Malá myška opatrně vykoukla z díry. Zdálo se, že je čistý vzduch. Vyrazila tedy za potravou. Kdesi v dáli něco hrozně dobře vonělo. Propletla se několika spadenými větvemi a jen několik okamžiků předtím, než vyběhla na volné prostranství k lavičce, se zarazila. Něco tady nehraje. Vůně se linula jedné nohy lavičky, kde ležela nějaká dobrota zabalená v kusu papíru.
Podezření se změnilo v jistotu, když uslyšela máchání křídel. Velký krkavec se snesl ze stromu jen kousek od lavičky a vydal se zkoumat, cože to tam je za dobrotu. Myška věděla, že má po kořisti, ale přesto ještě chvilku čekala. Jak byla zabraná do pozorování, úplně zapomněla na sledování okolí. Takže když se přiřítila velká kočka, vůbec to nečekala. Jenže cílem chlupatého stvoření nebyla dobrota v papíře, ale krkavec.
Ten sice stihl zareagovat, roztáhnout křídla a poprvé jimi zamávat, ale než se vznesl do vzduchu, zaryly se do něj ostré drápy. Kočka s ptákem se rozkutáleli v bojovném chumlu. A toho využila myška a přeběhla rychle k papíru. Z něj částečně vykukoval sýr. Vzala jej do zubů a rychle odhopkala zpět do bezpečí domova.
Příroda si nevybírá. To víme všichni. Potravinový řetězec prostě nejde obelhat a my jsme na jeho vrcholu. Ale dnes se do něj ponoříme trochu hlouběji. Ačkoliv to není poprvé, co se budeme zabývat hrou na lovce a zvěř, jak dokládá například hra Dominant Species: Card Game (recenze).
Ale něco nového tu hned na začátek přecejen máme. Dnes vůbec poprvé zavítáme na našich recenzentských cestách do země zvané Lotyšsko, ve které působí společnost Brain Games, nový partner našeho serveru. A pro tuto firmu z Rigy pracuje autorka Meelis Looveer, která už v roce 2009 vydala svoji první hru s názvem Food Chain. Ilustracemi její výtvor doplnili Raimo Koppel a Gints Rudzitis.
Food Chain se řadí do kategorie karetních her. Najdeme ji v malinké čtvercové krabičce, která je tak akorát vysoká, aby se do ní směstnal balíček s 52 kartami. Oproti klasickému balení takovýchto her však je krabička vyrobena z pevného hladkého kartonu a především má pěkný čtvercový tvar. Na obalu najdeme obrázek lesa s medvědem chystajícím se ke skoku na kořist. V dáli vidíte siluetu lovce.
Uvnitř se tedy nachází karty, to už nás nepřekvapí. K partii však budete potřebovat také šestnáct žetonů, které na vás čekají v malém aršíku. Jsou zde čtyři kusy pro každého z možných čtyř hráčů. Pochopitelně ve čtveřici barev. Poslední, co z krabičky vytáhnete, jsou pravidla na jednom listu papíru, několikrát přeložená, ale krátká.
Na každé kartě uvidíte výřez z velkého uzavřeného kruhu života. Ve velkém hnědém kruhu představujícím zemi porostlou na povrchu ze všech stran stromy najdete bílou siluetu zvířete nebo rostliny, které se tato karta týká. Může to tedy být pavouk, medvěd, třešeň nebo naše hrdinná myš. Zvířat je samozřejmě víc a tím největším je člověk s puškou a psem u svých nohou.
Každá karta potravy se dělí na dvě části – horní červenou a dolní zelenou. Přesně jak byste očekávali, nahoře v červených bublinách najdete černé siluety predátorů hlavního hrdiny karty. Například králík zde má lišku a vlka. Dole v zelených bublinách pak uvidíte symboly potravy, kterou můžete vaše zvíře nakrmit. Pokud zůstaneme u králičího případu, tak jsou to listy.
V levém horním rohu najdete na obrázku slunce natištěnou bodovou hodnotu, kterou má karta na konci, pokud se vám ji podařilo vaším predátorem sežrat. V pravém dolním rohu je pak úroveň potravinového řetězce, na němž se nachází. Zde vstupuje do hry nejen to, čím se živí, ale také jeho velikost. Ačkoliv králík pod sebou má už jen listy, přesto je už na úrovni III, ačkoliv jeho potrava je I. Na čísle II najdete třeba naši myšku.
Začátek partie znamená, že si hráči vyberou každý svoji barvu. Od ní dostanou čtyři barevné žetony, které budou moci používat později k označování svých karet. K tomu dostane každý ze soupeřů také čtyři náhodné karty ze zamíchaného balíčku. Tyto karty tvoří jeho počáteční ruku predátorů. Mezi nimi se však mohou nacházet také některé karty z první úrovně řetězce, jako tráva. A těch se zbavuje poměrně hodně těžko, jak si povíme později.
Teď ale ještě než začneme hrát, musíme připravit také společnou zásobu jídla pro všechny predátory, které mají hráči v rukou. Otočíte tedy další čtyři karty a ty vyložíte na stůl do řady. Toto jsou čtyři zvířata žijící momentálně v lese a jsou tedy lovnou zvěří. Na chvilku dokážou svému osudu utíkat, ale nakonec stejně skončí jako potrava někoho ze silnějších obyvatel.
A pak už se hráči začnou střídat v akcích a hra se rozeběhne. Každý ze soupeřů má k dispozici vždy právě jednu akci, kterou může provést. Na výběr ale má celkem pět možností, dvě hlavní a tři pomocné.
Ta nejdůležitější představuje zahrání jednoho predátora z ruky. Zvíře však lze položit pouze na takovou potravu, kterou má mezi svými oblíbenými pochoutkami v zelených bublinách. Současně také kořist musí mít daného predátora mezi svými červenými přirozenými nepřáteli. Na tuto kartu položíte jeden ze svých žetonů, čímž oběť začnete honit. Chycená však ještě není, k tomu musí vaše příšera přežít alespoň další kolo a vyhnout se ostatním nebezpečím číhajícím v lese.
Protože jste omezeni vždy na jednu akci v kole, tak chytit svoji kořist si můžete až v příštím kole. Pokud do té doby někdo nepoloží svoji kartu na vašeho predátora a neposune honičku o úroveň výš. V té situaci se najednou z vašeho miláčka stává kořist.
Ale přesto se nakonec dostane některý z hráčů k tomu, aby se jeho zvířátko nakrmilo. Vezme si svoji kořist a položí ji do balíčku vítězných bodů. Jeho predátor pak zamíří na odkládací balíček. Z karty oběti si ale vezme také žeton, který na ní byl, bez ohledu na barvu. Z predátora si samozřejmě svůj žeton vezme zpět také.
V bitvě o kořist si můžete svoje rozhodnutí i rozmyslet a vrhnout se na jiné pronásledování. Místo vyslání karty nebo krmení můžete vybrat ve svém tahu stažení karty predátora zpět do ruky. Ale pouze v situaci, kdy se z něj ještě nestala kořist. Stejně tak lze zaměnit jednoho predátora na stole za druhého, ale nový musí být slabší (v úrovni římských číslic) než jeho předchůdce a musí mít mezi bublinami kořistí honěné zvíře.
Poslední možností je vzdát se svého tahu. Za to dostanete odměnu v podobě výměny jedné karty z ruky za náhodnou horní kartu z balíčku. Ve chvíli, kdy se právě tato dobírací hromádka vyprázdní, končí partie. Všichni soupeři si sečtou získané body za ulovenou kořist (napsanou v symbolu slunce na každé kartě) a přičtou také nastřádané žetony ostatních barev. Hráč s nejvyšším ziskem se stává vítězem partie.
Food Chain je karetní hra, která se snaží vytvořit jednoduchou trumfovací hru z tématu, jež se k tomu vyložené nabízí. Potravinový řetězec totiž je právě tím místem, kde silnější vždy ty slabší přebije a překoná.
Za tímto účelem využívá také jednoduchý systém nadřazeného a podřazeného zvířete, jehož symbol je vždy nakreslený na kartách. Hráči tak mají krásný prostor se navzájem napadat, útočit na sebe a žrát si svoje potvůrky. Zvlášť možnost živit se společně na jednom zvířeti nebo se naopak vrhnout na nebráněné soupeřovy přináší skvělé zážitky.
V nadřazenosti je řád dál určený také úrovní živočicha, která v případě remízy může rozhodnout. A pak je tu také člověk, který je ultimátní zbraní proti všemu, co se hýbe. Tak jako ve skutečnosti. Ani medvěd se mu nemůže postavit.
Hra je ovšem poznamenaná velkou dávkou náhody při rozdávání karet. Můžete prostě dostat dobrou ruku na začátku partie a s ní všechny převálcovat a vyhrát. A i když máte smůlu, stále se můžete zachránit výměnou karet (třeba těch, které nemohou nic žrát) za karty na stole. Tím je ale také nabídnete soupeřům. A zde nastává první z dilemat.
Druhé a možná ještě obtížnější rozhodnutí se týká žetonů. Jakmile jej položíte na stůl na svoji zahranou kartu, vystavujete se riziku, že vám jej soupeř sežere. Je tedy dobré mít v zásobě nějaké náhradní řešení. Získané soupeřovy žetony mají na konci partie velkou hodnotu, protože za ně můžete sebrat danému soupeři jednu z karet z nastřádané hromádky. A to hodně naštve, věřte nám.
Ve hře je překvapivě hodně taktiky. Na hru, která působí ve všech směrech jako dětská, se musíte opravdu snažit a plánovat dopředu. Ale přitom se u ní pobaví i celá rodina, ačkoliv je hra poměrně dost agresivní a hráči si navzájem nic nedarují. Navíc je zajímavé, že nejvyšší hodnotu mají ty nejmenší karty, o které se strhne největší honička.
Bohužel na to, abyste si Food Chain pořádně užili, se budete muset prokousat několika fóry. Základní pravidla jsou totiž dost nepodařená. Nezdůrazňují dostatečně některá zásadní pravidla, takže se klidně může stát, že budete hrát partii třeba bez možnosti vyměňování karet. A to je pak hodně velká nuda.
Food Chain je v podstatě karetní hrou s pěknou grafikou nejen pro rodiny s dětmi, ale i pro seriozní hraní pokročilých fanoušků. Ti v ní najdou překvapivě hodně možností a přes určitý vliv náhody se dobře pobaví.
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Meelis Looveer |
| Ilustrace | Raimo Koppel, Gints Rudzītis |
| Vydavatel | (Self-Published), Brain Games, Dino Toys s. r. o., G3, Goldmerk |
| Rok vydání | 2009 |
| Počet hráčů | 2 - 4 |
| Herní doba | 30 |
| Minimální věk | 8 and up |
| Jazyková závislost | No necessary in-game text (4 voters) |
| Kategorie | Animals, Card Game, Educational, Environmental |
| Mechanismy | Hand Management, Open Drafting |
| Rodina | Theme: Food / Cooking, Theme: Nature, Theme: Trees and Forests |
| Alternativní názvy | Hарчовий Lанцюг, Kes keda sööb?, Kto kogo? czyli łańcuch pokarmowy, Predátor, Who eats Whom: The Cardgame, Кто кого ест? |
Více o hře.
+ pěkné ilustrace
+ jednoduchá hra
+ možnost výměny karet
+ lov má dvě fáze – ostatní vám mohou narušit plány
+ přehledná grafika
+ možnost ukrást soupeři barevné žetony
+ slabší stvoření a ovoce je za víc bodů
- pravidla v krabici nejsou dostatečně jasná
- náhoda v počátečním rozdání karet i jejich dobírání
