných žetonů, aby odhalili druhou stranu karty a možná další cenný střípek.
Ve hře ale není žádné řešení ani jasná odpověď na otázky. Oni hráči dokonce ani ty otázky, na které budou odpovídat, dopředu neznají. Je tu pouze scénářem daný cíl, který hráčům dává jasně najevo, co se po nich chce. Ale je už pouze na nich, jak se chopí vyšetřování a jak mezi řádky vyčtou všechny ty správné odpovědi.
Z toho je zřejmé, že porážka je nedílnou součástí této hry. Ale pocit prohry tady není tak silný, protože mu předchází opravdu intenzivní zážitek plný odhalování tajemství. Čas, který strávíte hraním Detektiva v reálném světě, není nijak omezen, ale měli byste počítat se třemi hodinami jako absolutním minimem.
Komponent ve hře obecně není moc, ale za svoje peníze dostanete především zábavu. Právě za ten nehmatatelný pocit platíte, protože do vývoje této hry muselo být vynaložena spousta energie, aby se všechny příběhy spojily do jednoho celistvého celku. A tento dojem ze hry rozhodně mít budete. Navíc stačí jen další rozšiřující balíčky a můžete pokračovat v řešení dalších příběhů.
Detektiv pocitem volnosti přináší opravdu přesvědčivý pocit detektivní práce. Velký podíl na tom má také skvěle zpracovaná aplikace a parádně napsaný příběh. To všechno dohromady znamená, že z Detektiva se stává jedna z velkých událostí letošních Vánoc. Konkurence je sice letos extrémně velká a her je spousta, ale Detektiv by se mezi nimi rozhodně neměl ztratit a musíme ho doporučit každému, kdo alespoň trochu nalézá zálibu v detektivkách.
Více o hře.
+ nezapomenutelný zážitek
+ skvělý detektivní pocit
+ spousta možných cest a stop
+ výborně vytvořený (a jednoduchý) herní systém
+ parádní příběh
+ pět zážitků
+ partie plná komunikace mezi hráči
+ prolomení čtvrté stěny
- herní doba jedné partie
