Recenze: Krycí jména Obrázky – kódy v kresbách

Tajní agenti odjakživa používali slova a šifry k tomu, aby zatajili svoje plány a úmysly před nepřítelem. Jenže jak doba postupuje a technika se vyvíjí, za každým slovem lze najít snadno úmysl. A proto se do pozornosti všech tajných služeb dostávají obrázky. V těch je pro lidskou mysl s představivostí mnohem jednodušší identifikovat pravidelnosti, které stroje nezaznamenají.

Hra Krycí jména v loňském roce zaznamenala ohromný úspěch. A to je určitě také jeden z důvodů, proč vzniklo pokračování s názvem Krycí jména: Obrázky. Pod krabicí je znovu podepsaný populární český designér Vlaada Chvátil a jeho krabičku vydali pro celý svět v Czech Games Edition. Distribuce pro ČR je opět úkolem pro firmu MindOK.

Oranžová krabice se dvěma siluetami a pouze mírně většími rozměry ukrývá to, co byste asi tak nějak čekali. Karty, karty, karty a několik kartonových destiček. Méně je klasicky karet klíčů, které na sobě mají nakreslenou šachovnici dvaceti čtverečků pokropenou červenými, modrými i šedými čtverečky. Pro každou partii bude potřeba pouze jedna z nich, kterou hráči postaví do plastového stojánku čelem ke špionům. Zbytek členů týmů, kteří jsou členy operativy, na její obsah nevidí.

Ze zamíchaných oboustranných karet s černobílými obrázky pak sestaví herní plán, který bude rozměry odpovídat již zmíněné kartě klíče. Karty tedy budou mít čtyři řady po pěti kartách. Poblíž pak rozloží destičky patřící barvou jednotlivým týmům, tedy modrému a červenému a také šedým náhodným kolemjdoucím.

V partii se střídají na tahu oba týmy tak, že pokaždé se pokusí špion najít jedno společné slovo pro co nejvíce karet, které jsou označeny na kartě klíče jeho barvou. To jsou kódové obrázky, které musí týmoví spoluhráči rozpoznat a po domluvě identifikovat. Pokaždé, když uslyší tým jedno slovo nápovědy, pokusí se dát hlavy dohromady a tipnout si jednu z karet.

Při napovídání není nic zakázáno a špion tedy může použít přímo slovní popis karty. Tím ale svému týmu přinese pouze jednu kartu, což nemusí v souboji s nepřátelským spolkem stačit. Svoje vymyšlené slovo doprovodí aktivní hráč ještě číslicí, kterou spoluhráčům řekne další důležitou informaci – kolik karet se tímto pojmem snaží shrnout.

Tým v terénu hádá karty po jedné a pokračovat může vždy pouze v situaci, že stávající obrázek uhodl. Špion svým spoluhráčům naznačí výsledek tak, že kartu překryje jednou ze tří možností – svou barvou, barvou soupeře nebo šedou deskou náhodného kolemjdoucího.

Současně si oba vysvětlující účastníci musí dávat dobrý pozor, aby své spoluhráče nijak nenavedli na kartu nájemného vraha. Ta je na klíči označena černým čtverečkem a její odhalení okamžitě končí celé snažení a tým, který je odhalil, prohrál. Jinak partie končí ve chvíli, kdy jeden z týmů dokáže odhalit všechny svoje karty a vyčerpá tedy zásobu destiček své barvy.

Krycí jména: Obrázky jsou tak trochu sázkou na jistotu. Hra se liší pouze drobnostmi, ale všechny základní mechaniky zůstávají stejné. Všechno, proč jsou Krycí jména tolik oblíbenou hrou tedy zůstává stále na místě. Především snaha vytvořit a dekódovat nápovědu, protože to je právě zdrojem největších zážitků.

Hodnocení herního průběhu a zážitků jsme už přinesli v původní recenzi a teď se tedy zaměříme především na ty rozdíly. A tím jsou v první řadě ty titulní obrázky. Jedná se určitě o zajímavou změnu, ilustrace jsou dobře zvolené a často dostatečně vícesmyslné. Je tedy opravdu možné zahrnout více karet s pomocí jednoho slova. Současně ale platí, že slovo bylo méně konkrétní a popisky se vymýšlejí u původní hry o kapku lépe. Tyto varianta je tedy celkově o něco obtížnější.

Ale karty obrázků s sebou nesou ještě jednu změnu v pravidlech, která trochu překvapuje. Už v popisu jsme zmínili, že je možné popsat obrázek naprosto konkrétně, třeba slovem „koberec“. Sice to není naprosto zásadní rozdíl, ale především při boji o poslední kartu je to až příliš jednoduché. V původních pravidlech totiž vyslovení stejného pojmu, jako se nachází na kartě, je zakázáno.

Mohlo by Vás zajímat

4.3

dětskákaretnírecenzerodinná

Recenze: Clack! Family – cvak, plác a bum

Změnou je i počet karet, které jsou v celé nabídce. Oba týmy tak mají sedm karet a neutrálních obrázky jsou čtyři. Tím je samozřejmě menší i výběr obrázků pro tipování, které je trochu přesnější. Počet účastníků partie totiž zůstává stejný a počet se tak zlehka negativně podepisuje na celkovém dojmu.

Zpracování je z ilustračního hlediska moc pěkné. Jenže na rozdíl od textů není možné obrázky vidět detailně ze všech stran stolu, takže se hráči musí různě naklánět. Tady je opět drobná nevýhoda proti původním Krycím jménům, kde byly slova napsané dokonce oběma směry, aby hráči měli přehled. Ovšem kromě toho všeho je tu ještě jedna zásadní výhoda – hra vypadá celkově o dost lákavěji, protože obrázky jsou prostě přístupnější než pouze popsané karty.

Krycí jména: Obrázky jsou stále výbornou hrou, která sice v některých prvcích mírně zaostává za svojí předlohou, ale celkový dojem je stále velmi dobrý. Průběh je zábavný, partie jsou rychlé a všichni hráči jsou neustále zapojeni do špionské bitvy. Krycí jména: Obrázky tedy můžeme doporučit, ať už byste chtěli tuto hru zkusit poprvé, tak i pokud jste fanoušci originálu.

Recenze: Krycí jména Obrázky – kódy v kresbách

Krycí jména: Obrázky jsou výbornou karetní hrou, která se neztratí na žádné párty. Je mírně přístupnější hráčům díky obrázkům, které s sebou nesou ale také negativa – konkrétně přehlednost a především žádná omezení při popisu v pravidlech. Krycí jména: Obrázky nabízí výbornou hratelnost a rozhodně jsou dobrým pokračováním skvělé hry.

Klady:

+ spousta ilustrací a obrázků
+ zachovaná hratelnost
+ možnost trénovat ve dvou
+ krátká herní doba

Zápory:

- možnost říct přesný popis karty
- menší výběr
- detaily na kartách nejsou rozeznatelné ze všech stran

4