Recenze: Inis – keltské legendy pro všechny

Vydali jsme se na cestu. Všude byla voda, chladný vítr nám pronikal až do morku kostí, ale my přesto měli víru ve svého náčelníka. Následovali bychom jej i napříč rozvodněnou řekou, pokud by nám řekl, že tam najdeme novou domovinu. Starý ostrov přestal být bezpečný, a tak jsme jej museli opustit.

A hledat nový budeme se svým klanem také my v deskové hře Inis. Ta patří do ohromně populární řady her firmy Matagot (Kemet, Cyclades, Korrigans). Autorem této nové masivní krabice je Christian Martinez a hra vyšla v roce 2016 ozdobená ilustracemi Jima Fitzpatricka a Dimitriho Bielaka. O distribuci pro Evropu se pak stará Esdevium Games.

Tak nějak jsme už naznačili, že krabice to bude velká. Ale především je důležitá opravdu zajímavá keltská ilustrace, která jejímu víku dominuje spolu s náčelnicí jednoho z klanů. Uvnitř zabírá většinu prostoru záplava obrovských desek teritorií. Ty mají velmi nepravidelné tvary, které do sebe ale přesto velmi dobře zapadnou při přípravě partie. Pro postavení startovní mapy využijí hráči tolik dílků, kolik se jich účastní celé partie. Ty stačí propojit a ostatní vytvoří zásobu stranou. Jeden z dílků pak hráči vyberou jako místo, kde stojí hlavní město a umístí sem plastové miniatury města a chrámu. Ke každé z nich patří také karty výhod, v jejichž balíčku tedy najdou karty odpovídající startovním deskám.

Každý z rivalů si vybere svoji barvu a získá tucet figurek. Tyto členy svého klanu si položí před sebe, a pak se s ostatními soupeři střídá v jejich pokládání na mapu. Každý z hráčů bude mít do začátku na plánu dvě postavičky, zbytek si ponechá před sebou. Náhoda (hození žetonem) poté rozhodne o směru, ve kterém se budou hráči střídat na tahu, a vše může začít s ostatními žetony na dosah.

Jednotlivé kolo začíná vždy fází přípravy. Na začátku mezi sebou hráči najdou nového náčelníka, kterému se zde říká Brenn. Před začátkem partie je určený dopředu, později se mění pouze v případě, že má některý z hráčů pod kontrolou teritorium s hlavním městem. Pokud se změnila kontrola některého z teritorií, tak si hráči musí předat kartu tohoto území. Ta poskytuje svému majiteli vždy nějakou výhodu. Každé teritorium má své nezaměnitelné jméno a případně i nějakou speciální podmínku vypsanou přímo na desce.

Brenn poté vezme balíček akčních karet, zamíchá je a rozdá po čtyřech každému z účastníků. Těch je na výběr vždy o jednu více než hráčů, protože jsou vždy vyřazeny karty pro vyšší počet soupeřů, než se partie účastní. Hráčům ale tyto rozdané karty nezůstanou – místo toho si vyberou jednu a zbytek podají soupeři. Ta si postupně volí a podávají, dokud každý z nich nemá čtyři zvolené karty.

Nastává čas pro tu mnohem zajímavější fázi každého kola, kterou je roční období (season). Od té chvíle se hráči střídají ve výběru jedné ze dvou dostupných akcí. Postupně jich provedou více a to tak dlouho, dokud se všichni postupně nevzdají šance na další tah.Christian

Na výběr mají buď zahrát kartu, nebo si vzít žeton předstírání. Po většinu času ale půjde o tu první z možností, protože hlavní volbou bude výběr z karet. Máme na mysli nejen karty akční, které si před chvilkou hráči draftovali, ale také karty výhod z kontrolovaných území a karty epických příběhů. Všechny karty se po zahrání odloží, ačkoliv se v následujícím kole do hry vrátí.

Akční karty pak hráčům nabízí různé příležitosti. Mohou stavět, pohybovat jednotkami nebo přidávat na plán nové. Především ale jsou v nabídce také karty, které nabídnou šanci prozkoumávat ostrov a objevit nová území. Hráč tak přiloží nový dílek a to na místo, kam si sám zvolí. Akční karty jsou také jednou z mála cest k zisku epických karet. Ale i teritoria nabízí různé akce.

Kdykoliv se na jednom území ocitnou bojovníci dvou znepřátelených klanů, dojde k bitvě. Ještě před samotným bojem ale je možnost se před válkou ukrýt. Pokud se v místě nachází citadela, mohou se zde ukrýt až dvě figurky jednoho klanu. Poté si bránící hráč musí vybrat oběť – buď odhodí akční kartu z ruky, nebo odstraní z teritoria jednu svoji figurku. Místo útoku ale může hráč na tahu zvolit ústupovou variantu a přesunout několik svých figurek na sousední území, které ale pro tyto účely musí mít pod kontrolou. Poslední možností je využití některé z karet epických příběhů, které nabízí nějaké speciální manévry.

Partie pak pokračuje hned další přípravou kola. Právě v tuto chvíli se také kontroluje splnění vítězných podmínek. Na výběr jsou rovnou tři, které je možné splnit. Pro hráče je vždy důležité číslo šest – jednou z podmínek tak je mít své bojovníky na šesti územích mapy. Pokud tím současně navštíví alespoň šest svatyní, splnil i druhou podmínku. Poslední je být náčelníkem lokalit a mít zde na návštěvě (a pod kontrolou) šest nebo více figurek nepřátelských klanů. Navíc mohou svými hrdinnými činy v průběhu partie dostat hráči zásluhy (deeds), které jim usnadňují splnění podmínek.

To ale samo o sobě nestačí k vítězství! Alespoň ne okamžitě. Když totiž hráč pracně splní alespoň jednu možnost, která by mu přislíbila výhru, může si na začátku následujícího kola vzít žeton aspiranta (pretender). Nyní má před sebou jasný úkol – udržet si svoji splněnou podmínku do začátku následujícího tahu. Pokud se mu to podaří, pak může slavit vítězství. V opačném případě žeton vrátí a partie pokračuje dál.

Inis je naprosto jedinečně jednoduchou hrou. Pokud byste měli někomu popsat, jak se hraje, nebudete mu mít během pěti minut co vysvětlovat. To proto, že kromě přípravné fáze jde vlastně jen o hraní karet a ty mají na sobě vždy jasně popsané svoje efekty. Všechno ostatní se pak už točí pouze kolem vítězných podmínek.

Jenže to vůbec neznamená, že hra jako taková je jednoduchá a všem bude hned jasné, co mají ve svém tahu dělat. Na výběr je vždy hned několik karet a především jejich použití přináší spoustu voleb – kam položit nové figurky, jak posunout ty stávající? A chcete zaútočit na soupeře nebo raději zaútočíte na kontrolu momentálně opuštěného území?

Nebo budete raději prozkoumávat své okolí. A to je samozřejmě dříve nebo později potřeba, protože bez území není o co bojovat. Některé lokace jsou hodnotnější, ale náčelníkem každé lokace může být pouze jeden hráč – ten, který zde má nejvíce svých figurek. A tak se vliv neustále přelévá a bitvy zuří.

Mohlo by Vás zajímat

3

dětskápro začátečníkyrecenzerodinnástrategickázávodní

Recenze: Water Lily – souboj o žabí princeznu

Hráči právě k bojům dostanou veškeré potřebné prostředky, ale jak konfliktní si v realitě partii udělají, to závisí pouze na nich samotných. Bez konfliktů to ale nejde, o tom není žádných pochyb. Ale v každém případě boj není zdaleka tou hlavní náplní partie Inis.

Všechny vítězné podmínky jsou hodně podobné, ale rozhodně není jednoduché je udržet po celé kolo. Hráč totiž současně veřejně vyhlásí svůj útok na vítězství, protože si musí vzít žeton žadatele. A tím si na svá záda nakreslí velký červený terč. Všichni soupeři se přestanou věnovat svým plánům a mají jasný úkol – znemožnit vám vítězství.

Naprosto zásadním momentem každého kola je draft na začátku. Právě ziskem těch správných akčních karet (jejich znalost je zásadní) je možné se propracovat rychle k nadvládě nad více územími. Samotných taktických možností ale ve hře zase tolik není. Přes to všechno má hra velmi solidní znovuhratelnost, protože se pokaždé odehrává na jiných územích a s jinými epickými kartami. To z ní dělá obvykle úplně jiný zážitek.

Jenže současně je třeba také zmínit, že délka partie je často těžko odhadnutelná. Pokud bychom ale měli alespoň střelit herní čas od boku, tak počítejte, že se bude pohybovat mezi jednou a dvěma hodinami. S postupem času hráči získávají zásluhy a za ně slevu na konečné podmínky. Tím se nakonec splnění zjednoduší. Ale do té doby každý pokus o vítězství visí na vlásku, který ostatní hráči i několikrát za sebou přeseknou. Současně ale právě tento mechanismus vytváří neuvěřitelné napětí, protože jeden za druhým si všichni hráči vyzkouší svoji šanci na vítězství. Nakonec se to ale povede jen jednomu.

Hra je nejlepší ve vyšších počtech, kde má všechno mnohem větší váhu. Současně ale také každý čin má mnohem kratšího trvání, než se něco znovu změní. Účastníci tak mohou mít pocit, že nemohou tak dobře ovlivňovat mapu a vše na ní, jako třeba ve dvou.

Zpracování je naprosto precizní. Krásné a obrovské dílky mají za následek, že hra je náročná na místo, ale právě jejich zásluhou Inis vypadá rozložená opravdu nádherně. Karty jsou velké a tvůrci vůbec nešetřili na figurkách a všem tom, co vám udělá u takovéto hry radost. I pravidla jsou rozvržená dobře a přehledně.

Inis není o tom, že byste si vypracovávali svoji cestu k vítězství. Pečlivě, krůček za krůčkem. Tohle je hra, ve které je důležité překvapení a nenápadnost. Ve správnou chvíli pak musíte zaútočit tak, aby na to ostatní už nemohli úspěšně zareagovat. Inis nabízí jedinečný zážitek v nádherné podobě a ačkoliv to není hra pro každého, rozhodně je vynikající.

Recenze: Inis – keltské legendy pro všechny

Inis je keltskou hrou válek, hrdinských činů a boje o nadvládu. Hráči k ovládání svých jednotek používají karty, které si musí na začátku kola rozdělit pomocí draftu. Tím získají přístup k možnostem v kole, které současně vylepší kontrolované území, které nabízí své vlastní výhody. Dohromady pak jde ale o kontrolu území pod dohledem figurek. A také o schopnost udržet si vedení po celé jedno kolo. Teprve pak můžete slavit vítězství. Inis je opravdu jedinečná hra.

Klady:

+ plná možností, ale jednoduchá
+ fantastické zpracování
+ neustále krůček od vítězství a při tom tak daleko
+ konfliktní, pokud chcete
+ variabilní partie

Zápory:

- nepředvídatelná herní doba
- někdy pocit menší kontroly

4.5