Recenze: Kazaam Dice – s kostkami za homunculem

Rok se sešel s rokem a alchymistická akademie má nové adepty. Mistr Ambrosius pro ně připravil nový úkol, který bude ještě obtížnější než loni. Musí nejdříve připravit vše pro oživení homunkula, ale bez použití své oblíbené přísady. Teprve když ji najdou, budou svému stvoření moci vdechnout život. Nejdříve ji však musí získat v labyrintu. Budou muset využít všechnu svoji inteligenci, aby se v něm neztratili a dorazili k cíli jako první.

Labyrint je dlouhé a šeré místo utvářené nespočtem různých kostek. Každá z nich potřebuje ke svojí aktivaci správné složení ingrediencí, na které musí uchazeči přijít podle připravených stop, nápověd a hádanek.

Někde v chodbách se pohybuje i samotný mistr Ambrosius a snaží se svým učedníkům jejich úlohu ještě ztížit tím, že nenadále přemisťuje některé kostky a mění rozložení celého labyrintu.

Ambrosius tiše sleduje, jak se čtveřice ze všech sil snaží a bojuje s jeho nástrahami. Ví moc dobře, že pouze jeden z nich vyhraje, jeden z nich bude hoden stát se jeho následovníkem.

Kazaam je kouzelné zaklínací slovíčko, které museli znát všichni alchymisté ve středověku. Právě a pouze jím jste totiž mohli přivést k životu bytost, kterou jste pomocí svých lektvarů a podloudně získaných částí předtím sestavili. U nás je takovou nejznámější bytostí golem, v této hře se pak jmenují homunkulové. A právě takového golema, ovšem mnohem hezčího a barevnějšího, si můžete přivlastnit i v této hře od firmy Fantasyobchod.

Kazaam Dice, tedy hra, o které je celá dnešní recenze, je přímým následovníkem hry, o které jsme si povídali před několika týdny, deskové hry Kazaam. Souvislost není daná jen samotným názvem, ale také grafikou, která je u obou her velice podobná.

V originále Kazaam Dice představilo vydavatelství Wolf Fang v roce 2009 (tedy rok po Kazaamu) a duší jí vdechla kreslířka Agnizeska Bała a Radoslaw Gruszewicz, za vším však stojí především její tvůrci Britta Stöckmann a Jens Jahnke. Překvapivě nemají se hrou žádnou tvůrčí souvislost autoří původního Kazaamu – Małgorzata Majkowska a Tomasz Z. Majkowski.

Na balení vás hned na počátku zaujme neuvěřitelný balíček šedých kostek. Těch je totiž celkem 32, což je u deskové hry snad nikde jinde neviděné číslo. Soupeřit s ním snad může jen speciální závodní Cuba Cube od českého autora Jiřího Mikoláše, na kterou vám brzy přineseme recenzi.

Kromě zmiňovaných šestistěnných neposedných komponent najdete v krabici také malý hrací plán, figurku mistra Ambrosia, jednu bariéru, několik vycvakávacích žetonů, pro nezbytné alchymistické suroviny a především pak list plný polepek. V předchozím textu jsme zmínili, že všechny kostky jsou šedé a zde právě přichází nepříjemná činnost – je totiž pouze na vás, abyste si všechny kostky pokryli správnými obrázky jednotlivých homunkulů. V zájmu vyrovnané hry je pak dobré, abyste u všech dodrželi stejné rozestavení obrázků, které je dokonce doporučené v návodu.

Příprava hry je poměrně rychlá, když nebudeme počítat zmíněné lepení kostek, které stačí udělat jen jednou před první hrou. Stačí do středu hrací plochy postavit figurku mistra Ambrosia, kolem něj v doporučeném rozestavení rozložit žetony přísad a vybrat si alchymistu, kterým se chcete v partii stát.

Každá z postav má určenou oblíbenou přísadu, ať už se jedná o pero z fénixe, mandragoru, jednorožcův roh, a nebo rtuť. A právě tato surovina je cílovým políčkem pro jednotlivé adepty a nachází se vždy na opačné straně hracího plánu, nežli zájemce o ni. Nyní zbývá jen si říct, jak se alchymista ke své oblíbené přísadě ze svého startovního políčka v rohu dostane.

Na začátku svého tahu si vezmete dvě kostky ze společné zásoby a hodíte s nimi. Podle výsledku se pak můžete rozhodnout hned pro několik činností. V případě, že vám padly dva rozdílné obrázky, můžete si vybrat jednu z kostek a umístit ji tímto obrázkem vzhůru na hrací plochu, ale pouze na políčko s odpovídajícím homunkulem.

Pozor však na její natočení, protože to velmi výrazně rozhoduje o dalším průběhu partie! Druhou možností, kterou můžete na základě hodu kostkami vybrat, je totiž přesunutí libovolné již položené kostky s odpovídající kresbou podél jedné z jejich hran na sousední políčko.

Právě tato činnost tvoří nejdůležitější část celé partie. Přesto může nastat také situace, že se vám podaří hodit takzvaný double, tedy na obou kostkách stejnou příšerku. V tom případě můžete udělat jednu z klasických činností, ale také můžete využít dvě speciální: můžete přesunout figurku mistra Ambrosia na jakékoliv prázdné políčko a nebo mezi dvě jakákoliv políčka umístit bariéru.

Obě varianty mají podobný smysl – zablokovat postup soupeře, protože partie končí ve chvíli, kdy některý hráč propojí za pomoci kostek svoje startovní a cílové políčko. Figurka i bariéra tyto propojení přerušují a takový hráč tedy nemůže v tu chvíli vyhrát, pokud se nějakým způsobem těchto zábran nezbaví nebo je neobejde.

Samozřejmě lze využívat chytrým způsobem i soupeřovy cesty, protože položené kostky nejsou nijak rozlišeny. Stačí, aby se kostky dotýkaly některou ze svých stran, a cesta se počítá jako platná.

V průběhu hry můžete také sbírat u středu položené přísady, za které v závěrečném vyhodnocení získává body. Pochopitelně nejvíce bodů dostane ten, komu se podaří hru ukončit. Hráč, který dosáhne nejvyššího součtu, se stane vítězem.

Posbírané suroviny lze ovšem využít i v průběhu hry. Pokud se jedná o oblíbenou přísadu, získáte za její aktivaci jeden tah navíc, za každou jinou můžete zopakovat hod, jehož výsledek se vám nelíbí. V obou případech však po jejím použití o surovinu přijdete a nepřinese vám bodový zisk na konci hry, takže je třeba bedlivě zvažovat, jestli se vám její aktivace vyplatí.

Omezení se týká také pokládání homunkulů na některá políčka labyrintu. Ta jsou totiž ohnivá nebo vodní a může na ně vstoupit pouze takové stvoření, které je proti tomuto živlu imunní. Přímo na okrajích hrací plochy naleznete nápovědu, která jasně ukazuje homunkuly odolné proti vodě i ohni. Právě tyto nápovědy spolu s malinkými obrázky na plánu přispívají k dojmu, že autoři měli snahu dostat na malou desku příliš informací.

Celková plocha plánu je 41 políček (7×7), což znamená, že ani za využití všech 32 kostek nelze zaplnit zdaleka všechny čtverečky. To také naznačuje, že v případě vyrovnané hry může dojít k situaci, že se ani jednomu hráči nepodaří dosáhnout cíle. V takovém případě rozhoduje počet získaných bodů za ingredience.

Bohužel hra nemůže na rozdíl od svého předchůdce těžit z krásných ilustrací, protože ty na malinkých kostkách a hracím plánu tak dobře nevyniknou. Veškerá váha tak zůstává na herním principu, který je ve své podstatě hodně zajímavý a originální. Především překlápění kostek se nám velice líbilo a dává to hře zajímavé strategické možnosti, které jsou vyšší než u původní hry Kazaam.

Hra nabízí poměrně rychlou a nenudící zábavu, která se ztěžuje s počtem hráčů. Ve dvou není tvorba propojení až tak obtížná a především se může snadno stát, že se vůbec cesty soupeřů nesetkají, což je právě zásadní problém duelu. Ve dvojici pak partie ztrácí většinu svého napětí a jedná se jen o závod. Snadno jim pak také mohou dojít kostky, protože se počítá, že hráči budou využívat cesty svých soupeřů.

Ovšem pokud proti vám hrají dva nebo dokonce tří hráči, kteří vám na střídačku kazí plány, pak si občas můžete připadat jako v boji s větrnými mlýny. Přesto právě tato možnost hráčské interakce a sabotování soupeřových snah je to, co dělá z Kazaam Dice největší zábavu.

Samozřejmě se takováto kostková stolní hra neubrání určité dávce stereotypu, protože úkoly jednotlivých alchymistických adeptů jsou vždy stejné. Ovšem vše výrazně ovlivňují šestistranné kostky, díky nimž je zážitek z každé partie opravdu odlišný. Přes svoji neposednou povahu nejsou kostky nepřekonatelným problémem ani z pohledu podílu náhody. I když vám totiž nepadne zrovna ten homunkulus, kterého byste si přáli, správnou strategií lze i tuto kostku využít tak, abyste z ní měli nakonec užitek.

Jediné nezábavné místo tak může být na úplném konci partie, kdy potřebujete propojit poslední dílek, a může se vám stát, že budete čekat na to, až padne právě ten obrázek, který potřebujete, ať již kvůli přemístění kostky nebo jejímu položení.

Pravidla jsou na první pohled složitá a z psaného popisu je asi rovnou nepochopíte. Je třeba rozložit před sebou plán a zkusit si podle návodu několik pohybů. Na hrací ploše je vidět snaha autorů zobrazit všechny potřebné informace, což ji dělá bohužel trochu nepřehlednou. Polepené kostky vzbuzují velmi dobrý dojem a stejně tak samotná rozehraná hra vypadá na pohled velice zajímavě.

Svým zpracováním i hratelností je vhodná především pro začátečníky a do rodinného kruhu, ačkoliv menší děti mohou mít problémy s pravidly. Přesto nabízí i tak zajímavou strategickou hloubku, kterou reprezentuje otáčení kostek. Škoda jen, že úkoly ve dvou hráčích jsou vystaveny tak, že se nemusí jejich cesty vůbec setkat.

Celkový dojem ze hry Kazaam Dice je pozitivní. Na začátku musíte zatnout zuby, přelouskat nejistá pravidla a především polepit tu hromadu kostek. Autoři se vám za to odvděčí zajímavým herním zážitkem, který sice nijak nevybočuje z průměru deskových her, ale rozhodně se nedá také zatratit a své fanoušky si určitě najde, ať již mezi vlastníky původního Kazaamu nebo mezi milovníky kostkových her.

Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam)
Autor	Jens Jahnke, Britta Stöckmann
Ilustrace	Agnieszka Bala, Radosław Gruszewicz
Vydavatel	Wolf Fang P.H.
Rok vydání	2009
Počet hráčů	2 - 4
Herní doba	15
Minimální věk	6 and up
Jazyková závislost	No necessary in-game text (2 voters)
Kategorie	Fantasy
Mechanismy	Dice Rolling

Více o hře.