Kam se jen podívám, tam jsou zaručené léky na všechny bolesti lidstva. Mám ale tušení, že spousta lahviček bude obsahovat jen placebo a obarvenou vodu. Už loni jsem se spálil, když jsem si koupil zaručený lék na krátké prsty. Dodnes mi ale nenarostly ani o milimetr. Přesto stačí zavítat do centra dění kvedlinburkského tržiště a už mě zase svrbí dlaně. Asi si něco koupím.
Namíchat ty správné lektvary a při tom se mít na pozoru před možným výbuchem. To přesně bude úkolem všech hráčů, kteří se budou snažit tvářit jako zkušení alchymisté. Všechny potřebné zbraně jim pro to nachystal designér Wolfgang Warsch. Jeho hru původně publikovalo vydavatelství Schmidt Spiele. A odsud už byla cesta úspěšné hry do České republiky krátká. Přiváží nám ji v kompletní lokalizaci společnost MindOK.
Na víku můžeme nakouknout do uličky chaotického trhu, kterého se už za pár minut budeme moci zúčastnit. Mezi námi a otevřením stánku je pouze příprava hry, která začíná položením malého herního plánu. Jednotliví hráči dostanou každý mnohem větší desku, která reprezentuje kotlík. Vedle toho všeho ještě hráči musí připravit knihy. Potřeba budou základní oranžové a černé barvy, které popisují nějaké alchymistické recepty. K nim ještě před prvním kolem vytvoří nabídku po jednom exempláři od každé další barvy. Dohromady tedy bude v nabídce hned pětice knih.
Desky jsou všechny stejné, takže si každý musí ještě vybrat barvu, od které dostane sadu. Svůj ukazatel umístí na nulu na stupnici skóre. Do středu kotlíku hráč položí žeton kapky, flakón položí do pravého dolního rohu a vedle něj umístí krysí kámen. K tomu všemu dostane jeden plátěný sáček, který ihned naplní kartonovými žetony ingrediencí dle předepsaného startovního složení. A hráči dostanou také po jednom rubínu.
Začínající hráč dostane do správy balíček karet jasnozření, který zamíchá. Na začátku každého kola právě otočení horní karty z této hromádky označuje začátek kola. Textový efekt platí pro všechny účastníky, přičemž některé jsou okamžité a jiné platí po celou dobu kola.
Hlavní částí každého kola je ale vaření lektvarů, který se odehrává současně v kotlících všech účastníků partie. Jednotliví hráči losují ze svých sáčků žetony, a podle nastavených pravidel je umisťují do svého kotlíku, kde se vinou pozice jako šnečí ulita ve spirále od středu ven. První žeton při tom vždy musí začít svoji pouť na žetonu kapky a posune se po spirále směrem ven o tolik kroků, jaká je jeho hodnota. Následující ale už počítá kroky od tohoto žetonu, a tak stále dál.
Hráč ale není povinen losovat další žeton a může se rozhodnout kdykoliv přestat. To proto, že všichni alchymisté neustále pracují pod rizikem výbuchu. Stačí, aby následkem trochy smůly vylosovali z pytlíku bílé žetony (sanytr) o hodnotě vyšší než sedm a jejich kotlík exploduje a tah okamžitě končí.
Jestliže se ale hráč výbuchu vyvaruje a skončí včas, pak dostanou šanci svůj tah vyhodnotit. A zatímco některé ingredience mají okamžitý efekt podle stran odhalené knihy. Teprve potom se podívají na to, jak daleko po spirále se dokázali se svými žetony dostat. Podle grafiky prvního volného políčka pak dostane hráč body a rubíny. Navíc ten, kdo došel ze všech hráčů nejdál (bez výbuchu) může hodit kostkou a získá další bonus podle jejího výsledku. Za pořadové číslo pole dostanou hráči virtuální příjem, za který mohou okamžitě pořídit nové ingredience, přidat je do sáčku a tím vylepšit své možnosti pro další kola.
Důležitým zdrojem jsou ale také rubíny. Dva lze totiž utratit a posunout tak svůj žeton kapky o krok dál po spirále. Tím si hráči pro příští kolo vylepší svoji startovní pozici a zvýší šanci, že jejich alchymistické snažení bude ještě úspěšnější.
Počítadlo kol postupně odpočítává jednotlivá kola, ve kterých se mění držitel balíčku jasnozření a tedy i začínající hráč. V každém z dalších kol navíc mohou hráči, kteří zaostávají na stupnici bodů, využít svůj krysí kámen a odstartovat své míchání lektvarů s žetony o kousek dál na stupnici (a ignorovat tak pozici kapky). Počet kroků udává množství myších ocásků na stupnici bodů mezi vedoucím hráčem partie a tímto hráčem.
Deváté kolo je poslední. Na hráče ale nečeká žádné další počítání bodů. Všechny možné zisky už jsou za nimi a nyní je čas pouze se podívat, který z bodovacích žetonů doputoval nejdále. Jeho držitel se stává vítězem.
Kvedlalové z Kvedlinburku využívají mechanismus budování obsahu pytlíku (bag building), což je vlastně obdoba budování balíčku. Místo toho ale hráči přihazují žetony do sáčku, ze kterého pak náhodně losují. Tím je hra náhodnější než klasický deckbuilding, ve kterém postupně procházíte a rotujete celým balíčkem.
Je jasné, že hráči nemohou vůbec ovlivňovat, co vylosují a musí spoléhat na pravděpodobnost a pracovat s ní od začátku do konce. A právě tady je také důležitá schopnost riskovat v tu správnou chvíli.
Ale naštěstí ke známému (ačkoliv u nás ve hrách ještě nedotčenému) mechanismu losování žetonů z pytlíku přidává hra ještě jejich zajímavé umístění. Hráči je prostě nepoužívají jen k provádění testů a ověřování schopností, ale kladou je na stupnici v každém kole od začátku. Zdá se, že tak svádí marný boj se snahou dojít na spirále co nejdál.
Náhoda jim v tom pomáhá, ale současně i hází klacky pod nohy. Vždy musí správně vyhodnotit, kdy kolo ukončit, aby zbytečně nepřišli o možnost v něm pokračovat. Štěstí tedy na jednu stranu může pokazit snahu, ale pouze v případě, že hráč zbytečně riskuje. Ve hře je navíc obsažený poměrně výrazný doháněcí mechanismus, který zvýhodňuje horší hráče.
Efekty jednotlivých barevných žetonů se řídí knihami, které jsou na začátku partie připravené a tím se hry od sebe odlišují. Tahle variabilita je ceněná, protože hráči musí pokaždé pracovat s trochu jinými možnostmi a přizpůsobovat se.
Nakonec ale hráči dostanou odměnu za svou snahu v podobě možnosti nakoupit žetony. Jenže tady už je potřeba přemýšlet a taktizovat. Do úvahy je potřeba vzít nejen aktuální poměry barev, které hráč vlastní, ale také schopnosti jednotlivých kamenů a jejich důležitost.
Jenže cílem téhle hry nejsou zkušení hráči, ale rodiny a začátečníci. A v okamžik, kdy si toto uvědomíte, najednou se vnímání hry obrací. V tu chvíli začíná dávat smysl i zařazení zmiňovaného krysího kamene, který pomáhá slabším dohánět a zaručuje, že i tak hra bude působit vyrovnaně. I ty slabší děti se pak nemusí cítit méněcenně a bez šance na vítězství.
Hra je krásně jednoduchá a rychlá, což je přesně ta vlastnost, která je základem úspěchu. Partii zvládnete během nějakých čtyřiceti minut, a protože hlavní fáze se odehrává současně, není ani podstatné, v kolika účastnících se do ní pustíte.
Zpracování je z hlediska kvality komponent velmi dobré. Bohužel samotná grafika hry nemusí sednout každému. Je jasné, že u losování žetonů z balíčku musíte neustále manipulovat s komponentami, což může někomu vadit.
Kvedlalové z Kvedlinburku je hra, která si zaslouží vaši přízeň. Tu naši už si získala. Jedná se totiž o návykovou zábavu, ze které sice neprýští téma na všechny strany, ale zábava ano! Možná je to dokonce hra, která by mohla porazit Dominion na piedestalu nejlepší (cokoliv)budovací hry na našem tru. A tak je nyní naprosto zřejmé, že tu naši ruku vždy velmi rádi namočíme do pytlíku plného zážitků, který Kvedlalové z Kvedlinburku přináší na všechny české stoly!
Více o hře.
+ nádherně přístupná hra
+ zábava v losování
+ zábava v budování obsahu
+ nutnost včas přestat
+ doháněcí mechanismus
+ přístupná rodinným hráčům
+ variabilita
- grafika nesedne každému
