Měl jsem dnes velmi zvláštní sen. V něm jsem se vydal na ostrov Tajemství a narazil tam na zvláštní druhy zvířat. U břehu mě uvítal čáp s klepety, který mi vysvětlil, že tohle je ostrov, který musí zůstat v utajení před všemi dospělými. Naštěstí mi bylo teprve jedenáct, takže jsem mohl vstoupit. U konce mola stáli další dva hroziví obrovští brouci, kteří měli lidské ruce. Radši ani nepřemýšlím, co by se mnou provedli, kdybych byl starší než patnáct let.
Po břehu se procházeli všelijaké podivné bytosti na dlouhých tenkých nohách, ale raději jsem po nich nekoukal. Měl jsem strach se dívat kamkoliv jinam. Čáp mi totiž řekl, že některá zvířata jsou trochu citlivá na svůj vzhled a pokud se na ně špatně podívám, mohlo by to mít špatné následky.
Konečně jsme došli k jakémusi domu z rákosí, který měl dveře z dlouhých zelených listů. Čáp svými křídly rozvlnil skoro všechny listy a musel hodně ohnout hlavu, aby mohl vstoupit. Já kráčel v jeho šlépějích. Uvnitř se přede mnou otevřela šerá místnost, v níž seděla jakási zahloubaná žena. Tedy vypadala jako žena do chvíle, než na mě upřela svoje kočičí oči usazené v opičí hlavě. A přitom mi to připadalo tak nějak správné a normální. A pak promluvila… A já se probudil. Pořád věřím, že ostrov Tajemství je skutečný a že se tam budu moci někdy vrátit.
Zaujala vás představa takto bláznivých míst? Můžete se na ně podívat na vlastní kůži a dokonce budete mít v rukou stvoření některých takovýchto živočichů. Chcete vidět, jak by vypadala kočka s prasečím čumáčkem nebo kostlivec s velkýma ušima? Není problém, protože na to existuje jedno malé jednoduché kouzlo. Jmenuje se Mišmaš!
Tedy vlastně ono to není až tak docela kouzlo, ale spíš desková hra z rodiny Hádej kdo. Tu převedla do českého jazyka v roce 2011 společnost Hasbro. Zatímco v původním Hádej kdo (recenze) měli hráči předem danou sadu tváří, tentokrát to bude všechno trochu jinak.
Na začátku stojí poměrně nízká krabice, která už na první pohled zaujme svými blyštivými odlesky. Je totiž pokrytá třpytkami a víko tak snadno uloví každý hladový kolemjdoucí pár očí. A když už jej chytne, nepustí ho. A díky tomu se budete mít možnost pokochat nejen horní stranou krabice, ale také jejím obsahem.
Nízká pěticentimetrová čtvercová krabice totiž obsahuje obrovskou hromadu kartonových archů. Jejich množství je tak velké, že počáteční váha balení vás zaručeně zaskočí. Kromě čtvercových archů totiž v krabici najdete už jenom jeden bloček plný papírů a pravidla! Všechno ostatní si musíte vycvakat, čímž dostanete hromadu tří různých dílků hlavy – celou hlavu s ušima, tvář s očima a bradu s pusou. Poslední součástky, které vyloupnete, jsou dvojdílné stojánky.
Hráči mají na výběr celkem hned ze tří různých typů her, které se s těmito roztodivnými kousky hlav dají provádět. My si o nich postupně popovídáme o všech, ale nejdříve se podíváme na tu úplně základní, která tak trochu připomíná klasické Hádej kdo.
Každý z hráčů si tedy náhodně vylosuje jednu hlavu, jedny oči a jedny ústa. A poslepu si je postaví před sebe na svůj stojánek. Vše musí dělat tak, aby ani nezahlédnul postavičku, kterou v této hře bude reprezentovat. Naopak vidí to, jak vypadají ostatní hráči.
Nyní už znalcům Hádej kdo pomalu začíná krystalizovat představa, jak se bude Mišmaš hrát. Každý z hráčů si pak ještě utrhne jeden papírek z velkého bločku. Na něm jsou předtištěné všechny postavy, které ve hře vystupují ve třech skupinkách – lidé, příšery a zvířata. U každého z nich pak máte možnost hned tří křížků – dvě označují nějaké typické vlastnosti té postavy a třetí je její jméno (robot, vetřelec, kovbojka, popová hvězda, panda). Všichni účastníci ještě potřebují tužku a detektivní partie může začít.
Následující vyptávání možná tak trošku připomíná Cluedo (recenze), jen není tak důmyslné a nemusíte u něj tolik dedukovat a improvizovat. Vaším úkolem totiž (překvapivě) je zjistit, jak vypadá postavička, kterou představujete. Můžete se ptát pouze na otázky ano/ne, ale na libovolnou společnou charakteristiku všech stvoření, které máte na obrázcích v poznámkovém bločku.
Nemusíme vám určitě vyprávět, jak velká legrace je nevědět, jak vlastně vypadáte. Snaha o zjištění této podoby je jednoduchá a přímočará. Nejvíce vám bude stát v cestě to, že se budete vždy ptát jednoho svého souseda. Ale určitě není na škodu, když vám odpoví všichni nebo se na odpovědi trošku dohodnou.
Jak partie postupuje, začnou se objevovat mnohem rafinovanější otázky. Na začátku třeba můžete slyšet pouze „Jsem člověk?“ nebo „Jsem zelený?“, zatímco na konci zaslechnete i „Chrochtám?“ nebo „Jsem hravý?“. Často se vyřazovacím způsobem dozvíte i některé informace, na které se sami ani nepotřebujete zeptat. Musíte tak sledovat všechny hráče a to, na co se ptají.
Každá jednotlivá partie a hádání končí ve chvíli, kdy se někomu podaří uhodnout, kterou postavu představuje. Od chvíle kdy to zjistí, však musí ještě jedno kolo počkat, protože i přečtení svého jména (popisu) se počítá jako jedna otázka na ostatní. Můžete tak prohrát v poslední chvíli a přijít o vítězství tím, že si někdo tipne. Proto je lepší nedávat najevo to, že už správnou odpověď víte, nebo si alespoň myslíte, že víte.
Hádej kdo Mišmaš je příjemné oživení deduktivního typu hry. Je možné ji hrát v nejrůznějších počtech hráčů a vždy je to obrovská legrace. Největší podíl na tom mají skvěle nakreslené tváře, které vytváří bláznivé kombinace, které pobaví a rozesmějí. Právě jejich vytváření se líbí dětem nejvíc. Právě proto můžete hrát také jiný typ hry – pokusit se za pomoci dostupných obrázků sestavit podobiznu někoho známého. Ostatní pak musí uhodnout, o koho se jedná.
Jednotlivé partie jsou příjemně krátké, ale přitom si je opravdu užijete. Skutečnost, že nevíte svoji vlastní podobu, má překvapivé kouzlo. Přitom si musíte pečlivě zaškrtávat, které možnosti jste již vyřadili. K tomu potřebujete neustále mít po ruce tužku a přiložený velký papír ve formátu A4. Při pořádném hraní vám však i přes oboustrannost dojdou papírky, které musíte okopírovat.
Nutnost chytré volby otázek u dětí skvěle provokuje logické myšlení a hledání spojitostí mezi jednotlivými postavičkami. Má jich hodně špičaté uši? Nebo se raději zeptáte, jestli jste alespoň zčásti monstrum? Jakákoliv otázka, na niž se dá odpovědět ANO a NE se počítá! Děti to velmi rychle pochytí a bude je to opravdu extrémně bavit a to bez ohledu na jejich věk. Dle našich zkušeností se mohou skvěle pobavit už šestiletí malí hráči, ačkoliv s nutným dozorem dospělých.
Existuje samozřejmě i mnoho dalších variant, které nejsou v pravidlech, a můžete si je s obrázky zahrát. Některé vám zde předložíme tak, jak se nám zdají dobré, jednoduché a přitom stále zachovávají ducha her Hádej kdo.
Například pokud vás nebaví jen se ptát ANO/NE, můžete do hry zahrnout šestistěnnou kostku, která vám bude určovat, co ve svém tahu můžete dělat: ptát se na otázku (doporučujeme mít na kostce 3x, abyste předešli frustraci), přijít o tah (1x), změna směru hry (1x), pokusit se uhodnout, co jste (1x).
Týmově založení hráči se mohou rozdělit na družstva v Řekněte, kdo jsem?. Jeden hráč se někým stane a ostatní z týmu se mu snaží napovědět co nejlépe tak, aby uhodnul, co je. Nápovědy si můžete určit, že mohou být jednoslovné nebo pantomimické a důležité je mít počet nápověd omezený, ideálně na pět. Pokud poté hráč neuhodne, na řadě je další tým. Skupina, která získá jako první pět bodů, vyhrává.
S Hádej kdo si můžete také zahrát na herce ve variantě Šarády. Sestavíte si náhodně postavu a nyní musíte herecky vyjádřit postavu, kterou jste. Pokud někdo uhodne, získává dva body a představitel role dostane jeden bod. Doporučujeme zde nastavit nějaký časový limit, do kterého je třeba uhodnout. Hráč, který získá jako první deset bodů, vyhrává.
Spousta různých možností, jak hrát Hádej kdo Mišmaš z něj dělá trvanlivou a zajímavou zábavu. Navíc zpracování a grafika je vynikající a zaujme každého dětského hráče.
Hádej kdo Mišmaš má základ ve hře „Guess What I Am“ z roku 2008 od společnosti Techno Source, případně také možná známější „Who am I?“ od polské Granny a německé Haby. Tentokrát ale nemáte na hlavě čelenku s obrázkem, ale sestavujete nečekané portréty.
Pokud tedy hledáte nějakou jednoduchou rodinnou zábavu, u které musíte zapojit logické a deduktivní myšlení, je u něj legrace a přitom netrvá nijak dlouho, pak si přidejte Hádej kdo? Mišmaš na svůj seznam. Převádí jednoduchý hádací koncept pro dva do elegantní legrácky až pro čtyři soupeře.
Recenze na dětskou hru jsou specifické. V závislosti zachování srovnatelných hodnocení je v tabulce uvedeno hodnocení podle totožných kritérií, jako u jiných her. Pokud o této hře uvažujete pro svoje děti, můžete bez obav k hodnocení přičíst 10 % za dětský pohled.
+ zabaví bez ohledu na věk
+ u hry je legrace
+ pěkné ilustrace
+ spousta možných variant
+ nevíte, kdo jste
+ variabilní hra
+ rychlá hrací doba
- brzy vám dojdou poznámkové listy
