Stačilo jen na chvíli odejít z domu a ten byl najednou ovládnut polštáři, houbami a domácími spotřebiči. Ale protože z něj vyzařovala naprostá spokojenost a čistota, stačil přilákat do svého nitra zvířátka ještě, než jsme se stačili vrátit. Teď nám nezbývá, než se s našimi novými sousedy skamarádit.
Máme tu poprvé BrainBox, který není v hranaté krychlovité krabičce se spoustou čtvercových karet a několikavteřinovým limitem (hry V kostce – recenze). Tentokrát je v původním znění a ne v češtině, ale je také určen ještě menšímu publiku. Tvůrcem hry je G. Wyatt a vyšla v rámci série The Green Board Game Company v roce 2011 jako zelená, k prostředí přívětivá, hra. My ji ale mohli otestovat díky jejímu dovozci, firmě Angličtina-hry.cz.
Když si prohlédneme žlutou krabičku, zjistíme jeden fakt: tvůrce neustoupil od svého stylu jednoduchých pravidel, která se vejdou přímo na krabičku. Tentokrát návod zabírá zadní stranu krabičky, což můžete zpočátku snadno přehlédnout. Místo toho stejně jako my zvědavě nahlédnete dovnitř a mezi těmi aršíky s kartonem budete marně nějaká pravidla hledat.
Dostanete ale hromádku čtvercových dílků se zelenou zadní stranou, každý zobrazující nějaký předmět z domácnosti, ať už se jedná o mixér, chňapku, varnou konvici nebo ramínko. Když žetonky vycvakáte, objevíte ještě čtyři tvrdé desky, které nijak zmenšit nejde. Každou ovládá jedna barva, je oboustranná a vždy obsahuje právě devět políček. Jednou jsou prázdné, ale podruhé uvnitř je vždy jedno anglické slovíčko.
Úkolem každého z hráčů je nasbírat všechny předměty, které patří do jeho pokoje. A to rychleji, než ostatní zaplní svoje místnosti. Na začátku partie si tedy každý ze soupeřů vezme jednu s barevných desek. Hráči se pak společně domluví, kdo z nich bude hrát na straně s psaním a kdo ještě neumí číst, může zůstat na straně s prázdnými rámečky. Všechny dílky předmětů pak rozloží hráči mezi sebe do středu stolu a partie může začít.
Hráč vezme jeden dílek a podívá se na něj. Pokud patří do jeho pokoje (zjistí to buď podle barvy, nebo nápisu), dílek si nechá a položí jej na volné místo na své desce. V opačném případě jej vrátí zpět. Ostatním jej neukazuje, aby jim neusnadňoval úkol. Souboj pak pokračuje odhalováním dílků až do chvíle, kdy někdo nenaplní všech devět pozic ve svém pokoji.
Home Sweet Home je jednoduchou dětskou hrou, ve které se malí hráči musí řídit svým štěstím. Žádná paměť ani taktika tu nehraje roli, stačí jen losovat správné dílky. Právě proto je ale hra také vhodná už pro hráče od tří let. Tomu odpovídá i pohádkové a legrační zpracování, ve kterém mají všechny předměty oči.
Bohužel ve snaze udělat dvě hry v jedné autor zklamal. I hráči, kteří umí číst, se mohou snadno orientovat podle barvy a vlastně nepotřebují ani číst samotná slova. To je škoda, protože právě výuka angličtiny mohla být velmi příjemnou zprávou. Ale to by musela hráčská deska s písmenky postrádat výmalbu na stěnách pokoje.
Tady naštěstí lze do hry přidat pravidlo (které díky smrštěnému pojetí návodu budete hledat marně), že hráč musí dílek položit i na správné místo, jinak nelze tah uznat jako správný a musí jej vrátit zpět. Pokud použijete tuto úpravu, pak je vše v pořádku. V tomto případě navíc je dobré, že ve hře se mohou utkat děti různých schopností – mohou hrát prvňáci s předškoláky a při tom si budou navzájem rovnocennými soupeři.
Home Sweet Home je hra, kterou si děti užijí ve dvou i ve čtyřech. Jedná se o jednoduché hledání dílků mezi ostatními. Nenáročná hra pěkně vypadá, pobaví, ale není nijak výjimečná.
+ pěkné dětské ilustrace
+ dvě strany plánu
+ tvrdý karton
+ už pro děti od tří let
+ s úpravou pravidel trénuje angličtinu
- nedokonalá pravidla
- čistě o náhodě (chybí i paměť)
