Recenze: Layers – vrstvy jsou základy

Základní barva má svoji velmi důležitou roli v každém nátěru. A přesto bez těch ostatních nánosů není ničím. Teprve spolu dohromady tvoří ten kýžený efekt a celek, který byl cílem už od začátku. Čím víc vrstev, tím lepší ochrana, ale tím náročnější na celkové zpracování.

A právě tyto vrstvy má jako hlavní téma nová desková hra Layers, kterou vytvořila dvojice designérů Yohan Goh a Dave Choi. Jejich snahu si vyhlédly společnosti Happy Baobab a Ludicorn, které ji vydali společně s grafikou, kterou má na svědomí Agsty a Jang Sun Park. ­ Hra má na sobě razítko s rokem 2018, ale až v roce 2019 se dostala do Evropy na křídlech distributora Esdevium Games.

Krabička je celkem malá a její ilustrace ukazuje, jak bychom mohli vypadat při hraní této novinky. Uvnitř jsou sady velkých čtvercových karet pokryté barevnými tvary a prošpikované řadou otvorů. To jsou právě ty titulní vrstvy, od nichž si hráči rozdělí sady – každý dostane jednu pětidílnou sadu. K tomu si hráči vezmou ještě jednu tvrdou desku s pořadovým číslem. Ve středu stolu hráči připraví zásobu šesti karet misí a to ve vzestupném pořadí podle úrovně. Stranou pak připraví nabídku bodovacích žetonů.

V každém kole vezme na sebe hlavní roli jedna z karet mise, kterou je třeba odhalit jako zadání. Hráči vyloží do středu pokaždé nabídku bodovacích žetonů, přičemž jich stačí tolik, kolik se partie účastní soupeřů.

Od chvíle odhalení zadání se mohou hráči snažit vytvořit ze svých vrstev (jejich potřebné množství je dané úrovní mise od tří až do pěti) výsledný vzorec. K tomu mohou použít libovolnou kombinaci svých vrstev, které je třeba natáčet a rotovat, protože na každé straně jsou jiné barvy. Jakmile hráč má hotovo, ukradne se i pro sebe nejhodnotnější žeton v nabídce. Jakmile už na stole zbývá jen poslední, vítěz kola začne odpočítávat od deseti k nule.

Poté je třeba dokončit kolo kontrolou vzoru jednotlivých hráčů. Ten, kdo má všechno přesně tak, jak je to v zadání, může si body ponechat. Pokud se ale hráč dopustil omylu, musí svůj žeton odevzdat hráči, který se umístil v rychlosti za ním. Hráči tak střádají body v rámci jednotlivých kol až do momentu, kde je odehráno šesté kolo. V tu chvíli se stává vítězem ten z hráčů, který má bodů nejvíce.

Layers, jak už je z popisu zcela jasné, jsou hrou zaměřenou na šikovnost hráčů. Jenže kromě toho hraje zásadní roli představivost. Promítnout si jednotlivé vrstvy na sobě a dovtípit se rychle, do jakého pořadí a natočení je umístit, je opravdu náročné. Už u tří vrstev se začátečníci pořádně zapotí a pětidílné konstrukce dají zabrat úplně každému.

Ve hře jde jen a čistě o rychlost. Manipulace s kartami je rychlá. Hráč má k dispozici pět kusů, což je rozumný počet pro to, aby se do toho tak snadno nezamotali. Jsou od sebe dostatečně odlišné, otvory mají nezaměnitelné tvary. Při tom ale právě ty jejich přesahy v drobných momentech jsou to, co dává partii to správné koření.

Základem všeho je ale dobré oko. Hned na začátku musíte správně analyzovat, v jakém pořadí jsou na sebe obrázky v zadání naskládané. Právě tak lze rychle sestavit výsledek, ale k tomu je třeba také dobře znát rozmístění obrázků a dávat dobrý pozor na rotaci karet. Ta se totiž mění a je zdrojem častých omylů.

Karet se zadáním je dvacítka od každého typu, takže nemusíte mít strach, že byste si zapamatovali jejich řešení. Je to totiž zásoba na deset partií. Na druhou stranu právě ty stihnete opravdu rychle, protože partie trvají nějakých dvacet minut. Hodně záleží na tom, jak dlouho potřebujete na pořádnou kontrolu. Navíc je samozřejmě vše závislé také na počtu hráčů, kde ve dvou je hra o kapku rychlejší. Znovu se bavíme hlavně o vyhodnocení, protože samotné stavění zůstává hodně podobné.

Mohlo by Vás zajímat

4

koooperativnípro pokročilérecenzestrategická

Recenze: The Convicted – město za nepřátelskými liniemi

Možná je trochu škoda, že hra nedává účastníkům možnost objektivního měření času pro posledního snaživce v kole. Samozřejmě nic nebrání hráčům pořídit si vlastní časomíru, ale odpočítávání popsané v pravidlech je přece málo objektivní.

Na druhou stranu tato hra je zaměřením tak lehká, že by to v podstatě nemělo ani vadit. A ona to je docela pravda, protože Layers umí hlavně bavit. Musíte ale být vybavení šikovnými prsty a především musíte mít zálibu v tomto žánru her. Šikovnostní závody nejsou rozhodně pro každého a to platí i pro Layers. Hra se sice odlišuje od ostatních základním konceptem, ale hratelnost a soupeření o první místa je tu stejné, jako v podobných hrách.

Hru z průměru a nenápadnosti posouvá směrem vzhůru její koncept. Děravé karty, přes které vidíte jiné vrstvy a ty dohromady dávají finální obrázek. To je přesně to, co je třeba ve světě hledání odlišných obrázků na kartách pořádně přivítat.

Layers je tedy velmi dobrou a zábavnou hrou, která ale upřednostňuje šikovnost před vším jiným. Současně to z ní ale dělá lehkou a nenáročnou zábavu, kterou si každý užije, když někde na něco čeká. Nenáročnými pravidly ale může okouzlit také rodiny s dětmi, které skládání karet také zvládnou a to už od sedmi let. Layers sice není dokonalá hra a jde pečlivě po chodníčku svého žánru, přesto je zábavná a to se počítá.

Recenze: Layers – vrstvy jsou základy

Layers je ta hra, která nezaujme svojí hlubokou myšlenkou, ale chytrou hratelností. A získá si nejen děti a rodiny, ale také zkušené hráče, kteří na ní ocení nutnost správné přípravy v každém kole. Nakonec ale všechno rozhodnou rychlé prsty. A hra u toho navíc velmi dobře vypadá, takže jí nemůžeme výrazně vytknout ne úplnou originalitu. Obecně je ale Layers nápaditým počinem, od jehož nákupu vás určitě nebudeme zrazovat. Pokud máte rádi reakční a analýzové hry, pak dejte Layers šanci.

Klady:

+ o vítězi nerozhoduje nějaká zbytečná náhoda
+ skvělé děravé karty
+ zaručený mechanismus nejrychlejšího
+ dostatek karet
+ rychlá a dynamická partie

Zápory:

- chybí originalita v rámci žánru
- delší vyhodnocení ve vyšším počtu hráčů

4