Když jsem se hlásil na pozici agenta v utajení, věděl jsem, že je to osamělé povolání bez možnosti navazovat jakékoliv delší vztahy. Ale přesto se mi zdá, že už to trvá příliš dlouho. První rok byl dobrý, druhý už v mých myšlenkách začala vzrůstat nejistota a teď, kdy už počítám dny třetího roku, jsem vážně znepokojený. Moje pozice v infiltrované skupině už je dávno jistá. Podával jsem zprávy, ale nikdo mne nekontaktuje. Mám pocit, jako by se můj styčný důstojník vypařil. Nikdo jiný nezná moji identitu. Nebo ano?
Tím tajným agentem je český autor Vlaada Chvátil, který v tom utajení vytvořil deskovou hru Krycí jména (Codenames). Vznikla pod záštitou společnosti Czech Games Edition a vyšla koncem roku 2015. Distribuci u nás si vzala na starost firma MindOK. K tomu všemu přispěli ilustracemi Tomáš Kučerovský a grafikou Filip Murmak.
Krabička není nějak extrémně velká a ani to není potřeba. Na jejím víku barva přechází z oranžové do tmavě vínové. A vítají nás tam dvě siluety postav, jejichž identitu můžeme pouze hádat. To samozřejmě úzce souvisí s obsahem krabice, kde většinu prostoru zabírají karty. Je jich celkem úctyhodných 265. Velká většina z nich (200 kusů) jsou oboustranné karty krycích jmen, kde každá strana obsahuje pouze jedno označení agenta.
Svým tvarem pak vyniká čtyřicítka čtvercových karet klíčů. Ty mají na sobě matici pět krát pět čtverečků reprezentující rozložení agentů na stole. Jsou tu červené a modré pozice pro oba týmy a také žluté neutrální pozice a jedna černá nájemného vraha. Když se ale vrátíme zpět k těm malým podlouhlým kartičkám, tak z kartonu jsou vytvořeni jednotliví agenti obou stran (červená / modrá). K osmi agentům patří ještě jeden dvojitý agent (modrý na jedné a červený na druhé straně), sedm náhodných kolemjdoucích a jeden nájemný vrah.
Na začátku to znamená, že se více než čtyři hráči rozdělí na dva pokud možno stejné týmy. Každou skupinku ale čekají její vlastní volby, protože mezi sebou musí vybrat jednoho hlavního špiona. Ten bude mít naprosto jinou úlohu než všichni ostatní, kteří se stanou obyčejnými pěšáky = operativou. Právě podle toho se týmy posadí s hlavními agenty na jedné straně a všemi ostatními přímo proti nim.
Na stole mezi sebe pak společnými silami rozloží náhodnou sestavu pětadvaceti karet s krycími jmény. Šéfové si pak před sebe položí jednu kartu klíče, náhodně natočenou a umístěnou ve stojanu tak, aby na ni viděli jen oni dva. Před sebe si pak položí každý karty osmi agentů své barvy, zatímco někam doprostřed zbývající označení náhodných kolemjdoucích a vraha. Světla na kartě klíče odhalí, kdo dostane kartu dvojitého agenta a bude mít ve hře rovnou devět špionů. Právě tento hráč bude partii začínat.
Pak už se bude hrát. Na řadě je tedy začínající tým s větším počtem agentů na ploše. Hlavní špión teď má za úkol najít jedno slovo, které se bude nějak vztahovat ke kódovým označením, které patří do jeho týmu (barvy). Svému týmu pak napoví tento výraz, který nesmí odpovídat žádnému slovu ve hře, a k němu připojí číslovku – počet karet, které se tímto pojmem pokusil napovědět.
Nyní je na operativě, aby se podle slova pokusila vybrat karty, které se jim pokusil jejich spoluhráč a nadřízený napovědět. Mohou se nyní domlouvat a vybrat jednu kartu, která jim připadá jako nejjistější volba. Pokud se jim trefa podaří, pak budou moci hádat další až do chvíle, než jejich počet tipů vyrovná číslo, které vyslovil hlavní špión.
Ihned po vyslovení tipu musí šéf operativy vyhodnotit jejich pokus a to vždy překrytím karty, kterou tým tipoval, správnou odpovědí. V situaci, kdy se tým pokusil kontaktovat náhodného kolemjdoucího nebo dokonce agenta soupeřova týmu, pak jejich tah současně také končí.
V obou případech pak nastává čas, kdy se dostane k akci druhý tým a je na jejich šéfovi, aby pro agenty vymyslel nějakou společnou nápovědu. Týmy se takto střídají až do chvíle, kdy jsou odhaleni všichni špioni jedné barvy, ať už úspěchem jednoho nebo špatným tipem druhého týmu. Skupina hráčů, která dokázala kontaktovat všechny svoje agenty, se stává vítězi partie.
Krycí jména je party hra, která byla ve správnou chvíli na správném místě. Podařilo se jí zachytit nastupující velký zájem o chytré party hry, které načal loňský vynikající koncept. Velký podíl na úspěchu, který není třeba už vůbec zastírat (první místo na největším deskovkovém serveru BoardGameGeek mluví samo za sebe), má samozřejmě také jméno uznávaného autora. Co tedy můžeme dodat k již vyřčenému? Moc ne, ale přesto se s našimi čtenáři podělíme o naše názory.
Role na obou stranách stolu se od sebe naprosto diametrálně odlišují. A přesto jsou zábavné obě strany, stejně jako sledování druhého týmu, jak se snaží rozpoznávat. Cizí kódová označení mohou týmu také do budoucích kol leccos napovědět, takže se vyplatí dávat neustále pozor.
Hlavní špión má náročnou pozici, protože musí udržet přehled o všech svých osmi slovech. Hledání spojitostí pak chce výbornou představivost a slovní zásobu. Současně si ale musí tento hráč dávat dobrý pozor, aby nijak nenavedl svoje agenty ke kartě s nájemným vrahem. Pokud by totiž vybral tým tuto kartu, pak partie okamžitě končí jejich prohrou.
Je dobře, že autor myslel opravdu na všechno a do krabice zařadil také přesýpací hodiny. Ty leží v průběhu partie stranou a kdykoliv je mohou využít hráči týmu, který právě není na tahu. To ve chvíli, kdy se jim přemýšlení nepřátelského týmu zdá už příliš dlouhé. Obě skupinky si ale musí dávat dobrý pozor na jejich použití, aby se jim nevrátilo v jejich tahu jako bumerang. Po většinu času tak písek zůstane bez pohybu.
Partie je vynikající, ať hrajete v jakkoliv velkých týmech. Stačí dvoučlenné týmy, kdy se ještě žádné domlouvání nebude konat, ale výborně vše funguje i ve vyšších počtech. Jediným problémem tak je fakt, že v jedné partii může být šéfem pouze jeden z hráčů. Ten po celou dobu zná řešení. Při tom právě tato role se stane tak oblíbenou, že si ji bude chtít vyzkoušet každý. Na druhou stranu to je ideální důvod, proč si zahrát hned několik partií po sobě.
Naštěstí se nemusíte bát ani o to, že hra trvá nějak dlouho. Tahy se střídají rychle a při každém z nich je překryto hned několik karet. To znamená, že se snadno dostanete na konec za pouhých patnáct minut. A to bez ohledu na počet účastníků, protože ti nemají vlastně žádný vliv na celkovou délku.
Někdo by mohl vnímat jako nedostatek to, že rozumný minimální počet účastníků je stanoven na čtyři. Slovo „rozumný“ jsem zvolil proto, že hra obsahuje variantu pro dva i tři. Jedná se ale v podstatě tréninkovou kooperativní variantu, kdy se hráči mohou pokusit překonat počet kol a nápověd, které potřebují k odhalení týmu.
Hra na papíře nevypadá zase tak výjimečně. Jenže když si ji vyzkoušíte a zakusíte tu atmosféru, napětí a obtížnost hledání slovních spojení, oceníte její myšlenku. A právě ten celkový zážitek z ní dělá ten opravdový hit, který budete chtít hrát zas a znovu.
Krycí jména jsou pro nás takový Aktivity-killer. Samozřejmě, nejsou tu pantomima nebo kreslení, ale to všechno nahrazuje napětí a strach z chyby. Každý omyl hádajícího týmu může být osudný. Největším rozdílem ale zůstává herní doba, která jasně hraje ve prospěch novinky. Krycí jména jsou hrou, která na dlouhou dobu bude dominovat stolům všech, kdo rádi napovídají a hádají v party stylu.
Více o hře.
+ vynikající atmosféra
+ snaha pobavit i dva nebo tři hráče (kooperativně)
+ velká variabilita
+ náročnost napovídání i hádání
+ špatná odpověď má opravdové následky
+ výborná role hlavního špióna
- všichni chtějí být hlavním špiónem
Tak krycí jména jsou naprostou špičkovou party hrou. Počet lidí za mě není omezen ani v případě hlavního špiona.
Dám příklad z naší rodiny, kdy se nás sejde třeba 14 na oslavě.
Když se do jmen pustíme, tak hrajeme většinou ženy vs muži.
A hlavního špiona klidně dělají 2, prostě se mezi sebou radí a našeptávají si do ucha. TO je panečku teprve paráda. A uvidíte, že zapojíte i takové členy rodiny, o kterých by to nikdo neřekl.
velký mínus bych dal za pomalý rozjezd, ve smyslu přemýšlení super agentů nad všemi těmi slovy. opravdu se musí hodně přemýšlet. doporučuji si slova vypsat na papír, aby byly alespoň přehledně řazeny
Jak pomůže vypsat slova na papír, když jsou všechna před hráči na stole? To nejenže hru ještě víc zdrží, ale udělá to i chaos. Poměrně zbytečné a nesmyslné, řekl bych.
0