Když se koukáte na mapu celého světa, tak Evropa vypadá malinkatá. Tak mrňavá, že by stačilo udělat jeden dlouhý krok a budete najednou z Litvy až ve Španělsku. Naštěstí náš domovský kontinent je mnohem větší, než se zdá. Nabízí spoustu zajímavých míst, zážitků a spoustu prostoru na prozkoumávání.
Tak se na jeden takový průzkum vydejme s pomocí deskové hry Evropa hrou. Jejími autory jsou Kateřina Loukotová a Martina Bubáková. Celé svoje dílo vydali v roce 2014 pod záštitou společnosti Vše pro lidi a s ilustracemi Diega Godoye. Teď se tedy společně podíváme, co všechno pro ty lidi jsou opravdu ochotny udělat.
Na víku poměrně těžké krabice, která není zrovna nejpevnější, najdeme ilustracemi slavných památek lemovanou mapu Evropy. Celou barevnou a plnou hranic. Uvnitř krabice je tím hlavním čtyřdílný rozkládací herní plán, na němž je zvětšená stejná mapa, o které jsme mluvili už na víku. Jenže tentokrát jsou tu ještě města spojená cestami. Některé větší metropole mají symbol letadla na znamení, že odsud je možné využít i rychlejší způsob transportu.
Po stranách desky jsou pozice pro karty, které jsou další zásadní součástí zábavy. Jsou opravdu velké a na každé z nich najdete grafiku věnující se nějakému konkrétnímu městu. Každá karta také patří do skupiny složené ze začátečních písmen. Na zadní straně pak najdeme pět otázek – čtyři s jasnou odpovědí a jednu praktickou (například pojmenování objektů podle fotek). Karty mají v pravém horním rohu také uvedenou bodovou hodnotu. Na dně pak smutně leží ještě jeden list pravidel, pětice dřevěných figurek v pytlíku a také malý balíček s ještě menšími kartičkami měst.
Na začátku partie hráči rozdělí karty objektů podle počátečních písmen na tři hromádky, které rozloží na připravená místa na plánu. Všichni účastníci si mohou vybrat jednu barevnou figurku, položit ji na libovolné město na plánu a dostanou také jednu kartu soukromého vrtulníku ve stejné barvě. Nyní nastává chvíle pro malé kartičky, z nichž si každý vylosuje čtyři města, jedno z nich posune svému sousedovi a dostane jedno z druhé strany. Města pak položí viditelně před sebe.
Ve svém tahu se může hráč přesunout na sousední město po silnici. Když na některém místě zastaví, jeden z protivníků mu přečte otázku patřící k dané metropoli. Hráč si sám nemůže vybrat obtížnost, její volba je právě na tom, kdo kartu drží a čte zadání. V případě správné odpovědi kartu získá, jinak ale nic neztratí. Jenže hráč, který četl otázku, jej může za trest přesunout na libovolné město na celé mapě.
Kdykoliv někdo získá kartu města, ve kterém je letiště, může od té doby odsud létat na libovolné místo na mapě. To je velká výhoda, kterou se vyplatí využívat. Město, jehož karta už je vybraná, jednoduše ostatní hráči prochází. Partie končí ve chvíli, kdy jeden z hráčů dokázal navštívit všechny svá města (a získat jejich kartičku). Ale teď přichází na řadu uplatnění pro body na kartách. Hráči přinesou zisk všechna města, jejichž kartičku získal. Navíc jeho úkolová mají jako odměnu bonus, stejně jako fakt, že hráč ukončil partii. Ten, kdo v součtu má nejvíce bodů, se stává vítězem.
Evropa hrou je pěknou vědomostní hrou. V naší zemi je široký a vstřícný trh ke všem hrám, které po hráčích chtějí dokazovat nějaké znalosti. Hra staví na prověřeném konceptu, ve kterém jeden hráč odpovídá na otázku. Ve svém tahu tak může uspět a získat kartu, nebo odpovědět špatně.
Všichni hráči dostanou do začátku partie sadu měst, která mají za úkol navštívit. Ty současně fungují také jako ukončovací podmínka. Při zisku každého z nich by hráč měl danou kartičku otočit a díky tomu získá lepší přehled. Jenže protože skalp každé metropole může získat pouze jeden hráč, není snadné splnit podmínku nasbírání všech.
A právě tady nastává základní problém. Není vůbec těžké, aby si hráči navzájem vyfoukli jedno ze svých měst. Mysleli jsme si, že čeká hráče nekonečná partie. Ovšem přečetli jsme si špatně pravidla, protože stačí, aby hráč města navštívil. Nemusí získat jejich kartu. Navštívená města pak lze sledovat otáčením rozdaných karet. Díky tomu hra trvá většinou kolem třičtvrtě hodiny, ačkoliv cestování po mapě není problém. Zvlášť, když se hráčům podaří získat nějaké ty letenky. Je pouze na vás, jestli vám to připadá adekvátní k vědomostní hře.
Na druhou stranu samotných karet je dostatek. Sto šestnáct kusů vždy s pěti otázkami znamená velmi solidní číslici. Jenže protože jsou karty vázané ke konkrétnímu městu, zapamatují si hráči otázky lépe, než když jsou to pouze náhodné anonymní karty. Stále ale platí, že počet je dostačující. Potěší navíc, že kromě klasických odpovědí tu jsou i otázky trochu praktičtější vyžadující i orientaci na mapě.
Hráči si mohou navzájem velmi dobře škodit, protože stačí špatná odpověď a najednou se figurka ocitá na druhé straně Evropy. A není pak snadné se dostat zpět na místa, kde jste chtěli být a bojovat zase o vítězné pozice. Naštěstí bodování je spravedlivé a není závislé na náhodě.
Je vidět, že samotnému grafickému zpracování karet byla věnovaná velká pozornost. Jednotlivé karty nejsou jen nezajímavým útvarem textu, ale jsou opravdu jedinečné a zajímavé, což je třeba rozhodně vyzdvihnout.
Ovšem na Evropa hrou oceňujeme nejvíce zajímavé otázky a zajímavou myšlenku s bojem o města. Celkově je tak Evropa hrou povedenou vědomostní hrou, která má otevřenou cestu do mnoha domácností.
+ ilustrované karty
+ rozdělení karet podle měst
+ dostatek otázek
+ praktický úkol (mapa, fotografie)
+ spravedlivé bodování
- otázky ke konkrétním městům mají za následek, že si je lépe zapamatujete
