Vypadalo to beznadějně. Naše plavidlo se prokousávalo mraky a drásavý zvuk palivoměru nám dával jasně najevo, že bychom se měli vrátit. Už už jsem chytal za kormidlo, že opravdu zahájím obrat, když se přede mnou na moment otevřel průhled a v něm železná plošina. Vzápětí začaly povykovat všechny srážkové senzory. Opatrně jsem navedl loď na přistání. Bylo mi jasné, že start našeho stroje nám sebere tolik paliva, že návrat nebude možný, ale my dorazili do cíle. A netušili jsme, že tím vším naše dobrodružství teprve začíná!
V bouři a bez naděje na návrat. Tak se budou cítit hráči, kteří si vyzkouší nový výtvor designéra Matta Leacocka. Po Zakázaném ostrově a Zakázané poušti tu máma i Zakázanou oblohu, tedy Forbidden Sky. Zatím tedy pouze v angličtině a od firmy Gamewright. Grafiku pro tuto hru zpracoval C. B. Canga.
Grafika krabice sice není dechberoucí a to platí i pro její velikost, ale jakmile zvednete víko, začne vás hra stále víc a víc zajímat. Základem všeho jsou destičky plošiny, která plave v oblacích (a mezi blesky). Z nich ale zatím vytvoří pouze zamíchanou hromádku. Mnohem zajímavější je startovací deska, která velikostí odpovídá čtyřem klasickým destičkám. Je na ní místo na ukazatel větru a také na hromosvod. Právě jeho druhá pozice shora (přistávací plošina) bude sloužit hráčům také jako startovní pozice.
Kromě základní herní plochy musí hráči připravit také ukazatel bouře do plastového stojanu a šipkou označí její startovní a tedy nejnižší úroveň. Poblíž by hráči měli připravit také balíčky bouře a vybavení. K tomu vyloží také jednu kartu plánu (blueprint) podle zvolené obtížnosti, která předepíše zapojení potřebné ke startu rakety. Právě její součásti položí poblíž společně s kousky obvodů (a všimnou si, že mají opravdu vodivé části!). Každý z hráčů dostane jednu náhodnou postavu, na její kartě označí šipkami ukazatel životů a provazu a postaví figurku na již zmiňovanou přistávací plošinu. K tomu dostane každý ještě jednu náhodnou destičku plošiny.
Hráči se ve společném snažení v osedlání rakety a úniku v její kabině střídají. Jakmile hráč přijde ke slovu, nejdříve může využít až čtyři akční body. Může se s jejich pomocí pohybovat s figurkou do čtyř směrů na sousední pozice. Místo přesunu může hrdina prozkoumat své okolí, což umožní hráči dobrat horní destičku plošiny z hromádky a položit ji před sebe. V jednu chvíli při tom může každý z účastníků mít v držení maximálně tři destičky.
Právě s využitím těchto destiček může hráč prozkoumávat. Může tedy jednu z částí plošiny, kterou má před sebou, vyložit do sousedství svojí figurky. Současně při umístění musí ale navazovat mezi políčky alespoň jedno vedení měděného drátu. Za tímto účelem může hráč destičku libovolně otáčet. Jejich umístěním hráči mohou také zdárně umisťovat části obvodu, ať už hromosvod, tak i kondenzátor. S jejich pomocí mohou hráči také konečně začít kompletovat elektrický okruh. Musí k tomu ale využít další akci a tak připojí plastový dílek vedení. Navíc mohou hráči na destičkách plošiny najít také pomoc – objevená ozubená kola umožní vzít horní kartu z balíčku vybavení.
Když hráč odehraje všechny své čtyři akce, dostane šanci příroda. Dobere tedy horní kartu z balíčku bouře, později ve hře řádění živlů zesílí a hráči budou odhalovat více než jednu kartu. V jejich důsledku se může nejen otočit vítr. Později může poryv udeřit nevídanou silou a posunout ve směru šipky všechny hrdiny. Ten, kdo se nemá kam přesunout a spadl by přes okraj plošiny, musí využít jeden bod svého lana. Pokud by hráč neměl čím se přivázat, padá a celý tým prohrává.
Ale zoufalství není konec, protože se také může zvýšit intenzita bouře (hráči posunou šipku na ukazateli a tím ovlivní počet odhalovaných karet pro další kola). Nejvíce se ale hráči obávají úderu blesku. Každý z hráčů, který stojí v tu chvíli na políčku s hromosvodem nebo na dílcích, po kterých vedou dráty, ztratí jeden bod života. V případě obětování posledního srdíčka na ukazateli opět tým okamžitě prohrává.
A pokud bouře nezesílí na maximum a neodfoukne hráče, ti mají šanci zvítězit. Jednoduše tak, že pospojují všechny potřebné komponenty do uzavřeného obvodu společně s raketou a poté ji odpálí. Pouze tak mohou slavit vítězství.
Forbidden Sky už svým názvem naznačuje, že bude pokračovatelem úspěchu a chce stavět na mechanismech Pandemicu (potažmo pak Zakázaného ostrova). Jenže pokud něco takového (stejně jako my) čekáte, pak vás čeká velké překvapení. Kromě balíčku bouře a ukazatele intenzity je vlastně všechno tak trochu jinak.
V první řadě staví hra před všechny účastníky úplně jiný problém – rozprchnout se po plošině, co nejrychleji ji prozkoumat a postavit na ní uzavřený obvod. Při tom ale právě sami hráči ovlivňují rozložení herní plochy tím, že používají destičky ze zásoby. Chytrá poziční hra figurkami a dobré propojování těchto komponent je prvním a důležitým krokem k úspěchu.
Právě střádání tří destiček je vlastně náhražkou toho, že hráči vůbec nesbírají karty, které by pak měli utrácet. To se tu vůbec neděje. Klasické známé akce na plánu nahradila fáze průzkumu, kde si hráč destičky bere, ale především šance umisťovat na plán dílky elektrického okruhu.
Tady do celkového dojmu velmi zásadně vstupuje zpracování a důraz na efekt. Ten dokonce tak trochu přebíjí samotnou zábavu a hraje prim. Pro někoho bude totiž reálná plastová raketa a její připojení k napájení opravdovou motivací, proč si hru pořídit. A to přesto, že z hlediska hratelnosti se jedná o drobný ústup ze slávy. Hře tak nějak chybí více zajímavosti. Možná i proto, že destičky plošiny jsou určované náhodou, takže hráči pak musí svoji stavbu výrazně upravovat a domlouvat mezi sebou.
Jako největší problém pak vidíme, že tyto mechanismy dohromady nenechávají zazářit téma. Prvek, kterým si předchozí hry tohoto autora dokázaly získat tolik fanoušků, tady prostě chybí. Nové možnosti navíc hru z hlediska pravidel docela komplikují. Hra nakonec ale i tak trvá něco málo přes jednu hodinu a s ohledem na spolupráci je zajímavá v různých počtech, ačkoliv se zde opět liší obtížnost.
Naopak pozitivním prvkem je objevování. Před hráči tedy na začátku nestojí hotová mapa, ale teprve si plošinu před sebou vykreslují. A musí při tom propojovat tištěné dráty, které jim pak později mohou dát pořádnou elektrickou ránu. Na hráče čeká samé nebezpečí. Těm se mohou vyhýbat nebo se před nimi schovávat ve Faradayových klecích. Ale na hráče čeká i záludný vítr. Každé kolo je odhalena jedna karta, která může stát celý tým vítězství. Obecně pak hra není vůbec jednoduchá a na vítězství budete potřebovat nejen šikovnost, ale i dávku štěstí.
Zpracování z hlediska plastových komponent je naprosto výtečné. Bohužel s celkovým pozitivní dojmem nedrží krok grafika, která je taková nijaká a mělká. Není tu nic, čeho by se vaši oči chytily. Není tu nic, z čeho byste měli radost. Obrázky tentokrát tak trochu zaostávají za vším ostatním a je to velká škoda, protože obecně byla kvalitě provedení věnována určitě velká péče.
Forbidden Sky je zajímavý pokus o změnu konceptu, který se zadařil ale pouze z poloviny. Hra je sice zajímavá a docela i zábavná, ale táhne ji dolů slabší atmosféra a grafika. Hra sice zůstává zábavnou hádankou pro tým, který se musí v každé partii snažit vyřešit trochu jiné problémy, ale Forbidden Sky i přesto zůstává (především s ohledem na naše očekávání) poměrně velkým zklamáním. Pokud vám ale změna nevadí (nebo hrajete s malými kluky, kteří budou raketu milovat!) a na téma tolik nedbáte, pak se budete určitě bavit.
Více o hře.
+ hra a raketa nadchne malé děti
+ zajímavé zpracování s reálným obvodem
+ úspěšně vyhraná partie nabízí na konci opravdovou třešničku (odpálení rakety)
+ stále zábavná hra
+ chytrý zvrat v průběhu hry (oproti ostatním hrám z řady)
+ herní doba
- docela náhodné
- slabá grafika
- téma není ze hry cítit
- náhoda odhalování destiček
- příliš komplexní pravidla
