Všichni Češi jezdí do zahraničí. Jako by ani nevěděli, jaká krásná místa mají ve své domovské zemi. Nebo opravdu netuší, že i bez překročení hranic může člověk zažít zajímavá dobrodružství a vidět věci, které by ho ani nenapadly?
Je tedy dobře, že se firma ABEDEO s. r. o. rozhodla podpořit poznání svého kraje. Vydala pod záštitou společnosti Dárkoviny (www.darkoviny.cz) znalostní deskovou hru JihoČesko, kterou jsme dostali možnost vyzkoušet. Za hrou stojí trojice autorů Stanislav Zrůst, Kamila Zrůstová a Alexandra Kloboučníková.
Protáhlá krabice nabízí ilustrátorův pohled na oblast jižně od Prahy. Pod víkem najdeme nejen typické karty se sedmi stovkami otázek (sto jednostranných karet), čtyři barevné figurky a kostku, ale především napůl přeložený herní plán s mapou. Ta je zcela napěchovaná humornými ilustracemi na téma této oblasti a spoustou dobře sedících vtipů. Postav a bublin je zde opravdu hodně, až mezi nimi málem zaniká samotná trasa pro figurky, která se vine přes celou plochu, a jednotlivá políčka jsou označena písmenky.
Celá partie začíná v Českých Budějovicích. Právě sem postaví každý z hráčů figurku v barvě, kterou si zvolil. Jeho cílem pak bude opět toto město ale poté, co obkrouží trasu kolem všech důležitých měst a památek tohoto kraje. Stranou si připraví také papír a tužku pro evidování bodů (lze nahradit ponecháváním karet nebo variantou pro pokročilé, o které si povíme později) a zamíchají celý balíček s otázkami.
Hráči se střídají na tahu, ve kterém si vezmou kostku a hodí nějaký počet puntíků. Podle tohoto tečkovaného návodu pak posune svoji figurku právě o tolik políček vpřed. Obvykle tak skončí na pozici, která na sobě má dvoupísmennou zkratku jednoho ze sedmi okresů.
Jeden z jeho soupeřů dobere horní kartu z balíčku, najde odpovídající otázku a přečte ji. Každému okresu na kartě patří jedna otázka označená právě zmiňovanou zkratkou (například ST jako Strakonice). Aktivní hráč musí na tuto otázku odpovědět správně. Někdy má na výběr tři možnosti, jindy musí použít svoji paměť a fantazii a odpovědět správně vlastními slovy.
To se všechno změní, jakmile někdo vstoupí na políčko s červeným A. Tady na aktivního hráče nečeká otázka, ale úkol – pantomima, kterou musí předvést nějakou osobnost nebo předmět. Ostatní hádají a bod dostane správně tipující i předvádějící hráč.
Za správnou odpověď si hráč poznačí jeden bod na papír (nebo si nechá zmíněnou kartu před sebou) a nechá hrát soupeře po směru hodinových ručiček. Pokud se na jednom políčku potkají dvě figurky, nic se neděje. Jejich cesta zpět do Českých Budějovic tak probíhá vcelku nerušeně až do okamžiku, kdy jeden z účastníků dorazí do cíle. Hráči si nyní spočítají svoje získané body a vítězí ten, kdo k tomuto okamžiku získal nejvíce bodů. V případě rovnosti vítězí ten, kdo je blíže cíli.
U JihoČeska si prostě všichni nejen procvičí své znalosti, ale především objeví oblast republiky, která jim může přinést zajímavý cíl pro dovolenou. Dokonce si troufneme říct, že by bylo skvělé, kdyby takovouto hru měl každý kraj. Přesně tak bychom konečně mohli začít objevovat naši zemi jinak, než s pomocí mapy. Tipy na výlety jsou vždy k nezaplacení.
A tady je k tomu ještě navíc hra. Je samozřejmě velmi jednoduchá a na první pohled nepřináší z hlediska hratelnosti nic nového. Je tu ale jedna zajímavá geografická novinka, která funguje moc pěkně. Otázky totiž odpovídají pozici hráčovy figurky na plánu. Pokud tedy zrovna dorazil do okresu Tábor, dostane otázku právě na tuto oblast. To je velmi příjemná drobnost, která celkový zážitek vylepšuje.
Varianta pro pokročilé je ještě o fous zajímavější. Body totiž najednou nehrají žádnou roli. Místo toho si půjdou hráči po krku a mohou se vyhazovat. Odměnou za správnou odpověď není vůbec nic. Ovšem takový špatný tip znamená pro hráče, že se musí posunout dozadu na nejbližší bílé políčko. Totéž funguje i jako následek vyhození soupeřovy figurky.
Hráči si sami mohou zvolit, jestli variantu s pantomimou (která je na každé kartě jako osmá otázka) chtějí hrát nebo budou políčko A brát pouze jako prázdné místo bez efektu. To musí provést, pokud hrají pouze dva soupeři. V takovém případě totiž mechanismus hádání pantomimy nemůže z hlediska bodování fungovat.
Plán není nijak dlouhý, takže můžete počítat, že partie trvá něco málo přes půl hodiny. Ovlivňuje to ale výrazně délka hráčů, protože čím jich je víc, tím je třeba zodpovědět více otázek a ve čtyřech už délka může sahat k hodině. Především v případě, že se rozhodnete hrát variantu s aktivitami.
Otázky, které nemají možnosti, nabízí někdy dost volné odpovědi. Není pak jednoduché posoudit, jestli odpověď byla správná nebo ne. To se ale stává opravdu pouze velmi výjimečně. Na úspěch hráče má velký vliv samozřejmě také štěstí a výsledky hodu kostkou. Ty pošlou hráče na volné místo, které mu nic nepřinese nebo naopak umožní soupeři vyhození. Náhody ale není tolik, jako v jiných vědomostních hrách, kde na výsledku kostky závisí úspěch docela.
Samotný herní plán a jeho zpracování nemá na zážitek žádný vliv. Určitě plní pozitivní efekt z hlediska prvního dojmu, protože hráči mají tendenci se do něj ponořit a hledat vtipy – vizuální i textové. Po čase je ale všechny objeví a zůstane pouze opravdu velmi nepřehledný plán.
JihoČesko je vědomostní hrou, která plní skvěle svůj hlavní cíl – zatraktivnit část naší republiky. Hráči se o jednotlivých místech dozví zajímavé informace, ale především se dozví o jejich samotné existenci. To může určitě přinést příjemný efekt zvýšení turistické návštěvnosti, ale především pobaví všechny obyvatele ČR. Nenabízí sice nic herně nového, ale pobaví a právě proto je JihoČesko fajn vědomostní hrou.
+ plán plný vtipů (první dojem)
+ varianta pro pokročilé s vyhazováním
+ funguje výborně jako námět na dovolenou
+ dostatek otázek
+ chytré geografické provázání karet a plánu
+ odvaha hru vydat
- nepřehledný plán
- některé volnější otázky
- chybí originalita
- herní doba se protahuje s více hráči
- vliv náhody
