Recenze: Intrigue City – úklady za každým rohem

Každé město na světě má v pozadí nějakou tu šedou eminenci, která tahá za nitky. Je jedno, jestli si říká starosta, primátor nebo třeba lobbista. Rozhodnutí se odehrávají v pozadí, mimo zraky obyčejných lidí a nové touhy těchto lidí jsou prezentovány poddaným jako ohromující myšlenky. Naštěstí ne všichni lidé propadnou jejich magii a nakonec budou bojovat o osvobození. Každé město může být Intrigue City.

To je i případ města Aar, kde se odehrává náš příběh o bezpráví, nároku a naději. Každá ze šesti gild si klade svůj nárok na trůn v deskové hře Intrigue City. Jejími autory jsou Christos Giannakoulas a Manolis Zachariadis a vychází pod vlajkou společnosti Purple Games z Řecka. Ilustrace a grafiku hry vytvořil Panagiota Pardavela. Z poděkování na konci pravidel je zřejmé, že spolupracovali také s dalším vydavatelstvím Artipia Games, jejichž Briefcase (recenze) jsme testovali nedávno.

Hra se ukrývá ve standardně velké krabici, které dominuje ilustrace hradní chodby. Na ní čekají všichni uchazeči o trůn. To uvnitř krabice vládne rozkládací herní plán ukazující obrázek města obehnaného hradbami. Jeho plocha je překrytá devíti akčními políčky, ale také dvě stupnice (body intriky a počítadlo kol). Dole pak je ještě dalších šest řad s čísly od jedné do deseti, které slouží pro sledování vlivu jednotlivých znepřátelených frakcí.

Každý z hráčů dostane v krabici také jednu desku jen a jen pro sebe. Na ní najdou pokyny pro přípravu hry i pro závěrečné bodování v levé části, ale především záběr z ptačí perspektivy na stůl v pavoučí lóži. Tam se mistři všech šesti cechů schází, každý má u stolu svoje místo, s erbem a židlí.

Nechybí samozřejmě ani pořádná dávka karet. Třicítka laskavostí, šedesát pravomocí a devadesát karet rovnováhy se všechny dělí podle barvy cechů. Naležato je pak orientovaný balíček karet vlivu rozdělený na základní a pokročilou hromádku. Tyto karty spolu s laskavostmi jsou jediné, které na sobě mají i nějakou ikonografii. Do hry zasáhne také řada dřevěných komponent, jako jsou kostičky, figurky a žetony, představující vliv ve městě.

Příprava hry začne vyložením herního plánu. Jeho plochu pak hráči obsadí kartami vlivu, které představují možné akce. Fialové kostičky budou počítat sílu vlivu jednotlivých frakcí ve městě na šesti stupnicích, zatímco fialový disk se bude posouvat s plynoucím časem, jak budou hráči procházet koly partie. Vedle plánu rozloží hráči karty rovnováhy a laskavostí rozdělené do barevných hromádek, první z nich obrázkem nahoru, druhé dolů.

Každý z hráčů si vybere svoji barvu a dostane její žeton vlivu a také odpovídající sadu karet pravomocí, které zamíchá a položí před sebe. Vezme si ale také jednu hráčskou desku a dvě figurky – šedou a černou, představující jeden obranný a jeden útočný pokus. Poté hráči rozmístí startovní kostičky vliv na frakce dle své volby.

Hráči se střídají na tahu podle úrovně intrik na počítadle kolem herního plánu. Na řadě je vždy ten z účastníků, který má nejnižší hodnotu. V tu chvíli může poslat jednu ze svých figurek na libovolnou volnou akci na herním plánu a provést ji buď na své desce, nebo na soupeřově. O tom rozhoduje barva figurky, kterou položil (šedá = obrana na vlastním plánu, černá = útok na soupeřově plánu). Vybranou činnost okamžitě provede a přičte si případnou hodnotu intriky z odpovídajícího řádku na plánu (počet pavouků po stranách řádku).

Tím se na poslední místo dostane další z hráčů, který znovu vyšle svoji figurku. Hráč může vyslat i dvě současně, pokud zůstane stále poslední, ale pak musí předat slovo svým protivníkům. Intriky hráči získávají pouze za některé karty a snaží se jim vyhýbat, protože prozrazují jejich počínání obyčejnému lidu. V případě obranné akce navíc hráč jako odměnu dostane jednu laskavost od cechu, kterému pomohl. Ty pak může zahrát v libovolném okamžiku svého tahu, ať už jako obranu před útokem soupeře nebo pro získání jiných výhod.

Poté si všichni hráči zkontrolují svoje vlastní herní plány. Snaží se dosáhnout rovnováhy u co nejvíce cechů. Taková rovnováha znamená, že hodnota kostiček ležících na místě pro daný rod má hodnotu přesně šest. Za každý tento dosažený cíl si hráč vezme jednu kartu rovnováhy dané rodiny, jejíž hodnota bude odpovídat síle rodu na konci (stupnice na společném herním plánu). Tím končí kolo.

Vždy po dvou odehraných kolech ale nastane změna éry, která je na počítadle tahů zaznačena římskou číslicí. Tady hráči použijí svůj vlastní balíček síly cechů, doberou si horní tři karty a vyberou jednu z nich. Ostatní dvě odhodí stranou a ve hře už nebudou použity. Tímto hlasováním společně hráči rozhodnou, kterým rodům a o kolik hodnot se síla posune.

Jakmile mají hráči za sebou i poslední čtvrtou éru, nastává závěrečné bodování. Každá získaná karta rovnováhy má takovou hodnotu, jakou má daný rod sílu na konci partie. Přitom ale ještě na některé šikovné intrikáře čekají odměny za variabilitu rovnováhy, nepoužité karty a další. Hráč s nejvyšším bodovým součtem se stává vítězem hry.

Intrigue City si zakládá na zajímavé kombinaci obrany a útoku. V každém kole hráči provedou obě akce, ale pouze z těch, které na herním plánu ještě jsou volné. Hra kombinuje více zavedených prvků, a zatímco někde se jí daří, jinde až tolik ne. Právě ty konflikty ale zůstávají hlavním středobodem celého soupeření.

Ale to je současně důvodem, proč vlastně nikdo nemá šanci vybudovat nic svého. Kdykoliv si vytvoříte dobrou pozici, hráči vám ji zničí. Můžete se sice do určité míry před útoky bránit, ale ani to ve výsledku nestačí, abyste měli pocit z dobře odvedené práce. Tady bohužel hra selhává na všech frontách a jedná se o nejzásadnější nedostatek.

Mohlo by Vás zajímat

3

recenzerodinnástrategická

Recenze: Everdell Bellfaire – Divukraj a stoletá slavnost

Hra je díky tomu velice konfliktní, což je naopak dobře, protože hráči se nenechají na pokoji ani mimo svůj tah. Neustále musí vymýšlet nové přístupy a taktiky. Situace se rapidně mění a z toho plyne nakonec nejzábavnější důsledek hry.

Velmi šikovně je vytvořený mechanismus s intrikami. Čím silnější akce hráči používají, tím více se posouvají dopředu a dostanou se později k tahu. Někdy to je výhoda, jindy ne. Současně ale dostane tři body na konci hry za to, že nejvíce pletichařil.

Všechno se ale nakonec točí kolem podpory rodů a zvyšování jejich síly. To mohou hráči snadno ovlivnit na konci epochy. Stejně tak ovlivní také nasbírání karet rovnováhy, které se právě se silou cechů kombinují. Mechanismus variabilní odměny máme rádi a tady se povedl.

Co se ale nepovedlo, je atmosféra. Téma hry není zrovna originální a zpracování váš pocit z boje o moc nijak neprohloubí. Bohužel s tím se pojí také další nedostatek – herní doba. Ve dvou či třech sice je možné hru skončit do hodiny, ale v pěti je partie otázkou alespoň 90 minut. Navíc se výrazně zvyšují čekací doby mezi jednotlivými tahy. Naštěstí i mimo akci musíte sledovat ostatní a reagovat na jejich akce.

V menším počtu hráčů je v nabídce nižší množství akčních políček a váš soupeř je jasně daný. Hráči si vrací zásahy tam a zpět, co vytváří nakonec poměrně taktický boj. To s více rivaly nikdy nevíte, kdo na vás kdy zaútočí. Jeden z hráčů se musí třeba bránit i více útokům v jednom kole. Stačí, aby se na něj ostatní domluvili, čemuž se říká tzv. „bash the leader“.

Intrigue City se snaží zkombinovat několik mechanismů a vytvořit zajímavý zážitek z boje o vládu nad městem. V některých fázích se mu to daří lépe, ale celkově je dojem spíše průměrný. Bohužel si s sebou hra nese spoustu drobných nedostatků, a ačkoliv nabízí pěkné strategické možnosti, nakonec nezaujme tak, jak by mohla. Intrigue City je hra, která nakonec nevykoukne z průměru.

Recenze: Intrigue City – úklady za každým rohem

Intrigue City vypráví další z příběhů o nepřátelských rodech, které bojují o jedno město. Tentokrát potřebují získávat vliv pěkně potichoučku. Čím větší respekt si získáte u některých rodin, tím více šancí máte na vítězství. Jenže každá taková rodina má také svoji vlastní důležitost a i ona hraje zásadní roli při rozhodování o vítězi. Hráči musí pletichařit, útočit na sebe a bránit se před soupeřovými nájezdy. Jenže ať se snažíte sebevíc, cokoliv vytvoříte, vám ostatní velmi rychle zboří. Mezi podporou rodů se snažíte najít tu správnou rovnováhu, která přináší sladkou odměnu. Hra funguje ve všech počtech hráčů, ale s více soupeři se nepříjemně protahuje herní doba i čekání na tah. A pokud se dostane někdo do výrazného vedení, ostatní se proti němu spiknou a nechají ho padnout až na dno. Ani atmosféra tuhle hru nezachrání, a tak nakonec je Intrigue City zajímavým pokusem, který je tak trochu zklamáním.

Klady:

+ dobře hratelné ve všech počtech hráčů
+ každé kolo provedete útok i obranu
+ zajímavé spojení mechanismů
+ variabilní odměna jednotlivých cechů
+ pavoučí intriky ovlivňují pořadí

Zápory:

- s více hráči dlouhé
- co vytvoříte, to vám ostatní zboří
- hráči se většinou spiknou proti soupeři, který vede
- nepříliš zajímavé zpracování a atmosféra

2