Elegantně fungujících abstraktek, které mají navíc pěkný a zajímavý vzhled, není nikdy dost. Jedna taková se dnes dočká naší recenze.
Kilt Castle za nímž stojí vydavtelství Zoch Verlag spolu s dizajnérem Gunterem Burkhartdem, je, jak jsem již v úvodu předeslal, abstraktní hrou v níž hráči staví hradní věže do sloupců a řádků tak, aby měli vidět vždy v určitou chvíli co nejvíce propojených věží ve své barvě. Za to dostávají mince, což jsou vlastně vítězné body, které se však také musí ostatním hráčům občas za něco platit, takže je ve hře přítomná i určitá ekonomická správa. Dost ale všeobecného povídání a pojďme se trochu konkrétněji podívat na to, jak se to hraje:
Hráč na tahu si vždy musí vybrat jeden ze sloupců karet, jež jsou vyskládány po obvodu herní desky, a z něj libovolnou kartu posunout po směru hodinových ručiček o libovolný počet polí a buď tak vytvořit nový sloupec karet, nebo nějaký rozšířit. Přitom je nutné dodržet určité restrikce, jako je maximální počet karet ve sloupci, či povinnost mít u každé hromádky vždy alespoň jeden sousedící sloupec karet. Poté co hráč provedl přemístění určité karty, tak hráč, vlastnící barvu aktuálně přesunuté karty může postavit jednu svou věž a to na nejbližší volné pole na herní desce v sloupci či v řádku, ke kterému byla právě přesunuta karta. Hráč může postavit svou věž buďto na nejbližší volné políčko nebo na nějaké pole, které je již jinou věží zabráno. V tom případě položí svůj dílek na vrch všech ostatních. Za to musí zaplatit původnímu vlastníkovi tolik mincí, kolik je v dané věži dílků, takže čím více se přestavuje, tím je to dražší.
Nakonec se zkontroluje zda nenastala podmínka pro výplatní den. Pokud ano, tak si každý hráč spočte své největší souvislé území utvořené z jeho sousedících věží v jeho barvě (jde jenom o barvu vrchního dílku) a podle toho dostane daný počet mincí, neboli vítězných bodů.
Jakmile někdo postaví své všechny dílky věží, tak nastává konec hry a kdo má v daný moment více mincí, tak vítězí.
Kilt castle je ten typ abstraktní hry, která základní hratelnost, jež staví hlavně na logickém myšlení a pozičním plánování, obohacuje o jakýsi ekonomický prvek, ve kterém je klíčem k úspěchu správné načasování. Nejde tedy ani tak o to kdo má po většinu času převahu v počtu věží, jako o to, kdo má převahu v moment spuštění výplatního dne. A právě výplatní den dává v průběhu hry měnu se kterou lze platit za velmi důležité přestavování věží. Ono platitdlo jsou však zároveň i vítězné body, takže na hráče mnohdy čeká těžké rozhodování, zda se investice drahocenných bodíků vrátí. Je to o to těžší, že je platíte soupeři, který je momentálně na vrcholu dané věže.
O interakci ve hře se také stará velmi zajímavý fakt, že stavět může jen ten hráč jehož karta byla právě přesunuta. Můžete tak donutit někoho stavět dřív než měl v úmyslu a pak jeho věž třeba přestavět, nebo jej nechat stavět na pro něj neoptimálním políčku.
Hru také ozvláštňují speciální dílky věží, které danému hráči přinesou při výplatním dni více mincí, pokud jsou na vrcholu věže a součástí největšího území hráče. Jelikož má každý hráč jen několik těchto speciálních dílků, je správné načasování jejich zahrání pro úspěch přímo kruciální.
Kilt castle jako celek nabízí vcelku velkou hloubku možností, které jsou však limitovány restrikcemi, kam lze přesunout kartu. Tato pravidla hrají i důležitou roli při plánování přesunu karet, lze je tedy využít ve svůj prospěch. Ale někdy jich je až moc a kolikrát, když se dostanete na tah, máte na výběr třeba jen ze dvou možností a to je málo. Největší problém restrikcí je však jejich neustálá kontrola. Kolikrát jsem se přistihl, že jsem měl vymyšlený vynikající tah, jen abych zjistil že to pravidla v danou chvíli nedovolují. A to se mi třeba stalo několikrát za jeden jediný tah. Je však nutné podotknout, že bez tohoto negativní aspektu, by nevyšla na povrch ona hluboká takticko strategická hratelnost.
Hra je dobře hratelná v každém počtu hráčů, ve dvou každý hraje za dva hráče a zážitek ze hry je trochu jiný, ale stále se jedná o kvalitní zábavu.
