Na začátku nás bylo šest. Šest barevných světýlek, která toužila po výhledu, ale naše stěna měla pouze čtyři kulatá okénka. A tak jen čtyři z nás mohou prosvítit ven. Světlo těch dalších lampiček se bude odrážet pouze dovnitř. Pořád je nás šest. Ale pod nánosem několika okének už svítí pouze jeden z nás. Vítěz.
Šestka je nakonec stěžejním číslem celé hry Hex Up, protože obsahem jsou šestistranné karty se stejným počtem puntíků. Vytvořil ji designér Olda Rejl a do pravidel vštípil rovnou šest her. A celé to vydává společnost Dino.
Šedivá krabička není nijak velká, protože potřebuje prostor pouze pro sadu pětačtyřiceti šestistranných karet. A ty jsou ústředním prvkem všech her, dopomáhají jim k tomu ještě kartonové žetony a plastový stojánek.
Právě do něj umístí hráči základní kartu, která jako jediná nemá žádný otvor, ale místo toho šest barevných puntíků. Všechny zbývající karty hráči rozprostřou po stole kolem a tím připraví partii hry, která se jmenuje Pack.
V jejím průběhu hrají všichni současně. Hráči se snaží najít na stole kartu, kterou mohou přidat do stojánku tak, aby zůstala stále viditelná kompletní sada šesti barev. To dosáhne kombinací čtyř otvorů na puntíky v kartě předchozí a dvou barev, které jsou natištěné na kartě přikládané. Hráč tedy vždy hledá vhodnou kombinaci barev a děr. Takový úspěšně přiložený díl se nazývá Hex a svému autorovi přinese okamžitě jeden žeton.
To by ale bylo moc jednoduché. Ti náročnější mohou sebrat ze společné nabídky na stole rovnou dvě karty a zkusit je zkombinovat do titulního Hex Upu. Pokud přiloženi dvou karet do stojánku vyústí i tak ve viditelnost všech šesti barevných puntíků, hráči to okamžitě přinese rovnou tři body. Hráči se po celou dobu snaží všichni, neustále se přebíjí, přizpůsobují se měnící se horní kartě ve stojánku a sbírají body. Jakmile dojde zásoba zamíchaných karet, je konec. Hráči sečtou své body a vítězem se stává ten s nejvyšší sumou.
Pack je moc pěkná hra o pozornosti, přehledu a dobrém vnímání rozložení děr. Pouze hráč, který dokáže rychlost zkombinovat s bezchybností, může zvítězit. Soupeři by se měli navzájem kontrolovat, protože chyba partii přeruší a ten, kdo ji udělal, musí bod ze svého skóre vrátit jako penalizaci. Hráči při tom mohou mít před sebou tři kartičky, které se snaží spojovat. Celkově je Pack moc zábavná a chytře vymyšlená hra, která těží z faktu, že všichni hrají současně.
Druhá v pořadí je hra Land, ve které si hráči rozdělí mezi sebe karty hexů rovným dílem tak, aby měl každý sudý počet. Tento svůj balíček zamíchaný položí před sebe a otočí z něj tři horní karty. K tomu dostanou jednotliví účastníci také sadu náhodných žetonů, které mají na zadní straně barvu.
Partie se dělí na tahy, jak se hráči střídají a pokaždé musí ze svých tří vyložených karet vytvořit jeden Hex Up (tedy zkombinovat otvory a puntíky dvou karet). Tuto dvojici přikládá jednou ze šesti stran k již vytvořenému hernímu plánu uprostřed. Karty se tentokrát nepokládají na sebe, ale postupně se plán rozrůstá.
Při tom musí sousední barvy souhlasit. Jako žolík mohou hráči použít barevné žetony před sebou, s nimiž mohou překrýt nepotřebnou barvu a vyrobit tak i z nepotřebné karty tu vhodnou. Za každou takovou vytvořenou dvojici protilehlých barev dostane hráč jeden žeton bodu. Jakmile hráči vypotřebují svoje zásoby, nastává konec partie a všichni si opět musí sečíst body.
Ve hře Land musí hráči mít nejen přehled, ale také potřebují štěstí. Karty otáčí v náhodném pořadí. Ale právě tady vstupuje do partie možnost překrytí s pomocí žetonů. Načasování jejich použití je zásadní. Zajímavou výjimkou a kombem je skutečnost, že prázdný otvor (obě karty jsou na sobě přiložené tak, že je pod nimi vidět stůl) může sousedit s jakoukoliv barvou. Ale taková pozice nemá hodnotu žádného bodu.
Hráči se snaží připojit kartičku ideálně tak, aby sousedila rovnou alespoň se dvěma již vyloženými dílky. Díky tomu lze opravdu maximalizovat bodový zisk. Nakonec je partie taktickou bitvou, ale jednotlivé tahy mají tendenci se zpomalovat, jak se každý snaží najít tu ideální pozici pro své tři karty.
Třetí hra má jméno Speed a hráči zde opět dostanou rovným dílem rozdělené karty hex, které si položí před sebe. Ve středu stolu bude ležet startovní karta obklopená šesti barevnými puntíky ze žetonů, a to od každé barvy jeden.
Hráči vždy poslepu zkombinují dvě své karty do Hex Upu a potom současně svůj výtvor otočí. Ten, kdo je nejrychlejší a dokáže ukořistit barevné žetony tak, aby zkompletoval sadu šesti různobarevných puntíků, získává žeton za každý správně umístěný žeton. Tak se účastníci střídají až do vyčerpání zásoby. Hráč s nejvíce získanými body se stává vítězem.
A Speed je přesně taková, jak naznačuje její název. Tahle varianta si bere za úkol vytvořit vlastně takovou klasickou postřehovou hrou, ve které se ale jednotliví účastníci snaží ukořistit i více žetonů. Někdy je to hektické, zajímavé, ale jedná se o slabší hru z dostupné šestky.
Hra Bluff dá hráčům do začátku pouze tři žetony. Karty zůstanou ležet zamíchané uprostřed a z jejich hromádky vytvoří hráči počáteční nabídku otočením tří horních karet. Hráč na tahu si vybere jednu kartu ze tří v nabídce a doplní ji do dvojice naslepo dílkem z balíčku.
Hráči si karty kombinují potají v dlani a snaží se vytvořit opět s pomocí děr sadu šesti různých barev. To lze realizovat i na prostoru více kol až do momentu, kdy některý ze soupeřů ohlásí, že se mu to podařilo. Soupeřům ale karty ukazovat nemusí. Ti se mohou rozhodnout, jestli mu věří nebo ne. Pokud blafuje a hráči jej prokouknou, musí odevzdat tomu, kdo jej prokouknul, jeden žeton. Jestliže přijde obvinění neprávem, pak putuje žeton opačným směrem. Hráč, který má na konci partie (až dojdou karty) nejvíce bodů, vyhrává.
Bluff je čistou hrou nervů. Hráči mají prostor pro svoji prostorovou orientaci a rotaci karet, ale především pro pokerovou tvář. Bez blafování nebo odhalování podvodů ostatních se tady nedá příliš vyhrát. A i kdyby ano, bez švindlů to není legrace. Tahle hra by měla všechny soupeře povzbuzovat k občasnému lhaní, aby ve hře bylo přístupné to napětí, které ji dělá zábavnou.
Předposlední hra Think je zábava týmového rázu. Stojí proti sobě konkrétně dva týmy a jeden se stane do začátku partie tvůrcem zadání. Jeho členové zkombinují dvě karty do Hex Upů a tím vznikne do každého kola sada několika zadání.
Hráči z druhého týmu si nyní musí zapamatovat rozložení barevných puntíků na každé sadě. Na zapamatování mají minutu, po které soupeři jednu sadu zakryjí a úkolem hádajících hráčů je společnými silami odtipovat (s pomocí barevných žetonů) co nejvíce správných umístění barev. Za každý správně umístěný žeton k rohu karty dostane tým jeden bod. Po šesti odehraných kolech se stává vítězem ten tým, který má dohromady nejvíce bodů.
Paměťová hra Think je zábavná, a protože kartiček je více než členů týmu (a jejich počet s každým dalším kolem narůstá), je ta obtížnost opravdu extrémní. Hráči často tipují nebo jen diskutují, aby se co nejvíce ujistili.
Týmový aspekt přidává celkovému zážitku důležitou rovinu. U paměťových her to není vůbec pravidlem, protože tam většinou každý soutěží sám za sebe. A tak přidání tohoto prvku domluvy a nejistoty přidává další zábavnou úroveň. Think je jednou z našich nejoblíbenějších, i když také jednou z nejjednodušších her v sadě.
Poslední varianta se jmenuje Code a hráči opět použijí všechny karty pro vytvoření společného balíčku. Jednotliví hráči ale dostanou tři náhodné žetony, jejichž barvy jim vytvoří tajný kód (musí se jednat o tři různé barvy).
Z hromádky si pak každý vezme tři hexy a postupně jeden po druhém vykládají karty doprostřed. Kdykoliv se na společné odkládací hromádce objeví hráčův kód, může zahlásit klíčové slovo „KÓD“ a vzít si za odměnu jeden žeton bodu. Ostatní musí pečlivě sledovat, protože se snaží soupeřovu barevnou kombinaci odhalit. Mohou si totiž navzájem mařit barvy tak, aby nebylo možné vytvořit správnou sadu. Hráči za každé zahlášení dostávají body až do chvíle, kdy dojde nabídka karet. Ten, kdo má nejvíce bodů, se stává vítězem.
Tato poslední varianta je zajímavou kombinací náhody a dedukce. Hráči musí dávat dobrý pozor, pokud chtějí odhalit barvy soupeře. Stejně tak jim ale jde i o to, aby nastřádali co nejvíce bodů sami pro sebe. V tom je zajímavá dualita, která je v téhle jednoduché karetní variantě nakonec ale dost nezábavná, protože všechno z velké části závisí na štěstí a ani nemáte tolik šancí ovlivňovat soupeře.
Všechny varianty mají svůj doporučený počet hráčů, který začíná vždy na dvou, ale pohybuje se někdy po čtyři a jindy až po šest účastníků, v závislosti na mechanismu dané varianty. Všechny partie jsou rychlé a dokončené během patnácti minut. Tím by se mohly snažit přiblížit nenáročnému publiku a třeba s tou postřehovou se poperou i děti.
Hex Up je zajímavou karetní hrou především z hlediska děravých karet, které pak umožňují různé kombinace. Autor byl velmi kreativní a vytvořil rovnou šest zcela odlišných variant. Možná by se chtělo říct, že by se mohl soustředit na jednu a vyladit ji pořádně než vytvořit šest mírně nadprůměrných. Místo toho se ale designér snažil využít na maximum novátorskou myšlenku s propojenými šestiúhelníkovými kartami a to se mu povedlo. Hex Up je tedy mnohem víc než něco jiného originální hra. Zábava je tu až na druhém místě za úžasem nad originalitou komponent a to je přecejen trochu na škodu.
+ výborná týmová varianta
+ originální provedení karet
+ chytře vymyšlených šest zcela různých her
+ rychlost partie
- v centru všeho jsou karty a ne zábava
- některé hry jsou slabší
