Recenze: Kimono – šaty pro speciální den

Kdykoliv se někde něco dělo, třeba nějaká oslava, vždy jsem měl jasno, co si mám obléct. Měli jsme jeden slavnostní oděv, který na první pohled vypadal elegantně. Kimono. Dnes je doba jiná. Oblečení je přebytek, někteří dokonce chodí v roztrhaných věcech a říká tomu móda. Ale já bych nikdy neměnil za svoje pohodlné roucho.

Stejný název, jako zmiňovaný oblek, nese i nová desková hra Hisashiho Hayashiho. Jmenuje se tedy Kimono. Hru vydává společnost Zoch Verlag. O ilustrace se postaral Michael Menzel. Původně ale hra vyšla pod záštitou menšího vydavatelství Okazu Brand (v roce 2015 jako Zooscape a Curio Collectors). Přesto ale pro většinu hráčů zůstává novinkou z veletrhu Spiel 2017 v Essenu.

Malá modrá krabička s postavou japonského muže v modrém kimonu, který má plné ruce různých předmětů. Ať už je to kočička pro štěstí, katana nebo slunečních, zdá se, že všechno potřebuje. My uvnitř krabice najdeme ale jiné předměty. Každý hráč si zde vybere dva disky výběru v barvě dle svého přání. Jeden z účastníků se pak stane mistrem, který dostane navíc figurku, žetony skupin a kartu učedníka.

Ve středu stolu bude potřeba místo pro několik balíčků. Tím menším je hromádka barevných kimon. Mnohem zajímavější je sada karet obchodu (peníze, akce a vybavení – zde označované jako curios), kterou je třeba zamíchat a rozdělit na pět hromádek. Každá bude náležet k jednomu hranému kolu partie. Po obou stranách pak hráči rozmístí karty popelnice a batohu.

Každé z pěti kol začne tím, že si hráč aktuálně v roli mistra vezme balíček aktuálního kola a rozloží je do řady před sebe, obrázky a číslicemi nahoru. Hodnota v kolečku znamená počet bodů a tedy hodnotu, jakou má karta na konci. Tuto linii karet pak rozdělí na dvě skupiny tak, že je od sebe v některém místě oddělí, aniž by měnil jejich pořadí. Každou skupinu označí žetonem s čárkou a tím z nich udělá skupinu jedna a skupinu dvě. Do jedné z nich pak kamkoliv může přidat kartu učedníka.

Každý ze soupeřů si nyní tajně zvolí žetonem tu skupinu karet, kterou by chtěl pro sebe. Jakmile mají všichni vybráno, odhalí svoje volby a tím rozhodnou, co se bude dít dál. Pokud nikdo nemá o některou skupinu karet zájem, je odhozena na kartu popelnice. V případě, že vyjádřil o sadu zájem pouze jeden hráč, okamžitě všechny získává pro sebe.

Pouze za situace, kdy má o více karet zájem více hráčů, bude kolo pokračovat. Nyní se opět dostane ke slovu mistr, který znovu rozdělí skupinu na libovolné dvě části a označí je. Hráči opět hlasují a znovu vyhodnotí svoje zájmy podle stejného klíče. Postupně tak někdo získá více a někdo méně karet, ale nakonec všechno dospěje až do chvíle, kdy už není z čeho vybírat.

Jestliže se někomu podařilo získat mezi kartami také obrázek služebníka, stane se z něj mistr pro následující kolo. Kromě toho navíc získá všechny karty, které byly v kole odhozeny do popelnice. Pokud nikdo kartu služebníka nezískal, role se posouvá po směru hodinových ručiček.

Hráči pak pokračují dalšími koly s novými kartami z dalších balíčků. Postupně se tak snaží všichni účastníci sbírat sady, ale současně nechtějí mít příliš karet od každého druhu. Za všechny předměty, u kterých tuto podmínku splní, dostanou body natištěné na daných kartách. Maximální povolený počet znázorňují vlaječky visící v horní části karty. Pokud hráč má více než dvě loutny, pak za každou kartu jeden bod odečítá. Oheň odečítá další body, zatímco zlaťáky zase něco přidají. Celkově pak už zbývá pouze zjistit, kdo má bodů v součtu nejvíce.

Kimono je klasickou hrou o sbírání sad. Naštěstí ale cesta, jak se k těm kartám dostanete, je sama o sobě docela zajímavá. Jeden z hráčů rozděluje skupiny a ostatní si na ně sází. Ten, kdo se jako první osamostatní, získá nějaké karty. Všichni hráči tedy vždy mohou volit mezi více skupinami a mohou tak výrazně ovlivňovat, co jejich hrdina ponese.

Ale protože toho neunese příliš, je ve hře zajímavý nový mechanismus. Pro každý typ karet je stanovený horní limit, po kterém už byste další karty daného typu nechtěli sbírat. To proto, že rovnou přijdete o všechny body a ještě odečtete další penalizace. Proto si hráči musí dávat dobrý pozor, pro jakou skupinu hlasují, aby se do této situace nedostali.

Role mistra je nejdůležitější. Hráč může z této pozice ovlivnit velkou část průběhu kola a dokonce může nasměrovat k sobě i karty, které by chtěl. Obvykle jich nebude moc, protože do té doby se bude o skupinu přetahovat s některým ze soupeřů. On ale celou dobu je tím, kdo řídí dělení a může se tak zbavit nechtěných karet. Balíčky jsou ale náhodně zamíchané a někdy prostě štěstí hráči nepřeje.

Hra bohužel neumožňuje žádné plánování. Kromě mistra všichni ostatní prostě tipují naslepo a snaží se být tím, kdo zvolí sám sadu karet. Pouze tak je lze získat. Jediným, kdo má pocit kontroly, tak zůstává mistr a to je málo. Díky tomu je hra pocitově hodně závislá na náhodě.

Mohlo by Vás zajímat

0

pro začátečníkyrecenzerodinná

Recenze: Atlas Adventures – ze země do země

Nejzáludnějším pravidlem je ale maximum karet od každého druhu. Hráč se někdy prostě neubrání nové kartě a s tím může ztratit řadu bodů. V kontextu délky partie to není takový problém, ale působí to chaoticky a často není možné ten moment ovlivnit. Na druhou stranu právě tyto horní limity dělají hru napínavější.

Mezi kartami jsou také čtyři různé akční karty. O ohni už jsme mluvili, ale je tu také šťastná kočka, která hráči umožní získat náhodou kartu z balíčku. Jak hráči nosí svoje nastřádané předměty, občas jim nějaké spadnou a rozbijí se. I na to tady je karta, která je přinutí dvě již získané karty vrátit. To může být někdy ale ku prospěchu věci. Navíc je tu i kopie, která se umí tvářit jako duplikát toho nejčastějšího předmětu v hráčově sbírce. Celkově akční karty přidávají ještě více chaosu a nepředvídatelnosti.

Partie nejsou vůbec dlouhé. A přesto se jednotlivá kola mohou několikanásobným dělením a dohadováním protáhnout. Díky tomu si na hru vyhraďte raději alespoň dvacet minut, obzvlášť pokud hrajete s vyšším počtem hráčů. A to vám doporučujeme, protože právě s více hráči začíná být vše zajímavé. Současně ale máte hodně malou šanci shrábnout pro sebe nějakou velkou skupinu. To je také důvod, proč bychom hru nedoporučovali méně než čtyřem účastníkům.

V popisu pravidel jsme zapomněli zdůraznit, že hráči svoje umisťování ke skupinám mohou libovolně komentovat a uzavírat dohody. Nejsou sice nijak závazné, ale tento prvek blafování a komunikace do hry určitě dobře zapadá.

Za obrázky je vidět zkušená ilustrátorská ruka. Japonské kresby ale nejsou tím nejsilnějším tématem pana Menzela. Nepůsobí vůbec výjimečně. Hra potěší tedy hlavně dřevěnými kameny pro označování skupin a sázek.

I přes výraznou náhodnost je Kimono stále solidní rychlou zábavou a jako filler se určitě dokáže usadit na některých stolech. Hráči neustále rozdělují koláč karet, které leží na stole, na menší a menší díly až to nejde. Každý dostane svůj podíl. Někdo větší, jiný menší. Ale všichni ten, o který alespoň projevili zájem. Hra je zajímavá hlavně s větším počtem hráčů, kde dokáže zazářit.

Recenze: Kimono – šaty pro speciální den

Kimono je docela zajímavou bitvou ve sbírání sad. Hráči totiž nerozhodují jen sami za sebe, jaké karty přesně dostanou. Hlasují totiž o skupinkách karet a ne jednotlivě. Potřebují tedy štěstí a především blafování. Bez něj zůstává Kimono pouze hrou čisté náhody a štěstí. Manipulace od mistra, který karty rozděluje dle vlastní vůle, je velmi důležitá. Hráči se v této roli střídají. Každý chce svoji část koláče, i když je to jen sada předmětů. Kimono je nakonec docela solidním překvapením, ačkoliv není úplně bez chyb.

Klady:

+ zajímavý mechanismus dělení koláče
+ rozumně rychlá partie
+ maximální limit pro karty
+ funguje dobře jako rychlá / odpočinková zábava

Zápory:

- k dobré zábavě je třeba více hráčů
- chaos a blafování někomu vadí

4