Když jsme před několika týdny uveřejňovali recenzi na karetní hru Uno, už jsme měli v rukou také novou česko-anglickou verzi této hry, která nese jednoduchý název Flaps.
Její historie je delší, než by se na první pohled zdálo. Začala se psát už v roce 1981, kdy se angličan Paul Feagan rozhodl přidávat si karty se speciálními pravidly do jedné z britských variant našeho Prší, známých třeba jako Crazy Eights. Zlom přišel ve chvíli, kdy vymyslel funkci nových karet s číslem čtyři – Flaps. Právě tato karta dala hře název, když se v roce 1994 rozhodl vyrobit první sety, které se od té doby v Anglii prodávají.
Paní Martina Krupičková se v roce 2009 rozhodla, že takováto hra by si zasloužila i české publikum a všechny texty na kartách přeložila do českého jazyka a tady do hry vstupujeme my a naše recenze.
Pokud si karetní hru Flaps koupíte, dorazí k vám v tenké podlouhlé krabičce, která bohužel svými motivy (černobílá grafika, ozdobné lemování) připomíná spíše nějaké pohřební potřeby a vůbec neukazuje na zábavu, která se uvnitř skrývá.
Když horní část krabičky a nadzdvihnete knížečku s pravidly, uvidíte před sebou již tři karetní krabičky klasických rozměrů, jejichž dojem ovšem opět kazí již zmiňované černé lemování. Kromě něj na nich naleznete důležitý údaj – dvě z nich na sobě nesou nápis úroveň jedna, zatímco poslední je pro pokročilé hráče – úrovně dvě až sedm.
Určitě si na první pohled všimnete také skutečnosti, že hra je dvojjazyčná. To platí o pravidlech, která se čtou z jedné strany česky a z druhé anglicky i u karet, u nichž záleží na tom, jakou stranou je držíte vzhůru, o kartách (k tomu se ještě vrátíme) i o samotných krabičkách.
V popisu pravidel si představíme základní hru na úrovni jedna, a pak si popíšeme možná rozšíření, pokud použijete vyšší obtížnosti. Balíčky obsahují klasické karty čtyř barev (káry, piky, kříže a srdce) od dvojky po eso, ale navíc zde najdete speciální karty, které sice svým názvem patří do některé ze zmíněných kategorií, ale přitom mají zcela odlišnou funkci – například Vyšší junek, Vynášecí nebo Ukončovací eso.
Začátek je klasicky stejný, jako u ostatních her této rodiny. Všem zúčastněným soupeřům rozdáte do ruky náhodně sedm karet, ze zbylých vytvoříte dobírací hromádku (označována jako talón). Horní kartu z talónu pak otočíte a stanovíte začáteční barvu a číslo, které musí začínající hráč dodržet.
Cílem hry je samozřejmě zbavit se všech karet, které máte v ruce a zároveň „nakrmit“ soupeře co největším počtem a získat za to patřičnou sumu bodů. Na první pohled musíte dodržovat klasické pravidlo, které zní: na konkrétní kartu patří libovolná karta stejné barvy nebo alespoň stejné hodnoty. V případě, že nemáte žádnou odpovídající kartu, musíte si líznout z balíčku.
První změna oproti nám známým pravidlům je, že pokud hráč nechce vynést kartu, nemusí, a místo toho si vezme jednu z talónu. Eso zde platí jako žolík (může se vyložit na jakoukoliv kartu a navíc umožňuje změnu barvy) a není tedy poslem klasické „Stojíš“ hlášky.
Doteď jsme na variabilitě klasického Prší pouze ubírali a zůstalo nám v podstatě jen bezmyšlenkovité kladení karet na hromádku. Teď tedy budeme postupovat opačným směrem, většina karet totiž na sobě kromě svojí hodnoty má ještě nějaký text ve dvou jazycích. Asi největší vliv na celou hru má takzvané flapování, v němž mohou všichni hráči vynášet karty „4 FLAPS“. V této situaci nezáleží na pořadí, jen nesmí jeden hráč vyložit dvě flaps karty za sebou a začíná vyložením první karty flaps. Tato část nám svojí atmosférou připomněla žranice a pitky v karetní hře Hobiti.
Speciální funkci však nemají pouze čtyřky, ale i mnohé další karty. Osmičky zastupují ve hře Flaps funkci esa, následující hráč tedy po jejich vynesení stojí (nebo vyloží také osmičku). Tradiční útočnou úlohu sedmiček zde přebírají dvojky a trojky, za dvojku jsou trestem dvě, za trojku překvapivě tři karty z balíčku. Posledními útočnými kartami zůstávají klasické sedmičky, které však navíc otáčejí směr hry a jsou tedy velice záludnými a desítky (jedna karta libovolnému hráči).
Balíček však kromě útočných karet obsahuje i obranné, kterými se můžete ochránit před záludným nahromaděním dvojek, trojek či sedmiček a vyplatí se je držet v ruce (devítky). Mnohé karty pak mají účinek, jen pokud jsou vyneseny na textem předem dané hodnoty karet, pak třeba otáčí směr nebo donutí soupeře dobrat karty z balíčku.
Ze základního balíčku nám nyní zbývá jmenovat už jen vysoce speciální karty, na nichž občas najdete jejich hodnotu jen jako informativní. Mnohem důležitější jsou texty. Ukončovací eso vám dovolí hru zavřít, zatímco ostatními esy to nelze, protože je to příliš jednoduché – eso lze položit na jakoukoliv kartu. Tím je odstraněna nevýhoda Prší s ukončením hry dámou. Mega Flaps dovolí hráčí vyložit hned trojici karet Flaps naráz, a třeba Vyšší junek přidá všem ostatním hráčům jednu kartu.
I zde, podobně jako v mattelovském Uno, musíte ohlásit svoji poslední kartu. Nemůžete tedy skončit rychle a překvapit tak soupeře, ale musíte je doslova upozornit, že se chystáte k vítězství. Tato část je již velice dobře prověřená, protože umožňuje soupeřům se proti kandidátovi na vítězství v následujícím kole spiknout a ještě prohlubuje napětí závěru partie.
Oproti klasice, kterou známe a hrajeme všichni doma, se po vyčerpání celého dobíracího balíčku znovu nemíchá, ale partie končí a vítězí hráč, kterému zbyl nejnižší počet karet. Naštěstí karet je poměrně hodně, takže se nemusíte bát, že by partie skončila za dvě minuty.
Už na základní úrovni hry je výborné, že hráči si mohou takticky držet na ruce karty, které je ochrání před útoky soupeřů. Samozřejmě je zde nutná volba, kterou kartu kdy odhodit, zbavit se všech a vyhrát. Na partii díky tomu nemá tak velký vliv náhoda, jako v klasickém Prší.
Pokud jste si ve hře na první úrovni už velmi jistí, můžete začít přidávat nové speciální karty. Tvůrce doporučuje pokračovat postupně po jedné úrovni vzhůru. Příslušnost karet k obtížnostem však najdete pouze v návodu, v němž jsou roztříděny a popsány.
Od druhého levelu se do partie dostává první „hra ve hře“, kterou je trumfový boj. Ten nastane, pokud některý z hráčů vyloží krále s hodnotou TRUMF a určí barvu trumfové hry. V tu chvíli každý z hráčů odloží skrytě jednu svoji kartu této barvy. Ten, který vyložil nejnižší, si bere celou čtveřici do ruky. Další „hra ve hře“ se dostane do partie na čtvrté úrovni a jmenuje se SPOOF. Hráči v ní odhadují sumu karet, které budou ve SPOOFové partičce vyneseny. Pro obě hry jsou v balíčku speciální vysoké karty, které přebíjí ty klasické.
Třetí úroveň pak přidá možnost odklonit účinek dvojek, trojek a sedmiček na dalšího následujícího hráče, ale setkáte se i s pořádnou šestkou (bez speciálních efektů, zdvojnásobuje body na konci hry), zbavení se pětek nebo s Vynášecím králem. Na následujících úrovních se do hry dostane možnost tajně vyřazovat karty ze hry z balíčku i z ruky jiného hráče, možnost vykládat karty před soupeře, ty mezi nimi různě přesouvat, případně si je brát zpět do ruky.
Jak je zřejmé i z tohoto krátkého popisu, pokročilá pravidla jsou často komplikovanější a především dvě „hry ve hře“ partii zesložití i prodlouží. Ovšem na druhou stranu výrazně rozšiřují možnosti jinak poměrně jednoduché a přímočaré hry. S využitím všech pravidel se pak může hra trochu protáhnout, ale nikdy se nestane nekonečnou, protože dobrání balíčku partii ukončuje.
Pravidla v příručce jsou psána hodně strohým stylem a u některých pokročilých úrovní chybí příklady, takže občas musíte složitě studovat přesné fungování novinek. Obvykle je tedy lepší se učit přímo za hry a principy okoukat přímo z karet, kde jsou popsány lépe. Navíc vás v tištěných pravidlech při prvním studování zmate chyba u Vynášecího eso, které je nadepsáno jako Ukončovací.
Na hře nás rušila dvojjazyčnost, která byla zamýšlena určitě jako klad Flaps. Bohužel často při rychlých partiích zdržujete ostatní otáčením karet tak, abyste viděli na jejich české popisky. U jednoduchého prvního levelu to nebudete potřebovat dlouho, protože pravidla vám přejdou rychle do krve, ale při využití pokročilých pravidel může nutnost karty otáčet rušit.
Důležité je, že ze všech nabízených možností si můžete vybrat právě ty, které vám vyhovují a tak si vytvořit ten správný mix. Právě v možnosti změnit průběh hry a pravidla má hra Flaps velký bonus. Partie je největší zábava ve vyšším počtu hráčů, pokud se sejdou pouze dva nebo tři, už to není zdaleka ono. Naopak pokud se budete blížit maximálnímu číslu osm, pak určitě zažijete spoustu legrace. Z toho jasně vyplývá, že hra je vhodná na párty na odlehčení nálady, navíc se dvěma baleními hry se může zapojit i více než osm lidí.
Flaps můžeme doporučit hráčům, kteří mají rádi klasické karetní hry, především pak fanouškům Prší nebo Una, kterým už začaly připadat příliš jednoduché. Právě pro ně je určena v hlavní řadě, ale měli by mít možnost hrát ve větším počtu. Vyniká především originalitou nápadů a jejich skloubením dohromady. Mohla by však zaujmout i ty, kteří nad Prší a Unem už dávno zlomili hůl právě pro jejich stereotypní pravidla a mají chuť dát šanci variabilní karetní hře s podobnou tématikou. Pokud překonáte ne zrovna šťastně zvolenou grafickou úpravu a složitost pokročilých úrovní, může vám víc než 150 karet nabídnout zajímavou alternativu k jednodušším vynášecím karetním hrám.
+ spousta nápadů
+ hry ve hře
+ různé úrovně hry
+ strategie
+ zpracování karet
- pohřební design
- psaná pravidla
- dvojjazyčnost karet zdržuje
- někomu se může zdát složité
