Všichni ostatní kupci už mají svoje lodě. Plaví se po oceánu a přepravují zboží sem a tam. Cítím se bezvýznamně. Konkurence se na mě dívá skrz prsty, protože jsem se rozhodl, že loď zatím nepotřebuji. A přece začínám svého rozhodnutí litovat. Obchod v Benátkách nejde tak dobře, jak bych si představoval. Nikdy jsem to nechtěl přiznat, ale budu potřebovat loď. Jenže kvůli svojí tvrdohlavosti jsem prodělal polovinu našetřených peněz a na stavbu lodi nemám.
Několik nocí jsem probděl, než jsem přišel s nápadem. Ke stavbě plavidla použiji tvrdý papírový materiál. Když jsem s tím nápadem poprvé přišel za mistrem loďařem, málem smíchy spadl z mola. A přece o týden později přišel on za mnou, škemrat o práci. Všichni obchodníci už své lodě mají a on je rád za každou práci. A tak začala stavba mojí velké kartonové lodi.
Všichni hráči se stanou podobnými blázny. Budou se plavit na palubách svých kartonových lodí a převážet cenné zboží z přístavu do přístavu. To se děje v deskové hře Golden Horn, která si z dílny firmy Piatnik (a Studio Giochi) našla cestu až do České republiky. Jejím autorem je Leo Coloviny, autor her Cartagena (recenze) či Atlantis (recenze) a ilustrace připravil Marko Fiedler.
Hra se ukrývá v klasické větší čtvercové krabici, na jejímž víku plují lodě směrem do přístavu. Ten je vítá s otevřenou náručí, protože s sebou přináší obchod a peníze. Na dně krabice pak všemu vládnou kartonové archy s obrovským množstvím kartonových komponent k vycvakání. Z většiny z nich si hráči podle návodu sestaví tucet lodí a čtyři skladiště v tvaru domu s chybějící zadní stěnou. Místo ní je zde pouze zvýšená přizdívka, aby obsah po zešikmené podlaze neutekl ven. Hráči si zde budou moci ukrývat svoje kostičky surovin.
Na vnitřní zdi jsou také natištěny obrázky vždy tří lodí, které k domu patří také znakem. Dvanáctka velkých plachetnic má na palubě dostatek místa na převoz zboží, ale jejich dojmu vládnou především barevné vlajky s erbem rodiny. Mezi kartonovými součástkami jsou pak i desky námořních cest a přístavů. Jednotlivá políčka jsou vždy orámovaná některou z barev, které dohromady tvoří barevnou kombinaci. Na lodích je zase zajímavé, že mají různé kombinace barev a také různé počty – každý hráč má jednu tříbarevnou, jednu dvoubarevnou a jednu jednobarevnou loď.
Do hry ale patří také pytlík plný dřevěných kostiček. Ty představují zboží různého druhu. A nám už zbývá jen podívat se na karty, které mají všechny do jedné stejnou ilustraci. Liší se tak pouze barvou svého rámečku, který může (podobně jako u námořních cest) mít modrou, červenou a žlutou barvu, ale i oranžovou, zelenou a růžovou. Uchovávání kostiček pak usnadní látkový pytlík.
Před první hrou je třeba všechny kartonové dílky vzít a pospojovat do již zmíněných lodí a domů. Na začátku partie si každý z hráčů vybere jeden z erbů, vezme si od něj domeček a také trojici příslušných plachetnic. Společnými silami pak hráči sestaví cestu mezi krajními destičkami přístavů Benátky a Kontantinopol podle instrukcí. Délka trasy pak závisí na počtu účastníků, v sudých počtech pak do středu přibude ještě jedno město – Modon, jednou se dvěma (2 hráči) a podruhé třemi (4 hráči) kotvišti.
Každý ze soupeřů vezme své lodě a libovolně je rozmístí do krajních přístavů. Do ruky dostane také pět karet, zatímco zbývající vytvoří dobírací hromádku. Všechny kostičky hráči společně nasypou do sáčku, ze kterého pak vylosují startovní kostičky pro oba krajní přístavy.
Hráči se pak postupně střídají na tahu, ve kterém mají k dispozici právě dvě činnosti. První z nich je jednoduchá a zahrnuje napadení soupeřovy lodě na volném moři. Kdesi na moři se ukrývá zdánlivě civilní loď, v jejímž podpalubí se ukrývá banda rozezlených pirátů, které stačí vypustit ven na čerstvý vzduch a už z nich jde hrůza. K úspěšnému přepadení je ale potřeba zahrát dvě karty, jejichž lem barevně odpovídá plachtám oběti. V tu chvíli si může hráč vzít jednu kostičku zboží a rovnou ji přemístit do svého skladu. Napadená loď ani nemusí být na stejném místě, jako loď útočícího hráče. Přepadení je předem smluvené a je to také důvod, proč kostička rovnou dorazí do skladu a není ji třeba nalodit.
Ale zatímco útok na soupeřovo plavidlo není povinný, pohyb lodí je, protože síle větru se nedá odolat. Veškerý posun vpřed závisí na barvě plachet a samozřejmě na kartách v ruce. Loď nemusí zastavit na poli, které má stejnou barvu, jako jedna z jejích plachet. Jinak její pohyb zdánlivě končí, ale to pouze v případě, že se hráč nerozhodne zahrát kartu s barvou daného úseku. Tím dá znovu plavidlo do pohybu.
Jednotlivá plavidla se pochopitelně blokují a na jednom políčku (s výjimkou přístavů) nemohou kotvit dvě plachetnice. Jenže taková překážka obvykle potěší hráče vzadu, protože ten rovnou danou pozici na mořské cestě přeskakuje. Lodě se pak mohou otáčet pouze v cílových přístavech a nikdy na volném moři. Výjimkou z pravidla o obracení je situace, kdy je hráčova loď zcela vydrancována a neveze již žádný náklad. Takové plavidlo se otáčí a vyráží zpět pro nové zboží.
Jakmile námořníci se svým strojem dorazí do cílového přístavu, mohou okamžitě vyložit všechny kostičky, které vezou z druhého konce světa. Položí je do svého domečku, kde ze zboží různých barev tvoří sloupečky. Za dosažení cíle dostanou také určitý počet karet (podle počtu různých barev plachet). V příštím kole pak mohou nalodit nové zboží jedné barvy, která ale nesmí být stejná, jako jejich plachet. A mohou se vydat na cestu zpět.
Převážení pokračuje tak dlouho, dokud v jednom z přístavů nedojdou kostičky, které se nijak nedoplňují. V tu chvíli partie končí a každý kus převezeného zboží je patřičně odměněn. Ale protože u přepravců se hodnotí především univerzálnost, hráči dostanou speciální bonusy také za sady kostiček různé barvy. Teprve po přičtení těchto odměn je možné určit vítěze, tedy hráče s nejvyšším bodovým ziskem.
Golden Horn je pořadeným kouskem, který tak nějak prolétl mimo zájem všech fanoušků. Na český trh se ale dostal teprve teď v létě a je třeba toho využít. Hra je to totiž veskrze zábavná, ale přesto se jí nevyhnuly nějaké problémy.
Tím nejzásadnějším jsou samotná pravidla, která po přečtení zanechají řadu otázek. Mnoho situací je nedořešených, a protože se o hře tolik nemluví, těžko se na ně hledají odpovědi bez ptaní. Tak třeba rozmístění a počet kostiček v každém přístavu je přeložený velmi zvláštně. Přitom v krabici narazí hráči na devadesát kostiček, ale pravidla použijí pouze osmnáct. Jediné logické řešení, na které jsme přišli, je, že každý z hráčů si vylosuje devět kostiček a položí je na přístav dle svého výběru, čímž podpoří svůj směr plavby.
Druhý moment plný nejasností nastane ve chvíli, kdy loď dorazí do přístavu. Tady není jasné, kdy může hráč provádět kterou činnost. Může vyložit i naložit loď současně? Nebo může pouze vyložit, tím jeho tah končí a nakládat bude těsně před odjezdem až v příštím kole? Tato drobnost může vmít velký rozdíl, protože nabídka kostiček se může v následujícím tahu lišit.
Tyhle nedostatky kazí zážitek především na začátku do chvíle, než se dohodnete na jejich řešení s protivníky. Od té chvíle už je ale hra opravdu zábavná a to především díky skvělému využití lodí a jejich plachet. Zatímco lodě s vícebarevnými plachtami se pohybují po vodě rychleji, mají užší výběr ze zboží v přístavu a především je jednodušší je přepadnout. To jednobarevná loď je pomalá, ale má všechno, co její rychlá sestra nemá.
Díky možnosti napadat soupeře je hra velice konfliktní. Přitom si ale hráči musí dobře rozmyslet, na co karty použijí. Znovuzískání dalších není samozřejmostí a závisí na návštěvě lodi v přístavu. Při pohybu lze také velmi dobře využívat ostatních lodí k tomu, aby se hráč posunul vpřed. To je chvíle, ze které je cítit autorův styl (Cartagena, samozřejmě) nejvíc. Pan Colovini se nezapře, má prostě ty pohybové hry v lásce.
A my můžeme směle říct, že nebýt nedoladěných pravidel, mohla se tato zařadit k jeho nejlepším dílům. Velký podíl na tom má také poctivé zpracování, které pro hru firma Piatnik připravila. Nešetřila na komponentech a výsledkem je jedinečně vypadající rodinná hra. Ovšem s tou přístupností začátečníkům to není na úvod úplně jednoduché. Hráči se musí dokázat zorientovat v na ně širokém množstvím informací.
Herní doba je příznivá ke všem zájemcům, protože souboj se tak akorát vejde mezi třicet a pětačtyřicet minut. Z hlediska počtu hráčů je rozhodně nejslabší hra ve dvou, ve které si protivníci neužijí tolik pirátských útoků.
Bodování je jednoduché a jedná se pouze o kostičky a jejich sady. Hráči sice mají kontrolu nad svými šancemi, ale přesto musí spoléhat na štěstí v podobě karet. Současně je ale třeba být připravený chopit se šance za pačesy ve správný okamžik. Se znovuhratelností už to není tak výtečné, protože partie se liší pouze v rozložení kostiček.
Golden Horn je podařenou hrou, kterou dolů zbytečně stahují nedokončená pravidla. Pokud si hru pořídí nezkušený hráč, pak těžko přijde na to, jak autor těch několik drobností opravdu zamýšlel. Ovšem to nic nemění na tom, že pokud se přes tuto počáteční nepříjemnost přenesete, získáte jednoduchou a výtečně vypadající transportní deskovou hru. Golden Horn je z tohoto pohledu opravdu zajímavou koupí.
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Leo Colovini |
| Ilustrace | Marko Fiedler |
| Vydavatel | Giochi Uniti, Kaissa Chess & Games, Piatnik |
| Rok vydání | 2013 |
| Počet hráčů | 2 - 4 |
| Herní doba | 45 |
| Minimální věk | 8 and up |
| Jazyková závislost | No necessary in-game text (4 voters) |
| Kategorie | Medieval, Nautical, Transportation |
| Mechanismy | Modular Board, Pick-up and Deliver, Set Collection |
| Rozšíření | Golden Horn Erweiterung Dominio Da Mar |
| Rodina | Cities: Istanbul (Turkey), Cities: Venice (Veneto, Italy), Components: Map (City Scale), Country: Italy, Country: Turkey, Occupation: Merchant |
| Alternativní názvy | Golden Horn: da Venezia a Costantinopoli, Κεράτιος Κόλπος, ΚΕΡΑΤΙΟΣ ΚΟΛΠΟΣ, Венецианские купцы |
Více o hře.
+ kartonové lodě a skladiště
+ piráti
+ různě rychlé a zranitelné lodě
+ hráči mají možnost výsledek ovlivnit
+ příjemně rychlá partie
+ bodování sad
- nedostatky v pravidlech
- náhoda v dobírání karet
