Nápad skloubit poznávací prvek s deskovou hrou již tu byl mnohokrát, ať už se jednalo o zeměpis (edice her Kde leží…), lidské tělo (Byl jednou jeden život) nebo obecné znalosti (AZ Kvíz). Všechny však ctily zažitý princip deskových her, tedy krabice, množství kartiček a komponent.
Lidské tělo a Dinosauři jsou dvě hry, které ani moc jako deskovky nevypadají. Autoři je totiž ukryli na stránky knihy. Jedná se o elegantní nápad, který je praktický hned z několika pohledů. Kniha se dá snadno přenášet a nezabírá moc místa, protože každý má doma knihovnu.
Obě knihy zaujmou už na první pohled grafickou úpravou. O kresbu se u každé z knih postaral jiný autor (Lidské tělo – Bruno Liance, Dinosaury – Didier Balicevic), ale obě zastřešuje stejný designér her a jejich principů, paní Madeleine Denyová z Francie. Primární cíl obou knih je zřejmý již na první pohled – naučit děti zábavnou formou zajímavým informacím.
Knihy jsou připraveny na velmi kvalitním materiále, ať již se jedná o silné desky nebo o samotné stránky, které jsou vyrobeny z tvrdého neohebného kartonu. Na přední straně desek najdete u obou knih výklopnou část a v ní přehledně uspořádané všechny hrací potřeby: žetony pro hráče a v dolní části malé točící kolo se šesti výsečemi, které nahrazuje klasickou házecí kostku.
Žetony jsou tematické, a tak můžete hrát za některého z dinosaurů nebo trochu netradičně za některou část lidského těla, například za oko. Kromě toho mezi obrázky naleznete i postavičky dětí. Počet žetonů v každé z knih je deset, ale her se mohou zúčastnit maximálně čtyři soupeři zaráz.
Jednotlivé hry se liší nejen v principech, ale také v počtu hráčů, který v nich může soupeřit. V knize najdete hry pro jednoho, dva i čtyři hráče, takže variabilita je zaručena. Většina her je pro jednoho až čtyři hráče, ale najdeme zde i jednu hru pro osamoceného dobrodruha a jednu pro dvojici soupeřů. Každá z knih obsahuje shodně celkem osm různých her.
Kniha Dinosauři nás zanese do období jury a vysvětlí nám mnohé věci ze života dinosaurů. Na první stránce se dozvíme, kdy žili na zemi dinosauři a jak tenkrát vypadala Země.
V první hře nazvané Místo pro život se hráči proplétají časovou osou od prekambria až do současnosti, celkem na ně čeká 59 políček plných nástrah, ale především krásně kreslených kamarádů.
Ve hře s názvem Dinománie se děti ocitnou v muzeu s jednadvaceti dinosauřími kostrami. Tentokrát se jedná o vědomostní hru, ve které vždy jeden vybere dinosaura a druhý hádá. Může vždy položit maximálně tři otázky, během nichž musí dokázat uhodnout, o kterého se jedná. Hráči mají k dispozici odstavečky s informacemi o jednotlivých dinosaurech, aby měli hádání snadnější.
Legrační je hra Honba za vejcem, ve které se snažíte svými žetony trefit do hnízda některé z dinosauřích rodinek a za to získáváte body. Každé hnízdo kromě vajíček a dovádějících dinosauřátek obsahují také zajímavé informace o specifikách maiasauří výchovy.
Samotářská hra se nazývá Na území dinosaurů a na dvojstránce obsahuje 26 očíslovaných obrázků. Dobrodruh se může rozhodnout na každém z nich mezi dvěma variantami, například může jít k nalezišti nebo si jít popovídat s kočovníky. Pouze jedna cesta jej dovede přes poušť Gobi do cíle.
Kromě toho si zahrajete dinosauří šachy nebo budete hledat v podzemních chodbách úkryt před blížícím se meteoritem, který způsobil zánik dinosaurů
Kresby v knize jsou více realistické, přesto jim nechybí důležitá dávka roztomilosti. Především lidské postavičky jsou malovány s vtipem a z každé stránky srší smysl autora pro detail.
Kniha Lidské tělo je oproti tomu malována v trochu více pohádkovém stylu. Lidské tělo se nám nejdříve na první stránce představí v řeči čísel.
Ve Dni k zbláznění se budete muset poprat s nástrahami obyčejného dne, ale i při čištění zubů se můžete dozvědět třeba, kolik vám roste na hlavě vlasů. Hra je zaměřena na poznání reakcí lidského těla.
Naším velkým favoritem se od začátku staly hned tři hry: Copak je to za kost?, Moje zuby a Samé svaly. V první jmenované musíte správně určovat kosti na obrovské lidské kostře, kterou na obrázku zkoumají malincí lidičkové. Stejně jako v Dinosaurech zde jeden z hráčů hádá pomocí tří otázek správnou kost v těle.
Moje zuby jsou opět dovednostní hra, ve které hráči cvrnkají žetony mezi zuby stejného typu a při tom se učí jejich funkce. Proti tomu ve svalnaté postavě ve hře Samé svaly musíte na posilovacím stroji vystoupat až na vrchol pomocí točení kolečkem.
Kromě toho si v Lidském těle prostudujete pečlivě krevní oběh, proběhnete spoustu metrů trávící soustavy, zkusíte najít zdroje jednotlivých smyslů ve změti přes sebe přeházených drah a na závěr samostatně, ale společně s bílými krvinkami vyhlásíte S.O.S., protože jste dostali rýmu a teče vám z nosu.
Hry jsou po stranách doprovázeny spoustou zajímavých a naučných informací, které jsou většinou důvtipně provázány se samotnými hrami. Principy se v obou knihách opakují, ale díky kouzelným kresbám to vlastně vůbec nevadí. Vždy je co číst, čemu se smát a na co koukat a to je u hry primárně určené pro děti důležité.
Knižní hry jsou určeny především pro děti mezi sedmým a jedenáctým rokem věku, ale zajímavé informace si tam zajisté najdou i jejich rodiče a starší sourozenci. Zábava je prostě pro všechny stejná.
Kolečko na začátku knih považujeme za dobrý nápad, protože s umístěním kostky by byl asi velký problém. Bohužel v recenzních výtiscích se šipky nechtěly příliš točit, takže jsme nakonec při hraní her stejně využívali kostku. Snad je to problém jen našich kusů, protože s tímto principem jsme se setkali již v nedávné recenzi na Princezny před plesem a tam žádný podobný problém nenastal.
Výborný nápad udělat z knížky deskovou hru doprovázelo také potřebné nadšení. Z toho vznikly krásně ilustrované knihy, které by neměly chybět v žádné knihovně malého dětského badatele.
Ačkoliv hry hodnotíme dohromady, cena je za každou hru zvlášť
+ grafické zpracování
+ humor
+ uvnitř najdete spoustu zajímavých informací
+ originální nápady
+ je to kniha
- netočí se kolečko
jsou strašně dětinské i když mi je 11 tak mi to připadá jako pro 5 leté dítě. ale jsou pěkné