Recenze: Jump – hop, skok a telemark

Byly doby, kdy to byl v naší zemi jeden z nejsledovanějších zimních sportů. Do té doby, než je převálcoval biatlon. Ale díky nepříliš výrazným úspěchům českých závodníků upadá v zapomnění podobně jako třeba klasické lyžování. Máme na mysli skoky na lyžích, které vždycky patřily mezi milované události. Stačilo třeba zmínit turné čtyř můstků a všichni nervózně poposedávali v očekávání sportovního zážitku, který jako jeden z mála nerespektoval klid vánočních svátků.

Roztáhnout lyže do véčka a pořádně se proletět nad údolím nám umožní karetní hra Jump, kterou připravil Marek Klus a na vývoji se podílela také Renata Buryová. Jedná se o původní českou hru, která je označena značkou MM Games, což je český vydavatel této nenápadné karetky. O tematickou grafiku se postaral Michal Binar.

Její veškerý obsah najdeme v menší světlé krabičce, která by krásně zapadla do sněhové závěje a už se nevynořila. My ji ale vylovíme, abychom se podívali, co je uvnitř. Asi nikoho nepřekvapí, že je to z velké části sada velkého počtu karet. Právě tento velký balíček, který čítá více než stovku karet. Mezi nimi musí hráči najít karty skokanských můstků a dohodnout se, jestli se bude jejich souboj odehrávat na můstku s kritickým bodem 120 metrů nebo 200 metrů. Podle toho zvolí a vyloží dvojici karet do středu stolu. Všechny ostatní karty hráči zamíchají do jednoho balíčku a do středové nabídky vyloží šest z nich.

Na začátku kola si každý z hráčů určí svůj kvalifikační výkon a tím také pořadí, ve kterém se spustí z můstku dolů. Rozhodne o tom hod kostkou. Poté se hráči střídají na tahu a postupně si plní jednotlivé fáze skoku. Když na hráče přijde řada, musí si vybrat jednu z šesti karet v otevřené nabídce a zařadit si ji do rozfázovaného skoku před sebe. Jednotlivé karty mají číselné hodnoty, které se snaží hráči získat co nejvyšší a v honu za lepší technikou mohou fázi i jednou překrýt kartou s vyšší hodnotou.

Když někdo nasbírá pátou kartu, je třeba dohrát poslední kolo a je konec. Pokud některému z účastníků chybí na některé pozici zcela fáze skoku, musí její hodnotu nahradit hodem kostkou. Součet bodů ze všech karet (případně kostek) určí délku skoku. Pro jeho zjištění musí hráč zkonzultovat tabulku. Při tom může získat maximálních 25 bodů s pomocí pěti pětek nebo získání pěti karet se stejnou barvou kombinézy. Ale to ještě není finální délka, protože je třeba hodit kostkou a teprve přičtení těchto několika metrů je finální místo, kde byla změřena délka skoku.

Hráči porovnají své úspěchy a podle toho získají žetony a pokračují druhým závodním skokem s novými kartami. Až po čtyřech skocích nastává konec partie, kde si hráči posčítají své bodové zisky za umístění v jednotlivých částech a ten, kdo má bodů nejvíce, se stává vítězem.

Jump se vrhá po hlavě do světa véčkového stylu a odvážných mužů, kteří se nebojí spustit z hrůzu nahánějícího můstku střemhlav dolů a ještě k tomu se odrazit a letět jako pták. A podobně se cítí i hráči, kteří se do hry pustí.

Čeká je sbírání sady karet, což je taková mechanická klasika, se kterou se dnes setkáváme ve hrách velmi často. Svůj křížek za originalitu si ale hra odškrtne zcela jinde, na poli tématu, které je jedinečné a právě tím nás nalákala.

Ve vyhodnocení skoků a obecně ve hře je docela dost hodů kostkou, které působí trochu netematicky. Máme na mysli samozřejmě hlavně to doplňování karet, které může hráčům přinést nečekaný skok. A to přesto, že není možné kostkou hodit nejvyšší hodnotu fáze skoku, tedy pětku. Ale především jde o to, že házení kostkou samo o sobě prostě není zábava a když je ho moc, hráči mají tendenci se nudit a být přehlcení.

Do hry vstoupí kromě náhody z kostky, která je výrazná, vstupují také speciální karty, které umí zamíchat výsledky. Je tu například zajímavý trenér, který funguje jako žolík. Je tu ale i karta, která umí hráče z kola ze zdravotních důvodů vyřadit nebo využít vítr ve svůj prospěch. Karty nabízí příjemnou variabilitu, protože vše není jen o sbírání čísel.

Ale zpět k té náhodě. Ta určuje hned na začátku kola, jaké karty budete mít na výběr a tedy i to, jakou máte šanci vůbec sestavit použitelnou sadu fází skoku. No a pak tu je kostka, která rozhoduje někdy i o vítězi kola, pokud jde o metry přidané větrem. K tomu vám doplní hodnocení nebo určí začínajícího hráče. Náhoda je všude.

Čtyři kola a stejný počet skoků znamená, že hra je velmi rychlá a do půl hodinky máte všechno odskákané a to i ve vyšším počtu hráčů. Na tom ale nijak nesejde, protože hráči nemají žádný způsob, jak si navzájem do skoku zasahovat kromě sbírání karet ze středu.

Pokud jste fanoušek skoků na lyžích, pak oceníte drobné detaily a v letních měsících se zabavíte. Budete ochotní přimhouřit oko nad náhodností hry. Pokud vám ale létání z můstku nic neříká, pak na tom bohužel ani hra Jump nic nezmění, protože nedokáže poskytnout dostatečný zápal na to, abyste pronikli přes propast v tématu a atmosféře.