Recenze: Hadara – od ohniště do vesmíru

Každá civilizace se postupně dokáže vypracovat. Stačí jen několik osobností, které táhnou rozvoj stále kupředu. Jenže přirozený vývoj potřebuje čas. A ten vy nemáte. Naštěstí mají vaše národy k ruce také řadu osobností, které sem zabloudily z jiných časových rovin. A s pomocí takových osobností jde všechno mnohem lépe.

Právě o civilizacích a jejich vzestupu je děj deskové hry Hadara. To je tak trochu překvapivé, protože podle jména byste téma určitě netipli. Vytvořil ji designér Benjamin Schwer, jehož výtvoru dodali finální podobu ve firmě Hans im Glück spolu s ilustracemi Dominika Mayera. Hru si vyhlédli k lokalizaci do češtiny ve firmě MindOK.

Na víku středně velké krabice vidí hráči zástupce různých civilizací i jejich stavební divy. Z boxu hráči vyloví pět částí herního plánu, který vytvoří pětiúhelník se stejným počtem výsečí. V jeho středu je pak připravený procvaknutý otvor pro otočné kolo. Na střed tohoto plánu připraví hráči balíčky pro startovní první epochu, každá výseč tak bude obsahovat dvě karty za každého účastníka a to náhodně zamíchané. Budoucí epochy zůstanou zatím pouze připravené. Vedle plánu vytvoří nabídku destiček kolonií (roztříděné podle hodnot) a hromádku mincí a žetonů pokroku.

To ale není všechno, protože jednotliví hráči si musí vzít také svoji podlouhlou destičku s řadou pozice a stupnic. Aby se ale pro vlastnictví jedné desky kvalifikoval, musí si nejdříve zvolit své erbovní zvíře. Hráči pak dostanou sady bonusových žetonů a figurek a to rovnou od každé dostupné barvy. Právě ty zmíněné figurky začnou svoji pouť na políčcích označujících nulu na všech čtyřech stupnicích (zemědělství, ekonomika, vojenská síla a kultura). Náhodně rozdaná startovní karta pak rozhodne o počátečním kapitálu hráče v podobě peněz i zmiňovaných barevných stupnic.

Každé kolo odpovídá celé epoše, která se skládá ze dvou základních fází. Na její úvod si hráči každý doberou dvě karty. Ze kterého balíčku to bude, o tom rozhoduje pěticípý ukazatel uprostřed. Jeho pozornost se upře do výseče, na kterou ukazuje hráčův erb. Mezi nimi se musí rozhodnout – jednu si zvolí k nákupu (nebo prodeji), zatímco tu druhou přiloží ke společnému plánu a tím ji nabídne i všem soupeřům.

Jestliže se hráč rozhodne druhou z dobraných karet koupit, musí zaplatit částku uvedenou v levém dolním rohu  v podobě mincí. Za to mu nově pořízená karta poskytne nárůst na některé ze stupnic (a ekonomika hned za chvíli zafunguje a přispěje hráči příjmem podle úrovně) a k tomu i nějaké další schopnosti. Pokud ale hráči nevyhovuje ani jedna z dobraných karet, může jednu prodat a získat mince. Poté se středový ukazatel s erby pootočí a připraví tedy změnu pro příští kolo.

Potom přijde ke slovu další stupnice, tentokrát vojsko. Jeho hodnota umožní hráči pořídit některou z dostupných destiček kolonií. To dodá svému novému majiteli vítězné body pro konec partie. K tomu ji může hráč buď vyplenit za okamžitý finanční zisk, nebo ji připojit do své říše a navýšit si tak znovu své statistiky. A posledním krokem je kulturní rozvoj a možnost tesat sochy. Ty mohou přinést civilizaci další rozvoj nebo body.

Tím je u konce první část kola. Na úvod druhé fáze si hráči mohou nyní vybrat každý jednu z odložených karet ležících uprostřed plánu. Mohou si ji ponechat (a zaplatit) nebo opět prodat, přesně jako na začátku kola. Poté proběhnou stejné kroky, které už jsme si popsali, tedy příjem, kolonie a sochy. Hráči totiž mají znovu jinou situaci svých civilizací, takže mohou dosáhnout na možnosti, které ještě před chvílí byly mimo jejich možnosti.

Epocha se chýlí ke konci, ale ještě předtím je třeba nakrmit obyvatele. A to je jasným úkolem produkce potravin, tedy stupnice zemědělství. Pokud je úroveň dostatečná (alespoň stejná, jako je počet vyložených karet), vše je v pořádku.

Připravit na závěrečné bodování partie se mohou hráči také nákupem pečetí, kterými provádí vlastně takové sázky na úroveň některé stupnice a sady karet. Hráči dostanou za tyto prvky vítězné body. Nezbývá tedy než odehrát další dvě epochy, a pak všechno podtrhnout a sečíst. Většina bodů už je předem jasná za kolonie, sochy, pečetě a karty. Doplní je pouze proměna financí na posledních pár bodů, po jejichž přičtení už lze porovnat skóre a zjistit vítěze.

Hadara je dortem opravdu velkého počtu ingrediencí. Na hráče čeká rozvoj civilizace v podobě nejrůznějších stupnic, ale při tom sbírají sady karet a na začátku každého kola draftují karty. Jednu si ponechají, druhou odloží, ale to ještě neznamená, že ji nemohou získat i později. Tu šanci ale dostanou i ostatní a tento prvek je na hře opravdu zajímavý.

Těch kroků v každém kole je nakonec tolik, že hráči ze svých možností mohou být trochu zmatení. Současně pak nedrží pohromadě to hlavní – příběh a atmosféra. Celý pocit z partie se trochu rozpadá, jak jen bodově prochází krok za krokem celým procesem. Nemají pak pocit, že by byli při nějakém rozvoji civilizace nebo že by měli vliv na technologický pokrok.

Mohlo by Vás zajímat

4

dětskápro začátečníkyrecenzerodinná

Recenze: Ciao Ciao – blafujte jako o život!

To všechno je totiž reprezentované pouze několika stupnicemi. Každá má svůj význam pro partii i pro zisk bodů. Slibovaný pokrok tak reprezentují pouze karty. Z hlediska originality pak novinka nepřináší nic, co by vás mohlo nějak překvapit, pokud už jste pár moderních euro her vyzkoušeli.

Dobrým designérským rozhodnutím je rozdělit každé kolo na dvě fáze, které jsou hodně podobné, ale právě svým opakováním umožňují velmi solidně krátkodobě plánovat. Právě proto jsou samotné bitvy o body zajímavé a napínavé.

Hráči musí mít neustále přehled o řadě stupnic a míst, která přináší body. To opticky zvyšuje náročnost hry i její vysvětlování novým hráčům. Hlavním problémem ale zůstává absence interakce mezi účastníky, takže si každý vlastně skládá takové svoje bodovací puzzle.

K zážitku ve vyšším počtu účastníků jsme se již vyjádřili. Nevšimnete si, jestli se hry účastní dva nebo čtyři soupeři, protože každý se stejně soustředí pouze na svoji civilizaci. Délka partie se samozřejmě mírně zvýší, ale i tak se obvykle udržíte kolem hodnoty jedné hodiny. Zpracování hry je typické pro tento typ her, zaujme zajímavá koncepce plánu i otočný střed, ale obecně tu nic nevybočuje z průměru.

Názor na Hadaru se v našich herních skupinách dost liší. Na jedné straně si milovníci 7 divů světa pochvalují jednoduchý draft a jeho civilizační pokračování. Na druhé straně je skupina, která si stěžuje na poušť, na které se ztratila atmosféra. A tak je pro mnoho hráčů ekvivalentem hratelnosti. Pokud ale rádi sbíráte body a přehrabujete se vidličkou v solidním bodovém salátu, pak bude Hadara vaším adeptem na zajímavý nákup.

Recenze: Hadara – od ohniště do vesmíru

Hadara je hrou, ve které každý vede svoji vlastní civilizaci na cestě k vítězným bodům. Nic jiného po té cestě není příliš výrazného, protože téma si moc neužijete. Jde tu hlavně o stupnice, jejich sledování a pak správné hraní karet. To řadě hráčů vyhovuje, pokud rádi počítají a užívají si možnost krátkodobého plánování. Hadara je novou rybou v kádi euro her, ze které si ji rada hráčů vyloví. A řada ne.

Klady:

+ solidní kombinace prvků
+ stupnice mají každá svůj význam
+ herní doba se výrazně nemění
+ dostatek cest k bodům
+ otočný ukazatel uprostřed

Zápory:

- nic originálního
- chybí atmosféra
- žádná interakce

3.5